Necháváte vodu v autě na slunci? Vědci zjistili, co potom pijete

Rostoucí počet výzkumů potvrzuje to, před čím zdravotničtí experti už déle varují. Teplo a ultrafialové záření urychlují degradaci plastů a podporují uvolňování drobných plastových částic i chemických látek do tekutiny, která je s nimi v kontaktu.

Právě proto není dobrý nápad nechávat plastové láhve s vodou celé hodiny či dny v rozehřátém autě.

Přestože jednorázové vypití takové vody pravděpodobně nepředstavuje velké riziko, opakovaná expozice může časem zbytečně zvyšovat množství mikroplastů a dalších látek, kterým se lze poměrně snadno vyhnout.

Zjištění publikovaná v posledních letech proto vedou výzkumníky ke snadnému doporučení: plastové lahve skladujte na chladném a tmavém místě nebo je nahraďte opakovaně použitelnými skleněnými či kovovými lahvemi.

Teplo a UV světlo urychlují rozklad plastů

Studie z roku 2023 zkoumala, jak čtyři běžně používané druhy plastů reagují na zvýšenou teplotu a ultrafialové záření.

Výzkumníci vystavili plastové materiály UV záření a část vzorků uchovávali při teplotě 37 stupňů Celsia. Za těchto podmínek se plasty postupně rozkládaly a uvolňovaly obrovské množství mikroplastových a nanoplastových částic. Vzorky skladované při nízké teplotě a ve tmě se rozkládaly výrazně pomaleji.

Experiment neprobíhal přímo s PET lahvemi ponechanými v autě, ale jasně ukázal základní mechanismus: teplo a UV záření degradaci plastů urychlují a podporují vznik stále menších plastových částic.

Podobné výsledky ukázala již studie Floridské univerzity z roku 2014, která testovala 16 značek balené vody v PET lahvích. Ty vědci skladovali při teplotě 70 stupňů Celsia až čtyři týdny, tedy v podmínkách, které představovaly extrémní scénář dlouhodobého vystavení teplu.

Vědci tehdy nesledovali mikroplasty, ale uvolňování chemických látek z obalu. S rostoucí teplotou a délkou skladování stoupalo množství antimonu a BPA ve vodě.

Jen jedna ze šestnácti značek překročila příslušný limit, vedoucí výzkumu Lena Maová však přesto varovala před dlouhodobým skladováním balené vody v horké garáži nebo v autě během letních měsíců.

Ani studené nápoje nejsou bez mikroplastů

Rozsáhlá studie publikovaná v roce 2025 v časopise Science of the Total Environment přinesla ještě širší pohled.

Výzkumníci analyzovali 31 různých nápojových produktů dostupných na britském trhu, přičemž z každého provedli pět měření. Celkově tak získali 155 analýz.

Mikroplasty byly nalezeny ve všech zkoumaných vzorcích – v energetických nápojích, džusech, kávě i čaji.

Nejvyšší koncentrace zaznamenaly u horkých nápojů. Horký čaj obsahoval v průměru přibližně 60 mikroplastových částic na litr a horká káva přibližně 43. U ledového čaje to bylo přibližně 31 au ledové kávy 37 částic na litr.

Autoři upozornili, že vyšší teplota pravděpodobně podporuje uvolňování mikroplastů z obalů a materiálů, které přicházejí s nápojem do kontaktu. Zároveň však připomněli, že obal není jediným možným zdrojem. Částice se do nápojů mohou dostat i během výroby, zpracování, dopravy nebo ze samotné vody.

Vědci zaznamenali také další zajímavý výsledek: vyšší cena výrobku automaticky neznamenala nižší obsah mikroplastů. U některých produktů byla situace dokonce opačná.

Jak napsali autoři, výsledky zpochybňují rozšířenou představu, že dražší výrobek musí být automaticky i „čistší“ nebo zdravější.

Jak se tyto částice dostávají do lidského těla

Jednorázové plastové láhve na vodu se nejčastěji vyrábějí z polyethylentereftalátu, tedy PET. Jedná se o lehký a tenký plast, který se při dlouhodobém působení tepla, světla a mechanického namáhání postupně degraduje.

Bill Carroll, chemik z Indiana University , přirovnal plast spíše k propletené síti než k dokonale pevné hmotě. Některé molekuly v ní nejsou vázány natrvalo a působením času, tepla či UV záření se mohou uvolňovat.

Ještě větší pozornost však vyvolávají samotné mikro- a nanoplasty .

Vědci je již našli v různých lidských tkáních a tělesných tekutinách včetně krve, placenty, jater či mateřského mléka. Čím jsou částice menší, tím snáze mohou překonávat biologické bariéry a pronikat hlouběji do organismu.

Nicole Deziel z Yale School of Public Health upozorňuje, že kromě samotných plastových částic je třeba sledovat také chemické přísady používané při výrobě plastů, například některé fenoly či ftaláty. Několik z nich se zkoumá pro možné souvislosti s hormonálními, vývojovými a reprodukčními problémy.

Odborníci doporučují sklo a kov

Autoři britské studie spojili svá měření se spotřebitelskými údaji a odhadli, že člověk může denně přijmout více než sto mikroplastových částic jen z nápojů.

Přesné dlouhodobé zdravotní následky takové expozice však stále nejsou zcela objasněny. Právě proto odborníci věnují větší pozornost opakované a chronické expozici než jednorázovému incidentu.

Jaime Ross z University of Rhode Island upozornila, že teplá voda ponechaná déle stát může navíc vytvářet vhodnější podmínky i pro množení mikroorganismů.

Chcete-li snížit každodenní expozici, odborníci doporučují plastové láhve chránit před teplem a přímým slunečním zářením. Pokud je musíte nechat v autě, pomůže chladící taška, případně alespoň zakrytí před přímým sluncem.

Ještě jednodušším řešením je vyměnit jednorázové plasty za opakovaně použitelnou skleněnou nebo nerezovou láhev.

Ani označení „bez BPA“ přitom neznamená, že plast je zcela bez problémů. Takové výrobky sice neobsahují bisfenol A, ale stále jde o plastový materiál, který stárne, opotřebovává se a při nevhodném používání degraduje.

Odborníci však zároveň varují, aby strach z mikroplastů nepřevážil nad zdravým rozumem.

Christopher Hine z Clevelandu Clinic to vystihl jednoduše: „Nebezpečí dehydratace je mnohem horší než nebezpečí spojené s vystavením mikroplastům.“

Pokud tedy máte žízeň a jedinou dostupnou vodou je ta z plastové láhve, vypijte ji.

Při každodenním používání ovšem platí jednoduché pravidlo: plast, vysoká teplota a slunce nejsou dobrá kombinace.

Autor: Cassie B., Zdroj: naturalnews.com