11. 7. 2026

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

Návrat velkého blondýna. Falešná svoboda v kleštích. Vojtěch opět utahuje smyčku

Někdy se nestačím divit, kam až dokáže dosáhnout drzost a namyšlenost některých lidí, kteří se díky vůli občanů stali představiteli zákonodárné moci.

Místo pokory a poctivé práce nastoupí pocit technokratické arogance a politického elitismu. Rázem začnou považovat občany za nesvéprávné bytosti.

A nabydou dojmu, že mají právo chránit člověka před sebou samým. Občan je stále častěji považován za někoho, komu je potřeba organizovat život. Samozřejmě v jeho vlastním zájmu.

Nejprve přišel zákaz kouření v restauracích („protikuřácký zákon“). Jenom pro ty, kteří již zapomněli, uvádím, že vládla tehdy koalice ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL!

Poté „pamlsková“ vyhláška. Opět připomínám, že vládla koalice ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL. Tato vyhláška „vyhnala“ ze školních bufetů řadu běžných potravin.

A nyní ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) přichází s podporou návrhu zakázat prodej energetických nápojů mladším šestnácti let. Návrh teprve vzniká, ale cíl je zřejmý…další zákaz ve jménu zdraví.

Společným jmenovatelem všech těchto kroků je přesvědčení, že stát ví lépe než občan, co je pro něj správné.

Jenže svoboda není odměna za správné chování. Svoboda znamená také možnost nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Pokud se smí rozhodovat jen tehdy, když stát souhlasí, není to svoboda. Je to život na vodítku.

Nejvíce je to vidět na zákazu kouření v restauracích. Opravdu měl stát právo říci soukromému podnikateli, jak bude provozovat svůj vlastní podnik? Restaurace není státní úřad. Je to majetek člověka, který do ní investoval své peníze, nese podnikatelské riziko a měl by mít právo rozhodnout, zda bude jeho podnik kuřácký, nebo nekuřácký. Hosté přece nejsou nesvéprávní. Mohou si vybrat, kam půjdou.

A „pamlsková“ vyhláška? Děti nepřestaly mít rády sladkosti. Jen si je začaly kupovat cestou ze školy v nejbližší večerce nebo vietnamském obchodě. Bez jakékoli kontroly školy. Výsledek? Regulace změnila místo nákupu, nikoli lidské chování.

Stejnou logiku dnes slyšíme u energetických nápojů. Ano, mohou být zdravotním rizikem. Stejně jako cigarety, alkohol, přejídání, nedostatek pohybu, několik hodin denně na sociálních sítích či to, že si mnozí zvykají za sebe nechat přemýšlet a tvořit AI.

Ale opravdu chceme žít ve státě, který bude postupně zakazovat všechno, co může člověku škodit?

Kde je ta hranice?

Jednou to budou energetické nápoje, podruhé sladké limonády, potřetí tučné maso. Pak možná cukr, sůl nebo povinný počet kroků denně. Každý zákaz totiž přichází se stejným argumentem: „Je to pro vaše dobro.“

Jenže právě ve jménu dobra se svoboda omezuje nejsnáze.

Úlohou státu je chránit občany před zločinem, násilím a bezprávím. Ne přebírat roli rodiče, lékaře, výživového poradce ani vychovatele. Pokud budeme každé lidské selhání řešit zákazem, jednoho dne zjistíme, že už nám nezůstalo mnoho věcí, o kterých si smíme rozhodnout sami.

A to není zdravější společnost.

To je vězení, basa, loch…

Za chvíli budeme v pozici otroků, kterým bude odepřeno rozhodovat o sobě samých. Každá vteřina našeho života bude v souladu s nějakým předpisem. A pokud si to necháme líbit, nebude trvat dlouho, kdy někdo přijde s tím, že původcem zla je zlá myšlenka…a budeme nosit v hlavách čipy coby „čtečky myšlenek“…a věřte, že by se zase našla spousta pitomečků, kteří by to obhajovali s tím, jak to přispívá k pocitu bezpečí…a ještě rádi by si je nechali nainstalovat…

A víte co? Při ťukání těchto slov do počítače se občas závistivě podívám z okna… banda cikáňat tam jezdí na čemsi, co připomíná kolo… v poměru čtyři na jedno „vozítko“… bez helem. Ječí, užívají si… nespoutaně… jako my kdysi. Vzpomínáte, když vás táta vozil před sebou po vesnici na motorce… bez helmy… a vy jste výskali radostí…???

Bože… tak ráda bych ty časy vrátila!

Všimli jste si… jak jsme se nechali tou vysněnou „svobodou“… SPOUTAT!?

P.S. Říkají nám, co máme jíst, čím máme jezdit, kde máme bydlet, čím máme topit, jak máme platit, komu máme fandit, co smíme nahlas říkat… kam až to necháme zajít?!

Eva Kaprálová, PRO – Právo Respekt Odbornost

 

Sdílet: