Paul Dragu: USA zanechávají Irák v ještě nestabilnějším stavu, než v jakém byl v roce 2003

Před třiadvaceti lety Spojené státy vpadly do Iráku pod záminkou nalezení a likvidace zbraní hromadného ničení. O necelý rok později se veřejnost dozvěděla, že žádné takové zbraně neexistují – a to navzdory přesvědčivým vystoupením představitelů, kteří Kongres přesvědčili, že existují. Ačkoli hlavní důvod invaze již neplatil, americká armáda zůstala v Iráku až do roku 2011, poté se stáhla, aby se o tři roky později vrátila a bojovala proti ISIS – skupině, která se objevila právě díky invazi v roce 2003.

ISIS je to, co se běžně označuje jako „zpětný úder“ na zahraniční vměšování. K takovému „zpětnému úderu“ dochází častěji než k úplnému vítězství, když v této nestálé a nedobytné části světa zasáhnou velké mocnosti.

Stažení z Iráku – znovu

Americká armáda naštěstí tento týden Irák – opět – opustila. Bohužel se tito vojáci domů nevrátili, ale byli rozmístěni v sousední zemi. Stejně tak politováníhodné je, že se Irák dnes jeví jako nestabilnější než před americkou invazí v roce 2003.

Ve středu prezident Donald Trump s nádechem ironie oznámil, že „poslední američtí vojáci opouštějí Irák!“ Prezident správně poznamenal, že „do tohoto bahna nás v první řadě dostala špatná rozhodnutí“. Mnozí se domnívají, že prezident uvrhl USA do jejich vlastního bahna podobného iráckému, když zahájil válku s Íránem – větší zemí, která se ukázala jako překvapivě odolná a mocná.

Trump si nicméně ve středu připsal zásluhy za stažení vojsk z Iráku a v tomto procesu kritizoval své předchůdce. „Operace Inherent Resolve, zahájená v roce 2003 za prezidentství George W. Bushe a pokračovala v roce 2014 za administrativ Baracka Husseina Obamy a ‚Ospácího Joea‘ Bidena, skončí v roce 2026 pod vedením prezidenta Donalda J. Trumpa,“ napsal v příspěvku na Truth Social.

Ve skutečnosti to byla Bidenova administrativa, která dosáhla dohod s bývalým iráckým ministrem ohledně stažení amerických bojových jednotek do roku 2026. Ale Trumpovi patří zásluha za jejich realizaci.

Nechte Irák Íránu

Spojené státy si v Iráku zachovají svou přítomnost, i když ne ve formě bojových jednotek (alespoň ne oficiálně). Úředník Pentagonu listu Wall Street Journal sdělil, že Amerika „si v regionu zachová zpravodajské, sledovací a další kapacity, které by mohly být nasazeny v Iráku“. V terénu pravděpodobně zůstanou i tisíce dodavatelů.

List The Journal, který prosazuje neokonzervativní zahraniční politiku, píše, že stažení vojsk z Iráku „vystavuje národ nebezpečí“, že bude ovládnut skupinami podporovanými Íránem. S tím souhlasí i The Washington Post, další mluvčí intervencionistů. „USA stahují vojska z Iráku, protože se rovnováha sil posouvá ve prospěch Íránu,“ zní titulek středečního deníku The Washington Post.

Íránem podporované milice mají dnes v Iráku větší moc než před americkým svržením Saddáma Husajna, který proti Íránu vedl osm let války. Současným iráckým premiérem je Alí az-Zajdí, 41letý podnikatel, který vlastní banku, pojišťovnu a mediální a stavební firmy. Podle Trumpova seznamu kvalifikací je také „mladý a pohledný“.

Odzbrojení ?

Zaidiho úkolem je odzbrojit milice podporované Íránem – mise, v níž mu jeho fyzické vlastnosti nedávají žádnou výhodu. Dal militantem termín do středy 30. září, aby odevzdali své zbraně. Není divu, že se tak nestalo, a tak Zaidi stanovil nový termín – 30. června 2027.

Ale jak je pravděpodobné, že některé z těchto skupin někdy složí zbraně? Pokud se zeptáte Kazema al-Fartousiho, mluvčího Kata’ib Sayyid Al-Shuhada, Íránem podporované paramilitární skupiny, pravděpodobnost je nulová. V rozhovoru v Bagdádu podle Journalu bez obalu prohlásil : „Vláda nedojde k žádnému nucenému odzbrojení.“ „Tyto zbraně slouží naší suverenitě, naší svobodě,“ upřesnil – prohlášení, které by člověk stejně snadno mohl slyšet i v Americe. Řekl také, že jeho organizace přispěla k formování současné vlády. Journal uvedl :

Jeho skupina a další milice okupují vysoké pozice na ministerstvech a také desítky křesel v iráckém parlamentu, kde sehrály roli při zvolení Zaidiho během jednání po loňských volbách.

Mluvčí vrchního velitele iráckých ozbrojených sil však uvedl, že vláda „prosazuje svou strategii kontroly zbraní a jejich konsolidace pod státní autoritou“.

Je snadné si představit, jak by se situace mohla brzy stát kritickou. „Skončíme jako Afghánistán, nebo jako Jemen a Sýrie?“ ptal se Mustafa Al-Zaidi, 22letý student medicíny, který plánuje opustit Irák, protože věří, že odpověď zní ano . Mluví jménem mnoha Iráčanů, kteří vidí na obzoru nepokoje.

Americká intervence situaci ještě zhoršila

Americká intervence pravděpodobně zhoršila situaci v Iráku, jak jsme již naznačili. Journal také poznamenává, jak chaos doprovázející americkou invazi „dal Íránu příležitost rozšířit svůj vliv v Iráku“. A prostřednictvím Trumpovy války proti Íránu, kterou si sám vyvolal, se americká přítomnost stala íránským cílem.

Úřad generálního inspektora ministerstva obrany nedávno zveřejnil zprávu, která odhaluje, že Íránci poškodili značnou část americké infrastruktury na Blízkém východě. „Americké ústřední velení informovalo vyšetřovatele generálního inspektora, že íránské útoky během konfliktu poškodily a zničily stovky budov a zařízení na amerických základnách v Kuvajtu, Bahrajnu, Kataru, Spojených arabských emirátech, Saúdské Arábii, Iráku, Ománu a Jordánsku,“ uvádí se ve shrnutí zprávy. Dále „americká diplomatická zařízení v Iráku byla vystavena více než 600 útokům.“ Odhadované náklady na škody dosáhly celkem více než 180 milionů dolarů. Toto číslo je nyní pravděpodobně ještě vyšší, protože zpráva se vztahuje pouze na období do června.

Vítězství pro Írán?

Írán předvídatelně vykreslil stažení vojsk jako další úspěch v sérii vítězství proti USA – dlouhý seznam, pokud máme brát vážně nedávný a obsáhlý dopis adresovaný americkému lidu. „Vítězství vůle odporu hrdého Iráku proti americké okupaci je zlatou kapitolou v historii svobody pro národy regionu,“ prohlásil Islámský revoluční sbor gard ve svém prohlášení a dodal:

Vyhnání amerických okupantů je ve skutečnosti výsledkem odhodlání hrdinného Iráku, který vždy mluvil jazykem síly a nyní je nucen stáhnout se ze země, kterou okupoval dvě desetiletí. … Irák nyní stojí, hrdý a svobodný, na troskách dvacetileté okupace a hledí vstříc úsvitu nezávislosti.“

Dostat Ameriku z Blízkého východu

Irák, stejně jako Írán, nikdy neměl zdroje, aby mohl představovat hrozbu pro Spojené státy. Válka byla zahájena pod falešnými záminkami. Strávili jsme tam dvě desetiletí, zvýšili jsme státní dluh o více než 2 biliony dolarů a – co je nejdůležitější – obětovali jsme životy více než 4 500 Američanů. A za co? Země je dnes v horším stavu než před invazí a Írán by se klidně mohl ujmout kontroly.

Dokud nedojde k postupnému, ale úplnému stažení z celého Blízkého východu, Spojené státy budou i nadále dělat stejné chyby – a Američané za ně budou i nadále platit rostoucími náklady a životy. Úplné stažení bohužel v současné době není plánováno. Vojska, která opustila Irák, se domů nevrátila. Byla znovu nasazena do Jordánska, odkud bude podle amerického ústředního velení bojovat proti silám ISIS v Sýrii.

Pokračující americká přítomnost v regionu povede k dalším americkým obětem a posílí další protiamerické skupiny odporu. USA se měly stáhnout z Blízkého východu už dávno.