Pepe Escobar: Klid před zúčtováním

Jediné umění, které musí princ dokonale zvládnout, je umění války.

Toto mělo být klid před bouří. Epsteinův syndikát by zalichotil zástupcům globálního Jihu, kteří se shromáždili v New Yorku na – v kómatu – Valném shromáždění OSN, a sváděl je nejrůznějšími „dárky“, aby je odvedl od hrozícího velkého debaklu a odvrátil jejich pozornost od dechberoucí rychlosti kolapsu Pax Americana.

Přeskočme na středu, první den debaty ve Valném shromáždění OSN, kdy má Neo-Crassus/Neo-Caligula/Goldfinger/Psycho-Toddler pronést projev.

Ve stejný den se setkává s ropnými šejky z oblasti Perského zálivu na schůzce, která by se mohla proměnit v jakousi sebevražednou dohodu.

A pak, v pátek, Si Ťin-pching osobně dorazí do USA na oficiální státní návštěvu. Jiskry budou zaručeně létat (a často neviditelně).

To vše by zaručilo, že téměř nevyhnutelná nová šílená ofenziva proti Íránu a Ose odporu by mohla být o několik dní odložena.

Ale pak znovu zavládla hysterie, když se panikařící imperiální aktéři setkali s děsivými fakty na místě – od nulového exportu saúdské ropy až po „Burn, Baby, Burn“ na letišti v Rijádu.

Klíčová fráze: ohlušující zvuk pobíhajících „bling-bling“ švábů. Zdá se, že chápou, že další úder proti Íránu by byl nyní více než nebezpečný, protože eskalační žebříček by se zcela vymkl kontrole – včetně Teheránské koncovky proti vyděšeným ropným šejkům.

Švábi se tedy museli tvrdě naučit, že Írán se, ať se stane cokoli, nevyhnutelně stane ropným hegemonem v Perském zálivu.

A teď k Pákistánu a Turecku – dalším dvěma členům zatraceně podezřelé Aliance pro obranu Mekky – kteří společně panikaří a slibují, že budou Saúdskou Arábii bránit i fyzickou silou.

Pro kontext uvádíme citát mluvčího Ansaralláhu Mohammada Al-Bukhaitiho:

„Při Bohu, pokud se Turecko nebo Pákistán do toho pustí, budeme s nimi jednat železnou pěstí. A stejně jako dnes dosazujeme Saúdskou Arábii na její místo, dosazujeme na její místo i je.“

To byla zdvořilá rada staršího al-Bukhajího. Mladší al-Bukhají, novinář Husajn, zvolil mnohem drsnější tón: Pokud by Pákistán zaútočil na Jemen, Jemen by nedovolil žádné pákistánské obchodní lodi proplout Rudým mořem, zahájil by přímý útok na Pákistán a Pákistán by považoval za sionistického partnera.

Jak padla dynastie Saúdů

Eskalační žebříček se nyní zrychluje plnou rychlostí. „Energetický šok a úžas“ je na spadnutí. Všechny rezervy byly vyčerpány: americké strategické ropné rezervy (SPR), saúdskoarabský ropovod Východ-Západ (minimálně na měsíc, možná i déle) a systematické a drastické snižování dovozu ropy Čínou.

Zbývá jen Fudžajra ve Spojených arabských emirátech – s denní propustností pouhých 2 milionů barelů. Pokud by ale USA zaútočily na „osu odporu“, i ta by v mžiku zmizela.

Saúdská Arábie nemůže vyvážet ropu a/nebo plyn. Pro neschopného rozhodovatele MbS proto existuje pouze jedna cesta ven: vzdát se. Přijmout jemenské podmínky. A dá se očekávat, že to bude zahrnovat i tři jižní provincie, které Britové ukradli a v roce 1934 předali Saúdům.

Žádná kapitulace znamená, že existuje extrémně malá šance, že Saúdův rod vůbec přežije.

Alastair Crooke to ve své nejlepší formě shrnul dokonale. Blesková ofenzíva sil Ansaralláhu/Jemenu byla plánována sedm let. San’áa myslí velmi dlouhodobě. To znamená, že Jemen má nad procesem plnou kontrolu; výsledek je však zcela v souladu s přáním Teheránu.

Existuje nápadná paralela s Afghánistánem před pěti lety – příběh, který jsem podrobně sledoval. Loutková vláda pod vedením Gháního se v té době zhroutila během pouhých deseti dnů díky trpělivě utvářeným spojenectvím mezi paštunskými kmeny pod patronací generála Solejmáního.

Nyní probíhá stejný proces, do kterého jsou zapojeni arabskí kmenoví vůdci. To se snadno prodává. Hybridní stát „Saúdská Arábie“ byl vybudován kolem extrémně sektářského wahhábistického jádra, skupiny negramotných beduínů pasoucích velbloudy, v němž jediná rodina monopolizuje peníze, politickou moc a veškerá rozhodnutí.

Mnoho z přibližně 100 kmenů nebude mít potíže s účastí v procesu, který integruje království do toho, co by se dalo nazvat „komplexem Írán-Ansaralláh“. Získají zpět svou ropu; Arábie již nebude redukována na americkou náhražku perské moci; a to bude znamenat konec „jídla zdarma“ pro americké ropné společnosti. Čína může tuto vizi jen uvítat.

Ropní šejkové si vybrali svůj stůl

San’á vyslala USA prostřednictvím Ománu jasný signál: Jemen bude útočit pouze na saúdské lodě – a nikoli na americké nebo mezinárodní. To platí, dokud Washington nezaútočí na Jemen. Pokud by se tak ale stalo, Jemen zničí americkou základnu v Džibutsku, která je nezbytná pro monitorování celého Afrického rohu.

Klíčovou otázkou nyní je, zda USA – a Mekkský pakt – skutečně opustily Saúdskou Arábii. Nebo zda se jedná pouze o zástěrku pro přeskupení před soustředěným útokem – včetně Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC) – na Ansaralláh.

Pokud k tomu dojde, Teherán dal jednoznačně najevo, že zaútočí na americké vojenské a ekonomické cíle v celém regionu Perského zálivu, zejména ve Spojených arabských emirátech a Saúdské Arábii, a to až do Iráku.

Generálmajor Mohsen Rezaee, tajemník Nejvyšší rady národní bezpečnosti v Íránu a osobní zástupce nejvyššího vůdce Mojtáby Chameneího, shrnul kontext do jediné věty:

„Pozvali jsme je [státy Rady pro spolupráci arabských států v Perském zálivu] na schůzku v Salále [v Ománu]… a ony nám na oplátku uspořádaly tajnou schůzku s americkým centrálním velením a Izraelem v Německu.“

Všechno je tady. Írán pozval ropné šejky Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC) ke společnému regionálnímu jednacímu stolu. GCC se místo toho rozhodla pro jednací stůl ve Washingtonu a Tel Avivu.

Rezáí také nastínil, jak Írán vylepšil své nadzvukové rakety z rychlosti Mach 6 na Mach 10, rozšířil své schopnosti elektronického boje a protivzdušné obrany a nyní je schopen zasáhnout americké lodě kdekoli v – vzdáleném – Indickém oceánu.

Pak je tu ještě střela zaměřená na lodě, která se rozděluje na 80 projektilů a byla úspěšně testována na americké letadlové lodi. Pentagon k této záležitosti mlčí.

Rezaee opatrně a v mnoha ohledech radil americkému námořnictvu, aby se stáhlo z cesty – takříkajíc z Indického oceánu – než znovu přeskočí jiskra.

Mladý al-Bukhají opět promluvil: „V nadcházejících dnech se očekává výrazná eskalace ze strany Saúdské Arábie… Po ní bude následovat překvapivý akt odvety, který Saúdskou Arábii a jejím spojencům donutí zapomenout, že ztratili Mochu a Bab al-Mandab.“

Epsteinův syndikát proto mohl plánovat samostatnou operaci v Jemenu, jen aby zjistil, že Írán a Jemen uzavřely balíček dohod.

Respektujte íránské podmínky. Jinak…

Teherán sdělil své nové podmínky USA prostřednictvím Kataru, přestože Rezáí nadále označuje „váženou pákistánskou vládu“ za spolehlivého partnera pro konzultace.

Mezi podmínkami je uvolnění zmrazených aktiv a ukončení Trumpem zavedené námořní blokády. Rezáí uvedl, že podmínek je sedm, ale jmenoval pouze šest. Seznam neobsahoval „zrušení ekonomických sankcí“. Prvním veřejně zmíněným bodem je „ukončení války na všech frontách“.

Přesně to bylo uvedeno na začátku dopisu o záměru „Mrtvá kočka“.

Memorandum o porozumění z června již obsahovalo výjimky pro vývoz ropy a klauzuli o zdržení se nových sankcí.

Pak je tu otázka reciprocity ohledně Hormuzského průlivu. To je součástí teheránské vyjednávací strategie. Rezáí uvedl, že Írán je „jen malý krůček“ od oznámení dohody s Ománem o správě Hormuzského průlivu, která by mohla vyžadovat regionální schválení.

Tasnim v popisu uvedl, že dohoda je „krokem k tomu, aby Írán uplatnil svou suverenitu nad průlivem“. Souběžně ministr zahraničí Araghchi informoval svého protějška a přítele Wang Yiho v Pekingu, že Írán „se s Ománem dohodl na plánu otevření průlivu“. V neděli pak Ghalibaf zopakoval, že Hormuzský průliv zůstane uzavřen, dokud nebudou splněny íránské podmínky.

Washingtonská reakce v neděli byla – jako obvykle – šílenou rétorikou. Neo-Crassus/Psycho-Toddler řekl televizi Fox News, že je v „režimu rozhodování“. A pak pronesl mezigalaktickou hlášku: Rozhodoval se, „zda a kdy vyhodí do povětří celý národ“.

Další komentář není potřeba.

V podstatě má tři možnosti: 1. Další nálety. 2. Nechat Írán ekonomicky „shnít“ (to je prozatím plán). 3. Dohoda. V záblesku selského rozumu také prohlásil, že je „pravděpodobně otevřený“ setkání s prezidentem Pezeshkianem na Valném shromáždění OSN.

Íránské ozbrojené síly zase tvrdily, že mají informace o tom, že se Washington rozhodl obnovit operace „se zelenou některých zemí v regionu“, a pohrozily „neustálými, účinnými a bolestivými útoky“.

Pokud jde o širší souvislosti, Pákistán trval na tom, že se o žádné vojenské reakci na Jemen nediskutuje. Turecko „nechce do konfliktu vměšovat“. Nicméně pákistánský vojenský mluvčí slíbil, že „půjde až do hořkého konce“ a ministerstvo zahraničí potvrdilo „některé nasazení vojsk“ v rámci Aliance pro obranu Mekky. Zasvěcenci v Islámábádu přísahají, že je to jen divadlo: Pákistán si nemůže dovolit být zatažen do války proti Ansaralláhu.

Podstatou věci je, že Epsteinův syndikát si prostě nemůže dovolit nedělat nic (zvýraznění moje). Vezměte si jejich zoufalou situaci: již ztratili kontrolu nad kolapsem měny, rozpadem potravinového řetězce a rozsáhlým nedostatkem ropy a nafty. Potřebují masivní rozptýlení.

Mezitím revoluční vzestup v Jemenu urychluje časový harmonogram rozhodující konfrontace. Zatímco se Írán zaměřuje na zajištění konečného neo-Crassova/Goldfingerova/psycho-batolecího debaklu ve střednědobém horizontu, zároveň zdokonaluje svou novou útočnou doktrínu: být připraven preventivně udeřit při sebemenším náznaku nepokojů ze strany USA.

V nelogickém geopolitickém vesmíru, kde už na ničem nezáleží a hegemon se zcela vymkl kontrole, je prakticky nemožné najít rozum. Přesto se nevzdáváme.

Všichni jsme jezdci na (přicházející) bouři.