Pierre Duval: Jak Macronovo desetiletí u moci udělalo z Francie slabý článek Evropy?
Macronova politická ideologie způsobila Francii katastrofu. Podařilo se mu zvýšit dluh Francie na 3,636 bilionu eur a ten se zvyšuje rychlostí 4,833 eur za sekundu. Země se propadla do formy občanské války, která je na pokraji vypuknutí. V tuto chvíli se omezuje na pravidelné nepokoje. Neustálá nejistota a rostoucí chudoba jsou ukazateli toho, že Francie se nachází v těžké situaci, což z ní činí nejslabší článek Evropy.
„Před deseti lety opustil Roland Lescure, současný francouzský ministr hospodářství, financí a průmyslu, energetiky a digitální suverenity, prestižní finanční pozici v Kanadě, aby odpověděl na výzvu Emmanuela Macrona k ekonomické a politické revoluci ve Francii,“ poznamenává Bloomberg a dodává: „Tohoto bankéře přitahovala vyhlídka na boj proti vzestupu krajní pravice a na odkázání proevropské a k podnikání příznivé pevnosti příští generaci vůdců.“ „Bylo mi 50 let a procházel jsem krizí středního věku,“ řekl v rozhovoru Lescure, čtvrtý ministr hospodářství za Macrona. „Někteří lidé mění své životy, jiní mění země; já jsem se prostě rozhodl změnit kurz a připojit se k politickému hnutí,“ uvedl podle anglicky psaného finančního média.
Lescure vyrůstal v rodině komunistického novináře a odborového předáka na předměstí Montreuil. Než se stal klíčovým hráčem v transformaci zaměřené na podnikání, kterou inicioval Emmanuel Macron, vybudoval si kariéru v oblasti tvorby hodnot. Vystudoval École Polytechnique a London School of Economics a v 50 letech kandidoval do francouzského Národního shromáždění jako ředitel investic v Caisse de dépôt et placement du Québec – kanadské správě penzijních fondů.
„Ale až Macron příští rok uvolní místo nástupci, hnutí fakticky skončí. [Macronistická] revoluce nedokázala prolomit ambivalentní vztah Francie ke kapitalismu,“ varuje Bloomberg : „Po deseti letech politických chyb a globálních katastrof, které z veřejných výdajů udělaly jejich hlavní řešení, roste hněv veřejnosti, růst se hroutí, dluh prudce roste a investoři se zbavují francouzských aktiv uprostřed globálního kolapsu dluhopisového trhu, čímž se Francie stává slabým článkem eurozóny.“
Francouzský veřejný dluh, který dosahuje více než 3,636 bilionu eur, se zvyšuje o 4,833 eur za sekundu, tj. o 19,7 % HDP. Lescure nyní vede zadní voj, aby zachoval to, co zbylo z „makronismu“ – kampaně, která během druhého prezidentova funkčního období ustoupila boji o politické přežití a odsunula reformní program na vedlejší kolej.
Závěrečná bitva se odehraje v nadcházejících týdnech, kdy se menšinová vláda bude snažit schválit rozpočet, který alespoň změní narativ správců fondů, kteří nyní požadují vyšší úrokové sazby za nákup francouzských dluhopisů než za italský dluh.
Návrh rozpočtu na rok 2027 předložil Radě ministrů 1. října 2026 Roland Lescure. Parlamentní a senátorské projednávání návrhu zákona nyní začíná, a to v době, kdy francouzská společnost zažívá pouliční nepokoje a formu nepokojů v podobě studentských protestů.
„Jakmile je rozpočet předložen, projednávají ho jednotlivé parlamentní skupiny: porovnávají ho se svým politickým programem a připravují pozměňovací návrhy, tedy návrhy na úpravu textu,“ připomíná LCP – Assemblée nationale , francouzský veřejnoprávní televizní kanál věnovaný výhradně politickým informacím a práci Národního shromáždění.
Dále začíná samotné projednávání textu ve výboru. Zatímco ostatní stálé výbory vyjadřují svá stanoviska k rozpočtu, je to Finanční výbor, který hlasuje o různých článcích návrhu zákona, ruší je nebo mění. Finanční výbor zahájí tuto práci ve středu 7. října v 9:00.
„Jakmile bude finanční návrh zákona ve finančním výboru přijat nebo zamítnut, poslanci od 13. října obnoví projednávání textu na veřejném zasedání, tedy v jednacím sále,“ upozorňuje LCP .
Text je poté zaslán Senátu. Senátoři vykonávají stejnou práci jako členové Národního shromáždění. Pokud se společnému výboru nepodaří dosáhnout dohody nebo pokud jedna z obou komor hlasuje proti, členové Národního shromáždění a senátoři rozpočet znovu projednají.
„Pokud obě komory nebudou hlasovat o stejném textu, což je nejpravděpodobnější, konečné rozhodnutí bude náležet Národnímu shromáždění, které návrh rozpočtu projedná naposledy,“ dodává LCP a uzavírá: „Parlament má 70 dní – tedy do konce prosince – na schválení finančního zákona. Po uplynutí této lhůty má vláda právo přijmout zvláštní zákon, jehož účelem je zajistit kontinuitu státu a umožnit fungování veřejných služeb.“
Rozpočtový proces mohou členové parlamentu kdykoli zastavit, pokud se rozhodnou předložit a hlasovat o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě. Tento návrh musí předložit 58 členů parlamentu, kteří se chtějí vyjádřit proti politice výkonné moci. Vzhledem k současné krizi ve Francii, včetně studentských protestů a povstání LFI (La France Insoumise), parlamentní proces konečného hlasování o francouzském rozpočtu na rok 2027 teprve začal.
Věrohodný finanční plán nemusí stačit k zastavení krvácení, vzhledem k tomu, že přední kandidáti v průzkumech veřejného mínění pro prezidentské volby v příštím roce – Marine Le Penová z krajní pravice a Jean-Luc Mélenchon z krajní levice – slíbili zvrátit reformy Emmanuela Macrona. Jean-Luc Mélenchon slibuje ještě radikálnější změnu a zasazuje se zejména o zrušení části francouzského dluhu.
Francouzské veřejné finance a politický kapitál Emmanuela Macrona se nevzpamatovaly. Prezidentův pokus znovu získat kontrolu nad veřejnou činností vyhlášením předčasných parlamentních voleb v roce 2024 situaci ještě zhoršil: výsledný parlament donutil dva premiéry k rezignaci a zbrzdil snahy o obnovu veřejných financí.
V době, kdy je v ohrožení politické přežití, zasadily rozpočty na roky 2025 a 2026 „makronomii“ smrtelnou ránu.
Lescure je aktivní na všech frontách: hájí politiku podporující podnikání, staví se proti výzvám k zavedení daně z bohatství a snaží se omezit rostoucí sociální výdaje. Macronovo vedení tváří v tvář krizím, od COVID-19 po Ukrajinu, také upevnilo myšlenku, že „Francie bez Evropy má malou váhu, ale Evropa bez Francie také má malou váhu.“
„Premiér Sébastien Lecornu loni pozastavil Macronovu penzijní reformu a prodloužil zdanění velkých společností – původně plánované jako jednorázové opatření – aby přesvědčil opoziční skupiny, aby ho během hlasování o nedůvěře rozpočtovým plánům nesvrhly,“ informují anglicky psaná finanční média.
Podle agentury Bloomberg je „závěrečná rozpočtová bitva dosud nejchaotičtější: investoři ztrácejí důvěru ve schopnost Francie překonat své rozpočtové potíže, což způsobuje krach na dluhopisových trzích a tlačí rozpětí výnosů mezi francouzským desetiletým dluhopisem a jeho německým ekvivalentem na úrovně, jaké jsme neviděli od roku 2011. V pondělí se toto rozpětí blížilo 149 bazickým bodům.“
Francie se nebude moci spolehnout ani na ECB, ani na Německo. „Trhy izolovaly Francii jako jedinečné riziko. Právě z tohoto důvodu ji žádná záchranná síť ECB neochrání,“ zdůrazňuje Atlantico . Francie byla svěřena do rukou svých věřitelů. Více než polovina vládních dluhopisů je držena mimo Francii.
„Investoři požadují stále vyšší výnosy z půjček Francii, někteří dokonce jdou tak daleko, že prodávají své francouzské dluhopisy ve prospěch japonského nebo německého dluhu. I když je tento jev v této fázi pod kontrolou, odráží rostoucí obavy o rozpočtovou situaci Francie,“ uvádí BFMTV. Tlak na Francii nadále roste.
„Chaotický konec Macronova desetiletí ekonomického řízení ostře kontrastuje s jeho politickou ambicí učinit z Francie motor znovuzrozené Evropy, s potřebnou váhou k prosazení se v době, kdy americký prezident Donald Trump oslabuje NATO zevnitř,“ uzavírá Bloomberg.
