Průmyslové areály v ohrožení: Nyní mají být kvůli klimatu obětovány i rafinerie

Německé rafinerie mají investovat miliardy do „zelené“ transformace. Vysoké ceny energií, náklady na CO2 a stále přísnější regulace však již nyní výrazně prodražují domácí produkci oproti produkci mezinárodní konkurence. Průmyslová asociace varuje před prvními uzavřeními závodů před rokem 2030. Je ironií, že právě toto odvětví, které německá vláda považuje za nezbytné pro energetickou bezpečnost Německa, se kvůli klimatické politice dostává pod rostoucí tlak.

O více než šest centů více na litr zpracované ropy. Toto číslo by mělo přimět ministryni hospodářství Katherinu Reicheovou (CDU) k zamyšlení. Vzhledem k milionům tun ropy, které německé rafinerie ročně zpracovávají, se i malé cenové rozdíly sčítají do značných částek. Zvláště nyní, kdy příplatky za naftu již tak prudce rostou. Podle průmyslové asociace Fuels and Energy (en2x) jsou tyto dodatečné náklady způsobeny především vysokými cenami elektřiny a plynu a také evropským systémem obchodování s emisemi CO2. Mezinárodní konkurenti vyrábějí na mnoha místech bez srovnatelné zátěže. Navzdory tomu se nyní od německých firem očekává, že investují miliardy do nových zařízení a alternativních paliv.

Bohatí v klimatické hysterii

V pátek 23. října zahájil Reiche strategický dialog o budoucnosti jedenácti německých rafinerií s roční zpracovatelskou kapacitou přes 92 milionů tun ropy. Závody mají ve větší míře zpracovávat obnovitelné suroviny. Samotné ministerstvo hospodářství hovoří o investiční potřebě v řádu miliard eur. Ve stejné tiskové zprávě však varuje, že Německo by ztrátu svých rafinerií nemohlo kompenzovat dovozem. Obzvláště by byl postižen chemický průmysl; firmy by se mohly zavřít nebo přestěhovat do zahraničí. Německá vláda si je proto vědoma rizik. Nicméně nákladná zelená transformace zůstává součástí její strategie.

Provozovatelé rafinerií se dnes musí rozhodnout, kam investují své peníze do budoucna. A vyhlídky v Německu nejsou příliš lákavé. EU by mohla vázat v současnosti částečně bezplatné přidělování certifikátů CO2 na dodatečné podmínky. Společnost En2x proto varuje před možným uzavřením ještě před rokem 2030. K tomu se přidává tendence Německa implementovat evropské předpisy obzvláště přísně. Například v Německu platí přísnější pravidla než v sousedních zemích pro kombinované zpracování fosilních a tzv. obnovitelných surovin. To zvyšuje náklady právě na ty technologie, které má průmysl použít k transformaci své výroby.

Nekonečná byrokracie

Nařízení EU o metanu ukazuje, jak absurdní taková nařízení mohou být. Od roku 2027 budou dovozci ropy povinni poskytovat dodatečnou dokumentaci o emisích metanu během těžby. Podle en2x stále chybí praktický monitorovací systém. Dovážená nafta a benzín však těmto specifickým požadavkům na ropu nepodléhají. Ti, kteří rafinují ropu mimo Evropu a poté dodávají hotová paliva, se tak vyhýbají zátěži, která je kladena na domácí společnosti. Bavorský ministr hospodářství Hubert Aiwanger (Svobodní voliči) toto nerovné zacházení kritizuje již měsíce. Během návštěvy rafinerie OMV v Burghausenu v květnu varoval před významnými důsledky pro bezpečnost dodávek. Podle něj tento závod sám o sobě pokrývá přibližně polovinu potřeb mnichovského letiště v petroleji.

Německá klimatická politika také vytváří začarovaný kruh, pokud jde o financování transformace. Očekává se, že firmy si dodatečné miliardy na tyto investice z velké části získají samy, zatímco jejich stávající provozy jsou zároveň pod obrovským tlakem na náklady. En2x proto požaduje, aby se vládní dotační programy otevřely i rafinériím. Zaprvé, cíle pro emise CO2 a další regulace zvyšují výrobní náklady; poté mají dotace učinit nové procesy ekonomicky atraktivními. Nakonec náklady nesou firmy, zákazníci nebo daňoví poplatníci. A dokud bude provoz bez takové pomoci sotva ziskový, pravděpodobně se v určitém okamžiku znovu objeví další kolo dotací.

Zde máme další příklad toho, jak německá politika, ačkoliv uznává a pojmenovává existující problémy, zároveň dělá pravý opak toho, co je ve skutečnosti nutné, pokud jde o předpisy, pravidla, vyhlášky a zákony. A jak už to tak často bývá, ospravedlnění tohoto zcela nesmyslného chování spočívá v obecné klimatické hysterii, které se zřejmě musí podřídit veškerá politická rozhodnutí.