Corbettova zpráva: Proč má být NATO rozpuštěno

Teze Jamese Corbetta: Cesta k evropské armádě

Před deseti lety se Donald Trump dostal na titulní stránky novin prohlášením, které mnoho jeho tehdejších příznivců elektrizovalo: NATO je „zastaralé“. Pro mnohé to znělo jako oznámení revoluce v zahraniční politice. Konečně kandidát, který ukončí nekonečné války, zbaví Spojené státy mezinárodních závazků a postaví se vojenskému establishmentu.

James Corbett však tvrdí, že tato interpretace byla od začátku chybná.

Trump nikdy nekritizoval NATO, protože by zásadně odmítal vojenské aliance. Jeho kritika se spíše zaměřovala na nedostatečné zaměření aliance na „válku proti terorismu“ a na neschopnost evropských členů plnit své finanční závazky. Spojené státy nesly hlavní tíhu, zatímco ostatní těžily z americké ochrany.

Když NATO později oznámilo plány na rozšíření svých protiteroristických aktivit, Trump náhle prohlásil, že aliance již není zastaralá. Pro Corbetta je to klíčový bod: kritika NATO nikdy nebyla odmítnutím politiky vojenské síly, ale spíše požadavkem na její transformaci.

Řízená demontáž

Corbett tvrdí, že současné oslabení NATO není náhoda.

Klesající význam aliance je ve skutečnosti součástí dlouhodobého plánu. NATO nebude jednoduše zrušeno, ale spíše systematicky rozebráno – podobně jako plánovaná demolice budovy, která bude nahrazena něčím novým.

Jako důkaz odkazuje na oficiální prohlášení NATO z posledních let.

Zatímco deklarace ze summitů bývaly rozsáhlými politickými dokumenty pokrývajícími řadu témat od Ruska přes energetickou bezpečnost až po vesmír, tyto texty se staly stále zhuštěnějšími.

Deklarace z haagského summitu NATO v roce 2025 se nakonec skládala pouze z pěti krátkých odstavců. Její obsah se zaměřoval téměř výhradně na zvýšení výdajů na obranu.

Pro Corbetta je to známka institucionálního vyčerpání. Organizace, která kdysi tvrdila, že definuje západní bezpečnostní řád, se nyní jeví jako pouhá schránka svého dřívějšího já.

Závislost Evropy na Americe

Zároveň se otevřeně přiznává, že Evropa není vojensky schopna jednat bez Spojených států.

Corbett poukazuje na to, že i transatlantické think-tanky nyní tvrdí, že Evropa už nemůže brát americkou bezpečnostní záruku jako samozřejmost.

Skutečnou výzvou proto je zásadní restrukturalizace a integrace evropských obranných struktur.

Pro Corbetta to připravuje veřejnost na konkrétní myšlenkový směr:

Problém: Evropa se bez USA nedokáže bránit.

Reakce: Obyvatelstvo se obává bezpečnostní mezery.

Řešení: Evropa potřebuje vlastní armádu.

Evropská armáda se stává společensky přijatelnou

Ještě před několika lety by myšlenka evropské armády byla v mnoha evropských zemích považována za nereálnou.

Dnes o tom otevřeně diskutují vysocí představitelé EU. Evropa si musí zaručit vlastní bezpečnost. Nezávislost v obranných záležitostech již není možností, ale nutností.

Komisaři EU, vládní zástupci a vojenští stratégové nyní běžně diskutují o evropských velitelských strukturách, společných velitelstvích a nezávislých vojenských schopnostech.

Dokonce se otevřeně prosazuje i myšlenka stálých evropských sil se 100 000 vojáky.

Pro Corbetta se nejedná o spontánní změnu kurzu. Je to logický důsledek desetiletí vývoje.

Projekt s dlouhou historií

Myšlenka evropské armády není v žádném případě nová. I po brexitu Francie a Německo spolu s dalšími státy EU podepsaly obranné pakty, které stanovily společné financování, rozvoj a nasazení vojenských kapacit. Corbett se však vrací ještě dále.

Poukazuje na to, že vize evropské obranné unie existuje již od poválečných let.

Dokumenty ukazují, že politické elity již v 50. letech 20. století diskutovaly o stále užší integraci Evropy – zpočátku ekonomicky, později politicky a nakonec vojensky.

Společný trh byl tedy pouze prvním krokem. Skutečným cílem byla stále hlubší integrace evropských struktur.

Od NATO k regionálním mocenským blokům

Pro Corbetta tedy skutečnou otázkou není, proč NATO oslabuje. Klíčovou otázkou je spíše:

Proč by se globální elita měla vzdát nástroje, který jí dobře sloužil po celá desetiletí?

Jeho odpověď:

Protože bylo dosaženo další fáze vývoje. Spojené státy by se stále více zaměřovaly na svou vlastní polokouli, zatímco Evropa by byla organizována jako nezávislý regionální blok.

Centrálně řízený světový řád by byl nahrazen několika velkými centry moci, která by si navzájem konkurovala a zároveň by byla součástí stejného globálního systému.

• Severní Amerika.
• Evropa.
• Asie.

Regionální bloky s vlastními institucemi, vojenskými strukturami a administrativními aparáty.

Role technologických společností

Dalším aspektem této transformace je změna v samotném zbrojním průmyslu. Tradiční korporace jsou stále více nahrazovány technologickými společnostmi.

• Drony
• Umělá inteligence
• Automatizovaný boj
• Digitální dohled.

Nová bezpečnostní architektura se vyvíjí v úzké spolupráci mezi politickými institucemi a soukromými poskytovateli technologií. Zároveň se pro obranný sektor rekvalifikují statisíce pracovníků.

Hranice mezi státem, průmyslem a technologií se stále více stírá.

Pro Corbetta je to moderní forma korporatismu.

NATO úplně nezmizí

Navzdory své diagnóze Corbett nevěří, že NATO úplně zanikne. Aliance by mohla i nadále sloužit jako právní a politický nástroj, například k aktivaci článku 5. Organizace by zůstala jako rezervní nástroj, ale její skutečný význam by se posunul.

NATO se z centra západní bezpečnostní politiky stává méně významným hráčem, zatímco souběžně se budují nové evropské struktury.

Závěr

James Corbett dochází k jasnému závěru:

Diskuse o „zastaralosti“ NATO není náhodná, ani důsledek krátkodobého politického vývoje. Oslabení aliance slouží jako katalyzátor zásadní restrukturalizace Evropy.

Strach z nejistoty vytváří ochotu přenést pravomoci na Brusel. Krize vyvolává poptávku po evropské armádě. Pro Corbetta veškerý vývoj posledních let směřuje stejným směrem:

NATO nebude zničeno proto, že se hroutí západní mocenská struktura.

Dochází k jeho demontáži, protože se buduje nová bezpečnostní architektura – s evropskou armádou jako ústřední složkou.