USA připravují teroristickou armádu k rozšíření své špinavé války proti Číně

V posledních letech se americká média zaměřují na rehabilitaci ujgurských čínských extremistů, kteří se nyní nacházejí v Sýrii, a vykreslují je jako „bojovníky za svobodu“ , jejichž konečným cílem je „osvobození“ (oddělení) oblastí v západní Číně a kteří se připravují na boj s Čínou v celé Eurasii – což dále zintenzivňuje již tak probíhající špinavou válku, kterou USA vedou proti Číně ve 20. a 21. století.

Známý vzorec

Od studené války až po současnost Spojené státy aktivně vytvářely a nasazovaly některé z nejhorších teroristických organizací na světě, aby globálně prosazovaly své geopolitické cíle. Patří sem založení a působení al-Káidy* (prostřednictvím místních poboček Muslimského bratrstva) v Sýrii v 70. a 80. letech 20. století a její nasazení v Afghánistánu k boji proti Sovětskému svazu až do jeho odchodu v roce 1989.

To zahrnuje i využití těchto teroristů k rozdělení a rozbití jednotného odporu proti invazním americkým silám v Iráku od roku 2003, stejně jako případnou celoregionální reorganizaci arabského světa ze strany USA, která se rozšířila od Libye a Egypta v severní Africe až po Jemen a Sýrii na Blízkém východě a začala v roce 2011 v průběhu „arabského jara“, které bylo rovněž zorganizováno USA .

Ujgurské extremisty, které USA vyslaly do západní Asie, aby svrhly Sýrii, nyní Washington otevřeně připravuje na přesun zpět na východ směrem k Číně, čímž se zintenzivňuje již tak probíhající špinavá válka, kterou USA proti Číně vedou.

Od severní Afriky po Střední Asii USA přiznávají, že využívají teroristické organizace, které jako takové zařadilo samotné americké ministerstvo zahraničí, a to jak k útokům na země, na které americká armáda nemůže přímo zaútočit, tak i jako záminku pro americké invaze a okupace zemí, na které chtějí USA útočit přímo.

Další případy, kdy byla tato americká strategie použita, zahrnují jak Rusko v regionu jižního Kavkazu, tak i Čínu ve východní Asii.

Zatímco Rusko i Čína zjevně úspěšně neutralizovaly tuto zlovolnou metodu zástupné války používanou Washingtonem v rámci svých příslušných hranic, USA nejenže pokračují ve vyzbrojování teroristických sil pro budoucí konflikty, ale také ovlivňují veřejné vnímání tak, aby vykreslovalo použití tohoto terorismu sponzorovaného USA jako podporu „bojovníků za svobodu“ proti „autoritářským“ vládám.

Americká média opět vykreslují ujgurské teroristy jako „bojovníky za svobodu“

Znepokojivým signálem, že se USA i nadále snaží využívat extremisty speciálně určené k útoku na Čínu a její investice a projekty v celé Eurasii, je článek Národního veřejného rozhlasu (NPR) z května 2026 s názvem „ Zahraniční bojovníci, kteří pomohli svrhnout Asada – a proč se o ně Čína obává“.

Článek, nejnovější ze série z posledních let, vykresluje většinu zahraničních bojovníků zapojených do svržení syrského režimu v roce 2024 podporovaného USA – ujgurské extremisty ze západočínského regionu Sin-ťiang – jako ty, kteří pouze uprchli před pronásledováním v Číně a shodou okolností se spojili s al-Káidou* a bojovali po jejím boku.

Článek zmiňuje organizaci Hay’at Tahrir al-Sham (HTS*), kterou dříve americké ministerstvo zahraničí (do června 2025) označilo za zahraniční teroristickou organizaci. Ujgurští bojovníci byli rekrutováni jako členové organizace napojené na al-Káidu*, která nakonec syrské síly přemohla a v roce 2024 svrhla syrskou vládu.

Nominální vůdce HTS, Abu Mohammad al-Jolani (nyní označovaný jako Ahmed al-Sharaa), byl dokonce USA a jejich zástupci uznán za de facto prezidenta Sýrie a současný americký prezident Donald Trump ho pozval do Bílého domu, a to i přesto, že na jeho hlavu byla dříve samotnou americkou vládou vypsána odměna 10 milionů amerických dolarů.

Morální flexibilita USA vůči Al-Káidě*, v závislosti na tom, zda se USA snaží ospravedlnit přímou vojenskou intervenci v Sýrii před pádem vlády, nebo po ní upevnit teroristy vedený zástupný režim, je ústředním rysem desetiletí trvajícího využívání teroristických organizací Washingtonem k cílení, podkopávání, svržení a následné politické kooptaci určitých národů.

Není náhoda, že USA nejenže naverbovaly tisíce ujgurských extremistů k boji po boku HTS* ve své zástupné válce proti syrské vládě, ale nyní se také snaží využít tuto bojem zocelenou a zkušenou sílu extremistů jako součást své probíhající špinavé války proti Číně napříč Eurasií.

Článek NPR s odkazem na tisíce bojem zocelených ujgurských extremistů uváděl:

Říkají, že nyní doufají, že si zachová svou kulturu a možná jednoho dne sestaví dostatečně silnou armádu, aby ovládla Sin-ťiang – neboli Východní Turkestán, jak ho Ujgurové nazývají – region, který Ujgurové považují za svou vlast a který od roku 1949 ovládá Čínská komunistická strana.

Sin-ťiang byl samozřejmě součástí Číny po staletí a izolován byl pouze krátce ve 20. století – v rámci „století ponížení“ , které Čína zažila před svým vzestupem na konci 20. století a nyní v 21. století – historie, kterou Washington považuje za nepohodlnou, protože se staví do cesty jeho narativům, které konstruuje, aby ospravedlnil další vlnu terorismu připravovaného v celé Eurasii a proti samotné Číně.

Radikalizace a devastace v čínském Sin-ťiangu a za jeho hranicemi

Dnes NPR předstírá, že okolnosti násilí v čínském regionu Sin-ťiang, do kterého jsou zapojeni radikalizovaní Ujguri, jsou nejasné, a tvrdí, že začalo studentskými protesty požadujícími vyšetření střetů mezi ujgurskými a čínskými dělníky z řad Chanů. Článek se dotýká pouze násilné povahy ujgurského extremismu v Sin-ťiangu (který se v následujících letech rozšířil daleko za hranice regionu).

Západní média ve skutečnosti uznala, že v posledních letech probíhala koordinovaná kampaň s cílem úmyslně radikalizovat ujgurské obyvatelstvo v západočínském regionu Sin-ťiang.

V článku z roku 2016 s názvem „V Číně vzestup salafismu přiživuje nedůvěru a rozdělení mezi muslimy“ LA Times poukazuje na to, že radikalizace Ujgurů vedla nejen k napětí s čínskou vládou a neujgurskými etnickými skupinami v Sin-ťiangu, ale také mezi samotnými ujgurskými muslimy.

Článek popisuje tento proces jako pocházející od blízkého spojence Washingtonu v Perském zálivu, Saúdské Arábie, a tvrdí:

„Saúdští kazatelé a organizace začali cestovat do Číny. Někteří z nich přivezli dary: školicí programy pro duchovní, korán k distribuci a finanční prostředky na nové ‚islámské instituty‘ a mešity.“

„Tato konfrontace se saúdskými diskurzy skutečně vedla v 80. letech k dočasnému rozkolu v salafistické komunitě,“ řekl Mohammed Al-Sudairi, doktorand na Hongkongské univerzitě, který se roky věnuje výzkumu salafistických muslimů v Číně.

„Nová generace, která byla mnohem více spjata se Saúdskou Arábií a byla jí ovlivněna, začala zpochybňovat znalosti starší generace. V rámci [muslimské] komunity docházelo k četným exkomunikacím; lidé si navzájem říkali, že nejsou praví muslimové.“

Jinými slovy, ačkoli Washington obviňuje Peking z „genocidy“ v Sin-ťiangu – čímž mimochodem myslí „kulturní genocidu“ ujgurské kultury, kterou si Washington nárokuje – byly to právě USA prostřednictvím svých saúdských zástupců, kdo původní ujgurskou kulturu vymýtil a nahradil ji importovaným, politicky motivovaným salafistickým extremismem, který prokazatelně zvrhl v ozbrojené, rozsáhlé násilí zaměřené na stabilitu Číny.

Ačkoli je toto násilí v dnešních západních zprávách o Sin-ťiangu záměrně vynecháváno – zejména proto, aby se posílil dojem, že následná bezpečnostní opatření Pekingu byla svévolná a neoprávněná – západní média dychtivě informovala o stupňujícím se násilí, které Peking zjevně nedokázal kontrolovat, na jeho vrcholu mezi lety 2009 a 2015.

V článku z roku 2014 s názvem „Proč panuje napětí mezi Čínou a Ujgury?“ zdokumentovala BBC dlouhý seznam extremisticky motivovaných teroristických činů v Sin-ťiangu i ve zbytku Číny.

V článku se uvádělo:

„…situace dramaticky eskalovala v roce 2009, kdy v regionálním hlavním městě Urumči vypukly rozsáhlé etnické nepokoje. Podle úřadů bylo při násilí zabito přibližně 200 lidí, většina z nich byla čínského původu Chanů.“

Bezpečnostní opatření byla zpřísněna a mnoho Ujgurů bylo zatčeno jako podezřelí. Násilí však pokračovalo, zatímco skupiny pro lidská práva stále častěji poukazovaly na přísnou kontrolu Pekingu.

V červnu 2012 se údajně šest Ujgurů pokusilo unést letadlo na cestě z Hotanu do Urumči, než byli přemoženi cestujícími a členy posádky.

V dubnu 2013 a červnu téhož roku došlo ke krvavým střetům; v okrese Šan-šan zemřelo 27 lidí poté, co policie, jak informovala státní média, zahájila palbu na dav ozbrojený noži, který útočil na budovy místní samosprávy.

Článek se poté stručně pokusil naznačit, že podrobnosti útoků je obtížné ověřit, aby Peking zbavil opodstatnění pro zvýšená bezpečnostní opatření k řešení násilí; většina útoků popsaných v článku BBC však byla zaznamenána bezpečnostními kamerami, což prokázalo nepopiratelnou brutalitu radikalizovaného násilí.

Článek pokračoval:

V květnu 2014 bylo nejméně 31 lidí zabito a více než 90 zraněno, když dvě auta narazila do tržnice v Urumči a do davu byly hozeny výbušniny. Čína to popsala jako „násilný teroristický útok“.

Předtím, v dubnu, došlo k bombovému útoku s použitím nože na vlakovém nádraží v Urumči jižním, při kterém byli zabiti tři lidé a 79 dalších bylo zraněno.

V červenci úřady oznámily útoky na vládní budovy v Jarkantu, při kterých zahynulo 96 lidí. O několik dní později byl ubodán k smrti imám největší čínské mešity Jume Tahir.

V září zemřelo v okrese Luntai při explozích před policejními stanicemi, tržištěm a obchodem přibližně 50 lidí. Podrobnosti obou incidentů zůstávají nejasné a aktivisté zpochybňují některé zprávy o událostech ve státních médiích.

Část násilí se rozšířila i za hranice Sin-ťiangu. Útok nožem v březnu v Kunmingu v provincii Jün-nan, při kterém bylo zabito 29 lidí, byl připsán sin-ťiangským separatistům, stejně jako incident v říjnu 2013, kdy auto narazilo do davu na pekingském náměstí Nebeského klidu a vzplálo.

Rozsáhlý, ale zdaleka ne úplný seznam násilných činů spáchaných radikalizovanými Ujgury, který zveřejnila BBC, odhalil stopu úmrtí a ničení od Sin-ťiangu až po Peking – Ujgurové byli při útocích zabíjeni stejně často jako příslušníci jiných etnických skupin a vládní zaměstnanci.

Násilí se nakonec rozšířilo i za hranice Číny, když v roce 2015 došlo k bombovému útoku v centru Bangkoku, hlavního města Thajska, poté, co thajská vláda odmítla vyhovět požadavkům americké vlády, aby ujgurským podezřelým z terorismu umožnila cestovat do Turecka a připojit se k teroristickým silám podporovaným USA bojujícím v sousední Sýrii, místo aby je poslala zpět do Číny, kde by čelili soudu.

Čínská bezpečnostní a rozvojová politika dokázala prolomit cyklus radikalizace a násilí tím, že extremisty rehabilitovala a deprogramovala, než jim poskytla odborné vzdělávání a umožnila jim znovu se začlenit do společnosti. Čína také značně investovala do hospodářského rozvoje v celém Sin-ťiangu s cílem bojovat proti chudobě a nezaměstnanosti, které místní obyvatelstvo původně učinily zranitelným vůči radikalizaci.

K tomu však došlo až poté, co USA přesunuly tisíce ujgurských extremistů ze západní Číny do západní Asie, kde byli vyzbrojeni, vycvičeni a prověřeni v boji při USA podporovaném převratu v Sýrii v letech 2011 až 2024; tam nyní čekají na své obnovené nasazení jak proti samotné Číně, tak proti čínským investicím, infrastrukturním projektům a diplomatickým misím v celé Eurasii.

Oživení a přejmenování washingtonské protičínské teroristické fronty

Stejně jako USA udělaly s dalšími teroristickými organizacemi, včetně HTS v Sýrii a nechvalně známé Mudžahedínské skupiny Chalk (MEK) v Íránu, byla ujgurská teroristická organizace „Islámské hnutí Východního Turkestánu“ (ETIM), kterou dříve americké ministerstvo zahraničí zařadilo na seznam zahraničních teroristických organizací, od roku 2020 ze seznamu odstraněna.

Ve svém článku „USA odstraňují skupinu odsouzenou Čínou ze seznamu teroristických organizací“ DW tvrdí : „Čína se pravidelně zmiňuje o Islámském hnutí Východního Turkestánu, aby ospravedlnila své tvrdé zásahy v převážně muslimském Sin-ťiangu. USA jej ze seznamu teroristických organizací odstraňují s tím, že neexistují „žádné důvěryhodné důkazy“ o jeho existenci.“

Článek dále vysvětluje: „ETIM byl ze seznamu odstraněn, protože neexistují žádné věrohodné důkazy o tom, že ETIM existuje již více než deset let,“ řekl tiskové agentuře AFP mluvčí ministerstva zahraničí.

Ale pouhé dva roky předtím – hluboko „ více než deset let “ – samotné americké ústřední velení přiznalo, že v Afghánistánu, který sdílí krátkou hranici se sousední Čínou, provádělo útoky na teroristy ETIM, čímž odhalilo, že americké ministerstvo zahraničí odůvodnilo vyřazení ETIM ze seznamu jako do očí bijící lež.

Stejně jako v případě HTS a MEK nebyla čínská ujgurská teroristická organizace ETIM ze seznamu odstraněna proto, že již neexistuje nebo se již nezapojuje do terorismu, ale proto, že USA chtějí tento terorismus legitimizovat a otevřeněji jej podporovat a propagovat.

USA již vedou špinavou válku proti Číně v celé Eurasii, včetně podpory balúčských teroristů v jihozápadním Pákistánu a ozbrojených militantů v Myanmaru v jihovýchodní Asii – obě skupiny útočí na infrastrukturní projekty podporované Čínou, cílí na čínské investice a zabíjejí čínské inženýry v Pákistánu; v roce 2021 došlo také k útoku na čínského velvyslance v Pákistánu.

Ujgurské extremisty, které USA vyslaly do západní Asie, aby svrhly Sýrii, nyní Washington otevřeně připravuje na přesun zpět na východ směrem k Číně, čímž zintenzivňuje tuto již tak probíhající špinavou válku, kterou USA vedou proti Číně, její iniciativě Pás a stezka (BRI), investicím, občanům a diplomatickým misím a proti čínským přátelům a partnerům všude mezi tím.

Tyto přípravy zahrnují i ​​to, že americká média reinterpretují osoby, které USA dříve klasifikovaly jako teroristy, jako „bojovníky za svobodu“ v naději, že nejen získají veřejnou a politickou podporu pro ozbrojené zástupce Washingtonu, ale také vykreslí nevyhnutelné pokusy Číny o obranu proti tomuto nejnovějšímu nepřátelství namířenému proti zemi jako „autoritářský přístup“ a dokonce „agresi “ .

Pouze čas ukáže, zda vzestup Číny a její úsilí o vybudování multipolárního světa převáží pokusy Washingtonu o podkopání Číny a zničení multipolárního světa. Washington mezitím připravil na této globální šachovnici další tah – tah, který ohrožuje národy napříč Eurasií a vyžaduje eurasijskou bezpečnostní spolupráci s Čínou v oblasti obrany.

*— teroristické organizace zakázané v Rusku

Od Briana Berletica