Andrew Korybko: Írán tak dosáhl překvapení století
Jen málo lidí mimo Írán, jeho „Osu odporu“ a jejich mezinárodní podporovatele si myslelo, že se mu podaří vyhnout osudu Iráku, Libye a Sýrie.
Mnozí očekávali, že Írán na začátku třetí války v Perském zálivu půjde stejnou cestou jako Irák, Libye a Sýrie, a proto lze výsledek tohoto konfliktu označit za převrat století. Írán nezničil Izrael, jak dlouho hrozil, ani nepotopil žádné americké lodě, jak jeho mediální náhražky nafukovaly jeho příznivce, ale oba – a zejména Izrael – byli těžce poškozeni. Írán přežil, i když samozřejmě oslabený, jak je zde vysvětleno , a to díky pěti faktorům, které budou nyní vyjmenovány níže:
———-
1. Obrovský arzenál dronů a raket
Íránští stratégové moudře před lety předvídali, že budoucnost kinetické války bude zaměřena na dálku a bez posádky. Chápali také důležitost vybudování vojensko-průmyslového komplexu, který bude v případě blokády co nejvíce sebejistý. Za tímto účelem si nashromáždili veškeré zahraniční suroviny potřebné k rozšíření svého arzenálu dronů a raket za daných podmínek, což Íránu umožnilo udeřit proti jeho protivníkům i poté, co zničili jeho systémy protivzdušné obrany.
2. Ochota k reciproční eskalaci
Ke cti Íránu je třeba poznamenat, že se nebál reciproční eskalace útoků proti Izraeli, USA nebo státům Perského zálivu, jejichž vzdušný prostor a/nebo zařízení (ať už letecké základny, radary, doky atd.) proti němu tyto státy používaly. Írán v tom pokračoval i přes to, že jeho protivníci disponují jadernými zbraněmi, a v Trumpově případě zlověstně naznačoval použití těchto zbraní ke zničení jeho tisícileté civilizace. Tím, že Írán zvýšil náklady pro své protivníky a zároveň absorboval ještě větší náklady, které mu oni způsobili, všechny překvapil.
3. Decentralizovaná mozaiková obrana
Íránští stratégové také moudře předvídali, že jejich protivníci pravděpodobně sťou jejich vedení, a proto bylo nutné decentralizovat obranu země vedenou IRGC, aby bylo možné udržet reciproční eskalaci vedenou drony a raketami, o které se očekávalo, že nakonec vyčerpá jejich zranitelnější protivníky. Tento přístup nebyl bez rizik, protože téměř vyvolal válku s Ázerbájdžánem , a tedy možná i s členskou zemí NATO Tureckem, ale celkově byl mimořádně úspěšný a daleko předčil očekávání.
4. Patrioticky sjednocená populace
Navzdory občasnému politickému násilí (pravděpodobně zhoršovanému ze zahraničí zneužíváním již existujících křivd) se drtivá většina Íránců vlastenecky sjednotila v obraně svého civilizačního státu. Většina lidí všech politických, náboženských, etnických a regionálních identit pochopila existenční sázky poté, co o nich Izrael a USA výslovně diskutovaly, a proto nedošlo k žádným válečným povstáním, aby se vyhnuli plnění rozkazů svých protivníků. Trpělivě tak snášeli své utrpení.
5. Strategická diplomatická trpělivost
A konečně, íránští vyjednavači nepřijali první nabízenou dohodu, a to i přes rostoucí náklady pro jejich stát, částečně proto, aby prodloužili bolest, kterou válka způsobila jejich protivníkům, v naději, že je to rozdělí a povede tak k příznivějšímu mezinárodnímu kontextu pro ukončení nepřátelských akcí. Také počítali s tím, že jejich obyvatelstvo zůstane jednotné, což byl základ, na kterém byla tato politika postavena, a také důvod, proč americká politika „maximálního tlaku“ nevedla k „ bezpodmínečné kapitulaci “ Íránu.
———-
Írán mistrovsky propojil vojenské, strategické, politické a diplomatické faktory, aby přežil třetí válku v Perském zálivu, což je bezpochyby vítězství vzhledem k tomu, kolik lidí očekávalo, že se vydá po cestě Iráku, Libye a Sýrie. Írán sice nezničil Izrael, který mnoho jeho příznivců považovalo za měřítko úspěchu před vypuknutím nepřátelských akcí a který jim byl slibován, pokud k nim dojde, přesto svému nepříteli způsobil nebývalé škody. Izrael udělal totéž Íránu, ale i tak prohrál, protože plně nedosáhl žádného ze svých cílů .
