Varování jsou skutečná: K čemu se vlády připravují – a proč vaše zásoby na 30 dní nestačí?
Dan Bongino, bývalý zástupce ředitele americké FBI, někdejší agent Tajné služby a dnes politický komentátor, nedávno vyzval Američany, aby brali vážná varování před dlouhodobými výpadky zásobování a připravili si jídlo a vodu na 30 dní.
Bongino je kontroverzní osobnost. Mnozí jeho varování odmítnou už jen proto, kdo ho vyslovil. A právě tak se může důležitá zpráva ztratit v politických sporech. Já však odděluji posla od poselství. Nejzajímavější totiž není samotných 30 dní, ale to, co zjistíme, když toto číslo srovnáme s plány americké armády.
Pentagon připravuje vojenské základny na nejméně 90 dní samostatného fungování v případě přerušení vnějších dodávek a výpadku civilní infrastruktury.
Rozdíl mezi třiceti a devadesáti dny není chyba zaokrouhlování. Je to rozdíl mezi zvládnutím vážné krize a přežitím systémového kolapsu.
Připravenosti na mimořádné situace se věnuji více než dvě desetiletí a moje stupnice je jednoduchá. Tři dny zásob jsou základ. Třicet dní považuji za absolutní minimum. A devadesát dní? To už není běžné doporučení pro doplnění spíže, ale vážný varovný signál.
Když vojenští plánovači počítají se třemi měsíci bez vnější pomoci, přestávám se ptát, zda je takový scénář možný. Zajímá mě, co vědí, co nám ostatním neřekli.
90-denní signál z vojenských základen
Pentagon prostřednictvím programu FORTRESS připravuje vojenská zařízení na dlouhodobé přerušení dodávek elektřiny, paliv, vody a dalších nezbytných zdrojů.
Takové plány se nedělají kvůli obyčejné bouři nebo krátkému regionálnímu výpadku proudu. Vojenští stratégové počítají i se scénáři, u kterých by obnova základních služeb trvala celé měsíce.
Může se jednat o rozsáhlý kybernetický útok, jaderný nebo radiologický incident, elektromagnetický impuls vyvolaný jaderným výbuchem ve velké výši, případně o finanční kolaps, který ochromí platební systémy a následně i zásobování.
Léta sleduji, jak se vlády připravují na krize, které považují za zvládnutelné, zatímco veřejnosti předkládají mnohem mírnější scénáře.
Pokud mají vojenské základny vydržet celé tři měsíce, je třeba si položit nepříjemnou otázku: Kdo bude během takové krize skutečně chráněn?
Armáda bude přednostně chránit své vojáky, techniku a strategická zařízení. Vojenské základny nejsou veřejné úkryty. Kdo si představuje, že během rozsáhlého kolapsu jednoduše dojede autem k bráně a vojáci ho přijmou, spoléhá na záchranu, která pravděpodobně nepřijde.
Podle mě je devadesátidenní plán nepřímým přiznáním vlády, že při nejvážnějších scénářích nemusí pomoc dorazit včas.
Kybernetický útok jako záminka pro finanční reset
Nedávná vlna varování před kybernetickými útoky využívajícími umělou inteligenci ve mně vyvolává podezření, že veřejnost se připravuje i na zásadní otřes bankovního systému.
Takovou událost by pak bylo možné připsat hackerům nebo umělé inteligenci.
List The New American informoval, že přední technologické společnosti se připravují na katastrofický kybernetický incident, který někteří jejich manažeři považují za nezbytný. Útok by mohl ochromit bankovnictví, komunikace, elektrické sítě či zásobování vodou.
Tyto společnosti zároveň podle uvedených informací počítají s pobouřením veřejnosti a usilují ovlivnit reakci Washingtonu.
Já v tom vidím přípravu veřejnosti na událost, kterou pak politici využijí k prosazení zásadních změn.
Načasování je mimořádně důležité. Americký státní dluh již překročil 40 bilionů dolarů a jeho růst se zrychluje. Lidé u moci potřebují reset finančního systému, který jim umožní ochránit vlastní aktiva, a příběh o katastrofickém kybernetickém útoku jim poskytuje vhodnou výmluvu.
Jednou z možností je takzvaný bail-in , při kterém se na záchraně bank podílejí jejich věřitelé a za určitých podmínek i vkladatelé. Další je přechod na tokenizovanou digitální měnu.
Takové kroky by mohly umožnit přesun státního dluhu do nového finančního systému, zatímco běžní střadatelé by během transformace přišli o 90 až 99 procent své kupní síly.
Takto podle mě vypadá mechanismus finančního resetu. Staré závazky se přeceňují, zasvěcení lidé si včas zajistí své bohatství a ostatní dostanou novou měnu, ve které si za celoživotní úspory koupí zlomek toho, co předtím.
Dolar už dnes ztrácí hodnotu a hrozí nám scénář dvojího úderu: oslabování měny vůči zahraničí a zároveň rozpad důvěry v domácí finanční systém.
Důsledky by přitom daleko přesáhly bankovní účty. Pokud zamrznou platby, naruší se doprava, zásobování potravinami, dodávky paliv i fungování elektrické sítě. Proto finanční krizi a dlouhodobý výpadek infrastruktury nepovažuji za dva oddělené příběhy. Jsou to dvě stránky stejné hrozby.
Když vypadne elektrická síť: Města se změní na pasti
Většina lidí nemá doma dostatek jídla, vody, hygienických potřeb ani základního vybavení pro několikadenní výpadek elektřiny.
Moderní společnost je přitom mimořádně závislá na nepřetržitých dodávkách energie, fungující dopravě a rozsáhlých zásobovacích řetězcích.
Nejzranitelnější jsou velká města. Potraviny se do nich každodenně dovážejí nákladními auty. Ty potřebují naftu, rafinerie elektřinu a čerpací stanice fungující platební systémy. Stačí přerušení několika článků a celý mechanismus se začne rozpadat.
Pokud by elektrická síť, vodárny a kanalizace přestaly fungovat na devadesát dní, města by se mohla přeměnit na válečné zóny.
Nejprve by přišlo rabování obchodů, pak domů. Když by zásoby došly, zoufalí lidé by začali opouštět města a hledat jídlo na venkově.
Ani obyvatelé menších měst a venkovských oblastí by však nebyli automaticky v bezpečí. Kromě přílivu nepřipravených lidí by museli řešit vlastní problémy: pitnou vodu, kanalizaci, palivo pro generátory, záložní zdroje elektřiny a ochranu svého majetku.
Romantická představa, že stačí odjet na chatu do lesa, se rychle rozplyne, když zjistíte, že nemáte jak upravit vodu k pití. Ani plná spíž vás nezachrání před dehydratací.
Skutečná připravenost proto nespočívá pouze v hromadění zásob. Vyžaduje poznání vlastních slabých míst, schopnost zajistit základní potřeby a spolupráci s lidmi v okolí.
Jak už jsem psal ve své analýze o tom, proč si rozumní lidé vytvářejí zásoby v předstihu, nakupovat potřebné věci ještě před narušením dodávek není panika. Je to strategická soběstačnost.
Kdo čeká na oficiální nouzové hlášení, může nakonec soupeřit s miliony dalších lidí o poslední balenou vodu či potraviny.
Nejtěžší to přitom budou mít domácnosti s dětmi, seniory a lidmi odkázanými na pravidelné užívání léků nebo zdravotnické pomůcky.
Krizové plány se často sestavují, jako by měl každý k dispozici zdravého, pohyblivého dospělého člověka. Skutečný život je však jiný. Dobrý plán musí počítat s potřebami všech členů domácnosti, nejen s tím, co doporučuje obecný kontrolní seznam.
Válka, energetický šok a desetiletí temnoty
Vidím reálnou možnost, že Donald Trump po listopadových volbách do Kongresu opět výrazně zintenzivní bombardování Íránu. Íránská odveta by mohla zasáhnout energetickou infrastrukturu Perského zálivu a vyřadit její významnou část na celé desetiletí.
Už dříve jsem varoval, že koncentrace amerických námořních sil v blízkosti Íránu vytváří nebezpečnou past. Když se v jednom regionu soustředí taková palebná síla, prostor pro diplomatické řešení se nebezpečně zužuje.
První důsledky energetické krize už vidíme. Sedm amerických států – Texas, Severní Dakota, Illinois, Kentucky, Maryland, Michigan a Nebraska – vyhlásilo mimořádná opatření související s palivy, protože válka narušuje globální dodávky energie.
Pokud by se konflikt dále vystupňoval a zasáhl klíčové rafinerie, ropovody a přístavy v Perském zálivu, následky by pocítil celý svět.
Nedostatek ropy a zemního plynu by ohrozil výrobu hnojiv, zemědělství i dopravu potravin. Když začne chybět nafta a hnojiva, potravinový systém se nemusí stihnout přizpůsobit. Jednotlivé části výroby a zásobování se mohou jednoduše zastavit.
Výsledkem by mohl být globální hladomor, nepokoje, revoluce a další regionální války. Tento scénář nazývám desetiletím temnoty.
Zranitelné regiony již dnes čelí vážným problémům. Jihoafrické rozvojové společenství varovalo, že silný klimatický jev El Niño může prohloubit sucho, nedostatek potravin a vody i šíření nemocí. Pokud se k tomu přidá nedostatek paliv a hnojiv, důsledky budou ještě horší.
Energetická a potravinová krize se již navzájem posilují. Očekávám, že problémy se zásobováním potravinami přetrvají do roku 2027 a možná i déle.
Hlavní ekonom banky HSBC, citovaný ve zprávě o energetické krizi, dokonce označil Austrálii za jednu ze zemí v nejhorší pozici při zvládání hospodářských důsledků americko-íránského konfliktu.
Pokud má takové vážné problémy země bohatá na přírodní zdroje, co potom čeká obyčejnou americkou či evropskou domácnost s potravinami na dva týdny?
Závěr: Připravte se na scénáře, ne na paniku
Nevěřím, že vláda, banky, vodárenské společnosti, zdravotnictví a distributoři potravin dokáží během skutečně rozsáhlé krize bez problémů udržet své služby.
K tomuto závěru jsem dospěl po letech sledování selhání institucí.
Americká Federální agentura pro krizové řízení (FEMA) navíc v rámci připravovaných reforem přesouvá větší odpovědnost za zvládání katastrof na jednotlivé státy. Kritici upozorňují, že chudší státy mohou zůstat bez dostatečných zdrojů.
Decentralizace může být dobrá věc. V tomto případě však vidím i přiznání, že federální vláda nemusí zvládnout celou zátěž.
Co tedy dělat?
Začněte tím, co vaše domácnost skutečně potřebuje. Zajistěte si zásoby pitné vody a způsob její úpravy, trvanlivé potraviny, nezbytné léky, hygienické potřeby, baterky, rádio a náhradní zdroje energie.
Promyslete si, jak budete vařit, udržovat hygienu a komunikovat s blízkými, přestane-li fungovat elektřina, internet a mobilní síť. Stejně důležité je umět ochránit svou domácnost, spolupracovat se sousedy a v případě potřeby si navzájem pomoci.
Třicetidenní zásoby považuji za minimum. Devadesát dní je hranice, se kterou počítá americká armáda. Domácnosti přitom nemají ani zdaleka takové zdroje, vybavení a ochranu jako vojenské základny.
Proto bych se na místě běžných lidí nepřipravoval méně než armáda, ale víc.
Ať už přijde kybernetický útok, finanční reset, rozsáhlý výpadek elektrické sítě nebo další válečná eskalace, nejlepší pozici budou mít ti, kdo se připravili včas.
A tady se vracím k otázce, která mě znepokojuje nejvíce.
Pokud se instituce s miliardovými rozpočty připravují na měsíce bez vnější pomoci, proč by měl obyčejný člověk věřit, že jeho rodině bude stačit pár dní zásob?
Autor: Mike Adams, Zdroj: naturalnews.com
Poznámka redakce: Tento článek je pokračováním článku před 2 dny s názvem: 90denní program soudného dne Pentagonu by měl být varovným signálem
