Karel Strakoš: Děti na celoživotní pilulce
Ministr Vojtěch otevírá továrnu Novo Nordisk a ihned ji zajišťuje byznys.
V pátek 12. června 2026 stojí ministr zdravotnictví Adam Vojtěch před nově otevřeným závodem dánského farmaceutického giganta Novo Nordisk v Jevanech u Prahy. Slavnostní přestřižení pásky, gratulace premiéra Andreje Babiše a slova o investici do zdraví.
Ještě téhož dne Vojtěch oznamuje, že stát zvažuje hradit z veřejného zdravotního pojištění moderní léky na hubnutí obézním dětem od 12 do 18 let. Rozhodnutí SÚKL má padnout do konce roku.
Podle premiéra Babiše trpí v Česku obezitou 245 tisíc dětí. Data SZÚ z roku 2024 uvádějí, že obézních je přibližně 12 procent dětí a nadváhou nebo obezitou pak trpí více než pětina dospívajících. Problém je reálný a jeho příčiny jsou známé již desítky let. Ultra zpracované potraviny, slazené nápoje, sedavý životní styl a oslabení tradičního rodinného prostředí.
Místo systémového řešení příčin jako masivní prevence ve školách, regulace marketingu nezdravých potravin, podpora pohybu a zdravých rodinných návyků, tak stát sáhne po chemické zkratce. Pilulka, respektive týdenní injekce, která potlačuje chuť k jídlu, má být „doplňkem“ k dietě a pohybu.
V praxi to však znamená jediné. Doživotní užívání léků, se kterými se začíná už ve dvanácti letech.
Studie na adolescentech, např. STEP TEENS ukazují krátkodobě výrazný úbytek váhy. Po vysazení léku se však váha u většiny pacientů rychle vrací, často ze dvou třetin během jediného roku. Dlouhodobá data u dětí přitom chybí. Neznáme plně dopady na vyvíjející se mozek, kostní hustotu, hormonální systém ani psychiku. Vedlejší účinky jako zažívací obtíže, nevolnost či riziko úbytku svalové hmoty jsou sice dobře zdokumentované, přesto se o nich raději mlčí.
Ministr přesto mluví o investici do veřejného zdraví. Realita je ovšem poněkud jiná. Nově otevřená továrna potřebuje stabilní trh. A co může být výhodnější než začít už s dětmi, za něž rozhodují rodiče a lékaři.
Jedna nová generace pacientů, kteří mohou zůstat závislí na chronické ,,léčbě“ desítky let. Nejprve na lécích proti obezitě, později na těch proti diabetu, vysokému tlaku, vysokému cholesterolu a dalším následkům jojo efektu.
Tento přístup není nový. Během pandemie covidu jsme byli svědky podobného tlaku na rychlá farmaceutická řešení, včetně plošného očkování dětí a těhotných žen, často za cenu přehlížení rizik a absence dlouhodobých dat.
Tehdy šlo o ochranu společnosti. Dnes se jedná o investici do zdraví.
V obou případech však profitují především velké farmaceutické firmy a ti, kdo k nim mají blízko.
Nechvalné Vojtěchovo angažmá v covidové éře a nyní přímé propojení oznámení o hrazení léků proti obezitě dětem s otevřením továrny Novo Nordisk vyvolává oprávněné otázky o nezávislosti rozhodovacích procesů. Stát místo budování kapacit pro skutečnou behaviorální terapii, která je v Česku chronicky podfinancovaná a s čekacími dobami v řádu měsíců, raději volí cestu nejmenšího odporu a největšího zisku pro výrobce.
Dítě se nemůže bránit.
Dospělý pacient má nástroje, jak se rozhodnutí o vlastní léčbě aktivně účastnit. Může si informace ověřit, vyhledat druhý názor, konzultovat a nakonec se svobodně rozhodnout. Dítě tuto možnost nemá. Za dvanáctileté rozhodnou rodiče na doporučení lékaře, v ordinaci, během několika minut.
Ani rodiče ani ošetřující lékař přitom nejsou v takové situaci zcela nestranní. Rodiče chtějí trpícímu dítěti pomoci co nejrychleji, lékař má omezený čas a omezené nástroje. Nikdo z nich nemusí mít špatný úmysl, ale nikdo z nich také nepředstavuje dostatečnou pojistku.
Přitom precedenty existují. Některé závažné lékařské zásahy do zdraví dítěte jako experimentální léčby nebo určité operace vyžadují víceúrovňový souhlas a posouzení nezávislými odborníky. Neexistuje jediný rozumný důvod, proč by zahájení prakticky doživotní hormonální terapie u dvanáctiletého dítěte nemělo podléhat posouzení nezávislé komise lékařů a odborníků.
Obětovat děti na oltář farmaceutického byznysu je za hranou morálky. V sedmdesátých a osmdesátých letech bylo těžce obézní dítě výjimkou, často spojenou s vážným onemocněním. Dnes jde o masový jev způsobený prostředím, které jsme jim sami vytvořili.
Místo, aby společnost řešila kořeny problému, nabízí dvanáctiletým chemickou berlu a vytváří jejich závislost na farmaceutickém průmyslu, už od útlého věku.
Předstírat, že pilulka nebo injekce vyřeší něco, co vyžaduje disciplínu, funkční rodinné zázemí a politickou odvahu postavit se silným lobbistům potravinářského i farmaceutického průmyslu, dětem nijak nepomůže.
Ministr Vojtěch a vláda mají ještě čas své rozhodnutí přehodnotit. Pokud tak neučiní, vyšlou jasný vzkaz, že v Česku se dětská obezita řešit nebude. Bude se na ní vydělávat. A ty děti za to budou platit celý život.
