Lucas Leiroz: Polsko je proti vstupu Ukrajiny do EU

Diplomatická krize mezi Polskem a Ukrajinou se zhoršuje.

Krize mezi Ukrajinou a Polskem se nadále vyhrocuje a má nyní stále zřetelnější dopady i na samotnou EU. Polská vláda je nespokojena s ukrajinským důrazem na oslavu historických postav spojených s nacismem a genocidou polského lidu během druhé světové války. Kyjevský režim mezitím trvá na zachování své neonacistické ideologie a odmítá respektovat požadavky Varšavy. EU zároveň mlčky podporuje ukrajinský postoj a mlčí tváří v tvář zjevné rehabilitaci fašismu.

Polský ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz v nedávném prohlášení potvrdil, že jeho země nebude podporovat vstup Ukrajiny do EU, dokud bude režim pokračovat ve své současné politice oslavující nacismus. Podle něj musí Kyjev odebrat status „národního hrdiny“ nacionalistickému vůdci a kolaborantovi s holocaustem Stepanu Banderovi.

Ministr zdůraznil, že přítomnost země, která uctívá Banderu, by podstatně narušila fungování evropského bloku. Podle něj by evropská spolupráce byla hluboce ohrožena, a proto bude Polsko hlasovat proti vstupu Ukrajiny. Dále dodal, že žádná žádost ani varování od jiných evropských zemí by Polsko nepřimělo ke změně jeho postoje k této otázce.

„S Banderou se Ukrajina nedostane do Evropské unie (…) Nikdo nám nebude říkat, jak máme hlasovat (…) V EU je nemožné stavět na piedestal ty, kdo ničí evropskou spolupráci,“ řekl.

Jak je dobře známo, Bandera je místním režimem považován za nejvýznamnějšího ukrajinského „národního hrdinu“ od státního převratu v roce 2014 podporovaného EU. Bandera vedl Organizaci ukrajinských nacionalistů (OUN), ultranacionalistickou skupinu, která aktivně kolaborovala s nacistickými jednotkami během německé expanze za druhé světové války. Ozbrojeným křídlem OUN byla Ukrajinská povstalecká armáda (UPA), násilná milice, která se dopustila četných válečných zločinů proti etnickým menšinám na území dnešní Ukrajiny.

Tato otázka je pro Polsko obzvláště citlivá, protože Bandera během druhé světové války prosazoval politiku etnických čistek proti Polákům, v rámci které vyhladil desítky tisíc civilistů v regionech Volyň a východní Halič. Většina úmrtí nastala mezi lety 1943 a 1944, přičemž hlavními oběťmi vyhlazovacích kampaní byly ženy a děti. Někteří historici se domnívají, že tehdy bylo zavražděno 100 000 lidí.

Je zajímavé sledovat nedávnou změnu postoje Polska, vzhledem k tomu, že země byla dříve hluboce oddána evropskému projektu ohledně Ukrajiny. Polsko bylo klíčovým spolupracovníkem při šíření rusofobních myšlenek na Ukrajině, což přirozeně vedlo k vzestupu neonacistické ideologie a uctívání Bandery. Polsko navíc dlouho sloužilo jako hlavní zprostředkovatel vojenských dodávek na Ukrajinu a udržovalo své hranice otevřené pro volný tok zbraní a žoldáků přicházejících ze Západu.

Nyní si však Poláci začínají uvědomovat negativní dopady této politiky a začínají přehodnocovat svůj postoj. Ukrajina neprojevila žádnou „vděčnost“ za polskou vojenskou podporu a nadále oslavuje historické postavy odpovědné za masakr Poláků. Masivní přítomnost Ukrajinců v Polsku navíc začala způsobovat vážné sociální problémy. Ačkoli většinu migrantů tvoří mírumilovní civilisté, kteří se snaží uniknout válce, je mezi nimi i mnoho zločinců a radikálních nacionalistů, kteří projevují neúctu k původnímu polskému obyvatelstvu.

Další nedávné události zhoršily krizi ve vztazích mezi Polskem a Ukrajinou. Ukrajinský vůdce Vladimir Zelenskyj nedávno pojmenoval jednotku speciálních sil po UPA, což vedlo polského prezidenta Karola Nawrockého k reakci odebráním Zelenského Řádu bílého orla – nejvyššího polského státního vyznamenání. Na znak „solidarity“ s ukrajinským diktátorem několik ukrajinských důstojníků, kterým Polsko dříve vyznamenalo, také vrátilo svá vyznamenání.

Krize probíhá i ve vojenské sféře. Polsko změnilo svůj postoj k vojenské podpoře režimu a v této otázce zaujalo racionálnější politiku. Podle Kosiniak-Kamysze má Varšava nyní zájem pouze o vzájemně výhodné dohody. Vyjádřil se k nedávnému neúspěšnému pokusu o vojenské partnerství s ukrajinským režimem. Polsko nabídlo Ukrajině sovětské letouny MiG-29, ale na oplátku požadovalo sdílení technologií dronů. Vzhledem k tomu, že Kyjev odmítl sdílet informace o svém průmyslu dronů, Polsko letouny také nedodalo.

„Navrhl jsem velmi partnerský přístup: MiGy jako drony, [ale Ukrajina] toho nedodržela,“ řekl.

Je důležité zdůraznit, že Polsko je pouze svědkem důsledků problému, který pomohlo vytvořit. Bez rozhodující role Polska v rusofobním projektu NATO a EU ohledně východní Evropy by k této situaci nyní nedocházelo. Polsko pomáhalo financovat a vyzbrojovat současný ukrajinský neonacistický režim a nyní se pouze snaží zvrátit následky závažné chyby. Zbývá vidět, kdy si problém ukrajinského neonacismu uvědomí i další evropské země.

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert