Jak USA a Izrael plánují vymývat mozky obyvatelům pásma Gazy

USA a Izrael mají pro přeživší v Gaze plány. Zdá se, že přežití zničených domovů není důvodem k „nesprávným“ názorům. Americké a izraelské návrhy volají po tom, aby se školský systém a náboženský život dostaly pod externí kontrolu, aby se monitorovala veřejná debata a aby se palestinští vůdci lépe shodovali s vizemi USA a Izraele. Fondy na rekonstrukci jsou určeny na podporu spolupráce. Tomu se říká „deradikalizace“. Velkorysá nabídka: Washington a Izrael by pomohli obnovit pásmo Gazy a ušetřili by tamní obyvatele nepříjemného rozhodování, čemu věřit.

Agentura Associated Press 9. října informovala, že americká charitativní organizace již přepisuje palestinské učebnice a testuje umělou inteligenci pro sledování konverzací ve třídách – přičemž nahlášené poznámky by mohly učitele stát práci. Samostatné plány požadují nahrazení tisíců pedagogů, regulaci kázání v mešitách, kontrolu mediálních kampaní a podporu nových politických vůdců. Širší vládní opatření však zůstávají neprovedená.

Bod 18 mírového plánu prezidenta Donalda Trumpa vyzývá ke změně „myšlení a narativů Palestinců a Izraelců“. Memorandum Izraelského institutu pro studium národní bezpečnosti (INSS) z února 2026 nastiňuje mnohem širší vizi poválečných změn.

Plány na výměnu palestinských učitelů a revizi školních učebnic

Podle strategického dokumentu Americko-izraelské vzdělávací asociace (USIEA) z roku 2024 – americké organizace, která spolupracuje s členy Kongresu – představuje zničení palestinských škol izraelskými silami „mimořádnou příležitost k reformě“. „Alternativní vzdělávací systém v Gaze“ (AGES) navrhovaný v dokumentu by nahradil stávající vzdělávací instituce a překonal Agenturu OSN pro pomoc a práci pro palestinské uprchlíky (UNRWA), která před válkou vzdělávala téměř 300 000 dětí.

V rámci programu AGES by koalice západních vlád, Izraele a arabských zemí, které normalizovaly vztahy s Izraelem, dohlížela na vzdělávání od základní školy až po univerzitu. Palestinská samospráva by se mohla zapojit až po zásadních reformách, přičemž Izrael by se vyhýbal formální vůdčí roli, aby zabránil obviněním z obnovené okupace. Izraelští zástupci by sice mohli i nadále namítat proti obsahu učebnic, který by považovali za nepřijatelný, konečná rozhodnutí by však činila koalice.

Základem učebních osnov by mohly být učebnice ze Saúdské Arábie nebo Spojených arabských emirátů, přičemž navrhované změny by se měly vztahovat i na odborné a vysokoškolské vzdělávání. Agentura USIEA navrhuje použít na financování projektu část z 3,495 miliardy dolarů z americké humanitární pomoci v nouzi, která byla přidělena podle zákona z roku 2024, ale takové přidělení dosud nebylo potvrzeno. Dokument předpokládá, že izraelské síly by v oblasti mohly zůstat roky, a tvrdí, že USA by musely vůči Íránu uplatňovat agresivnější politiku, aby si zajistily účast států Perského zálivu.

Systém by nahradil většinu z téměř 9 500 pedagogických pracovníků UNRWA. Noví zaměstnanci by podléhali bezpečnostním prověrkám, psychologickým posouzením, průběžným kontrolám, povinnému školení v oblasti „vzdělávání pro soužití“, pravidelným inspekcím a disciplinární politice nulové tolerance. Učitelé ze Spojených arabských emirátů, Maroka a Bahrajnu by mohli sloužit až čtyři roky, aby zabránili přijetí „starých metod“, zatímco Palestinci žijící v zahraničí by byli vyškoleni, aby se mohli připojit k nové pracovní síle.

Americká charitativní organizace s názvem „Gaza Children Village“ již pod vedením Davida Hasana, palestinsko-amerického neurochirurga z Dukeovy univerzity, reviduje palestinské školní učebnice. Na akci, kterou 8. října pořádala nevládní organizace Monitor na izraelské Reichmanově univerzitě, vysvětlil, že „Akademie naděje“ této charitativní organizace provozují 21 škol pro přibližně 22 000 dětí a poskytují jim nejen výuku – zřízenou bez souhlasu Palestinské samosprávy – ale také stravování a lékařskou péči. Izraelský podnikatel údajně pomohl udržet šest z těchto akademií v provozu, když nedostatek finančních prostředků hrozil jejich uzavřením.

Agentura Associated Press 9. října informovala, že organizace testuje umělou inteligenci, která by monitorovala konverzace ve třídách a hledala výroky považované za antisemitské, nenávistné nebo pobuřující. Technologie by uchovávala nahrávky po dobu 72 hodin a označené pasáže spolu s přepisy by se přeposílaly Hasanovi, který by mohl učitele propustit, pokud by identifikované výroky považoval za nepřijatelné. Tvrdil, že upozornění by mohla dorazit do přibližně 20 minut, ačkoli široké nasazení dosud nebylo potvrzeno.

Hasan jmenoval jako vývojového partnera newyorskou společnost PollyLabs, ale nezisková organizace popřela jakékoli zapojení do technologie. Bishara Bahbah, člen správní rady Hasanovy charitativní organizace, agentuře AP řekl, že nebyl informován o plánech sledování, a partnerská humanitární organizace varovala, že nahrávání výuky by mohlo ohrozit spolupráci. Ines Abdel Razeková, spoluředitelka Palestinského institutu pro veřejnou diplomacii, obvinila iniciativu ze snahy ovládat mysl nových generací a zpochybnila, proč by americká charitativní organizace měla takový vliv na palestinské vzdělávání. Izrael použil umělou inteligenci k analýze zachycené komunikace a identifikaci podezřelých vojenských cílů v enklávě, ačkoli neexistují žádné důkazy o tom, že by charitativní organizace plánovala sdílet nahrávky z výuky s izraelskými úřady.

Matematické úlohy, které vyžadovaly sčítání počtu Palestinců zabitých během první a druhé intifády, byly nahrazeny cvičeními o fotbalistech a fanoušcích. Úloha na výpočet trajektorie projektilu namířeného na izraelského vojáka byla přepracována jako olympijské cvičení v hodu oštěpem, zatímco část o Dalal Mughrabi, který v roce 1978 vedl smrtící útok na izraelské civilisty, byla nahrazena textem o palestinské pedagožce Hind al-Husseini.

Výňatek z islámské náboženské výuky o Židech, kteří se pokusili zabít proroka Mohameda, byl přepracován tak, aby zdůraznil úctu k nim. Revidované osnovy zahrnují židovské dějiny a vyhnání židovských komunit z arabských zemí spolu s Nakbou, masovým vyhnáním Palestinců v roce 1948. Mapy výslovně zobrazují Izrael, ačkoli v některých lekcích je tato země označována jednoduše jako „soused“. List Jewish Chronicle popsal materiál jako „vůbec první proizraelské osnovy v Gaze nebo na Západním břehu Jordánu“ a uvedl, že se Hasan vyhýbá veřejné diskusi o jejich obsahu, aby si udržel místní podporu.

Hasanova organizace prověřuje potenciální učitele prostřednictvím izraelského koordinátora pro vládní aktivity na územích (COGAT), vojenské agentury, která dohlíží na civilní záležitosti v enklávě, a také prostřednictvím prověřování amerických protiteroristických organizací. Bývalí zaměstnanci Hamásu a UNRWA jsou vyloučeni a uchazeči musí vyplnit psychologický dotazník s téměř 50 otázkami týkajícími se násilí, empatie a pomsty. Hasan říká, že s vývojem dotazníku pomohli výzkumníci ze Stanfordské univerzity.

Kandidáti, kteří jsou považováni za nenávistné, zatrpklé nebo mstivé, jsou odmítnuti. Jason Olson, bývalý úředník pro deradikalizaci v Trumpově Radě míru, říká, že každý třetí uchazeč z předchozího vzdělávacího systému hodnocením neprojde. Ti, kteří projdou, se i tak musí podrobit neohlášeným distančním inspekcím učeben prováděným konzultanty.

Charitativní organizace vyvíjí animované filmy o náboženství, empatii a společenských hodnotách; první epizoda je plánována na listopad. Její zakladatel navrhl využít hry pro Xbox a Nintendo k výuce spolupráce a historie holocaustu, přičemž zmínil možné zapojení americké ambasády, aniž by vysvětlil, jakou roli by hrála. Chce, aby se palestinské děti staly globálními občany schopnými integrace v zahraničí, ale popírá, že by chtěl vymazat jejich identitu.

Podle UNICEF bylo do září 2026 poškozeno nebo zničeno 98 % škol v pásmu Gazy, což narušilo vzdělávání přibližně 700 000 dětí na téměř tři roky. Do škol se vrátilo více než 500 000 dětí, mnoho z nich ve stanech a poškozených budovách, zatímco dalších 200 000 stále nemělo přístup ke strukturované výuce. Palestinské úřady hlásily přibližně 22 000 zabitých studentů a 532 učitelů, zatímco rodiny se potýkaly s nákupem základních školních pomůcek. Uprostřed této devastace probíhají snahy spojené s USA o nahrazení stávajícího veřejného vzdělávacího systému, a to vedle soukromých akademií, které již přepisují učebnice a provádějí testy založené na umělé inteligenci. Kdokoli stanoví učební plán a jmenuje učitele, bude mít zásadní dopad na to, jak příští generace chápe palestinskou historii a národní identitu.

Pokus o kontrolu nad palestinskými mešitami a kázáními

Politické dokumenty USA a Izraele navrhují, aby islámské instituce a charitativní organizace byly pod mezinárodním dohledem. Arabské vlády by mohly zastávat vedoucí pozice, zatímco Izrael by si ponechal místo v dozorčí radě. Pod rouškou „deradikalizace“ by tato nařízení diktovala, kdo smí kázat, co se smí říkat z kazatelny a jak se monitorují náboženské dary.

Plán, který v prosinci 2025 představil Izraelský institut pro studium národní bezpečnosti (INSS), požaduje monitorování aktivit a kázání v mešitách, tvrdý přístup k prohlášením klasifikovaným jako podněcování a zapojení Spojených arabských emirátů do přetváření palestinské společnosti. Zasazuje se o podporu umírněných náboženských vůdců, kteří by legitimizovali úsilí proti extremismu.

Zpráva Wilsonova centra z května 2024 s názvem „Plán pro pásmo Gazy po válce“ nastiňuje samostatný administrativní plán. Jeho autory byli bývalí vysoce postavení američtí úředníci spolu s Eranem Lermanem, bývalým zástupcem izraelského poradce pro národní bezpečnost, a byl rozeslán některým izraelským vládním agenturám. Zpráva navrhuje přenést dohled nad místy bohoslužeb a společenskými organizacemi na nadnárodní orgán. Dodatek I, oddíl 6, vyzývá k přijetí kazatelských směrnic, které by se „radikálně“ lišily od kázání propagovaných Hamásem před 7. říjnem 2023.

Autoři uznávají, že přímá izraelská správa palestinských náboženských institucí by postrádala důvěryhodnost. Prosazují jmenování arabských zástupců do vedoucích pozic, přičemž Izrael by si ponechal místo v Mezinárodní kontaktní skupině, která dohlíží na správu. Izraelští úředníci by dostávali informace o provozu mešit, a tím by si udrželi přístup k procesu dohledu, aniž by museli přímo spravovat palestinské bohoslužebné instituce.

Islámské charitativní organizace by musely zveřejňovat své dary, aby se zabránilo tomu, aby se finanční prostředky dostaly k Hamásu nebo jiným skupinám klasifikovaným jako extremistické. Autoři zprávy navrhují, aby jejich finance byly pod kontrolou nadnárodního úřadu, jehož pravomoci by se rozšířily na bankovnictví, obchod a vládu v pásmu Gazy. Jeho správci by pak mohli pečlivě sledovat tok finančních prostředků prostřednictvím náboženských organizací.

Analýza Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku z července 2026 identifikuje Maroko jako potenciální zdroj personálu a metod potřebných k regulaci místních islámských institucí. Po bombových útocích v Casablance v roce 2003 marocká vláda zpřísnila kontrolu nad mešitami a jmenování a udělování licencí imámům, financování náboženských institucí, nadační granty a regulaci kázání svěřila do kompetence svého ministerstva islámských záležitostí. Kazatelé musí absolvovat státem schválené školení a složit úřední zkoušky.

V rámci tohoto centralizovaného systému byla výuka Koránu a kazatelské praktiky standardizovány na základě státem schválených interpretací islámu. Do konce roku 2022 Institut Mohammeda VI., založený v roce 2015, vyškolil 2 798 zahraničních studentů teologie. Salma Annasse, analytička Washingtonského institutu, navrhuje využít tento model k výcviku palestinských správců, kteří by udělovali licence imámům, kontrolovali páteční kázání a dohlíželi na místa bohoslužeb. Teologické rozdíly by zůstaly zachovány: Maroko se řídí malíkitskou školou islámského práva; lokálně převládají šafijské a hanifijské tradice. Tyto postupy by proto mohly být zavedeny bez nutnosti plného přijetí náboženské doktríny království.

Vztah Maroka s Izraelem je jedním z důvodů, proč Annasse podporuje zapojení země. Poukazuje na zkušenosti Maroka se zajišťováním přístupu k palestinským projektům prostřednictvím agentury Bayt Mal al-Quds Asharif a diplomatických kanálů otevřených Abrahamovými dohodami. Uznává, že tyto vazby by mohly mezi Palestinci vyvolat nedůvěru, zatímco nezávislé důkazy o dlouhodobé účinnosti systému zůstávají omezené. Jeho původním účelem bylo primárně bojovat proti salafistickým džihádistickým hnutím, zatímco Hamás vzešel z tradice Muslimského bratrstva.

Náboženský dohled by se mohl rozšířit do domácností, škol a rodinných vztahů. Státem vyškolení poradci obou pohlaví šíří schválené islámské učení v sousedstvích, vzdělávacích institucích a věznicích. Wilsonovo centrum čerpá ze saúdských rehabilitačních programů, v nichž vážení příbuzní mentorovali bývalé ozbrojence a někdy jim pomáhali najít zaměstnání nebo manželství. Pro bojovníky usilující o reintegraci autoři doporučují kontrolovaný rodinný kontakt a programy založené částečně na izraelském hodnocení zajatých nebo odevzdaných bojovníků, přičemž tento proces probíhá ve spolupráci s Izraelem.

Národní výbor pro správu pásma Gazy (NCAG), zřízený v lednu 2026 na základě konceptu „Rady míru“ prezidenta Donalda Trumpa, by mohl poskytnout kanál pro tyto reformy. Výbor je zodpovědný za náboženské obřady a islámské nadace a dočasně v jeho čele stojí hlavní komisař Ali Shaath. Washingtonský institut naznačuje, že by mohl absolvovat marocký výcvik, ačkoli dosud nebyla schválena žádná dohoda a NCAG dosud nepřevzal účinnou kontrolu nad místními mešitami. V říjnu 2026 izraelské síly stále okupovaly přibližně dvě třetiny území.

Navrhovaný rámec by rozšířil zahraniční kontrolu daleko za hranice náboženských institucí. Americké a izraelské strategické dokumenty si kladou za cíl restrukturalizovat místní mediální krajinu, omezit komunikaci a podpořit politické osobnosti, jejichž postoje se shodují s cíli nového systému vlády.

Plán na cenzuru pásma Gazy a osobní výběr jeho vůdců

V článku ze 17. října 2025 Neomi Neumannová, bývalá vedoucí výzkumu izraelské bezpečnostní služby Šin Bet, a Devorah Margolinová z Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku nastiňují strategii, kterou nazývají „transformace agendy“. Výzkumníci doporučují oslabit podporu Hamásu a odradit ho od účasti na budoucích útocích.

Obnovu, osobní bezpečnost a ekonomické příležitosti vnímají jako způsoby, jak odvrátit veřejné mínění od ozbrojeného odporu. Úspěch by se měřil mírou, do jaké jsou lidé ochotni přijmout alternativní vedení, spolupracovat na odzbrojení a odmítat pomáhat s náborem nebo dodávkami zbraní. S odkazem na proces denacifikace v Německu po válce se zasazují o změnu institucí a společenských norem, spíše než o zaměření pouze na rehabilitaci jednotlivců.

Televizní stanice a další média spojená s hnutím by byly uzavřeny a pod mezinárodním dohledem by fungoval nový regulační orgán. Dokument požaduje zpravodajské operace k identifikaci sítí obviněných z šíření podněcování, palestinské zákony zakazující extremistický obsah a mezinárodní závazky odepřít skupině přístup k vysílacím platformám. Veškerá oficiální vládní komunikace by byla pod kontrolou přechodné správy, čímž by se upevnila kontrola nad veřejným informačním systémem území.

Zpráva Wilsonova centra z května 2024 s názvem „Plán pro poválečnou Gazu“ jde ohledně sledování jednotlivců ještě dále. Nadnárodní agentura navrhovaná ve zprávě by mohla omezit přístup k internetu, legálně zachycovat telefonní hovory a online provoz a pověřit neziskové organizace monitorováním veřejně dostupného obsahu. Dokument by členům a příznivcům Hamásu zakázal vlastnit televizní stanice, noviny nebo kanály sociálních médií, čímž by se rozšířil externí dohled i na soukromou komunikaci a vlastnictví médií.

Zpráva doporučuje rozpustit nebo restrukturalizovat Ministerstvo informací a komunikací pásma Gazy a jako precedent uvádí invazi do Iráku vedenou USA v roce 2003. Nástupnická agentura by zaměstnávala arabsky mluvící experty, zadávala průzkumy veřejného mínění a vedla kampaně na Telegramu, Snapchatu a dalších platformách s cílem čelit zprávám připisovaným Hamásu a Íránu. Autoři uznávají, že vysocí američtí úředníci mají často omezené znalosti o těchto sítích, a navrhují nábor osob obeznámených s palestinským publikem.

Izrael již oslovuje arabsky mluvící publikum prostřednictvím vojenských oznámení, varování před evakuací a online obsahu, který mísí satiru s popkulturou. Dne 9. června 2026 agentura Associated Press informovala, že vojenský mluvčí Avichay Adraee získal přibližně 2,5 milionu sledujících, částečně prostřednictvím videí, ve kterých zesměšňuje Hamás, včetně parodie zobrazující podzemní tunely jako hotel. Adraee vysvětlil, že sociální média mu umožnila obejít arabské vlády a promluvit přímo k obyvatelstvu, zatímco mnoho Palestinců si jeho příspěvky spojuje s hrozícími bombovými útoky a vysídlováním.

Dne 19. ledna 2026 izraelské síly shodily evakuační letáky nad Bani Suhaila, východně od Chán Júnis – první zaznamenanou akci tohoto druhu od příměří z října 2025. Oznámení, psaná v arabštině, hebrejštině a angličtině, prohlásila oblast pod izraelskou vojenskou kontrolou a navzdory formálnímu příměří vydala další požadavek, aby obyvatelé opustili své domovy.

Celá část dokumentu Wilsonova centra s názvem „Říkání tvrdé pravdy palestinskému lidu“ nastiňuje verzi historie, kterou chtějí autoři, aby budoucí místní vůdci propagovali. Tvrdí, že více než 30 000 palestinských úmrtí zaznamenaných v roce 2024, v době zveřejnění zprávy, se dalo předejít, kdyby Hamás 7. října 2023 nezaútočil na Izrael, čímž vykreslil 75 let ozbrojeného odporu jako politické selhání. Spíše než spoléhat se na americké nebo izraelské úředníky, kteří tyto argumenty předloží, doporučují povzbudit vlivné Palestince, aby je šířili ve svých vlastních komunitách.

Palestinské právo na návrat, ústřední požadavek uprchlíků vysídlených z jejich domovů a půdy, je výslovně zdůrazněno jako bod přezkumu. Podle zprávy by palestinský stát mohl již existovat, kdyby vyjednavači v roce 2000 sladili požadavky uprchlíků se stávající situací v oblasti vlastnictví půdy v Izraeli. Autoři vykreslují spoléhání se na totální válku Hizballáhu nebo na útoky Hútíů s cílem ovlivnit zahraniční vlády jako strategické chybné odhady.

Autoři zprávy navrhují využít fondy na rekonstrukci k podpoře palestinských osobností ochotných prosazovat alternativy k ozbrojenému boji, a čerpají z příkladů z poválečného Německa, Japonska, Iráku a Balkánu. Pozice ve veřejných službách, smlouvy, stipendia, ocenění a jmenování do místních zastupitelstev by mohly být částečně přiděleny v souladu s politickými cíli deradikalizačního programu. První úředníci by byli vybráni z pěti guvernorátů a 25 místních správních jednotek pásma Gazy po konzultacích s palestinskými zástupci a izraelskými úřady, včetně armády a Šin Bet. Tyto finanční prostředky by pomohly novým zastupitelstvům vybudovat si veřejnou podporu, přičemž volby v celém území by byly odloženy nejméně o jeden rok, podle hlavního návrhu, nebo o několik let, podle připojené přílohy.

Neumann a Margolin navrhují zapojit do kampaně Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty a využít jejich regionální mediální sítě a zkušenosti s šířením sdělení v boji proti extremismu. Důraz by byl kladen na bezpečnost, ekonomickou obnovu a sociální zabezpečení, spíše než na otevřenou náboženskou převýchovu.

Do října 2026 stále nebyla zřízena navrhovaná komunikační autorita a systém politických jmenování, ačkoli Izrael nadále vedl svá vojenská velvyslanectví v arabštině. Americké strategické dokumenty nicméně nastiňují, jak by budoucí administrativa mohla omezit palestinskou svobodu projevu, zapojit izraelské bezpečnostní složky do výběru místních vůdců, odložit volby a přidělovat finanční prostředky na rekonstrukci podle svých politických priorit.

Jak se Izrael snaží znovu vybudovat pásmo Gazy k obrazu svému

Izraelský think tank Institut pro studium národní bezpečnosti (INSS) popisuje zkázu jako „vzácnou historickou příležitost“ k zásadní změně palestinské společnosti. V memorandu z února 2026 s názvem „Dehamasifikaci pásma Gazy: Poučení se ze západních a arabských modelů deradikalizace“ výzkumníci Ofer Guterman a Tara Feldmanová vyzývají ke „komplexní institucionální a kulturní přepracování“. Představované přepracování by mělo zahrnovat politické přesvědčení, náboženské praktiky, veřejné instituce a chápání palestinské národní identity.

Argumentují, že utrpení způsobené válkou by mohlo Palestince donutit konfrontovat se s tím, co nazývají náklady na „projekt odporu“. Předpokládají, že vojenská porážka, masové vysídlování a kolaps civilní infrastruktury oslabí podporu Hamásu a zvýší akceptaci alternativního politického vedení. Lidská cena války se tak stává faktorem v jejich úvahách o tom, jak změnit přesvědčení přeživšího obyvatelstva v pásmu Gazy.

Místo přijetí modelů prosazovaných USA a používaných v poválečném Německu, Japonsku a Iráku memorandum prosazuje přístupy vyvinuté Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty. Tyto přístupy kombinují donucovací bezpečnostní opatření, dohled, státem řízenou náboženskou výuku a ekonomické pobídky se snahou upřednostnit státní autoritu před soupeřícími ideologickými loajalitami. INSS výslovně vyzývá k zpochybnění „étosu odporu“, zatímco arabské vlády by poskytly politickou legitimitu a teologickou podporu programu, jehož konečným cílem je posílení bezpečnosti Izraele.

INSS navrhuje využít rekonstrukci k upevnění nového politického řádu a varuje, že obnova infrastruktury v oblastech stále kontrolovaných Hamásem by mohla zvýšit jeho popularitu u obyvatelstva. Pokud skupina odmítne složit zbraně, autoři navrhují omezit rekonstrukci na demilitarizované oblasti mimo její kontrolu a zároveň uznají rizika zpoždění civilní rekonstrukce. Přístup k financování by se tak stal dalším faktorem v boji o budoucí vedení v pásmu Gazy.

Zaměstnanost a fungující veřejné služby by novým úřadům pomohly získat důvěru veřejnosti. INSS doporučuje dosáhnout rychlého a viditelného zlepšení a využít výsledné důvěry k prosazení hlubších změn týkajících se identity a společenských norem. Palestinci by se podíleli na obnově svých komunit, přičemž proces rekonstrukce by měl za cíl vytvořit politickou alternativu, kterou autoři hodlají prosazovat.

Aby se zabránilo opětovnému získání vlivu hnutí, memorandum požaduje odstranění jeho aktivistů z vládních orgánů, vytvoření nových právních záruk a uplatňování požadavků na transparentnost při jmenování veřejných činitelů. Soudy, sociální služby a další instituce by byly restrukturalizovány, doprovázeny opatřeními k odstranění obsahu klasifikovaného jako extremistický nebo pobuřující z online platforem.

Iniciativa by se rozšířila nad rámec vládních agentur a zahrnovala by rodiny, klany a komunitní organizace. INSS identifikuje tři vzájemně propojené úrovně intervence: jednotlivce, kteří dostávají poradenství a rehabilitaci; místní sítě posilující schválené chování; a státní instituce vymáhající nová pravidla. Výzkumníci tvrdí, že tyto intervence musí být koordinovány, aby se předešlo mezerám, které by mohly strategii ohrozit.

Závazný kánon kázání a islámských právních názorů by odmítal sdělení klasifikovaná jako extremistická a zdůrazňoval by předepsané občanské povinnosti. Náboženští vůdci z arabských zemí by pomáhali s výcvikem kazatelů v pásmu Gazy a legitimizovali by nová pravidla, čímž by začlenili státem schválené interpretace islámu do širší kampaně za změnu politických a sociálních postojů Palestinců.

Dalším nástrojem by se stala populární zábava, přičemž INSS by navrhoval články, televizní seriály, dramata a satiry šířené prostřednictvím tradičních i digitálních médií. Tyto produkce by propagovaly nenásilný odpor a respekt k právnímu státu jakožto určující prvky „moderní palestinské identity“ a oslovovaly publikum i mimo učebny, mešity a oficiální komunikaci.

Memorandum doporučuje regionální centra pro léčbu traumat, odborné vzdělávání a specializované rehabilitační programy pro ženy a mladé lidi. Rodiny a místní komunity by uzavřely dohody na podporu odklonu od extremistických organizací, zatímco stupňovité pobídky by podpořily reintegraci. Bývalí členové by mohli mít nárok na podmíněnou amnestii podle kritérií stanovených Izraelem, což by Izraeli umožnilo ponechat si kontrolu nad tím, kdo se může vrátit do civilního života a za jakých podmínek.

INSS navrhuje vyhodnotit kampaň pomocí ukazatelů výkonnosti, průzkumů veřejného mínění, terénního výzkumu a monitorování sociálních médií. Tato hodnocení by sledovala podporu politického násilí, identifikovala online obsah klasifikovaný jako podněcování a posoudila, zda ozbrojený odpor ztrácí svou přitažlivost. Jako měřítko pro hodnocení úspěchu by sloužily palestinské přesvědčení a chování.

Autoři uznávají, že Palestinci potřebují důvěryhodnou cestu k nezávislosti a suverenitě, i když pokrok může být omezen izraelskými bezpečnostními požadavky. Uznávají také, že odepření práva sledovat politické cíle by podkopalo veškeré úsilí. Navrhovaná transformace by nicméně proběhla v rámci pokračující demilitarizace, vlády podporované arabskými státy a bezpečnostních opatření určených k zabránění návratu Hamásu, přičemž dlouhodobá bezpečnost Izraele je definována jako prvořadý strategický cíl.

Americké a izraelské strategické dokumenty zkoumané v této studii byly vypracovány různými organizacemi a neexistují žádné důkazy o tom, že by jejich doporučení byla přijata jako jednotný vládní program. Dokumenty nicméně nastiňují překrývající se mechanismy pro uvedení škol, mešit, veřejné komunikace a jmenování vedoucích představitelů v pásmu Gazy pod externí kontrolu. Memorandum INSS prezentuje proces rekonstrukce jako prostředek k přetváření palestinských přesvědčení, společenských norem a postojů k odporu.

Podle těchto návrhů by učitelé, duchovní a státní úředníci fungovali v systémech formovaných vnějšími mocemi. Rozhodnutí týkající se personálního obsazení, vládních sdělení a financování rekonstrukce by se mohla stát nástroji pro realizaci agendy nové administrativy.

Pro Palestince, kteří zažili masové vysídlování, smrt rodinných příslušníků a ničení svých domovů, je v sázce mnohem víc než to, kdo bude vládnout pásmu Gazy. Kdo bude rozhodovat o tom, co se palestinské děti učí, jak se bude praktikovat jejich náboženství, které části jejich historie budou zachovány a které formy politického boje zůstanou legitimní – a jaký vliv budou mít samotní Palestinci na budoucnost své vlastní společnosti?