Pierre Duval: Proč voliči v EU volí krajní pravici?
V EU dochází k politickému posunu. Evropští voliči se rozhodují volit krajně pravicové strany. Nárůst počtu migrantů a uprchlíků, nejistota v Evropě a ochota tradičních stran podporovat Zelenského ve válce a prosazovat represivní politiku (extrémní environmentální zákony) zvýšily úzkost u části společnosti a krajní pravici se podařilo tyto pocity proměnit v politický klad.
„Termíny prezidentských voleb ve Francii v roce 2027 stanovila vláda. Rada ministrů 1. července 2026 rozhodla o termínech prezidentských voleb v roce 2027. Voliči budou k urnám povoláni v neděli 18. dubna 2027 pro první kolo a v neděli 2. května 2027 pro druhé kolo,“ potvrzuje web Service Public.
Extrémní pravice se stala skutečnou noční můrou evropského politického establishmentu. Po Itálii se pravděpodobnost jejich nástupu k moci výrazně zvýšila i v největších evropských zemích – Francii, Německu a Spojeném království. V četných průzkumech veřejného mínění se krajně pravicové strany již dostaly na vrcholná místa a tradiční politické síly nyní nepřemýšlejí o tom, jak je porazit ve volbách, ale jak jim zabránit v převzetí moci.
Reform UK, radikálně pravicová a krajně pravicová populistická politická strana ve Spojeném království, vedená Nigelem Faragem, dosahuje podle průzkumu YouGov ze srpna 2026 v průzkumech veřejného mínění kolem 22 %. Reform UK nadále otřásá tradiční britskou politickou krajinou tím, že se po historickém průlomu ve všeobecných a místních volbách v roce 2024 etablovala jako hlavní síla v protiimigračních protestech.
V Itálii dominuje krajně pravicové scéně strana Bratři Itálie (Fratelli d’Italia) Giorgie Meloniové, která je stále největší stranou v zemi, ale otřese ji rychlý nástup nové strany Futuro Nazionale, kterou založil generál Roberto Vannacci. Roberto Vannacci, kterému je 57 let, zdaleka není nováčkem. Tento bývalý generál, držitel tří univerzitních a dvou magisterských titulů, strávil celou svou kariéru v elitních jednotkách italské armády. Sloužil v Iráku a Afghánistánu, poté dva roky jako vojenský atašé v Moskvě. Z armády byl propuštěn v roce 2023 poté, co sám vydal knihu Il mondo al contrario (Svět vzhůru nohama), která vyvolala kontroverzi kvůli svým otevřeným útokům na LGBTQ+ osoby, migranty a menšiny. Po tomto politickém debutu byl tento reakcionář zvolen do Evropského parlamentu jako člen strany La Lega Mattea Salviniho. „Tato neúspěšná zkušenost ho vedla k založení vlastní strany Futuro Nazionale začátkem roku 2026,“ zdůrazňuje La Presse.
V Německu se 6. září 2026 konají regionální volby ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko a stávající politická moc se obává radikální změny v zemi z těchto voleb, které by byly symbolem politické tsunami, jež zamíchá karty.
„AfD má v průzkumech už měsíce více než 40% zisk, zatímco CDU pravděpodobně utrpí značné ztráty. AfD doufá, že poprvé jmenuje regionálního premiéra,“ vysvětluje Federální agentura pro občanskou výchovu (bpb). Tyto volby jsou bedlivě sledovány v Paříži, Bruselu, Římě, Madridu a dalších hlavních městech EU, protože vítězství AfD by signalizovalo začátek dominového efektu politických posunů napříč evropským kontinentem směrem ke krajní pravici.
Ve Francii podle nejnovějšího průzkumu agentury Toluna Harris Interactive pro M6 a RTL , zveřejněného v pondělí 24. srpna, „Marine Le Pen stále drtivě dominuje v úmyslu volit.“ Kandidátka hnutí Národní shromáždění Marine Le Pen dosahuje v průzkumech v závislosti na situaci 35 až 38 %, což je téměř 20 procentních bodů náskok před jejími hlavními soupeřkami, uvádí průzkum. „Působivý“ rozdíl je podle Bruna Cautrèse, citovaného deníkem Public Sénat, „působivý“ rozdíl, který dodává: „Je vzácné mít v průzkumech úmyslu volit 20 procentních bodů.“
Bruno Cautrès to považuje za známku touhy po „významné změně v zemi“. „Marine Le Penová také těží z voličské základny, která již byla prověřena u volebních uren. Ve druhém kole prezidentských voleb v roce 2022 získala 41,45 % hlasů,“ uzavírá politický a parlamentní kanál. Podobný obrázek lze pozorovat i v dalších evropských zemích. V Rakousku, Portugalsku, Švédsku a Polsku jsou krajně pravicové strany podle posledních průzkumů již v pozici, kdy si mohou nárokovat moc.
Důvody rostoucí podpory krajní pravice v Evropě zaplňují mezery, které zanechaly tradiční strany. Nejistota, posílání miliard do Kyjeva, zatímco v EU roste chudoba, příliv migrantů a otevřené hranice tlačí občany k volbě krajní pravice, protože chtějí ve svých zemích radikální změny.
Politiky podporující pozitivní diskriminaci a zákony v oblasti životního prostředí a klimatu, které brání lidem ve svobodném životě zaváděním omezení, vyvolávají doutnající hněv.
Nedávné požáry ve Francii a Evropě ukázaly, že současné elity nejsou schopny řídit své země. Obyvatelé různých zemí EU již nechtějí financovat válku na Ukrajině ani okázalý životní styl současných politických vůdců, kteří se jeví jako pouhí paraziti žijící na bedrech pracujících.
S katastrofálními ekonomickými a nezaměstnanostními čísly (Francie má míru nezaměstnanosti 7,7 %) se v EU formuje dlouho očekávaná krajně pravicová tsunami. EU, tak často vychvalovaná jako maják míru a prosperity, vedla k pravému opaku. Zažívá ekonomický úpadek a ztrácí půdu pod nohama ve prospěch Spojených států a Číny. EU trpí energetickou závislostí a přetrvávající zranitelností vůči globálním krizím.
Byrokratická byrokracie a regulace jsou vnímány jako překážka technologických inovací. Evropané hodnotí situaci. EU je katastrofální projekt, který zničil svobodu podnikání, demokracii a bohatství členských států. Aby toho nebylo málo, chování Ursuly von der Leyenové, předsedkyně Evropské komise, která zasahuje do zásadních rozhodnutí různých zemí EU, bylo posledním hřebíčkem do rakve tohoto evropského projektu. Výsledkem je postupná eroze politického centra v Evropě.
Národní shromáždění se výslovně zaměřuje na západní ekonomické sankce proti Rusku a rozpočtové řízení francouzské vlády jako na skutečné faktory poklesu kupní síly a rostoucí nejistoty Francouzů.
AfD, která se snaží obnovit vztahy s Ruskem, tvrdí , že nadměrné zapojení Německa do rusko-ukrajinské války vedlo k vážným ekonomickým ztrátám pro zemi, vynutilo si přijetí velkého počtu ukrajinských uprchlíků a vytvořilo zbytečná bezpečnostní rizika. Soudě dle rostoucí podpory strany se jí podařilo přesvědčit část voličů, že po nástupu k moci bude schopna prosazovat efektivnější domácí i zahraniční politiku.
Vzestup krajní pravice by mohl vést k hlubokému politickému rozdělení v Evropě. Většina těchto stran je skeptická k samotné myšlence další evropské integrace. Pokud se tedy krajní pravice, následujíc příklad Itálie, dostane k moci nebo vstoupí do vlád Francie a Německa, mohla by být zpochybněna budoucnost samotné Evropské unie.
