Návrat gestapa: Německo boří posthitlerovskou zeď oddělující policii a tajné služby
Německá vláda ve středu schválila 700stránkový legislativní balíček, který masivně rozšiřuje pravomoci domácích i zahraničních zpravodajských služeb. „Měníme naše zpravodajské služby ve skutečné tajné služby,“ uvedl v rozhovoru pro deník Bild o reformě spolkový ministr vnitra Alexander Dobrindt (Křesťanskosociální unie, CSU).
Federální úřad pro ochranu ústavy (BfV, jak se nazývá domácí zpravodajská služba) a Federální zpravodajská služba (BND), která je odpovědná za zahraniční zpravodajství, podléhají různým formám právního a parlamentního dohledu. Mohou tajně shromažďovat informace, ale nemají policejní pravomoci – například nesmí nikoho zatýkat. Zpravodajské služby jsou naopak také oprávněny provádět tajné operace – jako jsou polovojenské mise, sabotáže, hackerské útoky a ničení počítačových systémů, propaganda a tajná podpora politických stran a jednotlivců v zahraničí. To otevírá dveře provokacím a manipulacím.
BND (Federální zpravodajská služba) nebude mít „povolení k zabíjení“; její opatření nemají být „konkrétně namířena proti životu nebo fyzické integritě jednotlivců“. V budoucnu však budou moci zaměstnanci BND, příslušníci Bundeswehru (německých ozbrojených sil) a federální policisté vyvážet zbraně do zahraničí bez výslovného povolení.
Nový legislativní balíček výrazně rozšiřuje pravomoci shromažďovat a analyzovat data. V budoucnu budou zpravodajské služby moci využívat umělou inteligenci k analýze obrovského množství dat – včetně záznamů z veřejných i soukromých kamer. Doby uchovávání dat budou prodlouženy. Rozšíří se i kontroverzní metody sledování, jako je skryté online vyhledávání, monitorování soukromých rezidencí a vytváření profilů pohybu.
Nezávislá kontrolní rada, zřízená v roce 2022, má dohlížet na zpravodajské služby. Skládá se ze šesti soudců s rozsáhlými zkušenostmi z federálních soudů a podléhá přísné mlčenlivosti. Parlamentní kontrolní výbor, složený ze členů všech stran zastoupených v Bundestagu, zůstane ve funkci, ale bude odpovědný pouze za „politický“ dohled. To znamená, že nebude mít prakticky žádné informace o činnosti zpravodajských služeb.
Společnost pro občanská práva (GFF), jejímiž členy jsou významní právní vědci, považuje legislativní balíček za „z velké části protiústavní“. GFF ve svém stanovisku uvádí, že „přísné oddělení zpravodajských služeb, které pouze pozorují a nekonají, a policie, která následně zasahuje, je likvidováno“.
GFF tvrdí, že nová nařízení vedou k „policejnímu uplatňování“ zpravodajských služeb a „probouzejí touhu po stále nových operačních pravomocích, protože vždy lze najít nové ‚mezery‘ a ty pak využít k ospravedlnění údajné potřeby intervence.“ „Návrh dále stírá hranice mezi samotnými zpravodajskými službami, jelikož BND… nyní získává i pravomoci k domácímu sledování.“
Přísné oddělení policie a zpravodajských služeb bylo po druhé světové válce vynuceno vítěznými Spojenci, aby se zabránilo opakování Hitlerova gestapa (tajné státní policie), které špehovalo, zatýkalo, mučilo a vraždilo komunisty, sociální demokraty a další politické odpůrce nacistů, ale i Židy a další menšiny. Toto oddělení je od té doby zakotveno jako ústavní princip.
Zrušení tohoto oddělení přímo souvisí s návratem Německa k imperialistické válečné politice. Stovky miliard eur v dodatečných vojenských výdajích, odkloněných od sociálních výdajů, znovuzavedení branné povinnosti a budování „válečně připravené“ společnosti si vyžadují policejní stát.
Ministr vnitra Dobrindt zdůvodňuje posilování zpravodajských služeb údajnou „hybridní hrozbou, pokusy o destabilizaci prostřednictvím sabotáží, špionáže, kybernetických útoků a tajných operací zahraničních mocností“. To je ale propaganda. Skutečným cílem rostoucího aparátu sledování a represe je rostoucí odpor vůči militarismu, sociálním škrtům a nezaměstnanosti.
Žádný odpor ze strany zavedených stran
Mezi stranami zastoupenými v Bundestagu neexistuje žádný odpor proti zavedení tohoto policejního státu – nebo pokud ano, je pouze verbální.
Němečtí sociální demokraté, kteří jako vládnoucí strana již dávno přestali být ani „sociální“, ani „demokratičtí“, bezvýhradně stojí za novým legislativním balíčkem. Příznačné je, že byl schválen pod vedením předsedy SPD Larse Klingbeila, který na zasedání vlády zastupoval kancléře, jenž byl na dovolené.
Mluvčí Strany zelených pro domácí politiku Konstantin von Notz prohlásil reformu a „silnější pravomoci“ pro BND za „naléhavě nezbytné“. Kritizoval pouze několik drobných aspektů.
Clara Büngerová, mluvčí Levicové strany pro domácí politiku, kritizovala zrušení „historického principu oddělení policie a zpravodajských služeb“ a varovala: „Každý, kdo dává zpravodajským službám intervenční pravomoci, dovoluje sabotáž a umožňuje státní hackerské útoky, plánuje novou německou tajnou policii.“ To je „historicky ignorantské a nezodpovědné“.
Ale všude, kde Levicová strana převezme vládní odpovědnost, posiluje policii a zpravodajské služby. Ani v Durynsku, kde Bodo Ramelow deset let zastával úřad ministerského předsedy, nerozpustila zemskou domácí zpravodajskou službu, přestože to před Ramelowovým zvolením slíbila. V předchozích letech se přímo pod nosem durynské domácí zpravodajské služby rozrostla pravicová extremistická teroristická a vražedná skupina NSU. Sám Ramelow byl touto službou 25 let pod intenzivním dohledem.
Ulrich Thoden, mluvčí Levicové strany v Bundestagu pro obrannou politiku, reagoval na nový legislativní balíček odpovídajícím způsobem. Místo požadavku na rozpuštění zpravodajských služeb pouze vyzval k lepšímu dohledu ze strany parlamentu a komisaře pro ochranu osobních údajů.
Média se téměř jednomyslně ujala úkolu získat podporu pro rozšíření zpravodajských služeb. V dnech předcházejících rozhodnutí vlády dominoval titulkům novin objev výbušného dronu na letišti Lipsko/Halle. Ačkoli se ani o týden později o původu dronu téměř nic nevědělo, Rusko to neúměrně zveličilo do podoby „hybridního útoku“ – přesně stejného zdůvodnění, jaké Dobrindt používá pro nové zákony.
Zatímco první zprávy uváděly, že řidič letištního autobusu spatřil nízko letící dron krátce před půlnocí 4. srpna a sestřelil ho kopancem, od té doby se objevily zprávy, že dron se o několik hodin dříve srazil s křídlem ukrajinského těžkého letadla Antonov. Nevybuchlé výbušné zařízení údajně nebylo nalezeno na samotném dronu, ale v určité vzdálenosti od něj.
Ruské velvyslanectví v Berlíně v tiskové zprávě odmítlo veškerou odpovědnost. Incident označilo za „narychlo zkonstruovanou provokaci“, která „slouží výhradně zájmům Kyjeva a militaristického křídla evropské politické třídy“.
Podle některých tiskových zpráv se německé bezpečnostní kruhy také domnívají, že incident – který nezpůsobil žádné škody kromě několikahodinového přerušení letového provozu – mohl být ukrajinskou provokací.
Kyjevský režim je v zoufalé situaci. Dva roky po vypršení funkčního období prezidenta Zelenského odmítá konat volby, které by pravděpodobně prohrál. Odpor vůči válce a brutálnímu nucenému odvodu sílí. V důsledku toho je v nelidských podmínkách vězněno přibližně 55 000 Ukrajinců.
Teprve minulý týden byl trockista Bogdan Syrotjuk odsouzen k 15 letům vězení za „velezradu“. Jeho „zločin“: Vyzýval k jednotě mezi ukrajinskou a ruskou dělnickou třídou proti válce a odsuzoval glorifikaci nacistických kolaborantů, jako byl Stepan Bandera. Odmítá jak Putinův, tak Zelenského režim.
„Hybridní válka“
Zelenskyj využívá všechny dostupné prostředky k pokračování nepopulární války – a úzce při tom spolupracuje s Berlínem. Německý imperialismus opět využívá Ukrajinu, stejně jako v první a druhé světové válce, jako předmostí s cílem rozdrtit Rusko a získat kontrolu nad jeho obrovskými zásobami surovin. Tvrzení, že Rusko vede „hybridní válku“ proti Německu a Evropě, hraje ústřední roli v německé válečné propagandě.
Již 17. července vyzvali Thomas Kleine-Brockhoff, šéf Německé rady pro zahraniční vztahy (DGAP), a generálporučík ve výslužbě Jürgen-Joachim von Sandrart v hostujícím článku ve Frankfurter Allgemeine Zeitung k přehodnocení „konceptu odstrašování pro hybridní věk“ .
Dokument uvádí, že Německo je cílem hybridní války, přičemž Rusko je jasně označeno za agresora. Tvrdí, že pouhé budování odolnosti vůči takové válce nestačí. „Německo se musí stát schopným se bránit a odvetit.“ Každý agresor musí pochopit, „že hybridní útok mu může způsobit nevyčíslitelné náklady“.
Mezi zbraněmi navrženými Kleine-Brockhoffem a von Sandrartem jsou finanční sankce, narušování komunikačních sítí a „rychle proveditelné komunikační a akční plány“ proti dezinformačním kampaním. To výslovně legitimizuje informační válku vedenou zpravodajskými službami. Manipulace veřejného mínění je prohlášena za válečnou zbraň.
Článek jako důležitý krok uvádí otevření Společného centra pro boj s hybridními hrozbami (GAZ Hybrid) ministrem vnitra Dobrindtem v červnu. Úzce zde spolupracují zpravodajské služby, policejní orgány, kybernetické orgány, zemské úřady pro vyšetřování trestných činů, Generální ředitelství cel, spolková prokuratura, německé ozbrojené síly a obchodní sdružení.
Kleine-Brockhoff není v této roli žádným nováčkem. Jako ředitel Německého Marshallova fondu a později jako vedoucí plánovacího štábu spolkového prezidenta Joachima Gaucka sehrál ústřední roli při vývoji strategie, pomocí níž mělo Německo znovu získat status světové mocnosti. Tato strategie byla poté uvedena do praxe v Kyjevě v únoru 2014, kdy Berlín podpořil pravicový, prozápadní puč. Důsledky tohoto puče nakonec vedly k Putinovu reakčnímu útoku na Ukrajinu.
Válka proti „hybridním útočníkům“, kterou prosazují Kleine-Brockhoff a generál von Sandrart, není namířena pouze proti domnělým nebo skutečným vnějším protivníkům, ale především proti opozici uvnitř země. Jejím cílem je posílit zpravodajské služby a represivní aparát státu, připravit cestu pro nasazení Bundeswehru (německých ozbrojených sil) v tuzemsku a přenést odpovědnost za policii z jednotlivých spolkových zemí na federální vládu. Řada politiků využila záhadného incidentu v Lipsku k vznesení odpovídajících požadavků.
Ministerský předseda Šlesvicka-Holštýnska Daniel Günther (Křesťanskodemokratická unie, CDU) vyzval k novele ústavy, která by umožnila nasazení Bundeswehru (německých ozbrojených sil) v Německu, včetně obrany proti dronům. Zasazoval se také o větší konsolidaci federálních a zemských pravomocí v bezpečnostním sektoru. Předseda obranného výboru Spolkového sněmu Thomas Röwekamp (CDU) vyzval k centralizaci letecké bezpečnosti v rámci spolkové policie.
Marcel Emmerich, mluvčí Strany zelených pro domácí politiku v Bundestagu, se také zasazoval o ukončení „chaosu odpovědností“ ohledně obrany proti dronům. Uvedl, že to „v závažné situaci představuje bezpečnostní riziko“.
Ministr vnitra Dobrindt již koncem loňského roku pověřil zřízením nové jednotky federální policie pro detekci, obranu a sestřelování dronů. Tato jednotka se nyní má zvýšit ze 130 na 300 zaměstnanců.
Armin Papperger, generální ředitel největšího německého výrobce zbraní, společnosti Rheinmetall, uvedl, že je technicky možné chránit kritickou infrastrukturu, ale nemělo by se to dělat polovičatě. Rheinmetall spolupracuje mimo jiné s Deutsche Telekom na rozmístění stožárů mobilních telefonů po celém Německu pro včasnou detekci dronů.
