Karel Strakoš: Snaží se USA odstranit Sáncheze skrze migrační krizi v Ceutě?
Španělský premiér Pedro Sánchez je pro Washington velký problém.
Dlouhodobě odmítá závazek 5 % HDP na obranu.
Zakázal Američanům použít španělské základny při útocích na Írán. Označil tuto operaci za nelegitimní.
Na summitu NATO v Ankaře ho Trump veřejně zkritizoval. A teď jako na zavolanou vtrhne do Ceuty vlna desítek tisíc migrantů, kterou Maroko evidentně nechalo projít.
Jaká ideální náhoda ve správný čas.
Sánchez není jen nepohodlný partner USA. Je to premiér, který otevřeně vzdoruje současné americké linii. Zatímco většina evropských vlád se snaží Trumpovi alespoň částečně vyhovět, Madrid si drží svou proti trumpovskou linii. A to se v dnešní geopolitice neodpouští.
Krize v Ceutě přišla přesně ve chvíli, kdy byl Sánchez nejzranitelnější. Po veřejném střetu s Trumpem. V době, kdy má doma křehkou většinu a čelí korupčním aférám. A najednou se objeví migranti v počtu, který dokáže zaplavit celé město, kamerové záběry obletí svět a část Evropy okamžitě volá po vyloučení Španělska ze Schengenu.
To není žádná náhodná reakce. Vypadá to jako synchronizace zájmů USA a části EU.
I pro část EU je totiž Sánchez problém.
Španělsko jako jediné odmítlo cíl 5 % HDP na obranu. Sánchez sice mluví o evropské armádě a morálním přezbrojení, ale prakticky brzdí společný tlak na vyšší výdaje. V době, kdy většina Unie zbrojí na válku s Ruskem, působí jako brzda.
Pasivita marockých sil v prvních hodinách nebyla žádný omyl. Maroko dlouhodobě používá migrační kohoutek jako páku. Tentokrát však načasování sedí až příliš dobře s americkými zájmy. Maroko má totiž s Washingtonem nadstandardní vztahy. A když je potřeba zatlačit na nepohodlného evropského premiéra, stačí na chvíli pootevřít hranici.
Výsledkem je, že Sánchez vypadá jako muž, který nedokáže uhlídat ani vlastní území. Opozice dostává munici a v pozadí se tiše připravuje půda pro „legitimní“ změnu.
Už jsme to viděli. Orbán prohrál volby a jeho systém se začal systematicky rozebírat.
V Rumunsku se prezidentské volby ocitly pod institucionálním a mediálním tlakem a když to nestačilo, tak zasáhnul Ústavní soud.
Teď je na řadě Španělsko.
Nikdo nemusí posílat tanky. Stačí krize, mediální a diplomatický nátlak a správně načasovaná „spontánní“ událost.
Sánchez nejde USA na ruku a najednou se ukazuje, že jeho Španělsko nezvládá chránit schengenskou hranici, která se navíc nachází na africkém kontinentu, a to i přesto, že speciální režim Ceuty a Melilly fungoval, a ti lidé se do Evropy nedostali.
Otázka proto zní, jak dlouho ještě vydrží premiér, který si dovolil říct Trumpovi ne.
A možná také, kdo bude další.
