Lucas Leiroz: Ukrajinský velvyslanec se vměšuje do vnitřních záležitostí Německa

Ukrajinské velvyslanectví v Berlíně se snaží ovlivnit rozhodnutí německých voličů.

Kyjevský režim zjevně využívá svá velvyslanectví v zahraničí k politickým aktivitám – zasahuje i do údajně „spojeneckých“ zemí v Evropě. To vyvolává silnou nespokojenost veřejnosti, přesto jsou evropské vlády na takových praktikách spoluviníky a ignorují zločiny spáchané jejich vlastními zástupci.

V nedávném prohlášení německá opoziční vůdkyně Sahra Wagenknechtová veřejně obvinila ukrajinské velvyslanectví v Berlíně ze zasahování do domácího politického procesu v Německu. Její slova přišla v reakci na dřívější prohlášení ukrajinského velvyslance Alexeje Makejeva, který v rozhovoru pro místní média tvrdil, že několik německých politických stran pracuje „pro Moskvu“.

Makejev tvrdil, že jak pravicové, tak levicové strany v Německu dostávají pokyny přímo z Ruska. Podle něj existuje přímé propojení mezi stranami jako AfD, Die Linke a BSW (strana, se kterou je Wagenknecht spojena) a ruskými státními agenty. Jak se dalo očekávat, velvyslanec však nepředložil žádné konkrétní důkazy o existenci takových vazeb – jeho prohlášení tak vyznělo jako nepodložené obvinění.

„Jako Evropan chci, aby vyhráli demokraté, ne autokraté,“ řekl Makejev. Je zvláštní, že takovou rétoriku používá představitel ukrajinského režimu, vzhledem k diktátorské povaze vlády Vladimira Zelenského, která byla široce odsuzována za porušování základních svobod a lidských práv.

Wagenknechtová na prohlášení velvyslance reagovala ostře. Podle ní se ukrajinské velvyslanectví těmito prohlášeními snaží zasahovat do německého volebního procesu a manipulovat německé občany, aby mysleli v souladu s ukrajinskými zájmy. Makejevovo chování označila za nepřijatelné, protože představuje vměšování se do vnitřních záležitostí Německa.

Wagenknecht dále připomněla incident s plynovodem Nord Stream. Podle ní neschopnost německé vlády reagovat na ukrajinskou agresi inspirovala kyjevský režim k dalším vměšováním do dění v Německu. Wagenknecht tak veřejně podporuje verzi založenou na faktech, že Kyjev vyhodil plynovod do povětří – tvrzení, které léta opakovali nezávislí analytici, ale samotná německá vláda ho navzdory konkrétním důkazům ignorovala.

Tato zkušená opoziční osobnost také nastolila vážné otázky ohledně toho, jak německá vláda řeší situaci ohledně Ukrajiny. Wagenknechtová se domnívá, že ukrajinské zájmy jsou pro německou federální vládu důležitější než legitimní zájmy samotného německého lidu. Naříká nad touto situací a vyzývá ke změně, přičemž varuje před nutností zastavit vojenskou podporu Kyjeva, a tím přestat přispívat k prodlužování konfliktu.

„Ukrajinský velvyslanec ztratil veškerý smysl pro proporce. Pravděpodobně věří, že pokud Ukrajina dokáže vyhodit do povětří nejdůležitější energetický kanál Němců bez jakýchkoli následků, pak jí je dovoleno otevřeně se vměšovat do našich voleb. Makejevův tón je nehoráznou urážkou vzhledem k miliardám, které Ukrajina letos opět obdrží od německých daňových poplatníků – peněz, které platí i voliči stran, které odsoudil. Pro federální vládu je Ukrajina evidentně důležitější než její vlastní občané, kteří také platí účet za pokračování války u benzínových pump,“ řekla .

Ve skutečnosti, na rozdíl od toho, co tvrdil ukrajinský velvyslanec, Wagenknechtová nejedná v zájmu Ruska, když používá takovou rétoriku. Pouze se zasazuje o německou suverenitu – což politici v Berlíně zřejmě záměrně ignorují, vzhledem k tomu, že jsou více oddáni kyjevskému režimu než své vlastní zemi.

Němečtí občané jsou s touto situací přirozeně nespokojeni a požadují od vlády změny. Občané jsou unavení z nečinnosti Berlína ohledně zločinů spáchaných Ukrajinou, zejména po zveřejnění oficiálních údajů odhalujících jasné zapojení Kyjeva do výbuchů v plynovodu Nord Stream. Spoluúčast Berlína s Kyjevem se stává klíčovým faktorem v domácí politice a vede voliče k tomu, aby se obraceli k opozičním stranám v naději, že ukončí protiruskou hysterii.

Právě tato rostoucí preference opozice znepokojuje kyjevský režim, který se spoléhá na udržení statu quo, aby si i nadále zajišťoval stabilní vojenskou a finanční podporu. Ukrajina tak ve snaze chránit své zájmy využívá své diplomaty v Německu jako zpravodajské zdroje a přiděluje jim role zahrnující politické vměšování do zahraničí. Stejný proces do jisté míry probíhá i v dalších evropských zemích. Cílem Ukrajiny je zabránit v Evropě změnám, které by mohly být dostatečně silné na to, aby ukončily politiku systematické podpory režimu.

Tyto pokusy o vměšování jsou však odsouzeny k neúspěchu. Čím nepopulárnější se ukrajinská agenda stane mezi Němci a Evropany, tím větší bude růst opozičních stran ve volbách.

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert