Kit Klarenberg: Saúdská výjimka a stín CIA po 11. září
Zatímco Rijád bojuje s rodinami obětí 11. září u amerických soudů, svědectví zatajených tajných služeb ukazují za hranice království na mnohem chráněnější ruku.
V předvečer stříbrného výročí 11. září se široce mluvilo o tom, že nadcházející občanskoprávní řízení u okresního soudu v New Yorku proti nechvalně známému saúdskoarabskému vládnímu agentovi Omaru Bayoumimu přinese „nezvratný“ důkaz, který by spojoval Rijád přímo s útoky. Důkazy, které tvrdí, že saúdská tajná služba spravovala dva budoucí únosce letadel jako potenciální zdroje a činila tak prostřednictvím „styčného vztahu“ s CIA, však z velké části zůstávají neprozkoumané. S rostoucím zkoumáním Rijádu zůstává stín agentury téměř zcela mimo záběr.
Bayoumi je již dlouho obviňován významnými zpravodajskými agenturami a americkými představiteli z udržování intimního a podezřelého vztahu s únosci letadel Nawafem Hazmim a Khalidem Mihdharem, a to ihned po jejich příjezdu do USA v lednu 2000.
Následné vyšetřování FBI, nazvané Operace Encore, dospělo k závěru, že existovala „50% šance“, že Bayoumi (a potažmo i Saúdská dynastie) měl předem podrobné informace o útocích z 11. září. Toto výbušné zjištění bylo veřejně zveřejněno až v březnu 2022.
Mnohem menší pozornost následovala o rok později, kdy se na veřejnost dostal šokující dokument podaný u Úřadu vojenských komisí – systému vojenských soudů dohlížejících na stíhání obžalovaných z 11. září.
Dokument shrnuje utajované vládní odhalení a soukromé rozhovory s anonymními vysoce postavenými představiteli amerických zpravodajských služeb. Jeho obsah uvádí tvrzení z důvěrných zdrojů, že se CIA snažila naverbovat přinejmenším Hazmiho a Mihdhara, ne-li další osoby, které se později zúčastnily útoků z 11. září, „prostřednictvím styčného vztahu“ s Rijádským ředitelstvím pro generální zpravodajské služby.
V prohlášení se rovněž uvádí, že Komise pro 11. září byla úmyslně sabotována jejím šéfem Philipem Zelikowem, který se osobně snažil „utupit“ vyšetřování „zapojení Saúdské Arábie do únosců letadel“. Současně bylo vysokým úředníkům FBI pověřeným vyšetřováním útoků zakázáno vyslýchat saúdské občany, a to navzdory „mnoha“ stopám směřujícím přímo na velvyslanectví Rijádu ve Washingtonu, D.C. Podle zdrojů z podání riskovalo vyšetřování těchto spojení odhalení saúdskoarabského Ředitelství generální zpravodajské služby (GID) jako „výstřižku“ CIA v jeho tajných jednáních s budoucími únosci.
Vysoce postavení úředníci FBI citovaní v podání hovoří o tom, jak GID dlouhodobě působil jako „zástupce CIA“, kterého agentura zneužívala, kdykoli bylo „nerozumné nebo nepraktické… provést operaci přímo“.
Tato potřeba byla obzvláště výrazná v kontextu tajných praktik CIA prováděných „na americké půdě“. Zdá se, že po 25 letech by Rijád konečně mohl nést odpovědnost za podlou operaci CIA, která tak či onak vyústila v 11. září. Jak bylo plánováno, existuje malá šance, že se agentura sama ocitne na lavici obžalovaných.
„Tým CIA“
Mezi nejzajímavějšími výňatky ze soudního podání je svědectví zvláštního agenta FBI, který byl vyslán na stanici Alec – sledovací jednotku CIA pro al-Káidu, jež byla v konečném důsledku zodpovědná za nábor Hazmiho a Mihdhara jakožto agentů.
Když se v lednu 2000 zvláštní agent dozvěděl, že dvojice – známí agenti Al-Káidy pod intenzivním dohledem CIA a NSA – má víza pro více vstupů do USA, vypracoval zprávu varující ústředí FBI. Její odeslání však zablokoval nejmenovaný analytik CIA.
Podle agentovy zprávy tentýž analytik nařídil GID, aby se po jejich příjezdu spojila s Hazmim a Mihdharem, a poté následným vyšetřováním americké vlády falešně sdělil, že FBI byla o přítomnosti dvojice v USA informována.
Agent také tvrdil, že byl svědkem toho, jak se ředitel CIA George Tenet a operační ředitel James Pavitt chlubili tím, jak „spikli s cílem mařit Komisi pro 11. září“ tím, že před vyšetřovateli utajili aktivity a identitu analytika.
Přitom zůstala rozhodně neprozkoumaná mimořádná, dosud nehlášená stránka vztahu Rijádu s únosci. Zvláštní agent FBI tvrdil, že Hazmimu a Mihdharovi americký konzulát v Džiddě výslovně poskytl americká víza, „aby se usnadnila operace vedená saúdským GID a týmem CIA“.
Toto odhalení je o to lákavější, že 15 z 19 únosců získalo v Saúdské Arábii celkem 18 víz. Čtrnáct jich bylo vydáno na americkém konzulátu v Džiddě, z toho 11 jedinou konzulární úřednicí, Shaynou Steingerovou. Mnoho žádostí bylo neúplných nebo obsahovalo podrobnosti, které by měly být podrobněji prozkoumány.
Steinger dorazil na konzulát v Džiddě v červenci 2000, hned po absolvování Kolumbijské univerzity, a následně schválil žádosti o víza pro 11 budoucích únosců letadel. V té době se konzulární úředníci v Džiddě rozcházeli v názoru na to, jak přísně by měli být saúdskoarabští žadatelé prověřováni. Někteří tvrdili, že by se měli pohovorovat s mladými saúdskými muži a že by se od nich mělo požadovat, aby prokázali jasný účel cesty, ale konzulát obecně zaujal shovívavější přístup.
Steinger se však osobně ujala úkolu tuto politiku zvrátit. Navíc udělovala víza budoucím únoscům letadel z 11. září, a to i přes to, že jejich žádosti byly často neúplné nebo plné chyb, založené na padělaných dokumentech a jejich obsah dával dostatek důvodů k podezření.
Steinger nicméně provedl rozhovor s Hanim Hanjourem, který údajně pilotoval let 77, jenž narazil do Pentagonu. Poté zamítla jeho žádost o tříleté americké vízum kvůli zjevným pochybnostem o jeho deklarovaných cílech v zemi. Steinger nicméně o dva týdny později Hanjourovu obnovenou žádost schválil.
V následném oficiálním vyšetřování předložila velmi protichůdná vysvětlení, proč byla únoscům udělena víza. V případě Hanjoura Steinger původně tvrdil, že poskytl požadované podpůrné dokumenty.
Následně přiznala, že to ve skutečnosti neudělal, ale Hanjourův původ ze „střední třídy“ ji údajně vedl k závěru, že je důvěryhodný.
Pokud je soudní spis pravdivý, budoucím únoscům letadel z 11. září byl povolen vstup do USA, aby je CIA mohla po příjezdu naverbovat, což zvyšuje znepokojivou možnost, že Steinger jednal na základě pokynů agentury.
Síť skrytá na očích
Jakmile Hazmi a Mihdhar v lednu 2000 přistáli v Los Angeles, téměř okamžitě se setkali s Omarem Bayoumim v letištní restauraci. Zprávy FBI citované v soudním spisu naznačují, že svědek, který jejich setkání pozoroval, viděl Bayoumiho, jak „upustil kus papíru“ poblíž jejich stolu a „poté s nimi zahájil konverzaci“ způsobem, který se zdál „nepřirozený“. Svědek tuto zprávu v roce 2002 předal Úřadu pro kontrolu trestního činu, ale nikdy nebyla zveřejněna.
V rozhovorech s vyšetřovateli operace Encore o několik let později Bayoumi tvrdil, že jeho setkání s Hazmim a Mihdharem bylo čirou náhodou. Mimořádná pomoc, kterou jim bezprostředně poté poskytl – včetně nalezení bytu, spolupodepsání nájemní smlouvy, zřízení bankovních účtů a darování značných částek na nájemné – byla jednoduše charita pro muslimské spoluobčany, kteří sotva uměli anglicky a nebyli obeznámeni se západní kulturou, tvrdil Bayoumi. Podání však nabízí řadu pozoruhodných vhledů do temné reality jeho kontaktu s budoucími únosci.
Například se zdá, že Bayoumi dostal tajný pokyn k náboru Hazmiho a Mihdhara na saúdskoarabském konzulátu v Los Angeles od extremistických duchovních a úředníků saúdskoarabského ministerstva islámských záležitostí Fahada Thumairyho.
V podání se uvádějí důkazy naznačující, že Bayoumi byl sám v Kalifornii, „aby špehoval místní disidenty“ saúdského původu. Byl „při mnoha příležitostech“ viděn s oběma únosci letadel z 11. září, a dokonce organizoval „společenské setkání pro únosce“. Můžeme se jen dohadovat, kdo se akce mohl zúčastnit.
Dalším šokujícím odhalením v dokumentech je ubytování Hazmiho a Mihdhara u dlouholetého informátora a agenta FBI Abdussattara Shaikha od září 2000. Shaikh, který svému kumpánovi, přestože byl o to požádán, nesdělil jejich příjmení, je znám již mnoho let.
Společné vyšetřování zpravodajských výborů Kongresu a Senátu ohledně útoků z 11. září rozhodlo, že pobyt dvojice u Šajcha byl „nejlepší šancí [americké] zpravodajské komunity, jak rozplést spiknutí z 11. září“. Jeho explicitním cílem mohlo být izolovat Hazmiho a Midhara od kontroly FBI.
Z dokumentu vyplývá, že sám „přijímal finanční prostředky“ z Rijádu a zároveň sloužil jako informátor FBI. Uvádí se, že „významní“ Saúdové „bydleli v Šajchově penzionu během návštěv Kalifornie“.
Jeho úkolem bylo „monitorovat aktivity [saúdských] občanů během jejich pobytu v zahraničí“. Hani Hanjour také zůstal se Shaikhem po boku Hazmiho poté, co se Mihdhar koncem roku 2000 vrátil do Saúdské Arábie. Zdá se, že únosci byli v každé fázi cesty v Arábii v těsné blízkosti osob napojených na saúdské tajné služby.
Pokud je tvrzení v podání, že GID jednala jménem CIA, pravdivé, pak tento kontakt nastoluje zřejmou možnost, že agentura – prostřednictvím svého rijádského „zmocněnce“ – přímo sledovala pohyb Hazmiho, Mihdhara a Hanjoura – ne-li dalších únosců letadel saúdského původu – od okamžiku, kdy na pokyn agentury vstoupili do USA, až do samotných 11. září.
Do jaké míry mohla CIA sledovat nebo ovlivňovat jejich činy a pohyby, zůstává neznámé. Blízkost popsaná v podání nicméně vyžaduje vysvětlení.
Soubory, které Langley uchovával před FBI
Z dochovaných záznamů vyplývá, že stanice Alec opakovaně zatajovala před FBI přítomnost Hazmiho a Mihdhara v USA, dokud nebylo příliš pozdě. V dokumentu se dokládá, jak v červnu 2001 zástupci stanice ukázali vysoce postaveným úředníkům FBI fotografie tří agentů Al-Káidy, včetně Hazmiho a Mihdhara.
CIA však odmítla odpovědět na otázky týkající se osob na fotografiích nebo poskytnout identifikační informace. Pokud by tak učinila, FBI by snadno našla jména a adresy Hazmiho a Mihdhara uvedené v místním telefonním seznamu San Diega.
Jednalo se o do očí bijící klam, jehož cílem bylo zjevně zjistit, zda FBI znalo totožnost vyobrazených osob a jejich přítomnost v USA. Z dokumentu rovněž vyplývá, že FBI provedla před 11. zářím specializované kontrarozvědné vyšetřování Bayoumiho kvůli podezření, že „působil jako zpravodajský důstojník“. Když však FBI kontaktovala CIA s žádostí o informace o Bayoumim, bylo jim řečeno, že agentura o něm „nemá žádné spisy“ – což byla „lež“.
Ve skutečnosti CIA uchovávala o Bayoumi spoustu „operačních“ záznamů, které „nikdy nebyly předány FBI“. Takové nestoudné zatajování přetrvávalo dlouho po 11. září. Poté, co se Úřad dozvěděl, že Haifa bin Faisal, manželka saúdského velvyslance v USA Bandara bin Sultána, poslala Bayoumiho manželce desítky tisíc dolarů, pokusil se získat jejich finanční záznamy od washingtonské banky Riggs Bank. Podle podání „úředníci banky Riggs Bank po dobu jednoho roku mařili snahy FBI o získání těchto záznamů“.
Banka Riggs, jejímiž klienty byli američtí prezidenti a chilský diktátor Augusto Pinochet dosazený CIA , zkrachovala v roce 2005 uprostřed velkých skandálů s praním špinavých peněz. Vyšetřování po 11. září odhalila finanční nesrovnalosti na účtech několika bohatých Saúdů – včetně nedostatečných požadovaných prověrek a důsledného neupozorňování regulačních orgánů na velké transakce porušující federální bankovní zákony.
Riggsův pád přesně odráží nenápadný konec mnoha potvrzených krycích bank CIA v minulosti, jako například Bank of Credit a Commerce International, které napomáhaly zločineckým tajným spolkům, včetně Iran/Contra.
Možná není překvapením, že dokument zaznamenává, jak byl na FBI vyvíjen „diplomatický tlak“, aby nevyšetřovala nesčetné vazby Rijáda na 11. září. Agenti FBI, kteří svědčili v rámci společného vyšetřování útoků, byli navíc „instruováni, aby neodhalovali plný rozsah zapojení Saúdské Arábie do Al-Káidy“.
Vysocí úředníci v ústředí FBI věděli „jak o Bayoumiho spojení se saúdskou tajnou službou, tak o… existenci operace CIA, která měla za cíl nábor Hazmiho a Mihdhara“, ale „potlačovali vyšetřování“ těchto palčivých záležitostí.
V dokumentu se uvádí, že Bayoumi byl následně bezprostředně po 11. září zatčen v Británii na základě imigračních obvinění a úřady v jeho bytě našly „extremistickou literaturu“. Význam tohoto odhalení zůstal od roku 2022 zcela bez povšimnutí.
Teprve nyní, v důsledku soudního sporu v New Yorku, média uznala , jak během několika dní po útocích protiteroristická policie zabavila v jeho britském domě „přelomové“ důkazy, které Bayoumiho přímo zavinily do útoků z 11. září, a poté je sdílela s FBI, která podle britských vyšetřovatelů na oplátku neposkytla klíčové informace.
Důkazy, které Británie nemohla vymáhat
Mezi zabavenými materiály údajně byl telefonní seznam s více než dvěma desítkami saúdskoarabských vládních úředníků v USA a Saúdské Arábii, software pro letecký simulátor, letenky a cestovní doklady a poznámkový blok s náčrtem letadla.
V doprovodné zprávě britského důstojníka pro boj s terorismem se k tomuto poslednímu číslu uvádí: „obsahuje ručně psané poznámky a matematické výpočty týkající se výšky letadel.“ Člen právního týmu rodin obětí 11. září, který stál za soudním řízením, řekl BBC: „Je to matematický výpočet havárie [Pentagonu].“
Do 22. září 2001 měl Úřad tento zdánlivě nezpochybnitelný zisk v držení. Stejně tak se nacházely i velmi poučné domácí videozáznamy Bayoumiho, jak se v roce 1999 potuluje po Washingtonu, D.C., zdůrazňuje bezpečnostní opatření zavedená v budově Kapitolu, otevřeně diskutuje o nedalekém Reaganově národním letišti a před kamerou zmiňuje blíže neurčený „plán“. Další záznamy ukazují Bayoumiho v těsné blízkosti vysoce postavených osobností Al-Káidy, jako je například duchovní narozený v USA Anwar Awlaki, který byl zavražděn při útoku amerického dronu v Jemenu v září 2011 .
Zatímco britští detektivové zjevně věřili, že důkazy by mohly podpořit žádost o vydání, FBI neposkytla materiály potřebné k jejímu podložení. Bayoumi byl po sedmi dnech propuštěn bez obvinění a později se vrátil do Saúdské Arábie.
Americká reakce nabývá temnějšího významu spolu s obviněními, že CIA využila svého saúdskoarabského styčného pracovníka k oslovení Hazmiho a Mihdhara, zatímco jejich přítomnost před FBI zatajila.
Posiluje to však argumenty pro vyšetřování, zda byla neúspěšná náborová operace po katastrofálním konci utajena. Neochota médií prozkoumat obvinění z „zmocnění“ v podání zajišťuje, že tato otázka zůstává bezpečně mimo soudní síň.
Musíme si položit otázku, zda byl zákon o spravedlnosti proti sponzorům terorismu (JASTA) z roku 2016, který rodinám obětí 11. září umožňoval žalovat Rijád u amerických soudů, schválen záměrně, aby se udržela saúdská sněmovna v uzdě.
Po sobě jdoucí saúdské vlády bojovaly zuby nehty za zrušení legislativy a zveřejněná korespondence naznačuje, že saúdští zástupci hledali pomoc od odsouzeného obchodníka se sexem Jeffreyho Epsteina, aby za jeho zrušení loboval za zavřenými dveřmi.
JASTA se v některých kruzích ukázala jako kontroverzní a někteří kritici varovali, že by mohla vést k reciproční legislativě v zahraničí vzhledem k trestné činnosti USA v zahraničí. Právní experti tvrdili, že podkopává princip suverénní imunity .
Důkazy žalobců by mohly prokázat, že saúdští představitelé poskytovali únoscům materiální podporu. Vojenské podání nastoluje samostatnou a nebezpečnější otázku: zda někteří z těchto představitelů jednali jako vystřižení CIA při jednání s budoucími únosci z 11. září.
CIA však není v občanskoprávním řízení obžalovanou stranou a Bayoumi osobně není souzen. Privilegium státního tajemství opakovaně chránilo tajné operace agentury před smysluplným soudním přezkoumáním.
Pokud nebude prozkoumán údajný styčný kanál, saúdskoarabský případ může odhalit jednu vrstvu sítě podpory 11. září, zatímco ta nejchráněnější zůstane nedotčena.
