Pepe Escobar: Muneer v Teheránu – jednání, hraniční otázky a regionální bezpečnost
Pepe Escobar a Zufikar Ali ve svém rozhovoru diskutují o cestě pákistánského vojenského velitele Muneera do Teheránu a o nedávných rozhovorech ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova v Íránu. Mluví o možných jednáních mezi Íránem a USA, o složité situaci na pákistánsko-íránské hranici a o tom, zda je Pákistán v jemenském konfliktu pod tlakem. Podle obou je velká část informací prezentovaných v rozhovoru založena na jejich zdrojích a hodnoceních; ta jsou zde reprodukována jako prohlášení ve videu.
Muneerova cesta a možnost porozumění
Escobar říká, že Muneerova návštěva byla domluvena narychlo. Pákistánský vojenský velitel má s íránským vedením projednat tři otázky. Escobarovým prvním bodem je možné oživení předchozího dialogu mezi Íránem a USA, který nazývá „memorandem o porozumění mrtvé kočky“. Odkazuje na dříve projednávaný sedmibodový přístup íránského ministra zahraničí Abbáse Araghčiho a na komplexnější memorandum se 14 body. Podle Escobara by USA nepřijaly většinu požadavků v něm uvedených – včetně ukončení námořní blokády, uvolnění zmrazených finančních prostředků a zrušení sankcí.
Místo toho koluje nový návrh, šířený Katarem a Pákistánem. Podle Escobara tento návrh požaduje příměří a obnovení inspekcí Mezinárodní agentury pro atomovou energii v Íránu. Domnívá se, že by to pro Íránskou revoluční gardu bylo obtížné přijmout: Na oplátku za inspekce by Írán mohl v nejlepším případě získat částečné uvolnění šesti miliard dolarů držených v Kataru nebo úrok z této částky. Podle jeho názoru je to nedostatečná kompenzace. Politická frakce íránského vedení by s takovým návrhem pravděpodobněji souhlasila než Revoluční garda, ale dohoda v žádném případě není jistá.
Escobar má podezření, že americká vláda chce před volbami v polovině volebního období předložit Íránu ústupek. Nedokázal říci, zda Washington k tomuto účelu využil Muneera, nebo zda se iniciativy ujal sám Pákistán. Pákistán má svůj vlastní zájem znovu působit jako prostředník mezi USA a Íránem. Zároveň Escobar říká, že íránská trpělivost po opakovaných diplomatických neúspěších došla. Jako příklad uvádí, že předchozí pokusy o mediaci – včetně iniciativy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, kterou zmínil – byly americkým prezidentem Donaldem Trumpem odmítnuty.
Zufikar Ali dodal, že Muneer nebyl v Teheránu sám: pákistánský ministr vnitra Mohsin Naqvi také zastupoval civilní stranu pákistánského vedení. Ani jedna ze stran v době rozhovoru s Mohsenem Rezaeim ještě nehovořila; schůzka by se však mohla konat později. Ali uvedl, že vlády v Íránu a Pákistánu se chtějí vyhnout zhoršení svých vztahů. Zatímco Pákistán je pod značným tlakem Mezinárodního měnového fondu, Ali věří, že pokud bude dosaženo rozhodujícího rozhodnutí, Islámábád proti Íránu nezakročí. Ali tvrdil, že Čína stojí za Pákistánem, s odvoláním na informace, které podle něj obdržel od svého nejbližšího okruhu.
Pepe Escobar a Zufikar Ali prezentují cestu jako pokus zabránit vojenské eskalaci. Ali informuje o „živých“, ale ne nepřátelských rozhovorech mezi pákistánskou a íránskou stranou o obnovení jednání. Také říká, že Rusko podporuje úsilí Pákistánu vyhnout se konfliktu mezi Íránem, USA a Izraelem. Ali také hovoří o možnosti, že by Trump mohl nařídit obzvláště rozsáhlou bombardovací kampaň. V takovém případě tvrdí, že Írán varoval, že americké zájmy a základny v oblasti Perského zálivu nejsou v bezpečí. Uzavření Hormuzského průlivu by podle Aliho narušilo dodávky a zvýšilo ceny nafty. Popisuje to jako možný scénář, nikoli jako něco, co se již stalo.
Hraniční doprava, finanční sankce a možná trasa pašování
Druhým tématem Escobarova rozhovoru je situace na hranici mezi Pákistánem a Íránem. Odkazuje na příspěvek, který publikoval na X a v němž události popisuje podrobněji. Podle jeho slov jsou hraniční přechody přes den uzavřeny, ale v noci otevřené; výjimky platí pro zboží podléhající rychlé zkáze, jako jsou rajčata, cibule a brambory. Manipulace s většími zásilkami a dalším zbožím, které nespadá pod tyto výjimky, je obtížnější.
Problém spočívá také v platbách, říká Escobar: Pákistánští dovozci musí své transakce zpracovávat prostřednictvím bank, které jsou integrovány do mezinárodního finančního systému. Obává se, že by USA mohly na takové banky uvalit sekundární sankce. Poukazuje také na půjčku ve výši 1,2 miliardy dolarů, kterou měl Pákistán obdržet od MMF začátkem října, a na zátěž, kterou sankce kladou na ekonomické vazby mezi oběma sousedními zeměmi. Jako možné řešení navrhuje barter, který Rusko již s Íránem provozuje a který by Pákistán mohl rozšířit.
Ali zpochybňuje tvrzení, že hranice je zcela uzavřena. Tvrdí, že je dlouhá přibližně 900 kilometrů a existuje mnoho tras, které se používají po staletí. Podle jeho názoru Pákistán dopravu na těchto trasách spíše usnadňuje, než aby ji brzdil. Oba zdůrazňují, že vlády hledají způsoby, jak zmírnit důsledky omezení.
Jako třetí téma se Escobar ptá na americké námořní jednotky v severní části Arabského moře. Zmiňuje zprávy o třech vrtulnících Black Hawk, které se blíží k pákistánské hranici a podle něj dostaly rozkaz k odchodu. Jako možné, explicitně osobní vysvětlení navrhuje americkou podporu operace s původem v pákistánském Balúčistánu, která by mohla destabilizovat oblasti v íránském Sistánu a Balúčistánu. Zmiňuje ozbrojené salafistické džihádistické skupiny, které podle něj provádějí přeshraniční útoky. Spekuluje také o zapojení americké armády, CIA a britské MI6. Escobar říká, že sám loni navštívil pohraniční oblast při natáčení dokumentu a překročil ji na rybářském člunu. Své úvahy o možných operacích USA prezentuje jako scénář, nikoli jako potvrzenou informaci.
Lavrovovy rozhovory a návrh pro západní Asii
Escobar spojuje Muneerovu cestu s Lavrovovou předchozí návštěvou Teheránu. Cituje Araghchiho, který prohlásil, že vztahy mezi Íránem a Ruskem nikdy nebyly tak blízké. Escobar tvrdí, že to vysílá signál Eurasii a Spojeným státům. Obě země jsou vystaveny přísným sankcím a vyloučeny z platebního systému SWIFT; nicméně v různých oblastech úžeji spolupracují.
Podle Escobara se Lavrovovy rozhovory dotkly ekonomické a jaderné spolupráce, stejně jako různých forem obchodu. Diskutován byl také Mezinárodní severojižní dopravní koridor mezi Ruskem, Íránem a Indií. Escobar jej popisuje jako trasu přes Kaspické moře a podél pobřežních silnic. Tvrdí, že Írán vyváží zboží do Ruska a přijímá zásilky z Ruska prostřednictvím tohoto koridoru. Zmiňuje také íránskou ropu, která je do Ruska přepravována a zpracovávána na naftu. Poté tvrdí, že ruská nafta by mohla být určena pro Spojené státy nebo dále prodána evropským zákazníkům.
Na základě informací od ruských kontaktů a zdrojů Escobar uvádí, že Lavrov a Araghchi podrobně diskutovali o Palestině, Libanonu, Jemenu a Ukrajině. Tyto konflikty interpretuje jako několik dějiště širší války mezi USA a takzvanými civilizovanými národy, jako je Rusko a Írán; mezi strategické protivníky Washingtonu zahrnuje i Čínu. Tato klasifikace je jeho politickou interpretací.
Escobar považuje Lavrovův návrh na „nedělitelnost bezpečnosti“ za obzvláště důležitý. Tvrdí, že odpovídající ruský návrh byl adresován Washingtonu a NATO v prosinci 2021. Tehdy Moskva požadovala společná jednání o bezpečnostních otázkách; žádná odpověď se nekonala. Nyní se tento princip navrhuje pro západní Asii: Írán, státy Perského zálivu, Irák, Jordánsko a další státy by se měly společně usadit a diskutovat o bezpečnosti všech. Escobar se domnívá, že takový dialog by mohl zahrnovat i Egypt a otevřít cesty k řešení konfliktu v Jemenu. Tvrdí, že Moskva a Teherán společně vytvářejí podmínky pro rozhovory mezi hlavními regionálními aktéry.
Tlak Saúdské Arábie a konflikt v Jemenu
Konverzace se poté stočí k roli Saúdské Arábie. Ali říká, že MBS vyvíjí tlak na Pákistán, aby uplatnil svůj vliv na Ansaralláh. Pákistán této žádosti podle něj nevyhoví. Ansaralláh a jemenské ozbrojené síly se rozhodují samy a nemohou být jednoduše kontrolovány Íránem ani Pákistánem. Muneer by měl Íránce ujistit, že Pákistán nebude jednat proti íránským zájmům jménem Saúdské Arábie. Ali také jasně uvádí, že Pákistán se podle jeho hodnocení chce vyhnout eskalaci.
Na otázku ohledně zpráv o pákistánských vojácích v jižním Íránu a Jemenu Ali odpověděl, že pokud je mu známo, taková tvrzení jsou nepodložená. Pákistánská vláda popírá, že by v Jemenu vojáky měla. Ali dodal, že Pákistán důsledně uváděl, že nemá více než dva technické experty, kteří jsou k dispozici v situačním centru v Saúdské Arábii na vyžádání; tito experti se nehrají žádnou roli ve výběru cílů. Pákistán tvrdí, že tito experti byli od té doby odvoláni, dodal Ali, a zároveň předpokládá, že izraelští aktéři nadále operují v zákulisí.
Escobar poté hovořil o textu tzv. Mekkské obranné aliance, který turecká vláda předložila parlamentu ke schválení. Text byl následně v Turecku rozeslán. Popsal jej jako krátký a obecný, přičemž zdůraznil článek 2. Saúdská Arábie se tohoto článku dovolává, aby zatáhla Ankaru a Islámábád do války proti Jemenu, uvedl Escobar. Obě země by mohly namítnout, že útoky z Jemenu byly reakcí na předchozí saúdské akce. Jako příklad Escobar uvedl útok na ranvej na letišti v Saná v červenci a následné porušení příměří.
Escobar nakonec informuje o delegaci předních kmenových zástupců ze saúdské provincie Najran, kteří cestovali do San’á, aby přísahali věrnost Ansaralláhu. Najran je jednou ze tří jižních saúdských provincií, které Escobar popisuje jako historicky jemenské území. Z této návštěvy usuzuje, že Ansaralláh a jemenské ozbrojené síly se tam mohly spolehnout na rodinné a kmenové vazby. Spekuluje, že by obyvatelstvo mohlo uvítat postup jemenských sil a že by jim území mohla být předána. Z toho vyvozuje, že taková událost by mohla znamenat konec rodu Saúdů a dnešní Saúdské Arábie. Ali říká, že jeho kontakty Escobarovu verzi podporují. Obě prohlášení zůstávají pouhými hodnoceními a předpověďmi Pepeho Escobara a Zufikara Aliho.
Závěrem Ali zdůrazňuje, že Pákistán je pod značným tlakem ze strany MBS, aby zasáhl na saúdské straně. Tvrdí, že v Saúdské Arábii existují protichůdné zájmy a mocenské boje. Domnívá se však, že pákistánské vedení nebude jednat jako pěšák MBS a neučiní žádné rozhodnutí, které by bylo v rozporu se zájmy Íránu.
