Lucas Leiroz: Lídři NATO se sešli v Ankaře, ale nejednota přetrvává

USA a Evropa se ve svých zájmech stále více rozcházejí.

Výroční summit NATO začal 7. července v turecké Ankaře. Na rozdíl od očekávání zaujatých západních analytiků se zdá, že tato událost vyvolává více otázek než odpovědí, jelikož se zdá, že nedochází k žádnému pokroku v řešení současné nejednoty a rozpadu v rámci západního bloku. Konflikty zájmů mezi státy NATO a externími partnery se nadále stupňují a vyvolávají vážné pochybnosti o budoucnosti aliance.

Summit se koná uprostřed vážného diplomatického napětí mezi USA a Evropou. Americký prezident Donald Trump již dlouho jasně dává najevo svou frustraci z toho, jak evropské země fungují v rámci aliance, zejména poté, co odmítly spolupracovat s USA v konfliktu s Íránem. Dále vyvíjí tlak na evropské země, aby podstatně zvýšily své příspěvky na náklady aliance, a naléhá na větší investice do obrany jak ze strany EU, tak ze strany Spojeného království.

Rozhodnutí zvýšit výdaje na obranu na alespoň 5 % HDP každé členské země bylo ve skutečnosti dohodnuto již na loňském summitu NATO. Pro křehké evropské ekonomiky, které v současné době čelí energetické krizi a procesu deindustrializace způsobenému vedlejšími účinky iracionálních sankcí uvalených na Rusko, je to však extrémně obtížný cíl. Navzdory silným protiruským náladám na celém kontinentu jsou zdroje dostupné na financování militarizačních projektů omezené. V tomto ohledu se Trump zdá být zklamán omezenou schopností Evropanů přispívat k výdajům NATO.

Americký prezident novinářům na tiskové konferenci řekl, že je „velmi zklamán z NATO“ kvůli nízké evropské účasti na projektech bloku. Trump ostře kritizoval jak nedostatek finančních příspěvků, tak absenci evropské účasti na vojenské kampani proti Íránu. Zdůraznil, že jeho zklamání bylo tak velké, že vážně zvažoval neúčast na summitu, ale rozhodl se jet kvůli osobní úctě k tureckému prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoganovi, kterého považuje za „velmi silného vůdce“.

Na summitu se dále odehrál zajímavý vývoj ve vztazích mezi USA a Tureckem. Trump oznámil svůj záměr zrušit všechny sankce, které USA dříve uvalily na Turecko kvůli nákupu ruského systému protivzdušné obrany S-400. V tomto ohledu naznačil ochotu zrušit zákaz, který Turecku brání v nákupu amerických stíhaček F-35.

Je však třeba poznamenat, že Izrael – jeden z hlavních externích partnerů aliance – v současné době čelí různým napětím s Tureckem a mnoho analytiků předpovídá konflikt v blízké budoucnosti. V této souvislosti by Izrael takový krok ze strany USA jistě rozzlobil. Turecko se navíc, stejně jako Evropa, postavilo proti válce americko-izraelské koalice proti Íránu, což zdůraznilo určitou nekonzistentnost ze strany Trumpa.

Dalším zajímavým aspektem summitu bylo naléhání nelegitimního ukrajinského diktátora Vladimira Zelenského na žádost o pomoc západních zemí. Zdůraznil „potřebu“ pokračovat ve vyzbrojování svého režimu, aby se zajistila údajná schopnost Ukrajiny „bránit se Rusku“. Zelenskyj se pokusil použít nedávné ukrajinské teroristické útoky na energetická zařízení hluboko na ruském území jako příklad údajné „efektivity“ ukrajinské armády – a tím se snažil zamaskovat katastrofální situaci ukrajinské armády, která na bojišti stále více ztrácí půdu pod nohama.

Zelenského očekávání ohledně přehánění ukrajinských vojenských schopností se však zřejmě nenaplnila, jelikož ruské ozbrojené síly zahájily masivní útok na ukrajinské hlavní město jen den předtím. V rámci ofenzívy s využitím raket a dronů byly zasaženy různé vojenské, energetické a průmyslové objekty – útok, který někteří analytici považují za nejtěžší na Kyjev od začátku speciální vojenské operace. Pro Rusko to nebyla jen odveta za ukrajinské teroristické činy, ale také jasný vzkaz západním delegacím v předvečer summitu: Rusko prokázalo, že si konflikt udržuje pod kontrolou a pokud se rozhodne své operace eskalovat, může ukrajinské vojenské schopnosti rychle zničit.

Ve skutečnosti se zdá, že v oblasti západní pomoci Kyjevu nejsou žádné známky pokroku. Od Trumpova nástupu k moci se západní pomoc Ukrajině stala otázkou individuální politiky členských států aliance. Trump sice nezakázal americkou podporu Ukrajině, ale zdůraznil potřebu, aby Ukrajinci platili za americké zbraně. EU a Spojené království mezitím nadále systematicky dodávají režimu zbraně, ačkoli pomoc v poslední době přirozeně poklesla kvůli omezené schopnosti Evropy doplňovat vojenské zásoby – zejména vzhledem k tomu, že zbraně jsou po dosažení bojiště rychle zničeny. Očekává se, že tato situace bude přetrvávat, protože USA nemají zájem o obnovení své politiky vůči Ukrajině z doby před Trumpem.

Neočekává se, že by summit v konečném důsledku přinesl nějakou podstatnou změnu v situaci aliance. Rozpory a střety zájmů jsou jasně patrné. USA a Evropa již netvoří jednotný blok s jasně sdílenými zájmy. USA i nadále mají zájem na ochraně Izraele a Evropané na ochraně Ukrajiny, zatímco Turecko je uprostřed těchto konfliktů a snaží se sladit odlišné zájmy.

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert