Larry C. Johnson: Co motivovalo Trumpa k uzavření dohody s Íránem?

Abych citoval Jamese Carvilla: „Je to ekonomika, ty hlupáku!“

V pondělí jsem napsal(a):

Otázka, kterou bychom si proto měli položit, zní: Proč Donald Trump ustoupil a přijal návrh, který Írán předložil již v dubnu?

Myslím, že existuje několik důvodů, ale tím nejdůležitějším je, že USA dochází ropa. To znamená, že Trump už nemůže uměle udržovat nízké ceny benzinu. Podle CNN klesly strategické rezervy ropy USA na nejnižší úroveň od roku 1983. Pokles byl způsoben pokračujícím odběrem ropy s cílem zmírnit dopady konfliktu s Íránem. Rezervy klesly na 340,3 milionu barelů – úroveň, která byla naposledy zaznamenána za Reaganovy administrativy, kdy se rezervy stále ještě budovaly. Denní spotřeba v USA se v roce 2026 předpokládá mezi 20 a 21 miliony barelů. To znamená, že rezervy vydrží 17 dní – do 1. července.

Dnes můj dobrý přítel Pepe Escobar oznámil, že Donald Trump byl o víkendu informován – pravděpodobně ministrem energetiky Chrisem Wrightem – že strategické rezervy ropy se rapidně zmenšují a mohly by být vyčerpány během několika týdnů.

Kdo by si pomyslel, že to Donald Trump sám potvrdí během své tiskové konference, na které oznamoval dohodu s Íránem?

Trump dnes novinářům řekl, že kdyby nebyl Hormuzský průliv znovu otevřen, zásoby ropy by byly vyčerpány do čtyř týdnů. Jeho přesná slova zněla:

„Naše zásoby vydrží asi na čtyři týdny. Víte, zásoby jsou po celém světě, ale nám by opravdu došly a pak by přišla doba, kdy byste už nemohli sehnat žádnou další ropu.“

Takže tady to máte: Trump a jeho nejvyšší ekonomičtí a energetickí poradci si uvědomují, že americká ekonomika by se mohla zhroutit ještě před koncem léta. To by výrazně ohrozilo šance republikánů na udržení kontroly nad Senátem a Sněmovnou reprezentantů.

Pokud jste si ještě nepřečetli Memorandum o porozumění (MoU), zde je:

Plné znění Islámábádského memoranda o porozumění mezi Íránskou islámskou republikou a Spojenými státy americkými

Íránská islámská republika a Spojené státy americké se dne 18. června 2026 společně a v dobré víře dohodly na následujícím:

1. Íránská islámská republika, Spojené státy americké a jejich spojenci v současné válce prohlašují podpisem tohoto memoranda okamžité a trvalé ukončení všech vojenských operací na všech frontách, včetně Libanonu. Zavazují se, že v budoucnu nezahájí žádnou válku ani vojenské operace proti sobě navzájem, zdrží se hrozeb nebo použití síly a zaručí územní celistvost a svrchovanost Libanonu. Konečná dohoda potvrdí trvalé ukončení války na všech frontách, včetně Libanonu, jakož i zbývající ustanovení této klauzule.

2. Íránská islámská republika a Spojené státy se zavazují respektovat vzájemnou suverenitu a územní celistvost a nevměšovat se do vnitřních záležitostí toho druhého.

3. Obě strany se zavazují vést jednání a dosáhnout konečné dohody nejpozději do 60 dnů. Tuto lhůtu lze po vzájemné dohodě prodloužit.

4. Ihned po podpisu tohoto memoranda začnou Spojené státy rušit svou námořní blokádu a veškeré formy obtěžování nebo obstrukce vůči Íránské islámské republice a blokádu zcela ukončí do 30 dnů. Během tohoto období bude lodní doprava obnovena v poměru k předválečné úrovni. Spojené státy se rovněž zavazují stáhnout své ozbrojené síly z pohraničních oblastí Íránu do 30 dnů od uzavření konečné dohody.

5. Po podpisu tohoto memoranda Íránská islámská republika s maximálním úsilím zaručí bezpečnou a bezplatnou plavbu obchodních lodí mezi Perským a Ománským zálivem po dobu 60 dnů. Námořní doprava má být zahájena okamžitě a plně obnovena do 30 dnů s přihlédnutím k technickým a vojenským překážkám a také k odminování ze strany Íránu. Írán bude s Ománským sultanátem jednat o budoucí správě a námořních službách v Hormuzském průlivu při respektování mezinárodního práva a suverénních práv pobřežních států.

6. Spojené státy se spolu se svými regionálními partnery zavazují k vytvoření závazného programu pro obnovu a hospodářský rozvoj Íránu s minimálním rozpočtem 300 miliard USD. Implementační mechanismus bude stanoven v konečné dohodě do 60 dnů. Spojené státy poskytnou veškerá potřebná schválení, výjimky a licence pro odpovídající finanční transakce.

7. Spojené státy se zavazují zrušit všechny sankce vůči Íránské islámské republice, včetně rezolucí Rady bezpečnosti OSN, rozhodnutí Rady guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii a všech primárních a sekundárních sankcí USA, a to v souladu s harmonogramem, který bude dohodnut v konečné dohodě. Obě strany uznávají zásadní význam zrušení sankcí a vyjadřují svůj záměr tyto otázky urychleně řešit v rámci jednání.

8. Íránská islámská republika znovu potvrzuje svůj závazek nevyrábět ani nezískávat jaderné zbraně. Obě strany se dohodly, že budou řešit status zásob obohacených materiálů prostřednictvím společně dohodnutého mechanismu a v souladu s harmonogramem stanoveným v článku 7, nebo alespoň prostřednictvím místního ředění pod dohledem Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Otázky obohacování uranu a další záležitosti týkající se íránských jaderných potřeb budou dále projednávány v rámci uspokojivém pro obě strany. Konečná dohoda tato ustanovení potvrdí.

9. Dokud nebude dosaženo konečné dohody, zůstane zachován status quo. Írán bude pokračovat ve svém současném jaderném programu, zatímco Spojené státy neuvalí nové sankce ani nenasadí do regionu další jednotky.

10. Spojené státy se zavazují, že ihned po podpisu memoranda udělí ministerstvu financí výjimky pro vývoz íránské ropy, petrochemických produktů a všech souvisejících služeb – včetně bankovnictví, pojišťovnictví a dopravy.

11. Spojené státy se zavazují plně uvolnit omezené nebo zmrazené finanční prostředky a aktiva Íránské islámské republiky. Postup uvolnění bude stanoven během jednání. Tyto finanční prostředky musí být plně k dispozici jakémukoli konečnému příjemci určenému guvernérem Íránské centrální banky. Spojené státy poskytnou veškerá potřebná schválení a licence.

12. Obě strany se dohodly na vytvoření mechanismu pro sledování úspěšného provádění tohoto memoranda a následného dodržování konečné dohody.

13. Po podpisu memoranda a zahájení provádění ustanovení 1, 4, 5, 10 a 11 zahájí Íránská islámská republika a Spojené státy jednání výhradně o zbývajících ustanoveních konečné dohody.

14. Konečná dohoda bude potvrzena závaznou rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů.

Trump má však stále jeden problém: Znovuotevření Hormuzského průlivu neznamená, že úzká hrdla na globálním trhu s ropou okamžitě zmizí.

Otevření průlivu je nezbytnou podmínkou pro normalizaci dodávek ropy, ale v žádném případě ne postačující. Několik faktorů zpozdí znatelné uvolnění tlaku na světové trhy o týdny nebo dokonce měsíce.

Problém ukotvených tankerů

Mnoho tankerů leží v Perském zálivu až čtyři měsíce naložených ropou. Tato ropa již není v optimálním stavu. Extrémní horko může způsobit ztráty kvality, tvorbu sedimentů a změny v těžších složkách. Mnoho nákladů musí být před dodáním testováno, smícháno nebo zpracováno.

Kromě toho samotné lodě stály celé měsíce. Motory se musely opatrně znovu spouštět, znečištění trupu snižovalo rychlost a některé lodě vyžadují technické kontroly, než se jim dovolí znovu vyplout.

I kdyby všechny tankery vypluly okamžitě, přístavy a rafinerie by nedokázaly zvládnout záplavu zásilek současně. Je nutné koordinovat kotviště, skladovací kapacity a využití rafinerií.

Problém s dobou přepravy

Ani za normálních podmínek se ropa na světovém trhu neobjeví okamžitě. Cesta supertankeru z Íránu nebo Saúdské Arábie do Rotterdamu trvá přibližně 18 až 25 dní. Následuje vykládka, zpracování v rafinérii a distribuce.

Ani nově naložená ropa by se proto ke spotřebitelům jako benzín nebo nafta dostala až po dobu nejméně pěti až sedmi týdnů.

Problém s doly

Tohle by mohlo být největší úzké hrdlo ze všech.

Memorandum pouze zavazuje Írán k vynaložení „co největšího úsilí“ na otevření průlivu a odminování. Odminování mořských min je však pomalý a nákladný proces.

Hormuzský průliv je v nejužším místě široký pouze asi 21 námořních mil a pro lodní dopravu jsou k dispozici pouze dva průlivy, každý široký asi dvě míle. Írán měl na položení min čtyři měsíce.

Každá podezřelá mina musí být lokalizována, identifikována a zneškodněna nebo odpálena. V současné době neexistuje mezinárodní shoda na tom, kdo je odpovědný za odstraňování a kdy jsou přepravní kanály považovány za bezpečné.

Podle dubnové zprávy deníku Washington Post Pentagon informoval Kongres, že úplné vyčištění Hormuzského průlivu by mohlo trvat až šest měsíců.

Problém s pojištěním

Dokud bude region považován za vysoce rizikovou oblast, zůstanou pojistné sazby extrémně vysoké. Pojišťovny nebudou měnit svou klasifikaci pouze na základě diplomatického dokumentu, ale až po delším období bez incidentů.

Mnoho přepravních společností proto neposílá své nejcennější tankery vodami, které jsou považovány za nebezpečné nebo je lze pojistit pouze za obrovské náklady.

Celkový obraz

Znovuotevření Hormuzského průlivu je předpokladem pro normalizaci trhu s ropou – nikoli normalizace samotná.

Realisticky vzato se lodní doprava zpočátku obnoví opatrně. Poté bude následovat postupná certifikace uvolněných přepravních tras, návrat pravidelných přepravních společností a nakonec – o několik týdnů později – samotný příchod dalších množství ropy do rafinerií.

Rozumný odhad je, že světové trhy by mohly začít z dnešní dohody znatelně těžit nejdříve za šest až deset týdnů – za předpokladu, že nedojde k žádným incidentům, k žádným zásahům do min, k žádným politickým neúspěchům a Írán bude spolupracovat na odminování.

Ačkoli je Trumpovo rozhodnutí uzavřít memorandum s Íránem pozitivním krokem (a mýlil jsem se ve svém odhadu, že se tak nestane), cesta k ekonomickému oživení a stabilizaci světových trhů je stále vzdálena měsíce.

Ještě jedna ironická poznámka: Trump podepsal memorandum elektronicky v Zrcadlové síni Versailleského paláce – na stejném místě, kde byla po první světové válce podepsána Versailleská smlouva. Zda Trump v té době myslel na vítězství Spojenců, je jistě otázkou.