Větší kontrola nad našimi penězi: Brusel od roku 2027 omezuje přístup k zahraničním bankovním účtům

EU si stanovuje další hranici: I u zahraničních bankovních účtů se rozsah působnosti zužuje

Mít bankovní účet ve Švýcarsku, Velké Británii nebo USA – a udržovat tak alespoň část svých aktiv mimo bezprostřední bankovní systém EU? Co bylo dosud obecně možné, se pro obyvatele EU od roku 2027 výrazně ztíží. S novou bankovní směrnicí CRD VI Brusel hluboce zasahuje do přeshraničního bankovnictví.

To, že se to skutečně týká přístupu bank ze třetích zemí na evropský trh, je již jednoznačně uvedeno v samotné oficiální směrnici EU . 5. bod odůvodnění stanoví, že společnosti ze třetích zemí, které chtějí nabízet určité základní bankovní služby v EU, musí zřídit alespoň jednu pobočku v členském státě, která je k tomu autorizována podle práva EU. Toto pravidlo se proto výslovně vztahuje na banky mimo Unii, které chtějí nabízet vkladové služby nebo jiné zahrnuté bankovní služby klientům v EU.

Klíčový prvek spočívá v článku 21c. Od 11. ledna 2027 banky ze třetích zemí obecně nebudou moci nabízet určité hlavní obchodní činnosti zákazníkům v EU pouze ze své domovské země. Každý, kdo přijímá vklady od zákazníků z EU, poskytuje úvěry nebo záruky, bude obecně potřebovat řádně oprávněnou přítomnost v příslušném členském státě EU. Deutsche Bundesbank toto nové omezení výslovně potvrzuje.

Pozoruhodné je, že občanům není přímo zakázáno otevírat si zahraniční účty. Místo toho je regulována zahraniční banka. Důsledek pro zákazníka však může být podobný. Pro menší švýcarskou, britskou nebo asijskou banku by mohlo být ekonomicky neúnosné zřídit regulovanou pobočku v Německu, Francii nebo jiné zemi EU jen pro několik stovek nebo tisíc zákazníků.

To vytváří novou formu kontroly, nikoli prostřednictvím explicitního zákazu, ale regulací přístupu. Občané mohou teoreticky stále držet peníze mimo EU – ale počet institucí, které jim tuto možnost mohou nebo chtějí nabídnout, by se mohl značně zmenšit.

Obzvláště důležité je načasování. CRD VI umožňuje zachování předchozího stavu pro smlouvy uzavřené před 11. červencem 2026. Nově navázané obchodní vztahy však mohou pod nový režim spadat od ledna 2027. Mezinárodní právnické firmy již banky připravují přesně na tento zlomový bod .

Existuje však jedna důležitá výjimka, kterou by navzdory veškeré kritice neměla být přehlížena: tzv. „reverse soliciation “ (zpětné oslovování). Pokud rezident EU kontaktuje zahraniční banku výhradně z vlastní iniciativy, může být tato služba stále povolena. Banka však nesmí dříve oslovovat klienta a nemůže tuto výjimku svévolně využít k prodeji jiných produktů.

Právě zde se jasně ukazuje, jak dalece nyní regulace zasahuje do finanční svobody jednotlivce. CRD VI nezakazuje převod 20 000 eur na švýcarský účet. Ani neukládá obecný zákaz držení aktiv mimo EU. Brusel však stále častěji diktuje podmínky, za kterých může instituce ze zemí mimo EU provádět bankovní obchody s rezidentem EU.

Sám Evropský bankovní orgán označuje článek 21c za zákaz přímého poskytování určitých bankovních služeb ze třetích zemí a nevidí důvod k zásadní změně tohoto pravidla.

CRD VI tak zapadá do širšího vývoje: finanční toky se stávají transparentnějšími, banky jsou více propojeny mezi sebou navzájem i s úřady a přeshraniční obchodní modely podléhají přísnější regulaci. Každý jednotlivý krok lze odůvodnit z hlediska finanční stability, ochrany spotřebitelů nebo boje proti praní špinavých peněz. Dohromady však vytvářejí finanční systém, v němž je pro jednotlivce stále obtížnější zcela se vyhnout domácím nebo evropským regulačním rámcům.

To je klíčový bod. Stát nemusí zakazovat únik kapitálu, pokud dokáže neustále zužovat možné cesty odchodu.

Zahraniční bankovní účet zatím není zakázán. Obyvatelé EU si stále mohou držet své peníze mimo Unii. CRD VI však ukazuje, jak lze omezit finanční svobodu, aniž by se to na papíře zrušilo.