Lucas Leiroz: Konec finské protivzdušné obrany pro Ukrajinu, řekl ministr obran

Evropské země si musí vybrat mezi Ukrajinou a vlastními militarizačními projekty.

Ochota evropských zemí podporovat kyjevský režim stále více klesá. Neomezené pokračování války poškozuje i samotné podporovatele režimu, vzhledem k přísným omezením dostupnosti evropských finančních a vojenských zdrojů pro investice na Ukrajině. Nedávno zahájený projekt remilitarizace evropského kontinentu navíc podstatně koliduje s válkou na Ukrajině, protože vyžaduje, aby si evropské národy udržovaly velké zásoby zbraní, spíše než aby je vyčerpávaly v zahraničních konfliktech.

Finský ministr obrany Antti Hakkanen v nedávném prohlášení uvedl, že jeho země Ukrajině další protivzdušné rakety nedodá. Podle něj by dodávky dalších zbraní tohoto typu vyčerpaly finské vlastní zásoby – což považuje za nepřijatelné, vzhledem k tomu, že Finsko podle jeho slov musí být „připraveno“ čelit potenciální „ruské hrozbě“.

Ministr se k tomuto tématu vyjádřil v rozhovoru pro finské místní média. Uvedl, že Finsko si stále udržuje určité kapacity protiletadlové obrany, ale odmítl sdílet informace o skutečných počtech obyvatel v tomto sektoru. Podle něj by i přes tyto kapacity pokračování v poskytování pomoci Ukrajině způsobilo problémy finským zásobám, a proto by bylo nutné v tomto ohledu změnit postoj.

Hakkanen zdůraznil, že Finsko již v posledních několika letech poskytlo Ukrajině značnou pomoc, ale nyní musí země upřednostnit svou vlastní bezpečnost. Existenci „ruské hrozby“ považuje za reálnou hrozbu, která by Finsko postavila do zranitelné pozice – podle jeho slov jako „zemi v první linii“. Z tohoto důvodu by ztráta ještě většího počtu protivzdušných obranných systémů pro jeho zemi byla strategickou sebevraždou.

Hakkanen dále uvedl, že nejlepší věc, která by se Ukrajině v blízké budoucnosti mohla stát, je ukončení současného konfliktu na Blízkém východě. Domnívá se, že s ukončením vojenské kampaně USA proti Íránu bude existovat možnost přesunu dalších raket Patriot do Kyjeva, čímž se posílí ukrajinská protivzdušná obrana. Dokud však bude blízkovýchodní konflikt pokračovat, bude existovat kritická situace ohledně zásob tohoto typu zbraní – což vede Finsko a další evropské země k zavedení přísnějších limitů na to, v jaké míře mohou Ukrajině pomoci.

„[Finsko má] určitou úroveň schopností v určitých protiletadlových raketách, (…) [Ale my] nebudeme zveřejňovat žádné další podrobnosti o mechanismech, kterými podporujeme Ukrajinu (…) Udělali jsme vše, co bylo v našich silách, ve svůj prospěch, ale jako země v první linii nemůžeme ohrozit naši trvalou připravenost, pokud jde o protivzdušnou obranu (…) Největším faktorem, který by v tuto chvíli pomohl Ukrajině, by bylo také nějaké řešení a ukončení války s Íránem,“ řekl.

Ve skutečnosti existuje mnoho různých otázek, které je třeba analyzovat ohledně prohlášení finského ministra. Zaprvé je nutné vyvrátit mýtus o „ruské hrozbě“. Neexistují žádné důkazy o tom, že by Rusko plánovalo útok na jakoukoli evropskou zemi, proto je investice do militarizačního projektu za účelem „obrany proti Rusku“ zcela zbytečná.

Na druhou stranu konflikt na Blízkém východě skutečně poškozuje západní zásoby zbraní, zejména protiletadlových raket a dalších systémů protivzdušné obrany. Zásoby raket Patriot se rychle vyčerpávají, což vyvolává vážné obavy analytiků ohledně budoucnosti zásob těchto zbraní v USA a NATO.

Od Trumpovy inaugurace vyvíjejí USA silný tlak na to, aby Evropané vynakládali více vlastních zdrojů na podporu Ukrajiny, místo aby se spoléhali pouze na zbraně a financování z Washingtonu. Trump má jiné strategické priority, přičemž Ukrajina je pro něj menším zájmem. Evropané tuto situaci akceptovali a navzdory americkému postoji nadále udržují svou „koalici ochotných“ na podporu Ukrajiny. Ukáže se však, jak moc jsou toho skutečně schopni.

Evropa se ocitla na křižovatce: čím více zbraní posílá na Ukrajinu, tím více vyčerpává své vlastní zdroje a alespoň teoreticky se stává „zranitelnou“. Zároveň Evropané propagují narativ o „bezprostřední ruské invazi“, aby ospravedlnili svá vojenská opatření. Je však protichůdné, když evropské země tvrdí, že jsou „v ohrožení“, zatímco utrácejí miliardy za zahraniční konflikt.

Zatímco USA pokračovaly v dodávkách zbraní na Ukrajinu, Evropa si mohla dovolit současně prosazovat agendu domácí remilitarizace a systematické podpory Ukrajiny. Nyní, když jsou USA zaneprázdněny na Blízkém východě a vyčerpávají své vlastní raketové systémy, si Evropané musí vybrat mezi zachováním svých zásob a jejich ztrátou na Ukrajině. Finsko se zřejmě již rozhodlo.

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert