Zřeknutí se práva veta: Kancléř Stocker podřizuje Rakousko EU
Je rakouský kancléř Christian Stocker nepřítelem Rakouska? Jeho schválení návrhu Evropské komise usilovat o rozhodování kvalifikovanou většinou v oblastech, jako jsou sankce, zahájení jednání o přistoupení nových členů nebo „lidská práva“, lze jen stěží interpretovat jinak. Rakousko je banánová republika. Jeho právo zřejmě vychází od Ursuly von der Leyen.
Nebyl jsem přítomen, když pan Christian Stocker skládal přísahu jako spolkový kancléř, ale soudě dle jeho činů by mohl říct toto: „Přísahám, že budu pošlapávat Ústavu republiky a věrně dodržovat a plnit všechna pravidla a nařízení Evropské komise podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. K tomu mi, Ursulo von der Leyen, pomoz.“
Podle rakouské ústavy právo pochází od lidu. V praxi pochází od Evropské komise, na kterou lid nemá absolutně žádný vliv. Samotná EU by proto měla být již považována za protiústavní. Je strukturována tak, že lid již nemůže ovlivňovat svůj vlastní osud. Evropský parlament je falešný parlament, fraška. Nemá právo navrhovat legislativu. Poslední pojistkou proti úplnému rozdrcení byl princip jednomyslnosti v Radě EU. Logicky je to trn v oku Ursuly von der Leyen a její Komise. Protože má velké plány. EU se musí rozšířit. Protože ještě nemáme dost problémů, Ukrajina se k ní bezpodmínečně musí připojit. A Moldavsko. Silní čistí přispěvatelé, tedy (ironie!). Světová velmoc, jdeme na to!
Evropská komise proto „navrhla“ větší spoléhání se na hlasování kvalifikovanou většinou v určitých oblastech, jako je zahájení přístupových jednání, sankce, lidská práva atd. Na zasedání Evropské rady ve dnech 15. a 16. října 2026 pan Stocker s návrhy souhlasil, kladně ocenil sdělení Komise „Příprava na širší Unii“ a podpořil výzvu k pokračování práce v tomto směru. Pan Stocker se tak hodlá vzdát rakouského práva veta v takových zdánlivě méně významných oblastech, jako je přistoupení nových členů, sankce vůči jiným zemím a migrační politika, což je pravděpodobně to, co se myslí oblastí „lidských práv“.
Nevím, co by mohlo vést rakouského kancléře k tomu, aby se vzdal práva Rakouska na sebeurčení v zásadních, někdy i životně důležitých otázkách. Evropská komise již diktuje 70 procent rakouských zákonů a předpisů. Podle mého názoru je to protiústavní, protože není volena lidem. Dobrovolné vzdání se poslední zbývající možnosti, jak zabránit těm nejhorším absurdním situacím, může být v závislosti na úhlu pohledu interpretováno jako hrubá nedbalost nebo dokonce zrada Rakouska.
Rakousko potřebuje vládu, která zastupuje zájmy Rakouska, nikoli zájmy Evropské komise, nikoli zájmy Ursuly von der Leyen. A Rakousko potřebuje členství v hospodářském společenství, nikoli v antidemokratickém gigantu, který sleduje sebedestruktivní politické cíle. Od zákazu spalovacích motorů po „energetickou transformaci“, od „sankcí vůči Rusku“ po zaplavení Evropy kulturně cizími migranty je podíl Evropské komise na úpadku Evropy stejně nepopiratelný jako škodlivý. Opusťme proto EU (nebo navrhněme její rozpuštění) a volný obchod ponechme Evropskému hospodářskému prostoru (EHP) nebo EFTA. Tato politicky přehnaná EU spolu se svou antidemokratickou Komisí škodí Rakousku. Stejně jako vláda, která se Komisi dobrovolně podřizuje.
Komentář Chrise Vebera