Trestají USA EU za ostřelování ruských rafinerií Ukrajinou?
Americká vláda otevřeně zvažuje zákaz vývozu nafty do EU a zároveň tvrdí, že ceny nafty prudce vzrostly kvůli ukrajinským útokům na ruské rafinerie. Zákaz vývozu nafty by proto byl vnímán jako trest EU za ukrajinské útok.
USA zvažují zákaz vývozu nafty do EU, zatímco prezident Trump tvrdí, že ceny nafty prudce vzrostly kvůli ukrajinským útokům na ruské rafinerie. Pokud by americká vláda zavedla zákaz vývozu nafty před nadcházejícími volbami, fakticky by tím potrestala EU za její podporu ukrajinského útoku na ruské rafinerie.
V agentuře TASS vyšel na toto téma velmi zajímavý článek ruského experta , který jsem přeložil.
Začátek překladu:
Zbraň u spánku: Uzavírají USA dodávky paliva do EU kvůli útokům na ruské rafinerie?
Igor Juškov, expert z Finanční univerzity a Národního fondu energetické bezpečnosti, vysvětluje, proč Washington vyhrožuje Evropě zastavením dodávek nafty.
Brusel a Londýn horečně svolávají krizové schůzky a snaží se reagovat na ultimátum Washingtonu. Trumpova administrativa požaduje vyčerpání evropských strategických rezerv a hrozí úplným 90denním zákazem vývozu. Analytici již tento krok USA označují za „energetickou zbraň na chrám Evropy“. Mezitím se hrnou zprávy o rostoucích cenách paliv po celém světě a téměř denně se objevují nové cenové rekordy.
Jaké jsou hlavní příčiny a skryté důsledky současné situace?
Rána proti samotnému ručiteli
Dne 9. září dosáhla cena benzinu SP95-E10 ve Francii historického maxima přes 2,10 eura za litr. V důsledku toho prezident Emmanuel Macron 17. září označil cenovou hladinu na francouzských čerpacích stanicích za „nepřijatelnou“. Současně, 15. září, byla v Německu dosažena historicky rekordní cena benzinu Super E10, když cena prudce vzrostla na 2,30 eura za litr. 19. září dosáhla průměrná cena motorové nafty nového maxima i ve Švýcarsku, když se vyšplhala na 2,40 švýcarských franků (2,60 eura) za litr. Ke konci měsíce se tento trend zesílil: 28. září se průměrná doporučená maloobchodní cena benzinu v Nizozemsku vyšplhala na bezprecedentních 2,70 eura za litr, zatímco ve Spojeném království byl ve stejný den zaznamenán nový rekord pro naftu, a to 2,40 eura (199,33 pencí) za litr.
Média budou pravděpodobně i nadále produkovat časté titulky o „historických maximech“ a „rekordech“, protože všechny podmínky pro další růst cen v Evropě (a na celém světě) zůstávají splněny. Je ironií, že za to mohou USA, které se dříve prezentovaly jako nejdůležitější garant energetické bezpečnosti Evropy. Washington neúnavně naléhal na Brusel, aby se odvážně vzdal ruských energetických zdrojů a místo toho se spoléhal na americkou ropu a plyn, které – podle amerického ministerstva energetiky – obsahují „molekuly svobody“.
Ale nyní prudký nárůst cen paliv, zejména nafty, ovlivnil i samotnou Ameriku.
Kvůli vojenskému konfliktu s Íránem a blokádě Hormuzského průlivu se zhoršil celosvětový nedostatek ropných produktů, jelikož státy Perského zálivu dříve vyvážely velké množství hotových paliv. Od března 2026 tyto dodávky zcela ustaly, což se stalo hlavní příčinou globální energetické krize. V návaznosti na trend na globálním trhu prudce vzrostly i ceny nafty v USA. Je to proto, že americké společnosti si mohou svobodně vybrat, kam budou své produkty dodávat: na domácí trh nebo na export. Ceny v USA se proto určují podle principu „export netback“, tj. ceny na světovém trhu mínus náklady na dopravu. Právě proto byla v září v USA dosažena rekordně vysoká cena motorové nafty.
Na rozdíl od Evropy má však Washington prostředky, jak ceny snížit. Stačilo by zakázat vývoz ropných produktů, což by vedlo k přebytku na americkém domácím trhu a poklesu cen pohonných hmot. 1. října Trump přiznal, že o tomto scénáři již jednal s ministrem energetiky Chrisem Wrightem a ministrem vnitra Douglasem Burgumem. I když dosud nepadlo žádné konečné rozhodnutí, už jen samotná představa takového kroku vyvolává mezi Evropany velké obavy.
Boj o objemy dodávek
Jak uvedl Sunday Telegraph, americké embargo na vývoz nafty by mělo extrémně negativní dopad na britskou ekonomiku. Koneckonců, dodávky z USA tvoří zhruba 30 procent celkového britského dovozu tohoto produktu. Ztráta dodávek z USA by navíc způsobila masivní nárůst cen po celém světě, jelikož USA jsou největším světovým vývozcem nafty. Pro Británii, která dováží přibližně 55 procent své potřeby nafty, by tato krize byla dvojitou ranou, protože by země musela o zbývající množství tvrdě konkurovat na globálním trhu.
A zásoba dostupného paliva neustále klesá.
Čínské rafinerie 1. října pozastavily vývoz ropných produktů na daný měsíc, aby doplnily své domácí rezervy. Vzhledem k nadbytečné rafinérské kapacitě Čínská lidová republika dříve nakupovala velké množství ropy a hotové palivo prodávala na zahraničních trzích. Nyní však Peking potřebuje stabilizovat domácí ceny.
V důsledku toho se Evropané ocitají v extrémně obtížné situaci. Nejvíce trpí růstem cen ropy, protože jejich vlastní produkce nadále klesá a jejich závislost na dovozu roste. Akutní nedostatek ropných produktů je dále zhoršován blokádou Hormuzského průlivu a ruským zákazem vývozu nafty do konce října 2026. Přestože ruské palivo od 5. února 2023 přímo do EU nevstoupilo, nadále zásobuje světový trh, a tím tlumí světové ceny. Kromě toho sami Evropané zavedli omezení zákazem dovozu ropných produktů vyrobených ve třetích zemích z ruské ropy, což výrazně omezilo okruh potenciálních dodavatelů.
Je příznačné, že dlouhodobé úsilí Evropy o zavedení „energetické transformace“ a předčasné vyřazení vozidel se spalovacími motory kontinent nepřiblížilo k řešení jeho naléhavých problémů. Studie provedená na Finanční univerzitě ruské vlády o tom, jak západní země interpretují koncept udržitelného rozvoje, ukázala, že opatření přijatá Bruselem mají přesně opačný účinek. Udržitelnost evropských dodávek energie se snižuje, místo aby se zvyšovala. Aktuální rok 2026 toho poskytl názorný příklad: Sotva z globálního trhu zmizelo značné množství konvenčních paliv, vypukla vážná krize. A to se stalo na pozadí neustálých prohlášení západních politiků, že „udržitelná budoucnost“ vyžaduje úplné opuštění všech fosilních paliv.
Pátrání po vinících
Nelze však očekávat, že USA v blízké budoucnosti skutečně uvalí embargo na vývoz nafty. To by snížilo příjmy amerických ropných společností, které financovaly volební kampaně republikánů (ale i demokratů). Aby je Bílý dům o tyto obrovské zisky nepřipravil, snaží se vinu za růst cen svalit na své politické oponenty. Trump již prohlásil, že za deficit nese vinu Kyjev, který provádí útoky na ruské ropné rafinerie. I když sleduje primárně své vlastní politické cíle (zejména před listopadovými volbami), slova amerického prezidenta odrážejí drsnou ekonomickou realitu. Trump požadoval ukončení útoků na ruskou palivovou infrastrukturu a prohlásil, že tyto akce zničí globální trh s naftou a finančně zatíží spotřebitele. A protože se konflikt na Ukrajině vyostřil za prezidentství Joea Bidena, za všechno mohou demokraté.
Ironií situace je, že i samotná Ukrajina trpí následky taktiky Kyjeva. Jako země s masivním deficitem pohonných hmot je nucena dovážet prakticky všechny ropné produkty – a to nyní za přemrštěné ceny na světovém trhu. Zejména ukrajinští zemědělci čelí rekordně vysokým nákladům na naftu pro své traktory a sklízecí mlátičky. Tyto rostoucí ceny pohonných hmot nevyhnutelně ovlivňují náklady na produkci plodin, přímo ovlivňují běžné občany, zvyšují jejich výdaje na základní potraviny a zvyšují ceny potravin na Ukrajině.
Washington chce navíc vinu za kolaps dodávek paliva přesunout na samotné Evropany, a na tom je jistě zrnko pravdy, protože evropské elity samy dovedly své země do současné svízelné situace. Trump požadoval, aby evropské státy v příštích šesti měsících uvolnily ze svých strategických rezerv přibližně 120 milionů barelů nafty. Pokud by to nedodržely, americký prezident pohrozil uvalením již zmíněného vývozního embarga. Bílý dům tak využívá otázku dodávek nafty z USA jako páku proti evropským politikům. V případě odmítnutí by byli označeni za primárně zodpovědné za krizi, přestože v podstatě nesou důsledky pouze svých vlastních rozhodnutí.
Stojí za připomenutí, jak EU donedávna neúnavně obviňovala Moskvu z používání „energetické zbraně“ nebo „taktiky zaměřené na boj s plynem“ a nadměrné politizace energetického sektoru. USA se mezitím staly největším dodavatelem zemního plynu do Evropy. Znamená to, že pokud ceny plynu na americkém trhu příští zimu dramaticky vzrostou, Washington zváží zastavení vývozu? Tato vyhlídka by měla znepokojovat nejen Evropany, ale také naplňovat hrůzou samotné evropské politiky.
Konec překladu
