„Šest až sedm měsíců“: Bývalý analytik CIA Johnson varuje před přímou válkou mezi Ruskem a státy NATO

Bývalý analytik CIA Larry Johnson nyní považuje přímou vojenskou konfrontaci mezi Ruskem a několika evropskými státy NATO za vážnou možnost. V rozsáhlém rozhovoru s bývalým americkým důstojníkem Stanislavem „Stasem“ Krapivníkem Johnson odhadl pravděpodobnost přímé přestřelky mezi Ruskem a evropskými státy v příštích šesti až sedmi měsících na zhruba 70 procent.

Podle jeho hodnocení se to netýká celé Evropy. Johnson jmenuje Německo, Velkou Británii, Francii a Polsko jako obzvláště zranitelné nebo pravděpodobně zapojené země. Nevnímá nutně Itálii a části jižní Evropy jako nutně zapojené do takové války.

„Oni skutečně věří, že dokážou bojovat“

Výchozím bodem rozhovoru je stále agresivnější rétorika mezi Ruskem a Západem. Johnson informuje o rozhovorech s několika bývalými i aktivními ruskými vojenskými příslušníky. Říká, že ho obzvláště zasáhlo prohlášení, které slyšel během rozhovoru s novinářem Pepem Escobarem: Ruská strana nyní vážně očekává, že bude nakonec muset jít do války s Evropou.

Podle Johnsona problém není v tom, že Rusko chce zaútočit na Evropu. Moskva se spíše domnívá, že politický a vojenský vývoj v Evropě nakonec nemusí nechat žádnou jinou možnost.

Krapivnik zase informuje o bývalých sovětských a ruských důstojnících, kteří navzdory mobilizaci nebyli zpočátku povoláni do služby. Bylo jim řečeno, že jejich čas „ještě nenastal“. Podle něj to naznačuje, že části ruského obranného aparátu počítají s možností výrazně větší války přinejmenším od roku 2023 a pro tento účel si možná rezervují zkušené, starší důstojníky.

Johnson také vidí nebezpečnou chybu v evropském vedení. Na otázku, zda evropští politici skutečně očekávají válku, nebo se jen chtějí dostat na pokraj katastrofy, odpovídá:

„Myslím, že se tu nacházíme v jedné z těch šílených situací, kdy si vedení skutečně myslí, že dokáže bojovat.“

Zásadní otázka zůstává do značné míry nezodpovězena: Jaké zdroje by měla Evropa použít k vedení vleklé konvenční války proti Rusku?

Johnson: Samotná ekonomická síla Evropy válku nerozhodne

Johnson se domnívá, že časté srovnávání evropského a ruského hrubého domácího produktu je zavádějící. Zatímco evropský ekonomický výkon může být na papíře podstatně vyšší, ve válce jsou klíčové dodávky energie, suroviny, průmyslová výrobní kapacita a schopnost rychle nahradit vypotřebované zbraně a munici.

Rusko má vlastní zásoby ropy, plynu a uranu, stejně jako potraviny a suroviny pro výrobu výbušnin a dělostřelecké munice. Evropa je naproti tomu u několika z těchto klíčových zdrojů závislá na dovozu.

Johnson konkrétně poukazuje na ruskou výrobu munice. Tvrdí, že Rusko nyní dokáže za tři měsíce vyrobit více dělostřeleckých granátů než USA a NATO dohromady za rok.

Bez ohledu na přesné číslo se Johnson proto zaměřuje na zásadní problém: V rozsáhlé konvenční válce není rozhodujícím faktorem pouze počet zbraňových systémů dostupných na začátku. Důležité je, jak rychle lze zničené systémy nahradit a doplnit vypotřebovanou munici. Právě v tom vidí výhodu Ruska oproti Evropě.

V rozhovoru je jako příklad uvedena ruská dělostřelecká produkce. Na začátku války na Ukrajině v roce 2022 se jednalo o zhruba 450 000 granátů ročně, později se zvýšila na přibližně 4,2 až 4,5 milionu granátů ročně. Přidaly se i dodávky ze Severní Koreje. Johnson a Krapivnik to srovnávají s obtížemi, kterým západní státy čelí při rychlém rozšiřování vlastní výroby munice.

Válka na Ukrajině by mohla vstoupit do své rozhodující fáze

Ani jedna strana neočekává náhlý kolaps ukrajinské fronty. Místo toho předpokládají postupný proces: jednotlivé úseky fronty by mohly povolovat, zatímco Rusko bude neustále zvyšovat svůj vojenský tlak.

Krapivnik popisuje ukrajinské protiofenzívy jako převážně politicky motivované a argumentuje tím, že Kyjev pro ně nasadil strategické zálohy. Celkově se vojenská situace na frontě vyvíjí stále více proti Ukrajině.

Johnson jde ještě dál a naznačuje, že válka možná již vstupuje do své závěrečné fáze. Tato fáze by však mohla být obzvláště nebezpečná. Historicky počet obětí často prudce stoupá s tím, jak se válka blíží ke konci.

Podle rozhovoru také roste nedůvěra Moskvy k novým dohodám o příměří.

Johnson informuje o informacích ze summitu Donalda Trumpa a Vladimira Putina v Anchorage. Podle něj byl Putin připraven do značné míry zmrazit frontovou linii v Záporoží a Chersonu. USA však výsledné dohody neimplementovaly. Johnson dochází k závěru, že možnost srovnatelné dohody je nyní prakticky vyloučena.

Krapivnik říká, že se mnoho ruských vojáků obávalo politického kompromisu. Z jejich pohledu by se nyní konflikt měl rozhodnout na bojišti.

Energie by se mohla stát Achillovou patou Evropy

Dalším klíčovým faktorem pro Johnsona je zásobování energií.

Zatímco Rusko má vlastní zásoby ropy a plynu, Evropa je silně závislá na externích dodávkách. Velká válka by tuto závislost okamžitě proměnila ve strategický problém.

Proto se diskutuje i možnost zákazu vývozu nafty ze strany USA. Johnson sice takový krok nepovažuje za pravděpodobný, ale poukazuje na to, že by se tím výrazně dotkla zejména Velká Británie, ale i další američtí partneři.

To spojuje vojenskou otázku s ekonomickou: ve válce by Evropa musela nejen poskytovat vojáky, zbraně a munici, ale také udržovat svůj průmysl, logistiku a dodávky energie za extrémních podmínek.

Riziko jaderné eskalace

Johnsonův scénář se stává ještě nebezpečnějším kvůli jadernému rozměru.

Diskuse spekuluje o tom, že americký jaderný úder proti Íránu by mohl vyvolat masivní mezinárodní reakci. Johnson se domnívá, že v takovém případě by Rusko mohlo zintenzivnit svůj postoj vůči zařízením NATO v Evropě.

Konkrétně jsou zmíněny systémy Aegis Ashore v Polsku a Rumunsku. Johnson tvrdí, že Moskva by v případě drastické eskalace mohla taková zařízení vnímat jako bezprostřední hrozbu a dojít k závěru, že je nutné je vyřadit z provozu.

Johnson se zároveň domnívá, že vůbec první použití jaderné zbraně v současném konfliktu by mohlo povzbudit další státy k tomu, aby usilovaly o vlastní jaderný arzenál. Mezi zmíněnými zeměmi jsou Turecko, Saúdská Arábie, Brazílie a Mexiko. Logika spočívá v tom, že státy by z rozdílných přístupů Washingtonu k Íránu a jaderně vyzbrojené Severní Koreji mohly vyvodit závěr, že pouze jejich vlastní jaderný odstrašující síla může spolehlivě ochránit před útokem.

Johnson: Evropa válku nepromyslela do konce

Johnsonovo varování se nakonec scvrkává na jeden ústřední bod: Nepochybuje o tom, že Evropa disponuje obrovskými ekonomickými zdroji. Spíše pochybuje o tom, že její političtí vůdci pochopili, co by přímá válka s Ruskem v praxi znamenala.

Na otázku, jak si evropští politici vůbec představují takovou válku, Johnson stručně odpovídá:

„Nepromysleli si to do konce.“

Argument je místo toho založen na makroekonomických číslech: celkový ekonomický výkon Evropy je výrazně větší než ruský. To však přehlíží skutečnost, že podle Johnsona má Rusko osvědčený zbrojní průmysl a také vlastní energetické a surovinové zdroje.

Jeho prognóza je proto mimořádně pochmurná: odhaduje 70procentní pravděpodobnost, že by Rusko a části Evropy mohly během příštích šesti až sedmi měsíců na sebe přímo vojensky střílet.

Nejedná se o potvrzenou zpravodajskou prognózu, ani o oficiální hodnocení Moskvy nebo jakékoli evropské vlády. Jde o Johnsonovu osobní analýzu. Nicméně samotná skutečnost, že se o takovém časovém rámci nyní otevřeně diskutuje ve vojenských a geopolitických kruzích, ukazuje, jak daleko se debata posunula: od otázky, zda by se válka na Ukrajině mohla dále eskalovat, směrem k otázce, zda by se zástupná válka mohla stát přímou válkou mezi Ruskem a evropskými státy NATO.