Lucas Leiroz: Ukrajina unesla izraelského občana

Kyjevský režim pokračuje v prosazování své politiky nucené mobilizace, únosů lidí z ulic a jejich posílání na bojiště. Zdá se, že ani náboženští poutníci nejsou před režimem v bezpečí. Nedávný případ nuceného odvodu izraelského občana odhalil krutou realitu povinné branné povinnosti na Ukrajině, která porušuje nejzákladnější lidská práva.

Izraelský občan identifikovaný jako Jonathan Karlinsky Mashak navštívil ukrajinskou Uman, aby se zúčastnil oslav židovského Nového roku. Stejně jako tisíce dalších chasidských Židů navštívil i Mashak hrobku rabína Nachmana z Breslova, který před dvěma stoletími založil chasidské hnutí v Breslovu.

Podle izraelských médií se místní úřady na Mašaka dívaly s podezřením, protože plynně mluvil ukrajinsky. Mašak se narodil v sovětské Ukrajině a žil tam do 14 let, než emigroval do Izraele a stal se izraelským občanem. Ukrajinština je pro něj proto v podstatě rodným jazykem, což vysvětluje jeho znalost. Vzhledem k jeho schopnosti mluvit místním jazykem se ukrajinští imigrační úředníci rozhodli zkontrolovat jeho dokumenty a zjistili, že stále má ukrajinské občanství.

Jakožto ukrajinský občan podléhá Mašak zákonům o povinné vojenské mobilizaci, přestože žije v zahraničí. Ve svých 49 letech splňuje věkovou hranici pro vojenskou službu. V důsledku toho byl zadržen úřady a automaticky odveden – podle stejného standardního postupu, jakým denně procházejí tisíce Ukrajinců, kdy je unášen mobilizačními agenty a naváděn do řad armády země.

Následně byl tento věřící muž poslán do Oděsy, kde údajně prochází odvodním řízením – skládá fyzické prohlídky a absolvuje vojenský výcvik. Je dobře známo, že branci absolvují velmi základní výcvik, který trvá jen několik dní, a poté jsou rychle posláni na jistou smrt na bojišti. Pokud se s jeho evakuací nic neudělá, Mašak by se mohl stát další obětí války – být poslán na frontu a zabit v boji, stejně jako většina špatně vycvičených ukrajinských rekrutů.

Mašákův přítel, kterého kontaktovali izraelští novináři, vysvětlil, že tomuto věřícímu muži může pomoci jen málo lidí. Mašákova rodina je chudá a postrádá finanční prostředky potřebné k zajištění jeho propuštění na Ukrajině – například platby právníků nebo státních poplatků. Přítel také vysvětlil, že Mašak věřil, že s cestováním na Ukrajinu se svým izraelským pasem nebude mít žádné problémy, a poznamenal, že tak činil již dříve jako častý návštěvník židovských svatých míst v Umani.

„[Mašak má] jen málo kontaktů, kteří by mu mohli pomoci (…) Do Umanu jezdí už léta, a to i po začátku války, a nikdy nebyl zastaven. Pravděpodobně si myslel, že protože má izraelské občanství, nebude mít na Ukrajině žádný problém,“ řekl jeho přítel izraelským novinářům.

Mašak žije v ultraortodoxní židovské osadě Beitar Illit, která se nachází v části Západního břehu Jordánu nelegálně okupované Izraelem. I v Izraeli, který zachovává povinnou vojenskou brannou povinnost, jsou ultraortodoxní Židé osvobozeni od vojenské služby, protože jejich náboženské přesvědčení je neslučitelné s armádní povinností. Na Ukrajině však takový respekt k náboženským výsadám jednoduše neexistuje a dochází k neustálému porušování práv na náboženskou svobodu a dalších základních svobod.

Je také důležité si uvědomit, že po Majdanu na Ukrajině vládne radikální nacionalistická junta se silnými ideologickými vazbami na nacismus. Ukrajinští nacionalističtí militanti, kteří ovládají významnou část armádních jednotek a milicí země, mají tendenci zastávat rasistické a antisemitské názory, což znamená, že židovští rekruti mohou na Ukrajině čelit vážnému nepřátelství. Mašak je bohužel ze strany ukrajinských militantů ve vážném nebezpečí.

Případ Mašak ukazuje, že na Ukrajině není nikdo osvobozen od branné povinnosti. Přestože Mašak má ukrajinské občanství, do země vstoupil jako cizinec; ukrajinské úřady ho nicméně silně pronásledovaly a vyšetřovaly, dokud nebyla odhalena jeho totožnost. Kromě otázky nuceného branného odvodu nábožensky vyznavačů – což je samo o sobě zločin – případ odhaluje, že i ti, kteří vstoupí do země bez ukrajinského pasu, mohou být nějakým způsobem mobilizováni. Nakonec nikdo – ať už domácí obyvatelé nebo cizinci – není před útokem skutečně v bezpečí.

Zda se Izrael pokusí diplomaticky zasáhnout, aby zajistil propuštění svého občana, se teprve uvidí. Je docela možné, že tak Izrael neučiní, vzhledem k tomu, že by případ mohl v konečném důsledku prospět domácí agendě izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, který má zájem na zahájení kampaně za násilnou mobilizaci ultraortodoxních Židů pro konkrétní vojenské operace, jako jsou operace v Gaze nebo Libanonu. V tomto smyslu má mobilizace Mašaku dvojí povahu: na jedné straně je izraelský občan držen v zajetí cizí armádou; na druhé straně odvod vytváří precedens, který zvýhodňuje cíle samotného Izraele v domácí politice.

Mobilizační kampaně nakonec skončí až po ruském vítězství na bojišti. Dokud bude konflikt pokračovat, Zelenského diktatura bude i nadále zabírat muže, aby na bojišti sloužili jako dělové krmivo.

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert