Straší vás lékař vysokým homocysteinem? Pozor, jeho přílišné snížení může být ještě záludnější!

Čím níže, tím lépe? Co si představíte, když uslyšíte slovo homocystein ? Pravděpodobně něco negativního. Vyšší riziko srdečně-cévních onemocnění. Poškození cév. Toxická látka, které by mělo být v těle co nejméně.

Já se na homocystein dívám trochu jinak. Naše tělo si jej nevyrábí náhodou.

Homocystein není odpadní ani toxická látka. Je přirozenou součástí metabolismu a důležitým meziproduktem při tvorbě více látek potřebných pro správné fungování organismu.

Proto si nemyslím, že cílem je dostat jeho hladinu co nejníže. Důležitá je především rovnováha.

Proč se o nízkém homocysteinu téměř nemluví?

Kdy jste naposledy slyšeli lékaře říct: „Máte příliš nízký homocystein. Zkusme zjistit, proč.“

Já téměř nikdy.

Není to překvapující. Většina výzkumů i odborných diskusí se soustřeďuje na zvýšený homocystein, jehož souvislost s více onemocněními zkoumají tisíce vědeckých prací.

Ze zvědavosti jsem proto vyhledal publikace o nízkém homocysteinu pod odborným názvem hypohomocysteinemie .

Výsledek mě překvapil. Našel jsem jen několik prací, zatímco studií o zvýšeném homocysteinu existují tisíce.

To samo o sobě ještě neznamená, že nízký homocystein představuje zdravotní problém. Naznačuje to však, že této oblasti se zatím věnovalo jen velmi málo pozornosti.

Otázka, na kterou zatím neznáme odpověď

Jedna z mála publikovaných prací popisovala souvislost mezi hypohomocysteinemií a idiopatickou periferní neuropatií.

To ve mně vyvolalo otázku.

Homocystein se podílí na tvorbě cysteinu, ze kterého si organismus vytváří glutathion – jeden z nejdůležitějších nitrobuněčných antioxidantů.

Pokud je homocysteinu dlouhodobě velmi málo, teoreticky by to za určitých okolností mohlo ovlivnit i tvorbu glutathionu. Zatím však jde spíše o biologicky smysluplnou hypotézu než o potvrzený mechanismus.

Právě proto si myslím, že velmi nízký homocystein si zaslouží více pozornosti, než se mu dnes věnuje.

Paradox při diabetu 1. typu

Výzkum nízkého homocysteinu je zatím v plenkách. Zaujala mě například studie u dětí s diabetem 1. typu. Autoři zjistili, že měli nižší hladiny homocysteinu než zdravé děti, ačkoli jejich dlouhodobé riziko srdečně-cévních onemocnění je vyšší. Sami tento výsledek označili za paradox.

Napadla mě přitom jiná otázka.

Diabetes 1. typu bývá spojen se zvýšeným oxidačním stresem a organismus se proti němu brání mimo jiné pomocí glutathionu. Jelikož homocystein patří do metabolických drah vedoucích k jeho tvorbě, napadlo mě, zda nižší hladina homocysteinu u některých lidí neodráží jeho intenzivnější využívání.

Zdůrazňuji však, že jde jen o úvahu. Z dostupných údajů nelze vyvodit, že právě zvýšená tvorba glutathionu vysvětluje nižší homocystein při diabetu.

Pokud bych to velmi zjednodušil, uvažuji nad tímto vztahem:

vyšší oxidační stres → vyšší potřeba glutathionu → vyšší nároky na metabolické dráhy, které se podílejí na jeho tvorbě

To ovšem neznamená, že každý člověk s nízkým homocysteinem má nedostatek glutathionu. Hladinu homocysteinu ovlivňuje celá řada faktorů.

Normální hladina homocysteinu

Velká část výzkumů naznačuje, že z hlediska srdečně-cévního zdraví jsou příznivé hodnoty přibližně mezi 6 až 8 µmol/l . O tom, zda existuje dolní hranice, pod kterou začínají převažovat nevýhody, zatím víme velmi málo.

Homocystein však není důležitý jen pro zdraví srdce a cév. Je součástí metabolických dějů vedoucích k tvorbě SAMe (S-adenosylmethioninu) – hlavního donoru metylových skupin – a zároveň se podílí na tvorbě cysteinu, ze kterého vzniká glutathion.

Proto si myslím, že při hodnocení homocysteinu bychom se neměli ptát jen: „ Je dostatečně nízký? “

Stejně důležitá otázka zní: “ Je jeho hladina přiměřená tomu, co organismus právě potřebuje? „

Samotná nižší hladina homocysteinu přitom neznamená, že organismus vytváří více glutathionu. Takový vztah zatím nebyl jednoznačně potvrzen.

Co podle mě patří mezi možné příčiny nízkého homocysteinu

Neexistuje jediná univerzální odpověď. Hladinu homocysteinu ovlivňuje několik faktorů a často jde o jejich kombinaci.

1. Intenzivní podpora metylace

Vitamíny B6, B12 a folát patří mezi hlavní živiny zapojené do metabolismu homocysteinu.

Při vysokých dávkách těchto vitamínů nebo jiných látek podporujících metylaci může hladina homocysteinu výrazně klesnout.

Samo o sobě to ještě nemusí představovat problém. Pokud však laboratorní hodnota klesne neobvykle nízko nebo se objeví potíže, stojí za zvážení přehodnotit suplementaci spolu s lékařem nebo zkušeným odborníkem.

2. Nízký příjem bílkovin

Homocystein vzniká při metabolismu aminokyseliny methionin, kterou přijímáme ze stravy.

Pokud je příjem bílkovin dlouhodobě velmi nízký, může se to odrazit i na jeho hladině. To ovšem neznamená, že každý člověk s nízkým homocysteinem přijímá málo bílkovin.

Obecně má smysl dbát na přiměřený příjem kvalitních bílkovin podle věku, zdravotního stavu a úrovně fyzické aktivity.

3. Vyšší potřeba glutathionu

Homocystein se podílí na tvorbě cysteinu, ze kterého vzniká glutathion.

Při vyšším oxidačním stresu nebo chronickém zánětu organismus glutathion spotřebovává ve větším množství. Je proto logické uvažovat nad tím, zda se za určitých okolností nemění i tok látek v těchto metabolických drahách.

Zatím však nemáme dostatek důkazů, abychom tento mechanismus považovali za hlavní příčinu nízkého homocysteinu.

Mnohem větší smysl má hledat příčiny zvýšeného oxidačního stresu – například nedostatek spánku , chronický stres, kouření, nadměrnou konzumaci alkoholu nebo dlouhodobá zánětlivá onemocnění.

4. Horší trávení a vstřebávání živin

Nestačí přijmout dostatek bílkovin. Organismus je musí umět i rozložit a využít.

Některá onemocnění trávicího traktu, poruchy vstřebávání nebo dlouhodobé užívání léků snižujících tvorbu žaludeční kyseliny mohou ovlivnit využití bílkovin i vitamínů skupiny B, které hrají v metabolismu homocysteinu významnou roli.

Kdo se ještě dívá na nízký homocystein podobně?

Když jsem se začal tomuto tématu věnovat, zajímalo mě, jestli jsem jediný, komu se zdá zvláštní, že o velmi nízkém homocysteinu se prakticky nemluví.

Při hledání odborné literatury jsem narazil i na článek naturopatického lékaře Josepha Pizzorna, jednoho ze spoluzakladatelů Bastyr University, s provokativním názvem „Homocystein: přítel nebo nepřítel?“

Naznačuje totiž, že biologické látky jen zřídka bývají výlučně „dobré“ nebo „špatné“. Jejich význam závisí na množství, okolnostech a celkovém stavu organismu.

Podobně se dívám i na homocystein.

Nepřesvědčuji vás, že vysoké hodnoty jsou v pořádku. Naopak existuje řada kvalitních studií, které je spojují s vyšším rizikem více onemocnění. To nelze ignorovat.

Zároveň jsem přesvědčen, že ani opačný extrém bychom neměli automaticky považovat za ideální jen proto, že o něm zatím víme málo. Nedostatek výzkumu totiž neznamená, že problém neexistuje. Znamená jen, že zatím nemáme dostatek odpovědí.

Byl bych proto rád, kdyby se budoucí výzkum nezabýval jen otázkou, jak homocystein snižovat, ale také tím, jaké důsledky má jeho dlouhodobě velmi nízká hladina a kde se ve skutečnosti nachází jeho optimální rozmezí.

Právě to považuji za mnohem zajímavější otázku než pouhé přesvědčení, že čím nižší, tím lépe.

Závěr

Pokud vám lékař při vyšetření zjistí sníženou nebo zvýšenou hladinu homocysteinu, nemusí to automaticky znamenat zdravotní problém.

Je rozumné podívat se na výsledek v souvislosti s celkovým zdravotním stavem, výživou, užívanými doplňky a dalšími laboratorními parametry.

Zdroj: drbenlynch.com