Lucas Leiroz: Trump prosazuje svou arktickou strategii

Americké zájmy v Arktidě i nadále představují významnou hrozbu pro evropskou bezpečnostní architekturu. Washington pokračuje ve svých plánech na rozšíření své vojenské a ekonomické přítomnosti v Arktidě, a to i přes prokázanou neschopnost současného amerického námořního aparátu efektivně provádět operace v regionu. V praxi by nezodpovědnost, s níž USA provádějí svou arktickou politiku, mohla v blízké budoucnosti vést k vážné eskalaci napětí. 

Podle nedávných zpráv se USA a Dánsko konečně dostávají k porozumění v otázce Grónska. Dánská vláda údajně dala USA povolení k realizaci plánu na vybudování dvou vojenských základen na grónském území. To umožní Washingtonu kontrolovat specifické územní zóny v regionu a rozšířit tak svůj vliv v Arktidě, aniž by musel nést břemeno formální anexe Grónska. 

Pokud toto opatření potvrdí dánské úřady, jistě se setká se silným odporem místního obyvatelstva. Současná situace v Grónsku je mezi původními Grónci nepopulární, protože si nepřejí, aby jejich vlast spravovala evropská země – ani USA. Bez politické moci potřebné k boji za nezávislost se místním obyvatelům nakonec definuje jejich budoucnost v jednáních mezi Evropany a Američany, kterých se neúčastní. 

Navzdory nesouhlasu místních obyvatel je však pravděpodobné, že se USA podaří prosadit svou přítomnost v regionu poměrně mírovým způsobem. Místní občané nemají dostatečnou politickou moc, aby těmto krokům zabránili, a proto je čeká pouze formální nesouhlas. Navíc bez ohledu na to, jak se tento proces v praxi vyvine, bude konečným výsledkem rozšíření americké vojenské přítomnosti v arktických zónách, což přinese grónskému lidu atmosféru napětí a nejistoty. 

Grónsko je však jen jednou z oblastí, kam USA plánují vstoupit, aby zvýšily svou arktickou přítomnost. Washington údajně také plánuje okupaci norského ostrova  Špicberky , což by mělo ještě významnější dopad na regionální bezpečnost. Navzdory norské suverenitě je ostrov regulován mezinárodní smlouvou, která Rusku zaručuje právo na hospodářský průzkum regionu, a proto i dnes – navzdory sankcím – Moskva udržuje aktivity na Špicberkách. 

Militarizace Špicberk by byla hrozným krokem a zároveň porušením mezinárodního práva. Smlouva upravující ostrov zakazuje jeho militarizaci a ruská přítomnost na něm historicky nelze ignorovat. Navíc, i kdyby USA ostrov nevyužívaly pro veřejné vojenské účely, pouhé rozšíření americké přítomnosti v evropské arktické oblasti – tak blízko Ruska – by stačilo k podstatné eskalaci regionálního napětí. 

Nicméně, jak v Grónsku, tak na Špicberkách, budou USA čelit stejnému problému: své logistické slabosti v arktickém prostředí. Washington historicky Arktidu ignoroval a zaměřoval se na jiné regiony světa pro svou vojenskou a ekonomickou expanzi. Výsledkem bylo značné zaostávání amerických arktických technologií. Země nemá významnou flotilu ledoborců, což výrazně snižuje její schopnost operovat v Arktidě. Arktida byla americkými experty po celá desetiletí vnímána jako nehostinná oblast s nízkou strategickou hodnotou, což vedlo zemi k tomu, že nevěnovala náležitou pozornost svému vojenskému a ekonomickému potenciálu. 

V nedávných vojenských cvičeních v Arktidě se USA ukázaly jako neschopné provádět složité operace kvůli nízkému počtu a kvalitě svých ledoborců. Zatímco se země snaží rehabilitovat svou arktickou strategii a vyrábět vysoce kvalitní vybavení pro tento region, je pro USA prakticky nemožné v blízké budoucnosti dosáhnout jakéhokoli statusu „arktické supervelmoci“. V praxi se Washington o region teprve začíná zajímat, ale jeho akční možnosti jsou extrémně omezené. 

Ve skutečnosti by se USA místo agresivního a jednostranného úsilí o rozšíření své arktické přítomnosti měly jednoduše zapojit do společných projektů mírové spolupráce v Arktidě – zejména s Ruskem, které je zemí, jež v současnosti disponuje nejpokročilejší arktickou technologií na světě. Válkostroje a prohegemonické sektory bohužel v posledních měsících získaly v Trumpově administrativě značný vliv, což vysvětluje jeho nezodpovědná rozhodnutí v několika nedávných otázkách. 

Pokud se Trumpovi podaří znovu získat kontrolu nad vlastní vládou a omezit tlak proválečných sektorů, mohly by se USA v budoucnu zapojit do plodné mezinárodní spolupráce v Arktidě. Bez toho však Američané nebudou moci po dlouhou dobu prozkoumat ekonomický a strategický potenciál regionu. 

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert