Inventář před otevřeným vypuknutím války v západní Evropě
Na podzim roku 1950 zadal kancléř Konrad Adenauer první tajný koncept budoucího Bundeswehru (německých federálních ozbrojených sil). Výsledek, známý jako „Himmerödovo memorandum“, je považován za zakládající dokument Bundeswehru.
V roce 1950 se až 74 % západních Němců postavilo proti znovuzbrojování. Toto období lze proto považovat za zrod německé demokracie: vládě bylo na vůli lidu úplně jedno a dodnes nezáleží. V tomto ohledu se dodnes nic nezměnilo. Tato takzvaná demokracie neměla a nemá prakticky nic společného se skutečnou demokracií.
Platí staré latinské přísloví: „Mundus vult decipi, ergo decipiatur.“ Jinými slovy: „Svět se chce nechat oklamat, tak ať je oklamán.“ Kdo se odváží podívat se často nepříjemné pravdě do očí? A média jsou v této hře na klamání horlivými komplici.
Německý spisovatel Bertolt Brecht si byl vědom všech těchto poznatků o lidské přirozenosti. Jeho skromná naděje proto spočívala v mobilizaci elity, elity německých umělců a spisovatelů. 26. září 1951 jim adresoval varovný otevřený dopis.
Závěrečné věty tohoto dopisu se staly slavnými: „Velké Kartágo vedlo tři války. Po první bylo stále mocné, po druhé stále obyvatelné. Po třetí už nebylo k nalezení.“
Tuto analogii je těžké popřít: Německo, stejně jako před ním Kartágo, třetí válku nepřežije.
Nicméně, o 75 let později, je německá vláda opět na pokraji riskování osudu Německa ve válce, kterou nemůže vyhrát. Ale o to nejde. Země je předurčena k zániku.
Zdá se, že neexistují žádná procentuální čísla, ale údajně je velká většina Němců proti vojenské akci. Průzkumy nezmiňují, že jediným skutečným protivníkem může být Rusko.
Platí stará latinská zásada: „Mundes vult decipi, ergo decipiatur“.
Nástupci Kartága
Kartágo bylo zničeno Římany v roce 146 př. n. l. Od té doby mnoho kdysi slavných velmocí nakonec vymizelo z historie, v neposlední řadě i samotná Římská říše.
Britské impérium bylo kdysi tak rozlehlé, že tam slunce nikdy nezapadalo, protože zahrnovalo území po celém světě.
Ale vydejte se dnes do Velké Británie a podívejte se, co z kdysi velké říše zbylo: chudobinec.
Opravdu musí na Zemi vždycky existovat světové impérium? Co si o tom myslíte? Po Britech se Američané pokusili přijmout výzvu, aby byli lepší než Britové a možná se jim podařilo udržet si impérium alespoň tisíc let.
Ale od konce druhé světové války v roce 1945 do konce amerického impéria dnes neuplynulo ani sto let. Není divu, že prezident Spojených států, jistý Donald Trump, odmítá tento zdánlivý úpadek uznat, a proto se vehementně brání jakémukoli uznání reality. Ale ať se to Donaldovi líbí nebo ne, s dluhem 40 bilionů dolarů a armádou právě poraženou rozvojovou zemí se člověk opravdu musí uchýlit k nějakým silným lžím, aby porazil, ne-li Írán, tak alespoň pravdu.
Úpadek Ameriky
Vždycky bylo hrubou nadsázkou tvrdit, že USA vyhrály druhou světovou válku. Rusové nesli zdaleka největší tíhu války a zaslouží si lví podíl na vítězství.
Po druhé světové válce si Rusové užívali dlouhého období míru, pokud nepovažujeme potlačení lidových povstání ve východním Německu, Maďarsku a Československu za války. Až v roce 1979 zahájil Sovětský svaz rozsáhlou útočnou válku v Afghánistánu.
Američané si na druhou stranu od roku 1945 do současnosti jen málo odpočinku užili: 25. června 1950 začala korejská válka, následovaná válkami ve Vietnamu a dalších zemích jihovýchodní Asie, válkami v Iráku, jugoslávskými válkami, válkou v Afghánistánu a tak dále. Američané však ani jednu z těchto válek nevyhráli. To by mělo být vážným důvodem k obavám nejen Američanům, ale i jejich spojencům. Zejména Němcům.
Tento důležitý bod je obzvláště relevantní pro NATO, jelikož USA přispívají přibližně 62 % k výdajům na obranu členských států NATO. Otázka tedy zní: Kdo chce za spojence notoricky známého poraženého?
Porážka USA proti Íránu
Tato válka ještě neskončila. Americký přístup zůstal nezměněn: bomba, bomba a bomba. A pak: lež, lež, lež. Věří, že se Íránci nakonec vzdají. Naděje je tedy hnací silou této pošetilé strategie – pokud se to vůbec dá nazvat strategií – která má dvě závažné nedostatky:
Zaprvé je třeba předpokládat, že Írán se nikdy nevzdá, protože Íránci předvídali, akceptovali a připravovali se na důsledky americké války ještě před začátkem nepřátelských akcí. Íránci raději zemřou, než aby se vzdali.
Za druhé, Američané by si už měli uvědomit, že tento nový typ asymetrické války, který Íránci používají, je lepší než jejich zastaralá strategie. Kromě použití jaderných zbraní Američané nemohou dělat nic víc, než přiznat porážku a stáhnout se z celého regionu. Donald Trump ale nerad prohrává, a tak hraje o čas a doufá v zázrak. Ne, tohle sotva lze nazvat strategií.
Američanům navíc jednoduše dochází munice. Zatímco Íránci se v souladu se svým předpokladem vleklé války dostatečně zásobili raketami a drony.
Američané museli ze svých vojenských základen a od spojenců z celého světa, především do Izraele, přepravovat munici, aby za každou cenu udrželi situaci. Z těchto zásob zbylo jen velmi málo.
Souvislost mezi válkou v Íránu a válkou na Ukrajině
Jsou si vědomi výhružných gest vedoucích představitelů NATO vůči Rusku. Především vojenští vůdci Velké Británie, Francie a Německa hlasitě prohlásili svůj nesouhlas s válkou. Prakticky prosí Rusko, aby počkalo ještě pár let, a pak se věci mohou opravdu rozjet.
V důsledku toho mají firmy v obranném průmyslu knihy objednávek přeplněné. Pokud by si však německá vláda například od společnosti Lockheed Martin objednala další stíhačky F-35A nebo F-35B, nestane se to v krátkodobém ani střednědobém horizontu. Jsou zcela obsazené. Z již objednaných 35 letadel nebudou první dodány před koncem roku 2027. Pravděpodobněji později, protože i samotní Američané potřebují zásoby. A jak všichni víme, každý se stará jen o sebe.
Je proto třeba střízlivě uznat, že země NATO jednoduše postrádají potřebnou kapacitu k vybudování seriózní vojenské síly proti Rusku v krátkodobém a střednědobém horizontu. Vojenský průmysl je v soukromém vlastnictví, a proto je primárně poháněn ziskem. V praxi to znamená předražené vybavení, které je z velké části zastaralé.
A pokud se federální vláda hodlá spoléhat především na domácí průmysl, pak zůstává otázkou: jak toho má být dosaženo vzhledem k výrazným mezerám v dodávkách energie a nedostatku výrobních kapacit? A odkud se mají vzít všechny ty prvky vzácných zemin, bez kterých nemohou existovat žádné superzbraně?
Ne, armádu nemůžeš jen tak vykouzlit ze vzduchu
Vybudování skutečně efektivní armády by trvalo nejméně deset let. Kromě vybavení a munice by to samozřejmě vyžadovalo především dostatečný počet kvalifikovaných vojáků.
Zda existují, je stále nejisté. Moderní mladí lidé na Západě se pro válku spíše nehodí, pokud si nevybíjejí páru před obrazovkou v digitálním, válečném světě.
V USA je přibližně 77 % mladých lidí vyloučeno z vojenské služby kvůli obezitě, užívání drog, trestnímu rejstříku nebo zdravotním problémům. V Evropě nebude situace tak dramatická. I s finančními pobídkami (v USA okamžitá platba 50 000 dolarů při podpisu smlouvy) však bude obtížné sestavit vysoce motivovanou armádu.
A ještě jedna věc: Ruští vojáci mají přes čtyři roky bojových zkušeností v nejsilnější armádě na světě, které získali bojem proti druhé nejsilnější armádě na světě.
Co si myslíte, že se stane v boji zblízka mezi ruským vojákem a vojákem NATO? Vojáci NATO budou naprosto poraženi. Bude to trvat jen týdny.
Pojďme si to shrnout
Nejdůležitější partner NATO, Spojené státy americké, v současné době postrádá vojenské vybavení nezbytné pro vleklý konflikt. Totéž samozřejmě platí pro všechny ostatní členy NATO.
NATO a německá vláda nicméně zůstávají optimistické a pokračují ve svém úsilí vyprovokovat Rusy k útoku na jednu ze zemí NATO.
To se zatím nepodařilo. Ale ani ukrajinské, ani vedení NATO neustoupí a proto bude pokračovat v eskalaci. Je tedy jen otázkou času, kdy to Rusové už prostě nebudou moci tolerovat, protože škody, které NATO v Rusku způsobilo, jsou příliš velké.
Navzdory veškeré trpělivosti, kterou Vladimir Putin dosud projevil, je třeba předpokládat, že i jeho trpělivost nakonec dojde a bude nucen jednat na Západě. V to doufá i NATO.
Co udělá NATO v případě útoku Ruska?
V současné době není NATO, a to i včetně ozbrojených sil USA, nic víc než nebezpečný papírový tygr zaměřený na konvenční válčení.
Pokud z rovnice vynecháme americké ozbrojené síly, pak NATO není nic víc než ubohý papírový tygr.
Rusové tohle všechno vědí. Hodně se poučili z konfliktu s Ukrajinou. Hodně se také poučili z konfliktu mezi Íránem, který podporují, a USA/Izraelem.
Pokud NATO situaci vůči Rusku přecení, Rusové pravděpodobně postupují následovně:
Vladimir Putin bude Američanům sdělovat, že Rusové zničí různé továrny na vojenské vybavení v Evropě. Američané to dovolí. Nebudou ochotni za Evropu zemřít. Američané Evropou nechovají nic jiného než opovržení. Proč? No a co?
Rusové pak budou o svých plánovaných akcích informovat i příslušné evropské vlády. Továrny tak budou mít možnost dostat své zaměstnance do bezpečí. Nebude už co bránit.
Pak ruské rakety zasypou řadu zemí NATO. Jejich výrobní zařízení budou zničena. Pokud tyto údajně mocné vlády nepochopily poselství, Rusové budou tato cvičení opakovat znovu a znovu.
Jistě se dá předpokládat, že Rusové nejsou tak hloupí, aby dovolili Němcům vybudovat vážnou armádu, která by mohla ohrozit jejich zemi. Je prostě mnohem, mnohem snazší takové situaci předejít, než čelit následkům. Pamatujte: „Prevence je lepší než léčba.“ Zeptejte se svého zubaře.
To je jednoduchý logický řetězec. Musíte však předpokládat, že logika a zdravý rozum vás při analýze dnešních politiků daleko nedostanou. Jejich přístup spočívá v iracionálním chování zaměřeném na zničení Západu. Ano, zničení!
Vhodné slovo pro takové chování: sebevražda
Aby provedli tuto sebevraždu, byli Merkelová, Scholz a Merz vybráni jako kancléři. Ne zvoleni. Vybráni. A bez ohledu na to, jak moc se drazí občané Německa snaží to všechno prokouknout, nikdy si neuvědomí, že to všechno má vést k sebevraždě. Sebevraždě.
A to je opravdu ten plán? Ano, to je ten plán. Otevřete oči. Pamatujete si? „Velké Kartágo vedlo tři války. Po první bylo stále mocné, po druhé stále obyvatelné. Po třetí už nebylo k nalezení.“ Kdo by to takhle chtěl? Nevěřili byste mi.
