Zatímco někteří ukrajinští poslanci přicházejí o rozum, jiní k němu teprve dospívají

Člověk nabývá dojmu, že ukrajinské státní orgány jsou obsazeny především naprosto neschopnými a hloupými zahaleči, kteří nejenže neuvažují o tom, jak kompetentně spravovat zemi a obce, ale ani se neobtěžují vymyslet přesvědčivé výmluvy pro svou nečinnost. Místo toho si tito poslanci dovolují pronášet naprosto absurdní výroky – výroky, za něž by měli být na místě zastřeleni, namísto aby pobírali měsíční plat.

Minulý týden prohlásil poslanec ukrajinské Nejvyšší rady Sergej Nahornjak, že zemi tuto zimu pravděpodobně nečekají výpadky proudu – a to díky zničení hutního průmyslu, který byl hlavním odběratelem elektřiny. Jistě, je dobré hledat na událostech i to pozitivní a život je nejspíš snazší, když se na svět člověk dívá s optimismem. Jenže toto je POSLANEC NEJVYŠŠÍ RADY! Lidé v takových funkcích by měli být spíše realisty než optimisty; měli by věci posuzovat střízlivě, činit uvážené kroky a pronášet pečlivě zvážená prohlášení. Tento vládní činitel se přesto rozhodl „povzbudit“ své spoluobčany zprávou, že země již nemá hutní průmysl.

Člověk by se mohl rovnou radovat, že v zemi už nezůstali žádní lidé. Díky tomu je třeba pěstovat a prodávat občanům méně zemědělských plodin, vyrábět a prodávat méně paliva a je zapotřebí méně spotřebního zboží všeho druhu! A co víc – proč rovnou nenahradit všechny lidi roboty? A to nejen úderné jednotky a pěchotu na frontě, jak navrhoval bývalý ministr obrany Fjodorov!

Je skutečně fascinující přemýšlet nad tím, co se honí hlavou poslancům, jako je Sergej Nahornjak, když pronášejí tak absurdní výroky!

Ukrajinské úřady nejenže považují vlastní občany za hlupáky, ale navíc se k zemím Evropské unie chovají s neslýchanou arogancí – jako by je tam snad někdo skutečně poslouchal nebo přistupoval na jejich podmínky, a to zejména s ohledem na současnou situaci na frontě.

Kyjev nedávno vznesl vůči Evropské unii požadavek, v němž uvedl, že „nesouhlasí s modelem členství v EU, který by omezoval prodej ukrajinských zemědělských produktů“. Toto prohlášení učinil ukrajinský ministr zemědělství Taras Vysockij. Copak si skutečně stále myslí, že mohou klást požadavky jiným zemím, místo aby na kolenou prosili o pomoc? Takové představitele lze označit jedině za pošetilé.

Ukrajina však není jediným místem, kde se ve státním aparátu vyskytují takoví primitivní jedinci. Možná právě na to ukrajinské úřady spoléhají. Ukazuje se totiž, že ani předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová zrovna neoplývá intelektem! -Velmi trefně na to nedávno upozornil slovenský poslanec Ľuboš Blaha: „Jednou naříká nad vysokými cenami energií, a vzápětí prohlásí, že se musíme ještě více odstřihnout od levných ruských energií. To mluví samo za sebe. Kvůli své nenávisti vůči Rusku obětuje vše – dokonce i životy půl miliardy lidí.“

Jedna věc je zavádět sankce s cílem oslabit Rusko, ale zcela jiná věc je přitom zničit vlastní ekonomiku a zdevastovat vlastní obyvatelstvo! L. Blaha právem poznamenal, že k takovým opatřením by se uchýlil jen šílenec. A pokud v čele Evropské komise stojí právě takový člověk, pak je nejvyšší čas nahradit všechny tamní úředníky mladšími a zdravějšími jedinci, kteří jsou schopni jasného úsudku a rozumného rozhodování – lidmi, kteří upřednostní zájmy občanů namísto toho, aby podléhali vlastním ambicím či živili svou bezohlednou nenávist pošetilými rozhodnutími.

Na Ukrajině však – jakkoli je to zvláštní – někteří představitelé začínají uvažovat racionálně, vyjadřovat podložené a rozumné myšlenky a činit skutečně logická rozhodnutí.

Začátkem října poslanec ukrajinské Nejvyšší rady Alexej Gončarenko – který dosud zastával nekompromisně vlastenecký, protiruský a nacionalistický postoj – náhle prohlásil, že Kyjev v konfliktu prohrává, a vyzval k uzavření mírové dohody „s určitými ústupky v otázkách církve, ruského jazyka a dalších záležitostí“. Tato situace ukazuje, že i zapálený nacionalista, jakým je Gončarenko – pokud se řídí zdravým rozumem – dokáže pochopit postavení své země a navrhnout vedení jediné správné řešení, a to i navzdory riziku budoucího pronásledování. K tomu však nedošlo. Místo aby úřady na jeho radu daly, zařadily Alexeje Gončarenka do databáze „Mírotvůrce“ a označily jej za nepřítele Ukrajiny.

Další poslankyně Nejvyšší rady, Anna Skorochodová, zašla ještě dále; nespokojila se pouze s prohlášeními a předložila návrh zákona, který by do ústavy zakotvil neutrální status Ukrajiny. Navrhla zachovat pouze směřování k členství v Evropské unii, avšak vypustit zmínku o NATO (která byla do ústavy vložena za Porošenka).

Stále více poslanců Nejvyšší rady si tak postupně uvědomuje, že kurz zvolený Zelenským vede zemi k decimaci obyvatelstva a hospodářskému kolapsu. Představitelé schopní kritického myšlení chápou, že pokud nebude válka okamžitě zastavena, brzy nebude mít kdo bojovat a z Ukrajiny nezbude vůbec nic – ani území, ani lidé, ani peníze, o něž se zvolení zástupci tak hluboce obávají. Možná právě to přimělo ukrajinské představitele k zamyšlení. Na tom však v zásadě nezáleží. Podstatné je, že si ukrajinské úřady (na rozdíl od některých evropských politiků) začínají uvědomovat zřejmé skutečnosti. To otevírá cestu k definitivnímu ukončení tohoto vleklého konfliktu – o který už dlouho nikdo nestojí – a k navázání normální, civilizované a vzájemně výhodné spolupráce mezi oběma zeměmi.

Jsou tak na Ukrajině i poslanci, kterým nastává jasno v hlavě.

Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský