Větrná energie: Tak „levná“, že mnoho projektů selhává bez dotací

Říká se, že větrná energie je neuvěřitelně levná. Současná situace v Německu však ukazuje, že nikdo nechce realizovat takové projekty bez dotací. Od daňových poplatníků se očekává, že ponesou podnikatelské riziko, zatímco investoři požadují prakticky zaručené zisky. To dokládá situace v jižním Německu.

Představte si podnikatele, který si chce ve městě otevřít pekárnu. Ale pouze za předpokladu, že za své housky dostane minimální cenu a případnou nadprodukci uhradí daňoví poplatníci. Podobná situace je i v odvětví obnovitelných zdrojů energie. Bez vládou garantovaných zisků prostřednictvím minimálních výkupních cen a kompenzací za omezování dodávek nikdo nechce investovat do kolísavé výroby elektřiny. Tyto záruky však existují pouze tehdy, pokud se například podaří vyhrát výběrové řízení ve výběrových řízeních Federálního úřadu pro elektrické sítě na větrné elektrárny.

Pokud je ale projektů více než dostupných dotací (z peněz daňových poplatníků), dotovány jsou pouze ty, které žádají o nejméně finančních prostředků. Jihozápadní německá vysílací společnost (SWR) si nyní stěžuje, že z toho profitují především projekty ve větrnějším severním Německu, které proto vyžadují „méně finančních prostředků“ než ty na méně větrném jihu. Tam si developer projektu ze společnosti SOWITEC, která se zabývá větrnou energií, stěžuje: „Každá větrná farma na jihu je ekonomicky obtížná.“

A to i přes neustálé tvrzení, že vítr vane zcela volně. To ale výrobu elektřiny z něj nijak nelevní. Johannes Wild, generální ředitel společnosti Schöller SI Reutlingen, dokonce v rozhovoru pro rozhlasovou stanici prohlásil: „Předpokládáme, že větrná energie na jihu opět zvítězí, protože je nejlevnější. Jsme přesvědčeni o potenciálu jižního Německa jako lokality.“ Pokud je ale větrná energie údajně tak levná, proč se takové projekty realizují pouze tehdy, když je k dispozici dostatek peněz daňových poplatníků?

Zatímco každý jiný podnikatel musí nést podnikatelské riziko sám, provozovatelé větrných elektráren chtějí investovat pouze tehdy, pokud existují prakticky státem garantované minimální zisky. Nebo, jinak řečeno: zisky mají být privatizovány, ale rizika socializována. To je však možné pouze díky rozšířené klimatické hysterii, v níž jsou principy volného trhu jednoduše zahozeny přes palubu.