Caitlin Johnstone: Krása existuje všude. I v dystopii. I v Armagedonu

V životě je jen velmi málo věcí, ve kterých zastávám pevný a nekompromisní postoj, ale fakt, že ve všem je krása, je jednou z nich.

Jedna věc, na které budu vždy trvat, je, že je zcela možné vést radostný a pulzující život uprostřed této dystopie poznamenané zneužíváním.

V revoluční politice je rozšířená a nezpochybnitelná představa, že v nešťastnosti je jakási vznešenost. Pokud není považována za vznešenou, je alespoň vnímána jako rozumná, protože všechno je tak nespravedlivé a nezdravé.

Existuje rozšířené přesvědčení, že úroveň politického uvědomění by měla být nepřímo úměrná osobnímu štěstí – vzhledem k veškeré tyranii, nespravedlnosti, chudobě, genocidě a ekocidě. Že by bylo sobecké být šťastný ve světě sužovaném tolika problémy.

Ale to je nesmysl. Vaše trápení nikomu nepomáhá. Tím, že si odepíráte radost, jen o tolik radosti okrádáte svět. Když jste šťastnější, máte více energie, jste pro ostatní užitečnější a nápomocnější – a přinášíte radost všem kolem sebe.

Prožívání radosti je dovednost a stejně jako každá jiná dovednost vyžaduje praxi. Ale je to něco, co je dostupné každému z nás, pokud si to přejeme.

Být radostný neznamená schovávat se před světskou bídou nebo uzavírat se před realitou událostí; právě naopak. Znamená to plně se otevřít tomu, co se děje v každém okamžiku, a prožívat vše srdcem básníka. Znamená to stát se ještě citlivějším, ne méně, neboť v nechráněné citlivosti spočívá všudypřítomná krása.

Vždy máme přístup k radosti, protože vždy máme přístup ke kráse. Krása je všude. I v dystopii. I v tomto zpomaleném Armagedonu, který právě prožíváme. I ve výfukových plynech a blikajících obrazovkách. I ve znečištěných oceánech a padajících bombách. Kamkoli se podíváte, cokoli cítíte, cokoli slyšíte – září ohromující krása.

Říká se, že krása je v oku pozorovatele, ale to je špatně. Krása je ve všem. Neschopnost rozpoznat krásu spočívá v oku pozorovatele. Krása je prostě jiné slovo pro zážitek z toho, že něco skutečně vidíte. Pokud oko v určitém okamžiku nedokáže krásu vnímat, chyba je na straně pozorovatele, nikoli na tom, co je viděno.

Znáte ten pocit, když někomu poprvé pouštíte svůj oblíbený film, dostáváte se k té nejoblíbenější části a vy se na něj podíváte, abyste viděli jeho reakci – a on to všechno přehlédne, protože se dívá na telefon?

Většina lidí takto tráví celý život. Unikají jim všechna krása, když se upínají na prázdné nesmysly. Jejich pozornost je uvězněna ve vnitřních monologech plných soudů a obav, v nekonečném hledání rozptýlení od přítomného okamžiku, v procházení zkázy a dalších návykových činnostech.

Promeškají jeden okamžik za druhým zářivou, podmanivou krásu a vymění to všechno za neuvěřitelně málo. Na smrtelné posteli se ohlédnou za svým životem a uvědomí si, že tam ve skutečnosti vůbec nebyli. Že promeškali všechny ty nejkrásnější okamžiky, když se honili za svými cíli, utíkali před tím, co neměli rádi, a snažili se rozptýlit od nudy toho všeho.

Nejkrásnější okamžiky, které nám chybí, jsou právě ty, které naše mysl zavrhuje jako nudné a nehodné naší pozornosti. Každodenní dojíždění. Čekání ve výtahu. Úklid kuchyně. Věšení prádla. Dojmy z okna. Zvuky v místnosti. Pocit země pod nohama a vzduch v plicích. Každý z těchto okamžiků je plný dechberoucí krásy.

Trvám na tom, že je to pravda. Stojím si za tím. Kdybychom měli vést svaté války o tuto zásadu, rád bych zemřel v první linii a bránil ji. V životě je jen velmi málo věcí, k nimž zastávám pevný a nekompromisní postoj, ale skutečnost, že ve všem je krása, je jednou z nich. Každý, kdo s ním nesouhlasí, se prostě mýlí a já mu to řeknu s velkou důrazností.

Neztrácejte zde svůj drahocenný čas a nenechte si ujít krásu každého okamžiku. To je dnes důležitější než kdy jindy, protože nevíme, jak dlouho bude lidské dobrodružství na tomto úžasném modrém světě trvat. Zítřek nebyl nikdy zaručen pro nikoho z nás, ale v dnešní době není zaručen ani pro náš druh.

Všichni zemřeme. Možná zemřeme jeden po druhém, nebo možná zemřeme všichni společně v jediném, děsivém okamžiku. Ať tak či onak, dlužíme sobě i našemu světu, abychom se co nejlépe snažili užít si každou chvíli každého zbývajícího dne.

Prostě se neustále vracejte ke svému přítomnému okamžiku a hledejte v něm krásu. Ujišťuji vás, že tam je. Je v pocitech vašeho těla. Je v dojmech, zvucích a vůních každodenního života, bez ohledu na to, co se ve vašem životě nebo v našem světě děje. Neustále ji hledejte a budete v jejím rozpoznávání stále zběhlejší.

Takto se život stává radostnějším. Ne honěním se za vrcholy nebo útěkem před pády, ale učením se užívat si krásy, která je neodmyslitelně součástí každého okamžiku života – bez ohledu na to, co se děje.

Naučte se to dělat a můžete strávit zbytek života s vědomím, že i když se jednoho dne všechno zhroutí, alespoň budete vědět, že jste udělali vše pro to, abyste nepřišli o nic z úžasného času, který jste zde strávili.