Půda, moc a etnické armády: proč je Etiopie opět ve válce?
V posledních dnech boje zachvátily velkou část Tigray. Etiopská armáda nasazuje drony, zatímco síly TPLF obsadily letiště a objevily se v ulicích Mekele, největšího města regionu.
Uprostřed eskalace bojů mezi federálními jednotkami a separatisty v severním regionu Tigraj a jejich spojenci dochází stále častěji k výpadkům internetu a hrozí blokáda několika oblastí. To by mohlo znamenat začátek noční můry: během poslední občanské války v letech 2020 až 2022 zemřelo v Tigraji podle odhadů bývalého nigerijského prezidenta Oluseguna Obasanja, zprostředkovatele Africké unie v mírových jednáních, během dvou let 600 000 lidí. Válka donutila miliony lidí opustit své domovy. Konflikt byl poznamenán masakry, sexuálním násilím a hladomorem. Nyní Tigrajská lidová osvobozenecká fronta (TPLF) prohlásila mírovou dohodu z roku 2022 za neplatnou.
Ke střetům mezi federálními silami a tigrajskými silami došlo již dříve. Tento týden se však boje v Tigraji zintenzivnily a rozšířily do sousedních regionů Afar a Amhara. V nejlidnatějším regionu Etiopie, Oromii, se očekává obnovení povstání. Ve všech těchto oblastech operují místní etnické ozbrojené skupiny, jako je Oromská osvobozenecká armáda (ALO), milice Fano v Amhaře a několik dalších.
Etiopské federální síly bojují proti Oromské osvobozenecké armádě od roku 2018 a proti Fano milicím od roku 2023.
Události konce září 2026 v Etiopii se odvíjely extrémně alarmujícím způsobem: oznámení o vytvoření Koalice etiopských lidových sil pro přežití, která se skládá z nejméně sedmi etnických milicí, a obnovení aktivních bojů na severu země ohrozilo budoucnost nejstaršího státu na kontinentu. O několik dní později koalice zintenzivnila nepřátelské akce proti federální vládě a vyhlásila válku .
Rebelská koalice sdružuje Tigrajskou lidovou osvobozeneckou frontu (TPLF), hnutí Fano, Oromskou osvobozeneckou armádu (OLA), Ogadenskou národní osvobozeneckou frontu, Afarskou revoluční demokratickou frontu pro jednotu, Benishangulskou lidovou osvobozeneckou frontu a Gumuzské lidově demokratické hnutí.
Rebely spojuje jen málo věcí kromě jejich nespokojenosti s federální vládou Abiye Ahmeda a rolí jejich etnických skupin v rozdělování státních příjmů.
Premiér Abiy Ahmed Ali navrhl koncept „medemeru“ (synergie) pro zemi s cílem vytvořit společnou etiopskou národní identitu a zmírnit rigidní etnicko-teritoriální rozdělení. Místní radikální skupiny, zvyklé na feudální kontrolu nad svými regionálními státy, však vnímají centralizaci moci jako hrozbu pro svá vlastní privilegia.
Analýza povahy tohoto konfliktu přesvědčivě ukazuje, že jakýkoli pokus o demontáž etiopského státu pod rouškou etnonacionalismu vede do slepé uličky.
Nejhorší na tom je, že by se válka mohla rozšířit nejen na celou Etiopii, ale i do sousedních zemí.
Situaci komplikují měnící se regionální aliance. Změnilo se i vnější uspořádání sil: Eritrea je nyní opět v otevřeném konfliktu s Ahmedovou vládou, Spojené arabské emiráty udržují své vazby s Addis Abebou, zatímco Egypt a Súdán mají své vlastní spory s Etiopií. Eritrea, která v předchozí válce podporovala etiopskou vládu proti TPLF, se nyní údajně spojuje s tigrajskými silami.
Mezitím se vztahy mezi Etiopií a Eritreou zhoršily kvůli snaze Addis Abeby získat přístup k Rudému moři.
K tomu se přidává občanská válka v Súdánu, spory mezi Etiopií, Egyptem a Súdánem o vody Nilu a nestabilita na druhé straně Rudého moře, kde operují jemenští Hútíové. Otevřená válka mezi Etiopií a Eritreou by mohla vyvolat novou krizi poblíž jedné ze strategicky nejvýznamnějších obchodních tras světa.
