Vaše zdraví nikoho nezajímá, aneb „věda“ jako zbraň

Je zajímavý sledovat dlouhodobý vzorce toho, jak funguje tahle společnost. Například je tu spousta věcí, který maji dlouhou historii katastrofálních výsledků, leč všichni (vlády, korporace, média) se tváří, že se nic takovýho nikdy nestalo, a neustále po vás požadujou, abyste vkládali naprosto neoprávněnou důvěru ve věci, jejichž předchozí úspěšnost je tragická.

Jednou z oblastí tohodle typu jsou produkty s negativním dopadem na lidský zdraví. Vzorec je pořád stejnej. Někdo vymyslí novej produkt a na základně totálně neadekvátních (a často zfalšovanejch) studií tvrdí, že je „naprosto bezpečnej“. Vlády to schválí, vydělaj se miliardy, ale brzo se začnou ukazovat problémy. Lidi si stěžujou, výrobce se tvrdohlavě drží tvrzení, že je všechno v pořádku, a obviňuje kritiky, že si vymejšlí. Nakonec se ukáže, že produkt je totální svinstvo a tisíce lidí kvůli němu zbytečně umřelo. Pak všichni pokrčí rameny, obrátí list, a pokračuje se úplně stejně s dalším produktem.

Zajímavou součástí tohohle cirkusu je to, že údajnou „bezpečnost“ všech těch škodlivejch produktů vždycky podporuje Věda™, což je evidentně dostačující k přesvědčení nepoučitelnejch blbů (překlad: asi 80% populace), že všechno musí bejt v pořádku. To, že tahle „věda“ je vždycky přinejmenším silně zavádějící a v horším podvodná a její autoři to vědí, se z mainstreamovejch debat spolehlivě vytrácí.

Tenhle konkrétní fenomén je dost závažnej, protože regulérně ničí zdraví miliónům lidí, statisíce umíraji, vyhází se miliardy za věci, který nefungujou, a životní prostředí trpí, ale žádná systematická náprava se nekoná. Z velký části je to proto, že v myslích většiny lidí dochází prostřednictvím médií a algoritmický manipulace na internetu k totálnímu odpojení současnosti od minulosti. Lidi maji tak zdevastovanej rozsah pozornosti, že nedokážou vidět přítomnost a minulost zároveň a spojit si věci dohromady.

Nezbejvá teda než lidem tu minulost znova a znova připomínat – ne proto, aby si ji zapamatovali (protože to je marný), ale proto, aby si aspoň občas řekli „No jo, ty vole, tohle už tady bylo“ a pokusili se požadovat nějakou nápravu. Samozřejmě to menší procento lidí, kterejm ještě fungujou mozky jakž-takž normálně, se v tom může zorientovat mnohem líp. Šance na nápravu čehokoliv v týhle společnosti je sice mizivá a zhoršuje se každym rokem, ale první krok je tak jako tak informovanost, takže si dáme zase jednu větší lekci historie.

Průmysl

Olovo

Toxicita olova byla známá už na začátku 20. století (a v menší míře mnohem dřív). Ve 20. letech se přišlo na to, že benzín s olovem má určitý výhody a začalo se do něj přidávat. Během měsíců se dostavily závažný zdravotní problémy u dělníků a několik úmrtí a továrna v New Jersey musela bejt zavřená.

Místo aby se s tim přestalo, průmysl financoval studie, který tvrdily, že olovo je do určitýho množství (který stanovili jako vyšší než čemu byly dělníci vystaveni) naprosto bezpečný. To byla sice kravina, ale těmahle studiema se oháněli desítky let, během nichž docházelo k otravě olovem v masivním rozsahu, včetně katastrofálního poškození mozku.

Pravda čas od času vyplouvala na povrch, ale průmysl se bránil. Na vědce, který poukazovali na škody, se útočilo jako na blázny, a financovaly se další studie, který vyvracely nebo zpochybňovaly veškerý nehodící se fakta. Když děti trpěly otravou olovem z nátěrů, rozjela se PR kampaň, která vinila všechno možný a propagovala olovo jako bezpečný. Taktika byla zdržovat a oddalovat nevyhnutelný co nejdýl, protože každej rok navíc znamenal zisky.

Situace se začala měnit až v 60.-70. letech, kdy pár vědců provedlo výzkum, kterej jasně ukázal, že olovo je fakt toxická sračka, žádný množství neni bezpečný a i malý dávky vedou u dětí k nižšímu IQ, horšímu soustředění a slabším výsledkům ve škole. Průmysl se těm vědcům snažil odříznout finance a znemožnit je, ale důkazy byly jasný a olovo se začalo zakazovat používat. Trvalo ale do 90. let, než benzín s olovem úplně vymizel. Podařilo se teda trávit lidi olovem pro zisk přes půl století a ohánět se při tom „vědou“.

Azbest

Azbestovej průmysl věděl jasně už ve 30. letech z vlastních interních studií, že azbest je škodlivej a spojenej s rakovinou plic. Zaměstnanci umírali jak na běžícím pásu, ale šéfové se rozhodli schovat studie do šuplíku a mlčet. Místo aby poskytli dělníkům aspoň nějaký ochranný pomůcky, dělali jakoby nic. Zdraví dělníků interně monitorovali, a u koho se výrazně zhoršilo, toho vyhodili. Hromadili data, který ukazovaly jasně, co se děje, ale veřejně všechno popírali. Všechno bylo „bezpečný“.

V 60. letech Irving Selikoff publikoval několik studií, který jasně ukazovaly, že azbest likviduje lidem plíce. Azbesťáci ho bez důkazu napadli jako „podvodníka“. V 70.-80. letech začali právníci reprezentující nemocný dělníky tahat z firem interní dokumenty a odhalovat, že firmy o všem dávno věděly a konspirovaly proti lidem. V roce 1989 americká EPA azbestový produkty zakázala. Průmysl se nedal a dosáh toho, že většina toho zákazu byla v roce 1991 zrušená, protože samozřejmě.

Uhlí

Horníci to vždycky měli těžký a mimo jiné museli dejchat uhelnej prach, ze kterýho měli černý plíce a další nemoci. Jasný známky problémů existovaly už ve druhý polovině 19. století. Uhelnej průmysl (a například i Rockefellerův Standard Oil) ale financoval studie, který ty problémy sváděly na jiný věci a tvrdily, že černý plíce jsou jen „hornický astma“ (což je vágní, neškodně znějící termín, kterej si vymysleli).

Skutečný, nezávislý studie ukázaly spojitost mezi uhlím a plicníma nemocema už ve 20.-30. letech, ale byly převážně ignorovaný, průmysl chrlil studie, který to popíraly (ačkoliv z interních studií věděli, že riziko je reálný), a firemní doktoři vyšetřovali dělníky s plícema poškozenejma těžbou a prohlašovali je za zdravý. Ve 40. letech se dokonce začalo tvrdit, že uhelnej prach plíce horníků chrání, protože proč ne.

Když se v 50. letech zlepšila technologie, zdravotní situace se zhoršila, protože toho prachu teď bylo ještě víc, a vznikla z toho úplná epidemie. Nezávislý studie prokázaly, že černý plíce jsou skutečná nemoc z uhelnýho prachu a ne nějaký „astma“. To dodalo materiál pro hnutí horníků a žaloby, ale průmysl i vláda dál popíraly, co se dalo, a riziko systematicky podceňovaly. Až na konci 70. let se pod tlakem veřejnosti situace konečně zvrátila.

Průmysl se ale nemínil vzdát a dál vinil kouření a prach z kamenů (ne z uhlí), aby se vyhnul odpovědnosti. Dneska jsme v situaci, kdy se sice ví, že ty problémy fakt způsobuje to uhlí, ale dovolat se něčeho je pořád těžký, protože bezpečnostní limity stojí za prd a vaše zdraví prostě nemůže soupeřit s prachama korporací.

Tabák

Tabákovej průmysl je svojí zpochybňovací a oddalovací strategií tak pověstnej, že se k jejímu popisu používaji termíny „tabáková věda“ nebo „pochyby jsou náš produkt“. Výrobci cigaret desítky let produkovali zfalšovaný studie, který popíraly spojení mezi kouřením a rakovinou plic a vytvářely pochyby, ačkoliv už dávno znali pravdu. Tyhle postupy vypracovali tak dobře, že je od tý doby používaji i všichni ostatní.

Součástí strategie bylo veřejně podporovat „nezávislej výzkum“ a tvářit se, že je ta věda opravdu zajímá, zatímco se celou dobu snažili jen o to, aby „výzkum“ ukazoval, že kouření neškodí a problémy jsou někde jinde. Pozdější soudní procesy vytahaly na světlo ohromný množství interních dokumentů, který ukázaly, že firmy už od 50. let věděly, že kouření způsobuje rakovinu, ale tyhle výsledky konzistentně pohřbívaly, financovaly studie, který škodu „nenašly“, hledaly příznivě nakloněný vědce a spolupracovaly s nima, a psaly vlastní studie, pod který se jim (za úplatek) podepisovali vědci, který ani neviděli ty data.

Fráze „pochyby jsou náš produkt“ pochází z interních dokumentů od jednoho právníka. Jelikož pravda vyplouvala na povrch, strategie byla mlžit a šířit pochyby pochybně navrženejma studiema. Jinými slovy, vytvářeli šum kolem signálu, aby pravda nikdy nevypadala dostatečně jasná a zabránilo se regulacím. Výrobci v 50. letech založili výzkumnou komisi, která se na veřejnosti tvářila objektivně a vytvářela iluzi „legitimní vědecký debaty“, ale jejíž cíle byly naprosto jednosměrný.

Mezi běžný postupy patřilo:

• produkovat spoustu studií, ale publikovat jen ty pozitivní (zbytek šel do šuplíku)
• zkoumat příznivý faktory a vyhybat se čemukoliv, z čeho lezly negativní výsledky
• dát si cíl, kterýho chtěli dosáhnout, a vymyslet studii tak, aby dala žádoucí výsledky
• publikovat studie, který vinily z rakoviny plic jiný příčiny
• psát vlastní studie pod jménama „nezávislejch“ vědců („ghostwriting“)
• útočit na kohokoliv, kdo publikoval nepříznivý studie

Takhle se tabákovýmu průmyslu podařilo oddalovat regulace desítky let, zapříčinit miliony rakovin a úmrtí, a vydělat velký prachy. Celá strategie byla detailně propracovaná a měla spoustu aspektů jako například podvody s „light“ cigaretama a klamný tvrzení o závislosti na tabáku (kterou veřejně popírali, ačkoliv ji zároveň jasně využívali). Z tohodle se bohužel stal standard a takhle dneska funguje „věda“ prakticky ve všech odvětvích.

Ropa

ExxonMobil věděl v 70. letech, že jejich průmysl produkuje hodně CO2 a jejich modely celkem přesně předpověděly skleníkovej efekt a k čemu to povede (teda kromě tý části, jak se to v budoucnu brutálně zneužije k totalitním účelům). Místo aby změnili svoje praktiky, klasicky financovali „vědu“, která šířila pochyby, přesně podle vzoru tabákovejch bubáků.

„Fracking“ (hydraulický štěpení)

Když americkýmu ropnýmu průmyslu začaly docházet rezervy ropy (a země, kam by se dala násilně zavýst demokracie), přišli s frakováním, neboli (celkem idiotskou) metodou, jak ze země vyždímat nějakou extra ropu. Tohle vedlo mimo jiné ke kontaminaci podzemní vody, znečištění vzduchu a většímu riziku zemětřesení.

Nastala další klasická situace ve vědě: zatimco nezávislý studie konzistentně nacházeji kontaminaci vody v okolí frakovacích operací, studie financovaný průmyslem ji nějak nikdy „nenajdou“. Falšování studií a konflikty zájmů jsou běžný. V okolí frakování se zvýšil výskyt všech možnejch zdravotních problémů (astma, bolesti hlavy, rakoviny a vrozený vady), ale podle průmyslu je všechno v pohodě.

Regulace nejsou prakticky žádný a tenhle problém pokračuje do dneška. Studie financovaný průmyslem jsou navržený tak, aby žádnou závadu nenašly, a prachy se sypou.

WiFi a mobilní telefony

Tady je strategie hlavně typu „žádný studie nedělat“ a pak tvrdit, že „žádný studie neukazujou škodlivost zdraví“. Nezávislý studie už dávno nacházeji poškození DNA a oxidativní stres i z hodně nízký intenzity mikrovlnný radiace, ale průmysl tvrdohlavě odmítá zkoumat cokoliv jinýho než „zahřívání tkáně“.

Opět tu máme situaci, kdy drtivá většina nezávislejch studií nachází problémy, zatimco průmysl produkuje studie, který „nic nenašly“. Kdo financuje studii je mnohem větší indikátor výsledku než cokoliv jinýho. Bezpečnostní „standardy“ jsou desítky let starý a vůbec neberou v úvahu vývoj technologie. 5G na účinky na zdraví před zavedením nikdo netestoval, „bezpečnost“ je založená na nesmyslnejch a zastaralejch předpokladech, a kdokoliv objeví nějakej problém, na toho se útočí a odebíraji se mu finance (jak takový procesy fungujou, jsme viděli na příkladu Fauciho).

Pharmafie

OxyContin

OxyContin byl opioid proti bolesti, o kterym Purdue Pharma tvrdila, že jeho míra závislosti je míň než 1%. Tohle tvrzení bylo založený na jednom odstavci ve „studii“ (ve skutečnosti dopise redaktorovi NEJM) a s realitou nemělo nic společnýho. Skutečnost byla nejspíš tak 50%. Rodina Sacklerů, která tuhle firmu vlastnila, byla přistižená při tvrzeních, který dokazovaly, že věděli, že to jejich „1%“ je lež. K tomu platili vědcům, aby publikovali zfalšovaný studie o „bezpečnosti“ OxyContinu a ujišťovali o bezpečnosti doktory.

FDA to schválila, Sacklerovi vydělali miliardy, způsobili opioidní epidemii, a nejmíň půl milionu Američanů kvůli nim umřelo. Pokuta, kterou maji zaplatit v průběhu let 2026-2029, nakonec vyrostla na 7.4 miliardy dolarů, ale trvalo to 30 let a je to pořád jen zlomek toho, co vydělali. Pořád jsou miliardáři. Zabít lhaním půl miliónu lidí je v pohodě, když máte prachy. Vězení vám nehrozí.

Thalidomid

Thalidomid je jeden z nejslavnějších příkladů tragédie způsobený mizernou vědou a podlostí farmaceutickejch společností. V letech 1957-61 se předepisoval těhotnejm ženám proti nevolnosti a na spaní jako „naprosto bezpečnej“. Výsledkem bylo 10-20 tisíc dětí narozenejch bez rukou, bez nohou nebo s podobnejma vadama. K tomu zemřelo kolem 2000 těch matek a vyskytovaly se i neurologický problémy a krevní sraženiny.

Tohle je jeden z mála případů, kdy to někdo v FDA v Americe neschválil. Frances Kelsey měla pocit, že k tomu nemá dostatečný data, a požadovala je po americkym prodejci, kterej zdržoval, jak se dalo. I tak se droga do Ameriky dostala různejma oklikama, ale většina případů byla v Evropě, Austrálii a jinde. Už po prvních narozenejch dětech se o tom tu a tam začalo psát, ale firmy, zejména německá Chemie Grünenthal, původní výrobce, proti tomu bojovaly a lobovaly, ačkoliv o riziku dobře věděly, takže trvalo roky, než se tahle šílenost zastavila.

Tenhle příběh plnej lží a podvodů je detailně popsanej v knížce Wonder Drug od Jennifer Vanderbes. Stojí za to si nějakou takovou knížku jednou přečíst, aby člověk pochopil ten rozsah a hloubku manipulace, která vede k děsivejm škodám za plnýho vědomí farmaceutickejch společností. Thalidomid byl přitom specificky prezentovanej jako extrémně bezpečnej i při vysokejch dávkách, na čemž byl celej marketing postavenej.

Možná nejděsivější na tomhle příběhu je fakt, že po zákazu v roce 1962 se tahle zrůdnost v roce 1998 znova povolila pro jiný účely, jen s tim, že se nesmí dávat těhotnejm. Psychopatický korporace se nikdy nevzdávaji a budou vám podsunovat toxický a nebezpečný sračky násilím za každou cenu. Regulační orgány jsou tu většinou spíš pro dobrej pocit, než aby opravdu ochránily vaše zdraví. Přes veškerý bezpečnostní opatření se po návratu na trh opět objevilo několik případů dětí s vrozenejma vadama způsobenejma touhle ohavností.

Vioxx

Vioxx byla droga proti bolesti od firmy Merck, která způsobila kolem statisíce infarktů a desetitisíce úmrtí jen v USA. Firma Merck měla k dispozici studie, který ukazovaly několikanásobně zvýšený riziko infarktů, ale data zahrabali a zveřejňovali jen příznivý studie navržený, aby škodu minimalizovaly, na jejichž podkladě to FDA schválila. Nakonec zaplatili 4.85 miliardy dolarů jako odškodný, ale samozřejmě vydělali mnohem víc. Do vězení nikdo nešel, stejně jako prakticky ve všech ostatních případech v tomhle článku.

Trvalo pět let, než se to stáhlo z oběhu. Merck věděl o problémech už v prvním roce, ale jejich strategie byla zdiskreditovat doktory, který o tom mluvili. Opět tu figurovaly záměrně zkreslený studie, ghostwriting a marketing jako „bezpečnější“ alternativa k existujícím drogám.

Paxil

Antidepresivum Paxil od GlaxoSmithKline (GSK) je další „zázračná“ droga schválená na bázi zfalšovaný vědy. Proslavená „Studie 329“ publikovaná v roce 2001, další případ ghostwritingu (napsala to najatá PR firma), došla k „závěru“, že Paxil je „bezpečnej a efektivní“ (znáte tuhle frázi?) pro deprese adolescentů. Skutečný data (ke kterejm se veřejnost dostala až o roky pozdějc) nicméně ukazovaly, že neni o nic efektivnější než placebo a značně zvyšuje sebevražedný sklony. Roky se to předepisovalo, zatímco v GSK dobře věděli o riziku sebevraždy a neefektivitě.

Pokuta 3 miliardy. (Všechno je v dolarech.) Šéfové GSK přiznali podvod, ale vězení se jako vždy nekonalo.

Tenhle podvod je zdokumentovanou historickou ukázkou, že „bezpečný a efektivní“, podložený „vědeckou studií“, může ve skutečnosti opravdu znamenat „nebezpečný a neefektivní“. To byl doslova tenhle případ. Pokuste se to nezapomenout a všem to často připomínejte.

Zároveň tu vidíme příklad toho, že léky můžou bejt schválený na základě nějaký zfalšovaný studie, aniž by kdo viděl skutečný data tý studie. Proč je tohle vůbec povolený se těžko chápe, pokud vám uniká, že stejný lidi neustále přebíhaji mezi regulačníma orgánama a farmaceutickejma korporacema, takže si často v podstatě schvalujou produkty sami sobě. Tenhle evidentní konflikt zájmů by měl bejt zakázanej, ale neni.

DES (Diethylstilbestrol)

Tady je jeden případ, kterej ukazuje, že škoda nemusí vzniknout hned, ale až o generaci pozdějc. DES byl syntetickej estrogen, kterej se dával těhotnejm ženám přes 30 let (od 40. let). Měl zabránit komplikacím v těhotenství a potratům. Celá představa, že tohle vůbec dokáže, pocházela od jedinýho vědce, aniž by jeho výsledky kdokoliv jinej replikoval. Jenže někdo měl vidiny zisku, takže propaganda, nátlak, a brzo se z toho stal standard.

Problémy se objevily až u dcer těch žen, který to braly – vzácný vaginální rakoviny, neplodnost, potraty, krevní sraženiny atd. Tenhle příběh je ukázkou arogance celýho zdravotního systému. „Věřte doktorům – vědí, co dělaji.“ Doktoři ve skutečnosti v mnoha ohledech vědí jen o málo víc, než vy (někdy ani to ne), a o možnejch efektech „léků“, který vám dávají, „vědí“ prakticky to, co jim řeknou jejich výrobci, což je téměř vždycky čistá propaganda. Ti doktoři nic nevědí – oni jen věří tomu, co jim někdo řek.

DES ukazuje, že i kdyby všechno vypadalo na první pohled v pořádku a žádný problémy zatim nebyly známý, tak vám nikdo nezaručí, že z toho „léku“ nebudou mít rakovinu vaše děti. Systém, kterej předpokládá, že věci jsou bezpečný, dokud se neprokáže škoda, je zvrácenej a evidentně neni zaměřenej na vaše zdraví a bezpečnost.

Poučení: Kdokoliv tvrdí u novýho produktu, že je naprosto bezpečnej, je idiot. Nikdo to nemůže vědět, dokud se to neprokáže desítkama let bezproblémovýho používání. Může se v to maximálně doufat.

Kromě toho si všimněte, že DES způsoboval přesně ten typ problémů, kterejm měl zamezit – ty problémy se týkaly převážně věcí spojenejch s těhotenstvím.

Neurontin

Neurontin se propagoval na spoustu problémů, pro který nebyly prokázaný žádný účinky a použití pro ně nebylo schválený. Studie byly navržený tak, aby ukazovaly účinky, kde ve skutečnosti žádný nebyly. Pfizer zaplatil 430 miliónů pokutu za ilegální marketing. Interní dokumenty ukázaly, že firma (Parke-Davis, vlastněná Pfizerem) věděla, že propagovaný účinky neexistujou, ale naváděla doktory k předepisování pro tyhle účely dál. Neurontin byl marketingovej podvod, kterej zvýšil prodej na bázi lží, falešnejch studií a propagace pro použití, který nefungovaly. Spousta doktorů to pro ty účely předepisovala dál i potom, co se provalilo, že je to podvod. (Ale jo, věřte doktorům. Oni fakt vědí, co dělaji. Jen se někdy spletou.)

Tamiflu

V roce 2009 nakoupily vlády proti chřipkový epidemii zásobu antivirotika Tamiflu za minimálně 1.5 mld dolarů. Firma Roche čtyři roky odmítala zveřejnit všechny svoje studie. Když k tomu byla konečně donucená, ukázalo se, že účinek Tamiflu je naprosto minimální (jen to o trochu zmírnilo symptomy) a že jsou známý znatelný nežádoucí účinky (nevolnost, psychóza, riziko sebevražd).

Princip je, že si zaplatíte deset studií, jedna náhodou ukáže něco pozitivního, tak ji vydáte a ty ostatní, co ukazujou neúčinek a škody, dáte do šuplíku a odmítáte ten šuplík odemknout, dokud nevyděláte miliardu dolarů. Když, jako v tomhle případě, ani neplatíte žádnou pokutu, tak se to sakra vyplatí. Nakoupený zásoby se mohly vyhodit a zatáhnul to daňovej poplatník, jako vždy. Šéfové Roche se museji popadat za břicha do dneška.

Fuckcína proti prasečí chřipce 1976

Tahle super fuckcína se proslavila tim, že zvyšovala riziko GBS (Guillainův–Barrého syndrom). 450 lidí bylo paralyzovanejch, 30 umřelo. Na celou tu hroznou a nebezpečnou pandemii mezitim umřel jeden člověk, takže se to fakt vyplatilo. Takže shrnuto: děsivá pandemie, která zabila jednoho člověka, zázračná fuckcína, která zachránila svět a zabila při tom jen 30 lidí a paralyzovala pouhejch 450, a nula lidí, který šli do vězení. Jupí.

Nezapomeňte důvěřovat vědě, vládě a zdravotnickejm institucím.

---

Dalších příkladů je nekonečně. Jen zběžně:

Pudr pro batolata od Johnson & Johnson způsoboval rakovinu, protože byl kontaminovanej azbestem. Věděli to desítky let, tajili to, financovali příznivej výzkum, dávali batolatům rakovinu – zaplatili pár miliard, vydělali mnohem víc, do vězení nikdo nešel. Trvalo to do nedávna. Lhaní je snadnej způsob, jak vydělat.

Gardasil nebyl v klinický studii srovnávanej s placebem, ale s něčim, co obsahovalo hliník. Když svůj produkt srovnáváte s toxickou látkou, bude vypadat líp. Gardasil je propagovanej jako „bezpečnej“ na základě mizerný vědy a nežádoucí účinky se schovávaji.

Baycol od Bayeru byla droga na snížení cholesterolu. Způsobovala rozpad svalový tkáně. Věděli to. Přes 4000 případů, přes 100 úmrtí. Přes miliardu pokuta.

Yaz byla antikoncepce, kterou Bayer propagoval navzdory FDA k všelijakejm jinejm účelům. Způsobovala krevní sraženiny, který byly ve víc než 100 případech smrtelný. Věděli o tom. 2 miliardy pokuta.

Actos pro diabetiky od firmy Takeda způsoboval rakovinu močovýho měchýře. Věděli to, tajili to.

Xarelto (Bayer a J&J) proti srážení krve fungoval skvěle – akorát to nešlo zastavit (o čemž se vědělo) a spousta lidí umřela na vykrvácení, když se zranili. 775 miliónů pokuta.

Zyprexa na schizofrenii od Eli Lilly byla ilegálně prodávaná jako lék na demenci a poruchy nálad. Věděli, že způsobuje tloustnutí a značně zvyšuje riziko cukrovky. 1.4 miliardy pokuta.

Avandia (GSK) – droga pro diabetiky, zvyšovala riziko infarktů, fraktur a dalších problémů. Věděli to, roky to tajili. Manipulovaný publikace, ghostwriting, umlčování whistleblowerů, výhrůžky nezávislejm vědcům, který odhalili škody, atd. 3 miliardy pokuta. Změnili popis, prodávali dál.

Xigris od Eli Lilly proti sepsi – založený na jedný jediný studii, která byla předčasně ukončená, protože ukazovala „ohromnou účinnost“. Nakonec se z nezávislejch studií ukázalo, že zvyšuje krvácení, aniž by snižoval úmrtnost. Takže „nebezpečný a neefektivní“. Staženo 2011, po 10 letech. Odhad je, že to mohlo zabít stovky až přes tisíc lidí.

Mohli bysme pokračovat dál. NuvaRing, Cymbalta, Ozempic, atd. Antidepresiva jsou kapitola sama pro sebe, kde skutečná efektivita je obvykle mizivá, ale vzniká návyk a desítky nežádoucích účinků. Běžný jsou i problémy s práškama na bolest, antikoncepcí atd. Studie se snadno daji navrhnout tak, aby ukazovaly větší účinek a menší škody.

Motivace pro neustálý vyrábění pochybnejch chemickejch látek je jednak to, že firmám končí patenty a potřebujou něco novýho, na čem můžou rejžovat, a jednak konkurence, která má na trhu podobný produkty. Málokdy někdo vyrobí něco opravdu revolučního. Převážně se snažej prostě vytvořit něco, co jim zajistí dlouhodobý zisky a ideálně to bude aspoň marginálně vypadat „lepší než konkurence“ (v praxi obvykle tak maximálně 5% rozdíl a často horší).

Jak jste si mohli všimnout, vedení firem jako Pfizer, Bayer, Merck, Johnson & Johnson, Eli Lilly a podobně jsou plný čistokrevnejch psychopatů. Jejich cílem nikdy neni vaše zdraví. Zdraví se bere v úvahu jen natolik, aby jim ten produkt někdo schválil. Jedinej cíl jsou maximální zisky.

Farmaceutickej průmysl je paradoxně pravděpodobně ten nejnebezpečnější lidskýmu zdraví.

Jejich produkty by měly zlepšovat vaše zdraví a na rozdíl od jinejch odvětví maji na vaše zdraví vždycky nějakej vliv (barva k natírání může bejt zdravotně neutrální, protože ji nežerete, ale chemický látky, který polykáte, prakticky nikdy), ale jejich historie ukazuje, že vaše zdraví je jim fakt úplně u prdele a často si doslova spočítaji, že otrávit vás a zaplatit pokutu bude výnosnější než ten produkt stáhnout.

Jaký z toho všeho můžeme vyvodit závěry ohledně farmaceutickýho průmyslu?

1. To, že se nějakej „lék“ dostane na trh, absolutně neznamená, že je bezpečnej.
2. To, že bezpečnost nějakýho produktu „podporuje věda“, neznamená v praxi vůbec nic.
   U všech škodlivejch výrobků se tvrdilo, že jsou bezpečný.
3. Všechny korporace maji za cíl zisk, nikdy zdraví, bezpečnost, nebo čistý životní prostředí.
   To neni konspirace – takhle prostě korporace fungujou.
4. Jestli vás opravdu zajímá, jak bezpečný co je, musíte se dívat na nezávislý studie, i když nebyly publikovaný v „prestižních“ zdrojích. Z těch korporátních to nezjistíte.
5. Pokud existuje ohledně negativního vlivu produktu na zdraví nějaká „kontroverze“, historicky se téměř vždycky ukazuje, že ten negativní dopad je skutečnej. Firmy ho prakticky vždycky tají.
6. Žádná korporace nikdy nestáhla škodlivej produkt na základě vlastního vědomí o škodlivosti – až pod nátlakem žalob.

Předpojatost korporací je jejich charakteristickej rys, ne selhání. Ať jsou škody jakýkoliv, vždycky se snaží tvrdit, že je všechno bezpečný.

Pokud některý studie ukazujou bezpečnost a jiný ne, tak jen někdo, kdo nedokáže logicky myslet, může dojít k závěru, že „to nejspíš bude bezpečný“. A pokud všechny studie, který ukazujou bezpečnost, jsou financovaný těma, kdo ten produkt vyrábí, zatímco nezávislý studie ukazujou problémy, tak už může dojít k závěru, že to je bezpečný, jen naprostej debil. Tuhle skutečnost odhaluje nejen logický uvažování a zdravej rozum, ale taky historie, která je těch příkladů plná.

Když je situace ohledně bezpečnosti produktu nejasná, zdravej přístup normálního člověka je opatrnost a důkladný prověření, než se ta věc začne používat. Používat něco, u čeho neni jistá bezpečnost, dává smysl jen pro psychopaty. U korporací, který maji práva lidí, ale bez jejich odpovědnosti, je psychopatický chování nevyhnutelnej výsledek.

Studie o bezpečnosti, který jsou financovaný výrobcem produktu, kterej se testuje, by nikdy nikdo neměl brát vážně. Jednak jsou převážně navržený tak, aby žádnou škodu nenašly, čehož se dá docílit spoustou způsobů, a jednak když ji náhodou najdou, tak jdou do šuplíku a nezveřejní se. Skutečnost je bohužel taková, že korporace maji na financování studií stokrát víc peněz než kdokoliv nezávislej, a státní orgány ve většině případů schvalujou produkty právě na základě těch korporátních studií.

Nikdo by nikdy neměl předpokládat, že je něco bezpečný jen proto, že to někdo schválil, a nikdo by nikdy neměl věřit tomu, že by mu korporace vědomě neprodala něco jedovatýho nebo jinak škodlivýho. Historie ukazuje, že korporace tohle dělaji dennodenně.

Pharmafií jsme ale zdaleka neskončili.

Chemikálie, plasty, pesticidy, herbicidy

PCB (Polychlorovaný bifenyly)

PCB jsou chemický látky, který se ve 30. letech začaly přidávat do všeho možnýho (barvy, laky, hydraulický zařízení, kondenzátory atd.). Mezi prvníma výrobcema dominovala známá firma Monsanto. Z jejich interních dokumentů víme, že minimálně od roku 1937 věděli, že to jsou jedy, ze kterejch vznikala otrava u jejich pracovníků. Věděli, že tyhle nezničitelný látky ničí játra a hromadí se na vrcholu potravního řetězce.

Veřejně se problémy s PCB začaly pořádně odhalovat až v 70. letech, kdy Monsanto už přes 30 let vědělo, co je to za svinstvo. Jelikož to ale bylo výnosný svinstvo a šéfové si (správně) spočítali, že pokuty nikdy nebudou tak vysoký jako zisky, vyráběli to dál, negativní informace nepublikovali a všem řikali, že je to bezpečný. V okolí jejich továren, kde vylejvali tuny toxickýho odpadu z PCB, narůstaly rakoviny a Monsanto to monitorovalo a tvářilo se dál, že je všechno v pohodě.

Až v roce 1979 přišel první zákaz výroby, ale škoda už byla napáchaná a toho, co už se dostalo do životního prostředí, se nemáme jak zbavit. Dneska má v sobě prakticky každej člověk na světě nějaký množství těchhle látek. Monsanto zaplatilo nějaký stovky miliónů, ale to je přesně ten výsledek, se kterym počítali a kterej pro ně byl od začátku přijatelná cena.

DDT

DDT snad každej zná. Je to pesticid, kterej se začal používat kolem druhý světový jako něco nejen naprosto zázračnýho (zhruba jako covid fuckcíny), ale taky naprosto bezpečnýho – doloženou Vědou™. Bylo to jedno z ranejch dějství divadelního představení „bezpečný a efektivní“, který se hraje dodnes. Normálně s tim tenkrát sprejovali všechno, co šlo, včetně dětí. (Aby byly zdravý, né?)

Samozřejmě se ukázalo, že je to toxický jako prase, ale začalo se to řešit, až když Rachel Carson vydala knížku Silent Spring v roce 1962, kde ty problémy detailně zdokumentovala. Průmysl ji samozřejmě napadnul jako vyšinutou hysterku a obvinili ji ze všeho možnýho, co je napadlo. Prakticky jí vyhlásili válku, útočili na ni skrz všechny dostupný instituce a vydávali zaručeně spolehlivý „vědecký studie“, který „dokazovaly“, že DDT je fakt bezpečný a Rachel je kráva.

Jenže měla samozřejmě pravdu, nakonec už to nešlo popírat a DDT se v 70. letech (o pár desítek let pozdě, jako obvykle) zakázalo. Rachel ale už v roce 1964 umřela na stres a rakovinu. Dlouho po smrti se jí dostalo oficiálního ocenění od tý samý vlády, který přispěla k její smrti tim, že podporovala korporace, který se ji snažily zničit. Ty samý média, který z Rachel pozdějc dělaly hrdinku (když už se tomu nešlo vyhnout), ji původně kritizovaly, což dokonale ilustruje jejich věrohodnost. Mezi výrobce nepřekvapivě patřilo Monsanto, protože zřejmě musí bejt u každý sračky, která způsobuje rakovinu nebo zamořuje životní prostředí.

Agent Orange

AO je proslulej defoliant, kterej pro změnu vyrábělo zase proslulý Monsanto a používal se v proslulý válce ve Vietnamu, kde dával lidem rakovinu a novorozencům navíc deformace, což na některejch místech pokračuje do dneška. Monsatani samozřejmě věděli už od 50. let, že jejich produkt je toxičtější než jiný. Interní memo z 60. let řiká, že dioxin v jejich AO je „mimořádně toxickej“ a „poškození jater je nezvratný“. Evidentně dobrej důvod sházet toho na Vietnam nějakejch 75 miliónů litrů.

Studie, který ukazovaly škodu, se potlačovaly, Monsanto, Dow Chemical, ale i Pentagon ujišťovaly všechny o „bezpečnosti“, a americký vojáci nedostali ani žádný ochranný pomůcky. Když se začala ukazovat pravda, změnili všichni rétoriku na klasickej trik „bezpečný množství“, který se vypočítává tak, že vezmete množství X, který potřebujete použít, přidáte k němu nějakou rezervu, a tvrdíte, že tohle je „bezpečný množství“. Každýho, kdo nějakou studií ukáže, že to bezpečný neni, bodnete vidličkou do voka a seřvete ho, ať laskavě drží hubu. Stručně shrnuto, roky se lhalo a věda falšovala jako obvykle. Lidi umřeli. Do vězení nikdo nešel.

PFAS

PFAS jsou chemický sloučeniny s fluorem, kterej je toxickej jak řeporyjský prase, a proto by si s nim nikdo neměl čistit zuby. (Představte si to tak, že si čistíte zuby Pavlem Novotným…) Vyskytovaly se v Teflonu, hasičský pěně, Gore-Texu a dalších produktech.

3M a DuPont věděli od 60. let, že je to toxický, akumuluje se to v organismech (viděli to u dělníků) a nejde se toho prakticky nijak zbavit (řiká se tomu „věčný chemikálie“). Místo aby s tim něco dělali, tak to přes 30 let tajili a financovali a falšovali studie, který ukazovaly „bezpečnost“. Na mnoha místech ty sračky vylejvali do řek a otrávili místní vodu. (Do řek se tenkrát lil takovej bordel, že ty řeky často hořely a spadnout do nich bylo životu nebezpečný.)

PFAS způsobujou rakoviny, vrozený deformace, ničí štítnou žlázu, imunitní systém atd. Věděli to, lhali, oddalovali regulace a trávili celej svět. Dneska je to svinstvo v krvi skoro všech lidí, v podzemní vodě a kdo ví, kde ještě. DuPont a 3M zaplatili miliardy v soudních urovnáních, ale ty chemikálie jsou tu napořád.

BPA

Bisfenol A je nechvalně proslulej syntetickej estrogen používanej od 50. let při výrobě plastů, například průhlednejch flašek na pití a jinejch potravinářskejch kontejnerů a nástrojů. Z těch může pronikat do nápojů a potravin. Vyskytuje se například i v účtenkách v obchodech.

V 70.-80. letech byly v souvislosti s BPA zdokumentovaný poškození rozmnožovacích orgánů, problematický porody, metabolický problémy jako obezita a cukrovka, a psychologický problémy jako úzkost. Výrobci jako obvykle financovali studie, který všechno popíraly, atd.

90% studií průmyslu ukazuje bezpečnost, zatímco 90% nezávislejch studií ukazuje jasný škody, což je vzorec, kterej se ve vědě objevuje opravdu hojně. Neni věda jako věda. A ta špatná věda má bohužel vždycky víc peněz než ta dobrá, a proto vždycky desítky let vyhrává, než se pravda dostatečně jasně potvrdí, a pitomci (tj. většina lidí) tý špatný vědě vždycky věří, protože je to věda, ne?

Dneska se BPA už tolik nepoužívá a všude vidíte nápisy „BPA Free“, ale pozor – často je to nahrazený nějakou jinou látkou, která je stejně škodlivá. Tyhle věci prostě musíte zkoumat do detailu, protože popisy na produktech jsou stejně zavádějící jako ta „věda“.

Chlordan / Aldrin / Dieldrin

Tyhle chemikálie jsou hodně podobný DDT a stejně podobnej je jejich příběh. Byly hodně efektivní na zabíjení škůdců, ale jak už to u zabíjecích chemikálií chodí, bejvaji dost dobrý i na zabíjení všeho ostatního a nikdy nejsou „bezpečný“, protože to je prostě kravina. Když to zabíjí malý tvory, jen idiot si může myslet, že je to bezpečný pro lidi. Což ale idiotům nebrání v tom, aby financovali studie, který tvrdí, že to bezpečný je.

Firmy jako Shell a Velsicol klasicky věděly, že je to toxický nejen pro hmyz a způsobuje to neurologický škody, ale samozřejmě o tom lhaly jak o život. Rachel Carson se v Silent Spring zaměřovala primárně na DDT, ale psala podobně i tady o těch, takže výsledek je podobnej. A stejně jako PFAS, tyhle karcinogenní mutageny jsou dneska všude možně a neni jak se toho zbavit.

Atrazin

Atrazin je herbicid od Syngenty. V 90. letech si najali biologa Tyrona Hayese, aby atrazin studoval. Jeho nálezy ho vyděsily. Zjistil, že je to silnej endokrinní disruptor, kterej například kastruje samčí žáby při naprosto minimálních dávkách, považovanejch regulátorama (to jsou takový lidi z vlády, kterejm korporace platí za to, aby s nima kamarádili) za „bezpečný“.

Syngenta se vydala na agresivní křížovou výpravu proti Hayesovi. Interní dokumenty ukázaly, že vymysleli velice detailní strategii, jak ho zdiskreditovat. Je pozoruhodný, kolik prachů jsou tyhle firmy vždycky ochotný házet na tyhle kraviny jako ničení životů vědcům kvůli pravdě. Pokračování už dobře znáte – financování „nezávislejch“ studií, který jsou asi tak nezávislý jako Hunter Biden, zaměstnávání lidí z FDA, lobbování a tak dál.

V roce 2005 byl atrazin zakázanej v EU, ale v Americe, kde maji mnohem propracovanější korupční systém, se používá dodnes a je tam jednim z nejpoužívanějších herbicidů. Amíci si ho tak můžou dosyta užívat například i v pitný vodě. Mňam.

Glyfosát

Glyfosát je další legendární sajrajt, kterym, pod názvem Roundup, proslula firma Monsanto. Je to herbicid používanej od roku 1974. V roce byl 2015 klasifikovanej jako pravděpodobnej karcinogen, načež Monsanto vyhlásilo válku regulátorům, protože co jinýho. Tisíce falšovanejch studií, ghostwriting, podplácení, masivní PR – klasický Monsanto. Tahle firma ztělesňuje korporátní psychopatii a je mistrem podvodný vědy.

Americkej regulátor EPA (kterej má chránit životní prostředí) hraje za tým Monsanto (interní dokumenty ukázaly, že šéfové Monsanta nazývaji zaměstnance EPA „loutkama“), takže to frčí dál. (Už jsme taky mluvili o tom, že mezi důležitý partnery patří Microsoft a Bill Gates.)

S glyfosátem jsou spojený non-Hodgkinovy lymfomy (rakovina krve) a poškození ledvin. Monsatani to dávno věděli a lhali o tom jako lhali snad vždycky o všem. Dlouho se jim dařilo vyhybat se pokutám, protože jejich PR oddělení bylo pověstný (a mělo k dispozici nekonečný prachy, který získali desítkama let trávení lidí a životního prostředí), takže pokuty za Roundup ve výši kolem 11 miliard dolarů padly až na Bayer, kterej Monsatana skoupil v roce 2018 za 63 miliard.

Tahle firma do dneška dominuje zemědělství, geneticky modifikovanýmu obilí a patentovanýmu zrní, a dál používá hromadu toxickejch sraček (včetně Roundupu), lže, zabíjí a likviduje planetu. Kolik z jejích generálních ředitelů myslíte, že asi sedí ve vězení? (Pokud jste tipovali nula, zřejmě vám nějakym zázrakem ještě glyfosát a ty ostatní svinstva tady popsaný nerozežraly mozek.)

Potravinářství

Cukr (+ rostlinný oleje, trans tuky atd.)

Výrobci cukru věděli už v 50. letech, že cukr způsobuje obezitu, problémy se srdcem atd. Tyhle poznatky potlačovali a v 60. letech zaplatili třem Harvardskejm vědcům, aby zveřejnili studii, která snižovala roli cukru a vinila nasycený tuky. Tahle studie vyšla v roce 1967 v New England Journal of Medicine, což je takovej ten „prestižní“ a „důvěryhodnej“ vědeckej zdroj, jakejma se oháněj politici a všichni mainstreamoví naivkové, když se jim to hodí.

Tahle studie byla ale podvod a v podstatě způsobila 50 let špatnejch stravovacích rad, který rozdávali doktoři, který jsou taky „záruka důvěryhodnosti a kvality“ a zpochybňuje je jen blázen. Je to další ukázka nejen toho, že špatná věda se v pohodě udrží při životě desítky let, než se provalí, jak se věci opravdu maji, ale taky toho, jak ji vesele přiživujou další klamavý studie, pro který tim vznikly příhodný podmínky.

Jednou z nich je neslavná „Studie sedmi zemí“, kterou měl na svědomí Ancel Keys a kde svoje závěry založil na 7 zemích ze studovanejch 22, ačkoliv mnohý z těch ostatních ukazovaly opačný výsledky. Keys se nesnažil najít pravdu, ale podpořit svoji teorii. Z házení viny na nasycený tuky se stala móda a přidali se k tomu výrobci rostlinnejch olejů a přeslazenejch nápojů jako Coca-Cola.

Díky tomuhle koordinovanýmu podvodu se 50 let odbourávaly prospěšný tuky a rozšířily se škodlivý rostlinný oleje, „plastový“ rostlinný másla, trans tuky a tuny cukru, kterej způsobuje obezitu, cukrovku, stárnutí a zbytečnou zátěž na orgány v těle. Výsledkem je obrovskej nárůst obezity, rakovin, srdeční nemoci a celkový zhoršení zdraví hlavně na Západě, všechno pod vedením doktorů, „odborníků“ a „vědy“.

Glukózo-fruktózovej sirup

GFS se dostal na trh v 70. letech, protože to bylo nejlevnější sladidlo. Byl považovanej za bezpečnej, takže neprošel žádnym speciálním schvalovacím procesem. Má podobný složení jako cukr, ale trochu jinej poměr fruktózy a glukózy a tělo ho metabolizuje jinak. Problém je hlavně fruktóza, která jde na detoxikaci do jater a způsobuje ztučnění jater, což se do 80. let dělo jen z alkoholu, ale dnes se to najde u třetiny lidí.

Fruktóza zároveň na rozdíl od glukózy nesignalizuje tělu pocit plnosti, takže konzumujete víc, a jelikož jsou toho dneska ohromný kvanta ve všem možnym, dostanete do sebe fruktózy mnohem víc, než byste měli z čehokoliv přírodního, a tloustnete jako nikdy předtim. Proto je argument, že je to „prakticky stejný jako cukr“, dost mimo (nemluvě o tom, že cukr je problematickej sám o sobě).

Nezávislý studie nacházeji hromadění tuku v játrech, zvyšování rezistence na inzulin, zvýšený riziko dny a zvýšenou prostupnost střev, což vede k pronikání toxickejch látek do krve a na místa mimo trávicí systém. Průmysl klasicky napadá nezávislý studie a po vzoru tabákový vědy financuje studie, který šíří pochyby.

Aspartam

Aspartam je umělý sladidlo, který se v těle rozkládá na kyselinu aspartovou, fenylalanin a metanol. Metanol se v těle přeměňuje na formaldehyd, známej karcinogen. Aspartam je navíc excitotoxickej, což znamená, že nadměrnou stimulací zabíjí mozkový buňky. S tim jsou spojený chronický neurologický symptomy včetně migrén, depresí a kognitivního úpadku. Fenylalanin navíc potlačuje syntézu serotoninu a dopaminu, což vede k poruchám nálad a spánku a zvýšenejm sklonům k záchvatům. Nezávislý studie (Ramazzini Institute v Itálii) na zvířatech ukázaly rakoviny i při dávkách odpovídajících lidský konzumaci.

Průmysl trvá na tom, že dávky jsou moc nízký na to, aby byly škodlivý (čimž ale připouští, že škodlivost tu je), a argumentuje například tim, že ovoce taky obsahuje metanol – ignorujou ale, že ovoce má i jiný látky jako pektin, který značně omezujou toxicitu toho metanolu. U aspartamu to tělo dostává v plný dávce.

Původní studie od G.D. Searle, výrobce aspartamu, v 70. letech byly katastrofa. Odstraňovali nádory ze zvířat a nehlásili je a FDA v těch studiích našla celej cirkus nesrovnalostí a prohlásila je za postavený na lžích. Ke schválení tenkrát nedošlo. O to se postaral až nechvalně známej parchant Donald Rumsfeld, kterej byl CEO Searle v letech 1977-1985. Zároveň byl členem Reaganova týmu před volbama v roce 1981 a hned po zvolení podsunul aspartam ke schválení znova a jeho kámoš Arthur Hull Hayes to tentokrát schválil.

Když se něco neschválí, protože je to svinstvo, nevzdáváte se – zkoušíte to znova a znova a čekáte, až se na správnejch místech objeví správně zkorumpovaný lidi. Funguje to spolehlivě.

Metaanalýza z roku 2019 prošla 166 studií o aspartamu a zjistila, že 100% studií financovanejch průmyslem nenašlo nic nebezpečnýho, zatimco 92% nezávislejch studií objevilo jeden nebo víc zdravotních problémů. Evropská EFSA ignorovala negativní studie a v roce 2013 to schválila taky s argumentama, který spousta vědců shledala hodně pochybnejma.

Jak vidíte, ten příběh je vždycky hodně podobnej. Nutno poznamenat, že spousta dalších umělejch sladidel, jako sukralóza, sacharin nebo acesulfam K, neni o moc lepší.

GMO

Geneticky modifikovanejm (p)otravinám dominuje opět Monsanto. Schvalovaný jsou obvykle na základě jejich vlastních studií, kde je samozřejmě všechno „bezpečný“, ale nezávislý studie mívaji jiný výsledky. Séraliniho studie z roku 2012 ukázala masivní nádory u myší. Studie Monsanta nikdy nejsou dostatečně dlouhý na to, aby ukázaly chronický problémy, rakoviny a podobně. Jelikož na mnoha místech jsou ale GMO potraviny všude, lidi to konzumujou denně a ve velkym množství, takže krátkodobý studie nevypovídaji o realitě. Kromě toho Monsanto například často používá specifický druhy zvířat, který jsou na ty jejich toxiny míň citlivý, aby se dosáhlo „lepších“ výsledků.

Mezi další problémy patří značně zvýšený používání Roundupu (což je problém z ekologickýho hlediska), protože rostliny jsou na něj odolný, a náhodný genetický změny, který můžou mít za následek sníženej obsah živin a jiný problémy. Co přesně se může stát v důsledku konzumace geneticky nestandardního materiálu, nikdo neví jistě, protože tahle genetická ruleta je nepředvídatelná.

Monsanto samozřejmě píše vlastní studie a zveřejňuje je pod jménama podplacenejch vědců – to už je standard, kterej ale evidentně nikdo neřeší a nepostihuje. Nezávislý studie jsou tvrdě kritizovaný a někdy pod tlakem stahovaný, a to i v rozporu s pravidlama samotnejch vydavatelů (ne kvůli podvodu ale nátlaku průmyslu). Předpovědi Monsanta ohledně toho, jak velkou výhodu představujou GMO (jako větší úroda) se dlouhodobě nepotvrdily.

Vláda chrání vaše zdraví?

Ačkoliv vlády maji teoreticky na starost ochranu vašeho zdraví před škodama, kterejm se dá předejít, v praxi to obvykle vypadá jinak. Vlády slouží víc korporacím než vám, často o problémech mlčí tak dlouho, jak to jde, aby je nemusely řešit a přijmout nějakou zodpovědnost, a někdy na vás vyloženě dělaji experimenty – viz Tuskegee Experiment, MKULTRA, nebo už zmiňovaný „Plutonium Files“.

Zajímavej a dneska už málo známej je případ „radiovejch holek“ ze začátku 20. století. Mladý pracovnice (od 14 let) byly nucený pracovat s radioaktivním radiem a doslova se jim tvrdilo, že je to bezpečný, ačkoliv zaměstnavatelé dobře věděli, že neni. Holky si tim teda natíraly i nehty nebo zuby, protože to ve tmě hezky svítilo. O tom, jak dopadly, si můžete přečíst tady. Je to dost brutální příběh, kterej, pokud máte nějakou duši, vás asi trochu nasere. Samozřejmě nechyběla ani „věda“, která ty lži patřičně podpořila. Smutný je, že se toho za těch 100 let moc nezměnilo.

Na stejnym odkazu najdete popsanou i operaci „Green Run“, ve který americká vláda v roce 1949 vypustila na vlastní obyvatelstvo úplně neskutečný množství radiace, aby otestovala, jestli dokáže detekovat radiaci z ruskejch nukleárních testů. Dál tam najdete i operaci Sea-Spray, ve který testovali biologický zbraně na obyvatelích San Franciska. A taky něco o škole ve Willowbrook, kde dávali postiženejm dětem žloutenku.

Pak je tu třeba „Love Canal“, místo, kam jedna chemická korporace vylejvala deset let hodně toxickej bordel a pak se to zahrabalo a postavila se na tom škola. Problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Na co se ale muselo dlouho čekat, bylo – jako obvykle – nějaký řešení, nebo vůbec oficiální přiznání problému, o kterym se od začátku vědělo. Stejně jako se musela DDT postavit Rachel Carson, musela se tomu bordelu v Love Canal postavit Lois Gibbs, aby se něco dělo.

Věřte, že bysme takhle mohli pokračovat dlouho – Operation Crossroads, Project SHAD, Holmesburg atd. Jak se s těmahle nekonečnejma průserama systém vypořádává? Dokud to jde, popírá je a ohání se „vědou“, která nějak vždycky o všem řiká, že je to „bezpečný“. Když už to dál popírat nejde, navymejšlí si spoustu výmluv a převážně řiká obětem, ať si trhnou. Nakonec na to „zapomene“ a zarytě o tom mlčí. Musíte se o takovejch věcech dočíst na Antiviru, protože na Seznamu nebo v televizi to rozhodně neuvidíte. Tam je všechno „bezpečný a efektivní“ a posvěcený „vědeckym konsensem“ odborníků, který vám sice vždycky v historii lhali, ale tentokrát maji zaručeně pravdu.

Korporátní „věda“

Jak jsme tady do detailu viděli, korporace mají celou škálu metod, jak přizpůsobit vědu vlastním potřebám. Není třeba doslova lhát (i když to se děje taky) – stačí jen zamlčovat nehodící se věci a některý otázky vůbec nepokládat. Mezi běžný metody patří:

• Selektivní publikování

  Financuje se několik studií. Co dopadne příznivě, se zveřejní; zbytek jde do šuplíku.

• Změna cílů podle výsledků

  Když studie neukáže to, v co se doufalo, ale najde se v ní něco jinýho, co vypadá pozitivně, přeformuluje se design studie tak, aby se využily ty pozitivní (často náhodný) data.

• Interpretace versus čistý data

  Čistý data se na veřejnost často nedostanou a studie se posuzuje v podstatě podle interpretace autorů. Po zveřejnění dat se často ukáže, že jim původní závěry neodpovídaly.

• „Ghostwriting“

  Korporace si napíše studii sama a zaplatí nějakejm vědcům, aby se pod ni podepsali. Ti často ani neviděli ty čistý data.

• Začínání od konce

  Studie se navrhne (nebo data poskládaji) tak, aby se dosáhlo žádoucích výsledků.

• Studie je moc krátká

  Dlouhodobý studie se dělaji málokdy, protože u těch je mnohem větší šance, že ukážou nějaký škody. Krátká studie toho nestihne tolik zabít.

• Moc nízký dávky

  Reakce na různý dávky neni vždycky lineární, takže se najde dávka, při který výsledky nevypadaji špatně. Dvojnásobná dávka ale může mít ne dvakrát, ale třeba pětkrát horší výsledky.

• Výběr testovaný populace

  Když testujete lék na silnejch, mladejch a zdravejch lidech, ačkoliv je mířenej na starý a nemocný, míra komplikací u těch mladejch bude podstatně nižší.

• Použití subjektů odolnejch na určitý efekty

  Používaji se například druhy myší, který maji vysokou odolnost na specifickej toxin, kterej se testuje.

• Toxický „placebo“

  Místo aby se srovnávalo s opravdovym neškodnym placebem, tak se třeba fuckcíny testujou proti „placebu“ s hliníkem nebo jinejma toxickejma látkama. Výsledek pak neni „lepší než nic“, ale „lepší než něco jedovatýho“, což zdaleka neznamená „bezpečný“.

• Vyloučení těch, co umřeli nebo studii nedokončili

  Tohle se formuluje, jako že počítáte jen ty, co studii „dokončili“. Když ale vyloučíte ty, co umřeli nebo skončili, protože jim z toho bylo moc blbě, tak to neni reprezentativní. Jiná metoda je vzít stav těch, co po 3 dnech vypadli, jako „konečnej“, ačkoliv by na tom po dalších 10 dnech byli mnohem hůř.

Našlo by se toho víc. Pointa je:

Absolutně není těžký manipulovat „vědu“ tak, aby ukazovala, co se vám hodí, a dělá se to extrémně běžně.

Tvrdit, že něco „ukazuje věda“, jako by tím byl problém uzavřenej, je extrémně zjednodušený a naivní. A korporace maji veškerou motivaci tu vědu upravovat podle vlastních potřeb, když v tom lítají miliardy a za škody nesou naprosto minimální zodpovědnost.

Když vzniknou problémy, primární reakce korporací je popírat je a útočit agresivně (včetně toho, že kolem sebe máváte drahejma právníkama) na kohokoliv, kdo má nějaký data. Pak se přejde k financování desítek studií, který ty data zpochybňujou. Korporaci je celkem jedno, že to nakonec „prohraje“. S tim se počítá. Podstatný je to oddálit, protože každej další rok znamená další miliardy do kapes.

Pokuty, když už na ně nakonec dojde, jsou jen zlomkem výdělků a korporace je považujou za přijatelný náklady na provoz. Nikoho od ničeho neodrazujou. Nic na jejich přístupu nemění. Když firma vydělá 10 miliard a zaplatí 2 miliardy pokutu za zabití 10000 lidí, její závěr je, že se to vyplatilo, a příště to udělá znova.

Nemalou součástí problému je něco, čemu se řiká „regulatory capture“, neboli něco jako „zajetí regulačních orgánů“. V těch obvykle pracujou lidi, který tam buď přišli z toho průmyslu, kterej maji regulovat, nebo v něm maji slíbený do budoucna vysoký místo (což neni náhoda, protože ty firmy jim ty místa slibujou přesně z tohodle důvodu).

Tyhle „otáčecí dveře“ mezi vládníma agenturama a korporacema nejsou žádná „konspirační teorie“ – jsou extrémně dobře zdokumentovaný a známý. Děje se to obzvlášť mezi pharmafií a FDA, výrobcema zbraní (Lockheed Martin, Boeing) a Pentagonem, nebo agrokomplexma (Monsanto) a EPA. Každej průmysl má dávno infiltrovanou vládní agenturu, která by mu jinak mohla omezit zisky.

Bohužel s tim nikdo nijak vážně nic nedělá, protože politici, který by s tim něco udělat mohli, jsou součástí toho samýho systému a podmaněný těma korporacema úplně stejně. K tomu ty korporace ovládaji média skrz inzerci – média nekritizujou průmysl, kterej jim měsíčně platí miliony dolarů za reklamy.

Kromě toho, že celá tahle situace stojí pěkně za hovno, je šance na nápravu naprosto minimální. Každej, kdo by s tim zkorumpovanym systémem moh teoreticky něco dělat, je součástí toho systému a tý korupce. A kdyby se někomu nezdálo, že je to opravdu tak špatný, stačí se podívat na tu historii a všimnout si, že přesně ty samý problémy a ta samá korupce se tu opakujou už minimálně sto let. Ten model se nijak zvlášť nemění. Ve skutečnosti se spíš ty špinavý praktiky legalizujou, než že by se děl opak.

Nezávislý studie mají statisticky 4-8x větší pravděpodobnost, že objeví nějakou škodu, než studie financovaný průmyslem. To není žádná náhoda. Ten průmysl se o takový výsledky záměrně snaží. Není to ale chyba jen toho průmyslu – v systému, kterej je navrženej tak, jak je navrženej ten náš, ten průmysl prakticky ani nemá jinou možnost. Měly by to řešit vlády, ale ty v praxi nemají proti korporacím žádný páky, protože ty korporace jsou bohatší, mocnější, infiltrovaly vládní agentury, můžou lobbovat od rána do večera a nehrozí jim prakticky žádný reálný postihy, ať maji jakejkoliv průser.

U všech těch škod, co jste tu viděli, si všimněte, že prakticky nikdy nikdo nejde do vězení. Když zabijete jednoho člověka, jdete do vězení – často i když to bylo nechtěně. Když zabijete 10000 lidí drogou, o který jste věděli, že má ten potenciál, vězení vám nehrozí. Chápete to? Jeden mrtvej omylem → vězení, tisíce mrtvejch pro zisk → pohoda (musíte bejt korporace, vláda, nebo někdo bohatej, ale ono jinak zabít 10000 lidí snad ani nejde). Takhle systém funguje.

V reálnym světě prakticky nikdy neuvidíte, že by jakákoliv korporace stáhla produkt, kterej je škodlivej, aniž by byla pod extrémním tlakem veřejnosti. Viděli jste tu desítky příkladů, kdy korporace roky (nebo i desítky let) prodávaly produkty, o kterejch velmi dobře věděly, že lidem škodí a často je zabíjí. Vaše zdraví je fakt vůbec nezajímá, včetně farmaceutickýho průmyslu, pro kterej by vaše zdraví mělo bejt doslova cílem. Neni. Jejich cílem jsou vaše prachy, a ze zdravejch lidí žádný prachy nemaji, takže si to nepleťte.

Důležitym poznatkem je, že slovo „věda“ v tomhle kontextu neznamená prakticky nic. Vůbec nic nezaručuje, může řikat celkem cokoliv, co chtěji vidět autoři studie, a historie ukazuje, že nám lže dennodenně.

„Věda“, která je financovaná výrobcem produktu, vždycky ukazuje jeho bezpečnost – ukazovala ji ve všech historickejch případech, kdy ten produkt byl totálně škodlivej. Víra ve vědu, která ukazuje „bezpečnost“ produktu a je financovaná výrobcem, zatímco nezávislý studie ukazujou zdravotní problémy, je známkou kognitivního defektu.

Ačkoliv se vždycky někdo může chtít vrtat v nějakym irelevantním detailu a interpretovat si věci po svym, drtivá většina tohodle článku je naprosto neprůstřelná. Jsou to historický fakta, který si kdokoliv může ověřit – a dalo by se toho přidat mnohem víc. I tak je toho ale dost. Jednim z důvodů, proč jsou články na Antiviru takhle dlouhý, je ten, že jeden-dva průsery se vždycky daji okecat jako „náhoda“. Když jich vidíte padesát najednou a maji stejnej vzorec, už to nejde. Popíračům pak nezbejvá, než takovej článek ignorovat a doufat, že si ho moc lidí nevšimne. Vy můžete naopak lidem tyhle věci co nejčastějc připomínat.

Příště, až vám nějaká korporace nebo vláda bude něco vnucovat a tvrdit vám, že je to „naprosto bezpečný“, připomeňte si, že byste museli bejt naprostý kreténi, abyste tomu uvěřili. Jen blbej se spálí o stejný kamna 36-krát.

Neznamená to nutně, že nemůžou mít občas pravdu. Historie nám ale ukazuje, že obvykle nemaji a že jim rozhodně nemůžete jen tak důvěřovat. Když se oháněji „vědou“, požadujte studie, který jsou dlouhodobý a nezávislý. S korporátníma krátkodobejma „studiema“ ať jdou rovnou všichni do prdele, protože spolehlivost takovejch studií je historicky na bodu mrazu.

* * *

Tenhle článek bych chtěl věnovat Lois Gibbs, Rachel Carson a Frances Kelsey,
obyčejnejm ženskejm, který se postavily korporátní mašinerii lží a nakonec vyhrály.

Antivirus