Scott Ritter: Oleščina past

V okolí města Olešky v Chersonské oblasti bylo vyjednáno dočasné příměří. Někteří to považují za model míru. Pravděpodobně se jedná o trik Ukrajiny, aby se vyhnula následkům války.

První dáma Spojených států Melania Trumpová nedávno oznámila, že „úspěšně zajistila příměří mezi Ruskem a Ukrajinou, omezené na město Olešky“, jehož začátek je naplánován na 27. října. Melania Trumpová, která vystupovala v roli „výhradní zprostředkovatelky“ mezi Ruskem a Ukrajinou, „přímo spolupracovala s ruským a ukrajinským vedením na vymezení podmínek tohoto lokálního příměří“. První dáma později oznámila, že geografická oblast příměří „se rozšířila za hranice Olešky v Chersonské oblasti, aby byl zajištěn bezpečný průjezd humanitárních konvojů“.

V čele ruského vyjednávacího týmu stojí ombudsmanka pro lidská práva Jana Lantratová. S Janou jsem se poprvé setkal v srpnu 2025, kdy jsem měl tu čest a privilegium s ní natočit rozhovor v rámci mého podcastu „The Russia House with Scott Ritter“. Od té doby jsme zůstali v kontaktu. Udělala na mě dojem Janina odvaha, s jakou se zasazovala o práva dětí uvězněných ve vesnicích na frontové linii mezi ruskými a ukrajinskými silami, a její ochota riskovat vlastní život při vedení záchranných misí, jejichž cílem bylo dostat tyto děti do bezpečí. Kvůli těmto činům se Jana stala terčem ukrajinských a evropských sankcí.

Skutečnost, že Melania Trumpová s Janou přímo jednala, je jasným oceněním její osoby i humanitární práce, kterou vykonává od začátku ukrajinské války proti ruskému obyvatelstvu Donbasu v roce 2014.

Úspěch Jany při vyjednávání tohoto příměří však nemůže zakrýt jednu zásadní skutečnost: krize v Oleškách je stoprocentně katastrofou způsobenou člověkem, vyvolanou úmyslnou blokádou města pomocí dronů a dělostřelectva ze strany ukrajinské armády v rámci informační války vedené ukrajinskými partyzány s cílem vyvolat dojem, že Rusko úmyslně nechává obyvatelstvo Olešky hladovět. Nedostatek potravin v Oleškách je přímým důsledkem rozsáhlé války s využitím dronů, kterou Ukrajina vede proti ruským občanům tohoto města.

Skutečností je, že ukrajinská vláda udržuje kontakt se stovkami občanů Olešky, kteří sympatizují s kyjevskou vládou, a koordinuje dodávky potravin těmto osobám pomocí dronů. Rusové naopak organizují velké konvoje vozidel určené k dodávkám potravin, vody a léků pro celé obyvatelstvo Olešky. Ukrajinci útočí na ruské konvoje, a to navzdory skutečnosti, že přívěsy přepravující dodávané zboží jsou odkryté, což ukrajinským dronům umožňuje ověřit, že se jedná o humanitární náklad. Ukrajinci natáčejí své shozy z dronů a zároveň pomocí dronů útočí na ruské konvoje. Ukrajinci požadují peníze – až jeden milion dolarů za konvoj – za zajištění bezpečného průjezdu konvoje do Olešky.

Ukrajinské akce proti občanům Olešky byly a jsou zaměřeny na terorizování civilního obyvatelstva tohoto města tím, že záměrně vyvolávají humanitární krizi schopnou ovlivnit občany USA, Evropy a v širším smyslu (s využitím teorie informačního odrazu, kdy se zprávy dostanou k cílové skupině, tj. Rusku). Toho se dosahuje odrazem od vnímavějšího vnějšího publika, které funguje jako opakovač a přesměrovává zesílenou zprávu k cílové skupině. Jedním z nejvýraznějších příkladů tohoto jevu je Institut pro studium války (ISW), jestřábí think tank prosazující válečnou politiku, založený Kimberly Kaganovou, klasickou historičkou, která se provdala do rodiny Kaganů, známé prosazováním války; její manžel je Frederick Kagan, známý snad nejvíce prosazováním neúspěšné irácké „ofenzívy“ z roku 2008; Frederickův bratr Robert a otec Donald byli zakládajícími členy Projektu pro nové americké století. Rodina Kaganů, včetně Kimberly, prosazuje americké války již čtvrt století.

A i dnes pokračují v prosazování proxy války USA a NATO proti Rusku.

Nedávný příklad zprávy ISW o situaci v Oleškách a jejich okolí ze dne 17. září podtrhuje proukrajinskou zaujatost této organizace. ISW ve svých zprávách využívá výhradně ukrajinské zdroje a cituje Tetyanu Hasanenkovou, popsanou jako „ukrajinskou vedoucí vojenské správy Olešky v exilu“, Ukrajinské centrum odporu, organizované a řízené pod záštitou ukrajinských speciálních sil a zodpovědné za výcvik civilistů v taktice odporu a koordinaci úsilí na okupovaných územích, a Dmytra Lubinece, ukrajinského ombudsmana pro lidská práva.

Narativ vykreslený Ukrajinci představuje ruskou okupaci Olešky jako „nelegální“, výlučně obviňuje Rusko ze zhoršující se situace v Oleškách, která je přímým důsledkem ruské okupační politiky – kombinace úmyslně zneužívané deprivace a byrokratického špatného řízení, která vyvrcholila blokádou, jež vystavila tisíce lidí riziku nemocí, hladu a zneužívání ze strany ruských sil.

Zpráva ISW dospívá k tomuto závěru: „Zhoršující se situace v Oleškách je přímým důsledkem ruské okupační politiky – kombinace úmyslně zneužívané deprivace a byrokratického špatného řízení, která vyvrcholila blokádou, jež vystavila tisíce lidí riziku nemocí, hladovění a zneužívání ze strany ruských sil.“

Zprávy ISW o Oleškách jsou v mainstreamových médiích i na sociálních sítích široce citovány jako autoritativní, což znamená, že jejich zpravodajství ovlivňuje miliony lidí.

Strategickým cílem kampaně v Oleškách je terorizovat ruské obyvatelstvo a rozzuřit evropskou veřejnost do takové míry, aby na ruskou vládu byl vyvíjen vnitřní domácí tlak, respektive vnější diplomatický tlak, s cílem přimět ji k usednutí k mírovému stolu bez jejího současného nekompromisního postoje. Kampaň v Oleškách je součástí širší teroristické kampaně založené na dronách, kterou rozpoutal ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj 25. června, když oznámil zahájení 40denní dronové války proti ruskému lidu. Tato 40denní lhůta byla od té doby prodloužena na dobu neurčitou.

Ukrajinská vláda vede sofistikovanou online kampaň zaměřenou na ovlivňování veřejného mínění, v rámci níž platí blogerům za zveřejňování videí na TikToku a dalších platformách, jejichž cílem je vykreslit Rusko v negativním světle. Videa zveřejněná influencery hovořícími v ruštině o dodávkách potravin do Olešky ukrajinskými drony nebo srovnávající situaci v Oleškách s obléháním Leningradu zaznamenala stovky tisíc zhlédnutí. Autoři těchto videí nemají k Olešce žádný vztah – jedno populární video, zachycující matku s plačícím dítětem, dokonce zveřejnila Ukrajinka žijící v Polsku.

Ukrajinci spoléhají na ochotu svého publika přijímat bez výhrad cokoli negativního, co se o Rusku zveřejní, aniž by ověřovali věrohodnost zdroje. Mnozí z „influencerů“, které Ukrajina využívá, totiž dříve působili na internetu v rámci sítí podvodných seznamek, kde mámili peníze od nic netušících mužů, než se náhle proměnili v sociálně uvědomělé ukrajinské aktivisty informující o novém holodomoru, který sužoval Olešky. Další oblíbenou taktikou Ukrajinců je nákup příspěvků na platformách, jako je Telegram, a následné psaní článků, v nichž tyto příspěvky citují jako důkaz ruských zločinů v Olešce, a to navzdory tomu, že citované „zdroje“ neobsahují vůbec žádné podpůrné informace.

Zajímavé je, že mapy zveřejněné ISW ukazují, že celé území města Olešky je zónou intenzivní protiruské partyzánské činnosti.

Právě tato skutečnost musí ovlivňovat veškeré zprávy ISW i všechny informace přicházející z Ukrajiny o situaci v Olešce a jejich okolí.

Krize v Olešce je ukrajinská informační operace vedená na podporu probíhající partyzánské války, jejímž cílem je vyhnat Rusko z města a z celé Chersonské oblasti.

Partyzáni z Olešky operují v úzké spolupráci s ukrajinskou 34. samostatnou námořní brigádou „Borysfen“ a poskytují zpravodajské informace o poloze ruského vojenského personálu a vybavení, které jsou následně využívány k navádění dronů ovládaných 34. brigádou. Ukrajinští námořní pěšáci využívají kombinaci menších dronů s přímým přenosem obrazu (FPV) a větších těžkých dronů „Baba Yaga“ k útokům na ruské vojenské pozice, k kladení min na silnice, které Rusko využívá k vysílání konvojů s humanitární pomocí do Olešky, a k pronásledování proruských civilistů a humanitárních pracovníků identifikovaných partyzány.

Mezi 19. říjnem a začátkem příměří 27. října provedla 34. brigáda 18 dělostřeleckých úderů a více než 120 útoků dronů na Olešky a jejich bezprostřední okolí, přičemž mnoho z těchto úderů směřovalo na cíle poskytnuté ukrajinskými partyzány působícími uvnitř Olešky.

Ukrajina využila své vlastní útoky k vykreslení obrazu teroru uvnitř Olešky, přičemž cituje „přeživší“, kteří hovoří o vyhořelých vozidlech lemujících silnice vedoucí do Olešky, a přitom ignoruje skutečnost, že jedinou stranou provádějící ofenzivní operace s drony v Olešky a jejím okolí jsou ukrajinští námořní pěšáci.

Navíc tím, že se zaměřují na ruské konvoje s humanitární pomocí, se Ukrajinci snaží vyvolat dojem, že město je Rusy záměrně vystavováno hladomoru. Národní muzeum holodomoru a genocidy, založené ukrajinskou vládou prezidenta Viktora Juščenka – téže osoby, která v roce 2006 udělila titul „Hrdina Ukrajiny“ Stepanovi Banderovi – v roce 2006 jako součást širšího úsilí o přepsání historie tak, aby ukrajinský lid byl vykreslen jako oběť ruského genocida, využilo ukrajinskou verzi příběhu o hladomoru v Olešce k obvinění Rusů z páchání nového holodomoru proti Ukrajincům.

34. brigáda rovněž využila své těžké drony „Baba Jaga“ k dodávkám potravin do Olešky – na 100 míst bylo doručeno více než 4 tuny zásob. Ruské úřady se oprávněně domnívají, že tyto shozy potravin, prováděné bez koordinace s Ruskem, slouží jako zástěrka pro dodávky zbraní a komunikačního vybavení ukrajinským partyzánům. Rusko přistoupilo k zabavení mnoha z těchto zásilek, což Ukrajincům umožnilo dále šířit narativ, že Rusko se snaží vyhladovět obyvatelstvo Olešky. Rusko rovněž zatklo několik obyvatel Olešky pro podezření z partyzánské činnosti; Ukrajina uvádí tato zatčení jako příklady svévolné brutality Ruska vůči nevinnému civilnímu obyvatelstvu.

V době psaní tohoto článku platí příměří v Olešce. Bude trvat několik dní, než budou silnice vedoucí do a z Olešky zbaveny min a než se do Olešky dostanou konvoje s humanitární pomocí. Jak Yana Lantratova (Rusko), tak Dmytro Lubinets (Ukrajina) spolupracují se svými příslušnými stranami na usnadnění dosažení humanitárních cílů a záměrů příměří, k jehož uzavření přispěla diplomacie Melanie Trumpové.

Oceňuji důležitou práci, kterou vykonává Yana Lantratova na obranu lidských práv ruských občanů v Olešce, kteří byli vystaveni strašlivému utrpení v důsledku krutých činů ukrajinské vlády a armády.

Zda však tato konkrétní akce bude úspěšná či nikoli, není hlavní otázkou. Faktem zůstává, že celá krize v Olešce byla ukrajinskou informační operací, jejímž cílem bylo vyvolat dojem, že je nutná mezinárodní intervence. Ukrajina dosáhla toho, co chtěla – příměří.

Věnujte pozornost slovům Kiry Rudikové, ukrajinské poslankyně s úzkými vazbami na politické činitele v USA a Velké Británii. „Doufáme, že příměří v Olešce zachrání životy. A doufáme, že to bude první z mnoha humanitárních příměří, která nám umožní dostat více Ukrajinců do bezpečí z území okupovaných Ruskem.“

Rudiková již dříve poznamenala, že ačkoli vítá příměří v Olešce, „existuje mnoho dalších podobných míst pod ruskou okupací. Proto,“ řekla, „Ukrajina odmítá vzdát se svých území. Víme přesně, co se stane s našimi lidmi, když nad nimi převezme kontrolu Rusko.“

A to, dámy a pánové, je ve zkratce „Oleščina past“.

Humanitární krize, kterou si Ukrajina sama vymyslela, aby podpořila rozsáhlou informační válku, jejímž cílem je prosadit právě ta příměří, o která ukrajinská vláda celou dobu žádala – příměří, která nesouvisí s ničím jiným než s touhou vytvořit dojem ukrajinské suverenity nad územím, které bylo připojeno k Rusku, a získat čas pro ukrajinské síly, aby se mohly přeskupit, znovu vyzbrojit a odpočinout si.