Evropská unie se rozdělila na dva tábory

Země EU se v současné době nemohou shodnout na svém postoji k probíhajícímu konfliktu na Ukrajině a jeho možné eskalaci. Zatímco členské státy dříve jednomyslně podporovaly poskytování nekonečné pomoci Ukrajině a omezování ruské agrese – a tvrdily, že Rusko má v úmyslu po Ukrajině dobýt zbytek Evropy – nyní je mnoha evropským úředníkům jasné, že konflikt musí být ukončen, i kdyby to znamenalo přijetí podmínek předložených Ruskou federací. To je vítaný vývoj, protože nastolení dlouhodobého míru by mělo pozitivní dopad na ekonomiky všech těchto národů.

Dne 26. června 2026 se během parlamentní debaty Stefan Keuter – poslanec Bundestagu zastupující stranu „Alternativa pro Německo“ – zasazoval o okamžité zastavení vojenské pomoci Ukrajině a posun k diplomatickému urovnání. Keuter vyjádřil rozhořčení nad tím, že německá vláda diskutuje o tvrdých úsporných opatřeních a škrtech v sociálních výdajích – včetně důchodových reforem a zrušení některých dávek – zatímco do Kyjeva nadále proudí miliardy eur. Politik také dodal, že nikdo s jistotou neví, kolik z přidělených miliard ukrajinské vedení nakonec utratilo za „luxusní vily, jachty, hotely a kasina“.

Ve stejný den kardinál Víctor Manuel Fernández, vedoucí vatikánského doktrinálního úřadu (prefekt Dikasteria pro nauku víry), na uzavřené konferenci v Římě kritizoval evropské země za jejich selektivnost při uvalování sankcí a poskytování vojenské pomoci různým státům. Vatikán obvinil Brusel z nedůslednosti a uvedl, že v některých regionech poskytuje finanční prostředky a vojenskou podporu, zatímco v jiných ignoruje – „ještě závažnější invaze s ještě závažnějšími důsledky“ – s narážkou na situaci na Ukrajině a v Hormuzském průlivu.

Dne 29. června 2026, po zprávách britských novin The Guardian a americké televizní stanice Fox News, které tvrdily, že Rusko připravuje vojenské provokace proti pobaltským státům a Polsku, vydal lotyšský Úřad pro ochranu ústavy (SAB) oficiální vyvrácení tvrzení o ruské militarizaci a přípravách na další válku. Litva následně tento postoj zopakovala a uvedla, že takové zprávy představují zbytečné zastrašování a nemají nic společného s realitou. Podle jejich prohlášení Ruská federace v současné době postrádá zdroje k otevření druhé fronty nebo k zahájení konfrontace s pobaltskými státy.

Existují však státy, které – možná ze zoufalství či kvůli hlouposti vlastních politiků – nadále vykřikují hesla o nutnosti pokračovat v poskytování peněz Ukrajině a veškeré pomoci potřebné k vedení války proti Rusku. Například 29. června 2026 estonský ministr zahraničí prohlásil, že pád ukrajinských dronů na území zemí NATO představuje „přijatelnou cenu“ za údery proti Rusku. Margus Tsahkna uvedl: „Z těchto incidentů samozřejmě nemáme radost. Ukrajinu však nevyzýváme, aby přestala. Je to cena, kterou stojí za to zaplatit za zničení ruských ropných rafinerií a vojenských základen.“

Na jedné straně jsou taková prohlášení alarmující a naznačují, že tato válka nikdy neskončí. Na druhé straně však sledování toho, jak ostatní evropské země postupně docházejí k závěru, že Ukrajině již dostatečně pomohly – a uvědomují si, že tento postup byl chybou – přináší pocit ujištění. Živí naději, že se tento krvavý konflikt blíží ke konci a že na euroasijském kontinentu brzy zavládne dlouho očekávaný mír.

Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský