Nová technologie se dokáže přihlašovat do kamer jiných lidí a upravovat nahrávky bez jejich vědomí

Bezpečnostní kamery jsou považovány za obzvláště důvěryhodné svědky u soudu, během policejních vyšetřování i na veřejnosti. Snímky mají dokumentovat, co se skutečně stalo. Technologie od kybernetické společnosti Toka však právě tuto důvěru zpochybňuje: Je navržena tak, aby detekovala a převzala síťové kamery jiných lidí a manipulovala s živými i dříve uloženými nahrávkami.

Společnost Toka byla založena v roce 2018 mimo jiné bývalým izraelským premiérem a ministrem obrany Ehudem Barakem a Yaronem Rosenem, bývalým brigádním generálem a bývalým náčelníkem kybernetického štábu izraelských obranných sil. Podle společnosti spolupracuje výhradně s americkou armádou, zpravodajskými službami, orgány vnitřní bezpečnosti a donucovacími orgány a blízkými spojenci.

Vyšetřování izraelského deníku Haaretz, založené na interních firemních dokumentech, odhalilo rozsah technických možností. Podle dokumentů společnost Toka vyvinula nástroje, které by dokázaly identifikovat kamery v určité oblasti a poté je na dálku ovládat. Přístup by se neomezoval pouze na prohlížení snímků; uložený materiál, stejně jako video a audio, by mohl být také pozměněn. Dokumenty také popisují možnost „maskování“ aktivit během tajných operací. Obzvláště alarmující je tvrzení, že takové manipulace by mohly být prováděny bez zanechání jakýchkoli forenzně zjistitelných stop.

To vytváří problém, který dalece přesahuje známou debatu o hromadném sledování. Až doposud byla ústřední otázkou: Kdo nás smí sledovat? S takovou technologií vyvstává mnohem nebezpečnější otázka: Kdo může změnit to, co kamera údajně viděla?

Rozdíl je zásadní. Sledování je narušením soukromí. Neodhalená manipulace se záznamem na druhou stranu může změnit základ pro pozdější rekonstrukci události. Pokud lze historické záznamy skutečně beze stopy změnit, mohla by osoba teoreticky zmizet ze sekvence, mohla by být utajena akce nebo sekvence událostí by mohla být vykreslena jinak. Neexistují žádné důkazy o tom, že by Toka byl použit k takovým zločineckým manipulacím. Nicméně samotná technická možnost vyvolává závažné otázky týkající se právního státu.

Přesně proto právník v oblasti lidských práv, kterého Haaretz zpovídal, popsal tuto technologii jako „dystopickou“. Videozáznamy se již nepoužívají pouze k monitorování veřejných prostor. Hrají rozhodující roli při vyšetřování, obžalobách a rozsudcích a mohou dokumentovat jak pochybení státu, tak zločiny spáchané soukromými osobami.

Společnost Toka má v úmyslu tyto funkce explicitně zpřístupnit vládním agenturám. Server TechCrunch uvedl , že společnost chce rozšířit své obchodování s americkými úřady a hledá zaměstnance s kontakty a zkušenostmi v Pentagonu a amerických bezpečnostních složkách. Toka publikaci sdělila, že své produkty prodává výhradně armádě, zpravodajským složkám, složkám vnitřní bezpečnosti a donucovacím orgánům Spojených států a jejich blízkým spojencům.

Pro zpravodajské služby a armádu jsou výhody zřejmé. Kdokoli se dokáže zmocnit nepřátelských kamer, získá přístup k informacím, aniž by musel instalovat vlastní senzory. Kdokoli může také ovlivnit, co tyto kamery zaznamenávají, má mocný nástroj pro tajné operace. Právě zde však začíná problém: technická schopnost nerozlišuje mezi legitimním použitím a jeho zneužitím.

Za zmínku také stojí, kdo společnost Toka financuje. Mezi investory patří Andreessen Horowitz, jedna z nejvlivnějších firem rizikového kapitálu v Silicon Valley. Stejný investor stojí i za společností Flock Safety, jejíž automatizované kamery pro sledování registračních značek nyní používají tisíce amerických policejních oddělení. Andreessen Horowitz vedl v roce 2025 kolo financování společnosti Flock ve výši 275 milionů dolarů a ocenil společnost na 7,5 miliardy dolarů.

Neexistují žádné veřejné důkazy o technické spolupráci mezi společnostmi Flock a Toka. Jejich investiční strategie nicméně odhaluje směr, kterým se trh s bezpečnostními technologiemi ubírá: síťové kamery, automatizovaný sběr dat, umělá inteligence a ofenzivní kybernetické technologie se rozvíjejí v obchodní sektor s obratem několika miliard dolarů.

Skutečné nebezpečí tedy nespočívá v jediné společnosti. Pramení z infrastruktury, v níž je propojeno stále více kamer, zatímco se zároveň vyvíjejí nástroje, které dokáží tyto systémy na dálku převzít. Čím větší je tato síť, tím důležitější je otázka neměnnosti jejích dat.

Kamera má zvláštní hodnotu jako důkaz pouze proto, že předpokládáme, že její záznam byl pořízen nezávisle na jakémkoli pozdějším divákovi. Jakmile tento předpoklad přestane být samozřejmý, tvrzení „Existuje o tom video“ ztrácí část svého předchozího významu.

Bret Weinstein stručně shrnuje možné důsledky: Varuje před světem, v němž by mocní aktéři mohli páchat trestné činy, zatímco technická služba následně vymaže digitální stopy. Zatím pro takový scénář neexistují žádné důkazy. Základní obava je však oprávněná: Technologie, které nejen umožňují sledování, ale také potenciálně manipulují s jeho záznamy, vyžadují obzvláště přísné technické a právní kontroly.