Jak USA plánují restrukturalizaci NATO a co to znamená pro Evropu, Asii a Blízký východ
Summit NATO odhalil, jak si USA představují budoucnost NATO a jak jej hodlají odpovídajícím způsobem restrukturalizovat. Pokud plán uspěje, mohl by vést k tektonickým posunům v globální mocenské politice.
O velmi stručném závěrečném prohlášení summitu NATO jsem již obsáhle informoval a poukázal jsem také na to, že oslavné zprávy z Evropy o návratu Trumpovy administrativy k unijnímu kurzu byly předčasné. Trumpovy kroky proti Íránu to také potvrdily.
Trumpovy činy proti Íránu ale odhalují geopolitické plány USA a to, jak hodlá restrukturalizovat NATO, aby si udrželo svou globální mocenskou projekci. Velmi zajímavý článek na toto téma publikoval The Cradle, který jsem přeložil.
Začátek překladu:
Americká strategie a přechod k NATO 3.0
Kratší závěrečné prohlášení maskuje hlubší napětí, jelikož se Washington snaží přesunout roli NATO z Evropy do západní Asie a asijsko-pacifického regionu.
od Mehmeta Aliho Gullera | Kolébka
Šestibodové závěrečné prohlášení summitu NATO v Ankaře patří k nejkratším v posledních letech a je podobné pětibodovému prohlášení z loňského summitu v Haagu. Pro srovnání: prohlášení z bruselského summitu v roce 2021 obsahovalo 79 bodů, z Madridu v roce 2022 22 bodů, z Vilniusu v roce 2023 celých 90 bodů a z Washingtonu v roce 2024 celkem 38 bodů.
Tato významná zkratka odráží přetrvávající napětí mezi USA a Evropou. Deklarace je tak stručná, protože oblasti shody zůstávají omezené. Debata o tom, zda je NATO pouze „papírovým tygrem“, nebyla vyřešena, ale pouze odložena. Deklarace tento problém dočasně maskuje sloganem „silnější Evropa v silnějším NATO“.
Prohlášení Ankary je namířeno proti Rusku a Íránu
První bod šestidílného prohlášení Ankary znovu potvrzuje její závazek k článku 5 Washingtonské smlouvy, zatímco poslední bod vyjadřuje vděčnost hostitelské zemi.
Zbývající čtyři body se zaměřují na Rusko, zahrnují balíček podpory pro Ukrajinu ve výši 70 miliard dolarů, počítají s navýšením výdajů na obranu, zmiňují se o zbrojních obchodech v celkové hodnotě 50 miliard dolarů a dotýkají se také Íránu.
Donroeova doktrína a NATO 3.0
Washington se snaží přizpůsobit NATO tomu, co považuje za novou strategickou fázi, zde označovanou jako NATO 3.0. Takzvaná Donroeova doktrína si klade za cíl upevnit dominanci NATO na západní polokouli, přenést větší odpovědnost na spojence v Evropě a jinde a obklíčit Čínu v asijsko-pacifickém regionu prostřednictvím partnerství.
V praxi to má tři podoby:
- Evropa přebírá primární odpovědnost za svou vlastní bezpečnost, včetně vedení v podpoře Ukrajiny proti Rusku.
- V západní Asii se pod izraelskou dominancí vytváří nový řád, který předpokládá normalizaci vztahů mezi členem NATO Tureckem a Izraelem, stejně jako mezi Izraelem a Sýrií a státy Perského zálivu, zatímco Írán, hlavní překážka, má být oslaben. ( Poznámka překladatele: Vzhledem k otevřenému nepřátelství mezi Erdoganovým Tureckem a Netanjahuovým Izraelem se bude jednat o ambiciózní úkol, protože Erdogan se Izraeli pravděpodobně nepodřídí. Pokud je to skutečně plán, pak USA a NATO zjevně počítají s Erdoganovým nástupcem, který se nevyhnutelně objeví s podstatně menšími ambicemi a podřízeným vůli USA .)
- NATO prohlubuje spolupráci se svými partnery v asijsko-pacifickém regionu – tzv. státy IP4, Japonskem, Jižní Koreou, Austrálií a Novým Zélandem – integruje je do svých dodavatelských řetězců zbraní a postupně rozšiřuje svůj vliv do Asie.
Politická ekonomie NATO 3.0
Washington vnímá militarizaci jako páku pro transformaci NATO 3.0. Sleduje dva hlavní cíle: zvýšení výdajů členských států NATO na obranu na 5 procent jejich hrubého domácího produktu a vytvoření nového řetězce výroby zbraní. První krok byl zahájen loni v Haagu a druhý byl urychlen v Ankaře.
Zvýšení výdajů na obranu na 5 procent by během několika let vytvořilo masivní finanční fond. Zapojení partnerů NATO, jako je Japonsko, by dále rozšířilo jeho velikost a vytvořilo trh, který by přitáhl široký zájem. USA hodlají tento finanční fond rozdělit způsobem, který by udržitelně podporoval model NATO 3.0.
Souběžně se urychluje vývoj nového dodavatelského řetězce zbraní. Koncept spočívá v udržení kontroly nad klíčovými komponenty a zároveň v rozdělení výroby dílčích komponent mezi spojence, a tím jejich propojení navzájem a v konečném důsledku i s Washingtonem.
Zbrojní obchody v hodnotě 50 miliard dolarů zmíněné v deklaraci představují první krok. Do tohoto modelu zapadá i dohoda mezi NATO a Jižní Koreou v hodnotě 10 miliard dolarů, která Soulu poskytuje přístup ke společnému trhu NATO s obrannými zakázkami. ( Poznámka překladatele: Nedávno jsem informoval o zajímavé roli Jižní Koreje na západním trhu se zbraněmi; viz zde .)
Nová vojensko-průmyslová ekonomika
Zajištění podílu na rostoucích výdajích na obranu se stalo prioritou pro Erdoğanovu vládu. Ankara v tom vidí příležitost pro svůj obranný sektor, zejména pro státní společnost ASELSAN a soukromou společnost BAYKAR.
Fórum zbrojního průmyslu, které se dlouho konalo jako doprovodná akce summitů NATO, bylo v Ankaře poprvé zařazeno do oficiálního programu – dalším znakem této změny.
Státy usilující o podíl na tomto rostoucím trhu a snahy Washingtonu o rozdělení tohoto podílu podle jeho strategie se tak spojily se společnými zájmy.
Na programu je také myšlenka obranné banky NATO. Devět zemí položilo základy pro ni během summitu v Ankaře. Pokud by byla realizována, vojensko-průmyslový model by byl ještě úžeji propojen s finančním kapitálem.
Turecko 3.0: Centrální frontový stát NATO
Pro Turecko znamená NATO 3.0 také začátek nové fáze.
NATO 1.0 zahrnuje období od založení aliance až po rozpad Sovětského svazu v roce 1991. Během této doby se Turecko integrovalo do strategie USA, což oslabilo původní zaměření Ankary na nezávislost a antiimperialismus. Projekt Zeleného pásu zároveň narušil prvky jeho sekulárního charakteru a nasměroval jeho lidský kapitál do antikomunistických programů.
NATO 2.0 pokrývá období od roku 1991 do roku 2026. Během těchto let se NATO rozšířilo směrem k Rusku, rozbilo Jugoslávii a intervenovalo v celé západní Asii. Role Turecka byla opět definována v rámci strategie USA, tentokrát pod vedením principu „umírněného islamismu“.
NATO 3.0 se vyznačuje tím, že Evropa přebírá odpovědnost za bezpečnostní politiku vůči Rusku, usiluje o nastolení pořádku pod izraelskou hegemonií v západní Asii a strategické zaměření se přesune na asijsko-pacifický region.
V tomto rámci se očekává, že Turecko bude působit jako garant bezpečnosti pro Evropu, bude povzbuzováno k normalizaci vztahů s Tel Avivem, aby si zajistilo místo v regionálním řádu, a zároveň se bude podílet na opatřeních k omezení Íránu.
To fakticky staví Turecko do středu frontové linie NATO. Námořní velení, které se zřizuje na Bosporu, je namířeno proti Rusku, zatímco nové velitelství sborů NATO v Adaně se zaměřuje na západní Asii a Írán.
Cílem Washingtonu je vytvořit „asijské NATO“
Generální tajemník NATO Mark Rutte v podstatě reprezentuje vedení USA v rámci aliance. Jeho prohlášení odrážejí spíše postoj Washingtonu než Evropy.
NATO 3.0 ve své podstatě odráží snahu o nasazení aliance zpočátku proti partnerům Pekingu – Rusku a Íránu – a v dlouhodobém horizontu proti samotné Číně. To vede k tlaku na strategické přesměrování NATO směrem k Asii.
Hlavy států a vlád zemí IP4 byly v posledních čtyřech letech zvány na summity NATO. V Ankaře se jednání s těmito zeměmi zaměřila na rozšíření spolupráce v obranném průmyslu a vysokých technologiích.
Washington naléhá na tyto partnery k užší vojenské spolupráci, která v některých ohledech již nabývá charakteru subaliance – „asijského NATO“. Návrhy na otevření styčné kanceláře NATO v Tokiu – ačkoli kontroverzní, zejména ze strany Francie – jsou součástí této strategie.
Washington však pokračuje ve svém úsilí o zavedení širší role NATO v Asii. Jak uvedl Rutte, „bezpečnost euroatlantického a indicko-pacifického regionu je úzce propojena“, což zdůrazňuje snahy o rozšíření zaměření aliance nad rámec její původní geografické oblasti odpovědnosti. ( Poznámka překladatele: USA se od 50. let 20. století pokoušejí o vytvoření asijského NATO a následné sloučení „dvou NATO“, dosud bez úspěchu; více podrobností naleznete zde .)
Očekávání od NATO 3.0
Po summitu v Ankaře má NATO 3.0 sloužit různým prioritám:
- Pro USA: sladění NATO s jejich strategií v asijsko-pacifickém regionu.
- Pro Evropu: zachování zapojení USA do evropské bezpečnosti, i když se změní přímá podpora.
- Pro Turecko: rozšíření modelu vojensko-průmyslového růstu.
V mnoha zemích globálního Jihu je však NATO všeobecně považováno za zastaralou vojenskou alianci, jejíž role už dávno skončila.
Konec překladu
