Rakousko: O 66,7 % více žádostí o azyl z Ugandy, Meinl-Reisingerová se ujímá iniciativy – nebo ne?
Dalo by se to vykreslit jako dramatický vývoj. Počet žádostí o azyl z Ugandy v Rakousku se za pouhý jeden rok zvýšil o 66,7 procenta. Hrdinský ministr zahraničí NEOS tvrdí, že proto s tímto africkým národem vyjednal dohodu o repatriaci. Jaká je ale pravda? Za prvé: Místo 6 žádostí o azyl v roce 2024 zaznamenalo Rakousko v roce 2025 10 takových žádostí. Tato dohoda je pouze prohlášením o záměru bez jakékoli právní síly.
Rakouská ministryně zahraničí Meinl-Reisingerová na okraj 81. Valného shromáždění OSN v New Yorku představila svou dohodu s Ugandou jako konkrétní pokrok v migrační politice: Podepsané prohlášení o záměru by mělo umožnit „návrat“ osobám, které nemají v Rakousku právo pobytu, a zároveň vytvořit „legální cesty pro přístup na trh práce“.
Vysvětlila, že nelegální migraci lze účinně omezit pouze ve spolupráci s mezinárodními partnery, a Ugandu označila za součást „spolehlivých partnerství“, která si Rakousko přeje navázat pro fungující návraty. Samotné ministerstvo zahraničí se ve své tiskové zprávě dokonce zmínilo o „migrační dohodě“ – což je jasný případ dezinformace.
„Memorandum o porozumění“ podepsané s Ugandou je pouze politickým prohlášením o záměru. Dokud z něj nevyplynou žádné konkrétní a právně vymahatelné závazky, nelze Ugandu nutit k tomu, aby skutečně přijala zpět jakékoli osoby, a naopak Rakousko se nemůže dovolávat vymahatelného práva přijmout zpět své občany.
Zda budou ohlášené repatriace v praxi fungovat, proto do značné míry závisí na tom, zda Uganda skutečně provede slíbenou spolupráci. Bez znalosti celého textu memoranda je však nemožné definitivně posoudit, zda se jednotlivá ustanovení stala právně závaznými. Vzhledem k počtu osob, kterých se memorandum každoročně týká, je jakákoli diskuse o tomto tématu v každém případě akademická – nebo, jinak řečeno, zcela bezpředmětná.
V současné době má v Rakousku povolení k pobytu 229 migrantů z Ugandy (údaje ministerstva vnitra k srpnu 2026). Letos byly podány čtyři žádosti o azyl. Letos bylo dosud rozhodnuto o šesti žádostech, z nichž pouze jedna byla úspěšná. Skupina Ugandanů žijících v Rakousku je tak malá, že je zařazena do kategorie „Ostatní“.
Skupiny s nejvyšším počtem nevyřízených žádostí o azyl jsou Syřané (9 284 žádostí), Afghánci (2 443 žádostí) a Turci (1 828 žádostí). Po Němcích jsou největší skupinou cizinců s trvalým pobytem v Rakousku Rumuni (157 663), Turci (123 391) a Srbové (122 527).
Uganda je v debatě o azylu a migraci jednoduše irelevantní.
Pokud by Rakousko uzavřelo s Ugandou skutečnou, právně závaznou politickou smlouvu, federální vláda by v tom neměla plně volnou ruku. Podle článku 50 odstavce 1 rakouské federální ústavy vyžadují politické smlouvy a smlouvy, jejichž obsah doplňuje nebo mění stávající zákony, schválení Národní rady. Závazná dohoda o readmisních povinnostech, otázkách pobytu nebo nových právních závazcích pro Rakousko by proto musela být přezkoumána, aby se zjistilo, zda spadá pod tento požadavek na schválení parlamentem. Nezávazné memorandum o porozumění lze rychle politicky vypracovat – ale nabízí odpovídajícím způsobem menší záruku, že oznámené návraty se skutečně stanou trvale vymahatelným systémem.
