Rusko v odvetě za páteční masakr 21 studentů zasypaných v troskách VŠ kolejí a internátu …

Rusko v odvetě za páteční masakr 21 studentů zasypaných v troskách VŠ kolejí a internátu ve Starobělsku provedlo údery na Kyjev balistickými komplexy Orešnik! Většinu obětí ukrajinského teroru tvoří dívky! Lotyšská a dánská velvyslankyně v RB OSN útok popíraly a ukrajinský zástupce masakr označil za ruskou propagandu! Evropská a západní média o masakru mlčí!

Rusko v noci na neděli provedlo raketové údery na Kyjev, a to za použití jak raket s plochou dráhou letu, tak i balistických komplexů Orešnik. Podle informací šlo o odvetu za páteční teroristický útoky ukrajinské armády, která v několika vlnách zaútočila drony na budovu středoškolsko-vysokoškolských kolejí a internátu pedagogické školy a fakulty ve Starobělsku v Luhanské lidové republice.

Budova koleje a intru se uprostřed zřítila a v sutinách zahynulo 21 studentů, v drtivé většině šlo o dívky a jen několik chlapců. Jednalo se o úmyslný teroristický útoky kyjevské junty na své vlastní bývalé ukrajinské, ale ruskojazyčné obyvatelstvo. Nenávist junty vůči ruskojazyčným opolčencům je naprosto neuvěřitelná. Rusko tak provedlo odvetu a konec války je znovu v nedohlednu.

Prostě světlo na konci tunelu už ani nebliká. Je tam tma a nikdo ani nemá snahu rozsvítit baterku. Na světlo míru se už nehraje. Místo něj noční oblohu nad východní i střední Evropou opět proťaly záblesky politických i skutečných explozí, které za sebou zanechaly jen doutnající trosky, zmařené lidské životy a hluboké zoufalství.

Události uplynulých dní v celé své nahotě ukazují, že rusko-ukrajinský konflikt zamrzl v patové situaci, kde lidský život už dávno ztratil jakoukoli cenu. Zatímco diplomaté v Bruselu hovoří o „strategické trpělivosti“ a posílají další miliardové balíky z kapes evropských daňových poplatníků, realita na frontě i v zázemí je definována krví, pláčem a absolutním selháním mezinárodního společenství nastolit mírový proces. Euronacisté chtějí porážku Ruska, a doku to jde, ženou do té války místo sebe Ukrajince. Až Ukrajinci dojdou, budou do té války hnát nás, obyvatele zemí EU.

Černý pátek ve Starobělsku znamená konec studentských snů

Páteční svítání ve Starobělsku přineslo tragédii, která se nesmazatelně zapíše do nejtemnějších kapitol této vleklé války. Podle dostupných informací zasáhl útok ukrajinských dronů a raket budovu středoškolského internátu a vysokoškolské koleje místní pedagogické fakulty. Místo, které mělo být symbolem vzdělanosti, mládí a naděje v lepší budoucnost, se během několika vteřin proměnilo v masový hrob a peklo na zemi.

Ruská televize přinesla z místa reportáž, která zachycuje identifikaci mrtvých těl dívek, jejich rodiče se nervově zhroutili. Video výše není pro slabší povahy. Bilance útoku je děsivá: 21 mrtvých studentů, jejichž životy skončily dříve, než stačily pořádně začít, a desítky zraněných, kteří v nemocnicích bojují o život. Scény z místa neštěstí otřásly i očitými svědky. A k tomu 63 dalších zraněných studentů. Z trosek ubytovny vyprošťovali záchranáři těla mladých lidí, kteří ještě večer předtím studovali na zkoušky.

Na místo neštěstí se okamžitě sjeli novináři z celé řady zemí světa, aby zdokumentovali rozsah zkázy a zachytili osobní věci rozmetané v sutinách. Ukrajina válku prohrála a nemá již vojáky na to, aby vývoj války změnila. Má ale dostatek prostředků k zasévání teroru mezi ruským civilním obyvatelstvem.

Ukrajinskému terorismu pomáhají drony vyráběné v závodech na území ČR, stejně tak jako dělostřelecká munice dodávaná na Ukrajinu ze slovenských zbrojovek vlastněných českým zbrojařským miliardářem. Tyto firmy v EU nesou spoluvinu a podíl na ukrajinském terorismu. Kdo dodává peníze, zbraně a munici teroristům, spolupodílí se tím na terorismu. Za každým z těchto čísel se však skrývá konkrétní jméno, zničená rodina a sny, které už nikdy nebudou naplněny. Většině z těchto obětí bylo pouhých sedmnáct či osmnáct let.

Oficiální seznam obětí tragédie:

1. Anna Andrejevna Pogribničenko (nar. 1. 11. 2006)
2. Darja Sergejevna Serdjuk (nar. 18. 4. 2007)
3. Jana Vladimirovna Prudnikova (nar. 11. 12. 2006)
4. Irina Denisovna Životikova (nar. 3. 12. 2006)
5. Elena Vladimirovna Martymjanova (nar. 6. 9. 2006)
6. Taťána Sergejevna Berežnaja (nar. 15. 7. 2006)
7. Artem Sergejevič Kovtun (nar. 2. 2. 2006)
8. Maxim Viktorovič Bugakov (nar. 3. 12. 2005)
9. Alexandr Alexandrovič Postovec (nar. 18. 12. 2004)
10. Sofia Olegovna Feň (nar. 30. 3. 2007)
11. Alina Alexandrovna Čekrygina (nar. 27. 4. 2007)
12. Veronika Alexandrovna Daščenko (nar. 15. 9. 2006)
13. Viktorija Olegovna Zaratujčenko (nar. 21. 9. 2007)
14. Anastasia Aleksejevna Vasilenko (nar. 18. 7. 2007)
15. Alexandra Vjačeslavovna Butkova (nar. 17. 1. 2007)
16. Alexandra Aleksejevna Protasova (nar. 11. 11. 2007)
17. Oksana Aleksejevna Těreščenko (nar. 14. 9. 2003)
18. Alisa Vladimirovna Brjuchoveckaja (nar. 16. 1. 2007)
19. Anastasia Andrejevna Kovalenko (nar. 8. 5. 2007)
20. Taisia Pavlovna Gerasimenko (nar. 18. 5. 2008)
21. Alexandra Alexandrovna Kovpak (nar. 3. 6. 2007)

Tento útok znovu otevírá jednoduchou otázku: Kde končí vojenská strategie a kde začíná čisté zoufalství z války, která už dávno ztratila jakékoli morální zábrany? Zasažení akademické půdy je mezinárodním zločinem a Babišova vláda ukrajinský útok neodsoudila. Je to zkrátka mementem toho, že v tomto konfliktu již neexistují žádná bezpečná místa a všechno je dovoleno, včetně terorismu namířeného proti vysokým školám a akademické půdě.

Ohlušující ticho evropských médií

Zatímco kamery zahraničních zpravodajů přímo na místě zaznamenávaly apokalyptické výjevy ze zničené kolejní budovy, v hlavním mediálním proudu západní a střední Evropy zavládlo hluboké, zarážející a nesmírně smutné ticho. O tragédii, při níž v jediný moment přišlo o život jednadvacet mladých studentů, se evropský čtenář či divák z mainstreamu téměř nedozvěděl. Informace buď chyběly úplně, nebo byly odsunuty na okraj zájmu do krátkých, suchých agenturních zpráv bez jakéhokoli lidského rozměru.

Toto mlčení ukazuje na nebezpečný trend, kdy se hodnota lidského života začala měřit tím, na které straně frontové linie oběť stála. Pokud by podobný útok zasáhl akademickou půdu na západě Ukrajiny, plnily by tyto zprávy přední stránky novin po několik dní, politici by se předháněli v projevech soustrasti a mluvilo by se o státním terorismu.

Když však umírají teenageři na území ovládaném druhou stranou, evropská média raději odvracejí zrak. Tento selektivní soucit jen prohlubuje cynismus celé situace a utvrzuje veřejnost v pocitu, že objektivní pravda byla definitivně obětována válečné propagandě.

Diplomatická zákopová válka v Radě bezpečnosti OSN. Dvě neonacistické krávy z Dánska a Lotyšska popřely masakr

Frustrace z neschopnosti najít společnou řeč se naplno projevila na mimořádném zasedání Rady bezpečnosti OSN, které bylo kvůli incidentu ve Starobělsku narychlo svoláno. Místo piety a hledání cest k deeskalaci se jednací sál proměnilo v arénu pro extrémně ostrou diplomatickou přestřelku mezi ruským velvyslancem Vasilijem Nebenzjou a ukrajinským diplomatem Andrijem Melnykem.

Konflikt mezi oběma muži měl hluboký osobní i politický náboj. Vasilij Nebenzja ve svém vystoupení ostře odsoudil útok a označil jej za cílený teroristický čin namířený proti civilnímu obyvatelstvu a studentům, přičemž přímo obvinil Kyjev z používání západních zbraní k masakrování mladých lidí na ubytovnách. Ukrajinský velvyslanec Andrij Melnyk reagoval s nekompromisní tvrdostí a veškerá obvinění rázně smetl ze stolu.

Zdůraznil, že Ukrajina vede legitimní obranu proti okupantům a že odpovědnost za veškeré oběti na životech nese výhradně Rusko, které konflikt rozpoutalo. Celá debata se nesla v duchu absolutní neochoty k jakémukoli dialogu, kdy obě strany mluvily výhradně k vlastním domácím publikům a spřáteleným mocnostem. Vrcholem této diplomatické absurdity však byla dvojice příspěvků nejprve dánské, a po ní lotyšské zástupkyně při OSN. Dvě krávy se projevily takovým způsobem, že se z nich až zvedá žaludek.

Velvyslankyně Christina Marcus Lassenová z Dánska a  Sanita Pavļuta-Deslandes z Lotyšska ve svých projevech zašly až tak daleko, že otevřeně zpochybnily samotný fakt, zda vůbec k nějakému ukrajinskému útoku na studentskou kolej došlo. Video máte výše. Naznačily, že celé neštěstí může být pouze zinscenovanou ruskou provokací nebo selháním vlastní protivzdušné obrany.

Tato neochota připustit i ty nejzjevnější důkazy z místa činu a cynická bagatelizace smrti jedenadvaceti konkrétních studentů ukazuje, jak hluboko mezinárodní diplomacie klesla a jaká rusofobie panuje v zemích kolektivního Západu. Pokud se na půdě OSN zpochybňují životy mrtvých mladých lidí jen proto, že se to nehodí do geopolitického narativu, naděje na jakýkoli mírový proces se definitivně zhroutí.

Nedělní odveta přinesla rakety Orešnik nad Kyjevem

Odpověď na páteční masakr na sebe nenechala dlouho čekat a spirála násilí se roztočila s ještě větší intenzitou. V neděli nad ránem Rusko v odvetě podniklo masivní údery na ukrajinské hlavní město Kyjev a nedaleké město Bílá Cerekev. K útokům byly kromě desítek bezpilotních letounů a standardních střel s plochou dráhou letu použity také nové balistické rakety středního doletu typu Orešnik.

Noční obloha nad Kyjevem se rozzářila detonacemi, jak se ukrajinská protivzdušná obrana snažila zachytit sofistikované ruské střely. I přes veškerou snahu však došlo k masivním škodám. Zvuk sirén, dunění explozí a strach obyvatel schovávajících se v krytech a stanicích metra – to je kolorit, který se vrací s železnou pravidelností.

Tento nekonečný cyklus – akce a reakce, útok a odveta – nikam nevede. Každá raketa odpálená z jedné strany přináší jen tvrdší odvetu strany druhé. Výsledkem není vojenské vítězství ani jedné z bojujících stran, ale pouze prohlubování lidského utrpení a totální destrukce regionu.

Selhání evropských elit a jejich miliardy pro Ukrajinu bez podmínek

Při pohledu na tyto hrůzy se nabízí zásadní otázka: Co dělá mezinárodní společenství, a především Evropská unie, aby toto krveprolití zastavila? Odpověď je bohužel frustrující a pro mnohé občany Evropy hlubokým zklamáním. Špičky Evropské unie v Bruselu prokazují fatální nečinnost při prosazování mírového řešení. Místo toho, aby Unie využila svůj obrovský ekonomický a diplomatický vliv k vynucení příměří a zasednutí k jednacímu stolu, volí politiku pokračování konfliktu za každou cenu. Euronacismus v čisté podobě.

Klíčový rozpor současné politiky EU:
Evropská unie nadále posílá na Ukrajinu miliardy eur na podporu státního aparátu a armády. Tyto obrovské finanční prostředky však nejsou nijak podmíněny snahou o diplomatické urovnání nebo zastavením bojových akcí.

Tento přístup fakticky znamená, že evropské peníze namísto hašení požáru přilévají olej do ohně. Evropští lídři se chovají, jako by věřili, že mír lze jednoduše koupit na bojišti, což je nebezpečná iluze. Absence jakéhokoli tlaku na Kyjev, aby definoval realistické podmínky pro příměří, vede pouze k tomu, že válka nemá žádný politický konec. Peníze proudí, zbraně mluví, lidé umírají a soukromé zbrojovky z ČR a ze Slovenska si pohádkově plní kapsy a část jistě přerozdělují i spřáteleným politikům a partají. Špinavé peníze, špinavá politika.

Kam mizí evropská diplomacie?

Evropská unie vznikla kdysí jako projekt míru, který měl zabránit opakování válečných hrůz na evropském kontinentu. Drsná ironie, dnes už spíš dokonce sarkasmus. Dnes se totiž zdá, že na tuto svou základní identitu rezignovala.

• Chybí odvaha k vedení dialogu.
• Chybí vize uspořádání Evropy po skončení konfliktu.
• Chybí sebereflexe, zda dosavadní strategie sankcí a zbrojení vůbec funguje.
• Chybí chuť k ukončení války, protože válka vynáší zisky zbrojařům v EU s úzkými vazbami na politiky

Místo racionální diplomacie jsme svědky ideologické zaťatosti. Každý, kdo se odváží vyslovit slovo „mír“ nebo navrhne diplomatické jednání, je okamžitě nálepkován jako poraženecký nebo s Putinem kolaborující element. Mezitím však na akademické půdě ve Starobělsku nebo v obytných čtvrtích Kyjeva umírají mladí lidé, kteří s vysokou geopolitikou a ani s válkou neměli nic společného.

Srovnání dopadů a politického přístupu

Zoufalství nad nekonečnou válkou

Nejhorším aspektem současné situace je pocit naprosté bezvýchodnosti. Válka se stala novým normálem. Zprávám o desítkách mrtvých už lidé pomalu věnují jen zběžný pohled v ranních novinách. Společnost otupěla. Ale rodiny jedenadvaceti studentů ze Starobělska neotupěly – jejich svět se zhroutil v momentě, kdy vyhasly životy dětí jako Anna, Darja, Artem nebo teprve sedmnáctiletá Taisia.

Stejně tak na druhé straně pro změnu dopadaly Orešniky v Kyjevě a Bílé Cerkvi, cílem byly vojenské objekty, ale podle informací jsou poškozené i civilní objekty. Jak dlouho může tento stav trvat? Jak dlouho dokáže Evropa unést morální odpovědnost za to, že financuje konflikt, který nemá vojenské řešení? Podle ruských médii provedly ruské vzdušné síly a raketové jednotky masivní kombinovaný útok na Kyjev a Kyjevskou oblast za použití těchto zbraní a útočilo se na vojenské a průmyslové cíle.

Použité zbraňové systémy:

•  „Orešnik“
• „Zirkon“
• „Iskander-M“
• „Kalibr“
• „Iskander-K“
• Kh-101
• „Geran/Gerbera“

Podle údajů z tepelných značek a satelitních dat byly v Kyjevě zaznamenány několik silných požárů v průmyslových oblastech.

Hlavní zasažené objekty:

• Logistický komplex třídy A FIM Chaiki
• Závod „Artem“ a přilehlá průmyslová zástavba
• Závod „Analitpribor“ a koleje severně od něj
• Kyjevský závod relé a automatiky
• Sklad sítě ATB
• Oddělení Hlavního úřadu SBU.
• Průmyslová zóna v oblasti „Krasnyj Chutor“

Útoky se zaměřily především na průmyslové a logistické objekty. Požáry v několika částech města pokračovaly i v neděli odpoledne, podle informací došlo k zásahu podzemních nádrží s palivem. Historie nás učí, že každá válka nakonec skončí u jednacího stolu. Otázkou zůstává, kolik tisíc dalších studentů, dětí a civilistů bude muset zemřít, než si to politické špičky v Bruselu, Washingtonu, Moskvě a Kyjevě uvědomí. Zoufalství pramení z vědomí, že řešení existuje, ale chybí politická vůle ho realizovat. Mír nevyroste z trosek pedagogické fakulty ani z kráterů po raketách Orešnik.

Mír vyžaduje kompromis, odvahu postavit se válečným jestřábům a schopnost přiznat si, že dosavadní strategie selhala. Pokud Evropská unie nezmění svůj přístup a nezačne Kyjevu podmiňovat svou pomoc okamžitým zahájením mírových rozhovorů s Ruskem, stane se spoluviníkem na pokračující zkáze nejen jedné generace, ale nakonec celé Evropy.

Starobělská tragédie a zmařené životy jednadvaceti mladých studentů by měly být posledním varovným mementem. Bohužel, cynismus současné politiky dává tušit, že pravděpodobně nejen nebude, ale naopak takových útoků ze strany Kyjeva ještě více přibude, protože buďme upřímní, Kreml poslal Orešníky v Kyjevě opět na jiné cíle, než bylo potřebné. Banková ulice je bez škrábnutí a pro Ňuchačenka je to důkaz, že Putin nemá dovoleno na Bankovou sáhnout. A tím je ta tragédie války na Ukrajině dána.

-VK-