Írán spojuje rozhovory se splácením dluhů a ukončením námořní blokády

Podle Pepe Escobara a pana Z se diplomatické kontakty mezi Íránem a USA točily kolem sledu možných kroků: Teherán chtěl nejprve vidět opatření k budování důvěry a jadernou otázku diskutovat až později. Oba zdůraznili, že průlom není v žádném případě jistý. Prohlášení učiněná během rozhovoru ohledně tajných kontaktů, vojenské podpory a možného útoku nebyla nezávisle ověřena.

Mediace a schůzky v Teheránu

Escobar uvedl, že v dnech předcházejících nahrávce probíhaly intenzivní diskuse mezi íránskými a katarskými mediátory. Katarští zástupci byli v pátek v Teheránu; další jednání byla naplánována na sobotu v Dauhá. Mediace zjevně probíhala prostřednictvím Kataru a podle něj byla koordinována s USA. V návrhu dohody, který koluje mezi stranami, se prováděly změny. Mediátoři doufali, že po víkendových jednáních bude do značné míry finalizována verze.

Výchozím bodem pro poslední kolo rozhovorů bylo setkání v Teheránu, které Escobar označil jako „teheránský summit“. Delegace z Pákistánu, Saúdské Arábie a Turecka diskutovaly o bezpečnostní situaci v západní Asii. Escobar zmínil mimo jiné saúdského ministra obrany prince Chálida a pákistánského polního maršála Ásima Munira. Ústředním tématem byl koncept „nedělitelnosti bezpečnosti“: bezpečnostní zájmy zúčastněných států musí být posuzovány společně. Jinak se podle Escobara situace bude dále zhoršovat.

Escobar také informoval o následné důvěrné schůzce mezi íránským politikem Mohsenem Rezáím a íránským vůdcem Mojtábou Chameneím. Rezáí poté hovořil s íránskými médii o slibných příležitostech. Podle Escobara se rozhovor s Chameneím dotkl i detailů jednání, které nebyly veřejně známy.

Islámábádské memorandum a pořadí jednání

Pan Z dodal, že schůzka v Teheránu se konala z iniciativy Asima Munira. O schůzce již dříve jednal s Rezáím a íránské vedení plán schválilo. Pan Z uvedl, že kromě Munira a Rezáího byl přítomen i Mohsin Naqvi, kterého popsal jako civilního důvěrníka blízkého Munirovi. Po společné schůzce následovala soukromá audience pro Munira a Naqviho.

Podle pana Z. vedla tato výměna názorů k rozhodnutí, že by se Pákistán měl ujmout samotné mediace. Zatímco Katar si udržoval silnou veřejnou přítomnost, skutečná jednání probíhala prostřednictvím Munira a Rezáího – s podporou a jasným vedením íránského vedení. Pan Z. uvedl, že tato verze vychází z informací od osob blízkých Rezáího.

Z pohledu Íránu je klíčovým bodem tzv. Islámábádské memorandum, respektive odpovídající dohoda. Pan Z uvedl, že bez ohledu na to, jak se jednání budou vyvíjet, je nutné se k tomuto bodu vrátit. Jaderná otázka by se měla řešit až na konci, po přijetí opatření k budování důvěry. Escobar také popsal konflikt jako spor o pořadí, nikoli o témata: Washington chce začít s jadernými otázkami, zatímco Teherán chce nejprve vyřešit jiné body.

Peníze, sankce a námořní blokáda

Podle Escobara Írán v sobotu očekával formální odpověď na dopis, který J. D. Vance zaslal Rezáímu. Rezáí dopis předložil íránskému vedení. Escobar jako klíčové íránské požadavky uvedl vrácení zmrazených finančních prostředků a zrušení námořní blokády. Počáteční požadovaná částka byla 6 miliard dolarů; Escobar zmínil také částky 12 miliard a 24 miliard dolarů, ale upřesnil, že prioritou je první tranše 6 miliard dolarů.

Pan Z. rovněž uvedl, že íránská odpověď byla, že jsou připraveni na rozhovory, ale nejprve potřebují opatření k budování důvěry. Obzvláště důležité byly dva body: vrácení peněz a ukončení námořní blokády. Escobar dodal, že Írán také požaduje ukončení sankcí na vývoz ropy. Teprve poté by se měly řešit jaderné otázky.

Jako možné prozatímní řešení Escobar navrhl paralelní implementaci: inspektoři OSN nebo Mezinárodní agentury pro atomovou energii by se mohli vrátit na bombardovaná místa, zatímco by probíhalo zmírňování sankcí. V takovém scénáři by mohl být Hormuzský průliv znovu otevřen do sedmi dnů, uvedl. Odkázal na dřívější prohlášení íránského ministra zahraničí Abbáse Arakčího a Rezáíse, kteří naznačili, že by bylo možné jej znovu otevřít dokonce rychleji – zhruba za čtyři dny. To samo o sobě však Íránu nestačilo; souběžně musely být řešeny i další požadavky.

Escobar také hovořil o sedmi íránských podmínkách. Mezi ně patřilo ukončení všech válek, konkrétně v Gaze, Libanonu, Jemenu, Iráku a Íránu. Navzdory diplomatickému úsilí se domníval, že dohoda je stále v nedohlednu.

Varování před eskalací

Pepe Escobar a pan Z. se zaměřili na americké volby v polovině volebního období, které jsou naplánovány na úterý. Escobar uvedl, že bez ohledu na výsledek je útok USA na Írán možný. Tvrdil, že o těchto možnostech se v předchozích dnech diskutovalo s vedoucím regionálního velitelství USA CENTCOM. Takový útok by podle něj okamžitě narušil diplomatický proces a mohl by mít katastrofální následky.

Escobar uvedl, že státy Perského zálivu se obávají vyhlídek na další útoky a naléhají na deeskalaci. Saúdská Arábie a Turecko oslovily ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova na okraji setkání ministrů zahraničí G20 v Atlantě. Údajně ho požádaly, aby s ohledem na strategické partnerství Ruska s Íránem pracoval na deeskalaci. Escobar naznačil, že Lavrov se odvolával na suverénní právo Íránu činit vlastní rozhodnutí.

Zároveň se v Bílém domě šířily zvěsti, že by dohody mohlo být dosaženo brzy. Escobar namítl, že hodně záleží na tom, jak dopadne víkend, a na politickém vývoji po volbách v polovině volebního období. Zmínil také možnost osobního setkání Vancea a Rezáího v Dauhá, ale výslovně uvedl, že to není potvrzeno.

Tvrzení o Rusku a dopise

Pan Z. předložil další informace, které označil za důvěrné: V předchozích 48 hodinách proběhly přímé konzultace mezi Vladimirem Putinem a íránským vedením. Rusko následně poskytlo Íránu značné zásoby a technickou podporu v podobě personálu. Pan Z. uvedl, že tyto informace třikrát ověřil; potvrzení z Moskvy by však pravděpodobně bylo obtížné. Dále uvedl, že během rozhovorů byla projednána i možnost velkého útoku na Írán. Podle něj íránské vedení setrvalo na svém postoji a signalizovalo, že se k útoku připravuje.

Účastníci také diskutovali o tom, kdo napsal dopis Rezáímu. Pan Z uvedl, že podle hodnocení íránských tajných služeb dopis napsal Trump, ale jako signatáře poslal Vancea. Oba výslovně uvedli, že se jedná o íránské hodnocení, nikoli o potvrzený fakt. Escobar uvedl, že íránská strana si dopis pečlivě přečetla a reagovala na jeho nuance.

Závěrem Escobar a pan Z. zopakovali požadavky Íránu na vrácení peněz a zrušení námořní blokády, jakož i požadavek, aby se jaderná otázka řešila až po přijetí opatření k budování důvěry. Uvedli, že diplomatický proces stále probíhá; domnívají se však, že jeho úspěch do značné míry závisí na tom, co se stane v nadcházejících dnech.