Mojmír Babáček: Svět postrádá dohodu o kolektivní bezpečnosti
Po skončení druhé světové války byla v roce 1945 vytvořena Organizace Spojených Národů. Cílem jejího vzniku bylo zabránění další světové válce. Její signatáři se zavazovali: „pěstovati snášenlivost a žíti spolu vzájemně v míru jako dobří sousedé, sjednotiti své síly k zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, přijmouti zásady a zavésti metody zajišťující, aby ozbrojené síly nebylo užíváno leč v společném zájmu, a používati mezinárodního ústrojí na podporu hospodářského a sociálního povznesení všech národů“ a dále: „Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby násilím neb použití násilí ať proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, ať jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů„. Všeobsáhlá platnost této dohody o světovém míru byla narušena tím, že bylo, především z iniciativy USA, pěti velmocem, které byly ustanoveny stálými členy Rady Bezpečnosti OSN, uděleno právo vetovat rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN, která by poškozovala jejich zájmy. Těmito velmocemi jsou v současné době USA, Rusko, Čína, Velká Británie a Francie (prostřednictvím Evropské Unie do pozice stálého člena Rady bezpečnosti OSN protlačuje i Německo, které v ní zastává vedoucí postavení).
Od 50. let minulého století docházelo ve světě, v důsledku uplatňování práva veta stálých členů Rady bezpečnosti OSN, k válkám mezi komunistickým a kapitalistickým blokem států, které sponzorovaly různá povstání ve prospěch to či onoho bloku. Po rozpadu komunistického bloku se množství světových velmocí zredukovalo na Čínu, USA, Rusko a Evropskou unii a každá z nich aspiruje na ovládnutí světa a fakticky na likvidaci OSN, přičemž největší šanci na dosažení této pozice cítí v současné době USA, které si zároveň uvědomují rostoucí moc svého největšího konkurenta – Číny a pokouší se zastavit jeho ekonomický růst. Ve světě tak stojí proti sobě blok Ruska a Číny proti bloku USA a Evropské unie. Tyto bloky jsou ale navzájem rozdělené vlastními zájmy o dosažení světové nadvlády. USA hledají cestu, jak odebrat Evropské unii území Grónska a Čína v uplynulém týdnu odmítla uzavřít s Ruskem dohodu o vybudování plynovodu, který by tam mohl dodávat 50 miliard krychlových metrů zemního plynu ročně. Důvodem zřejmě byla obava, že by se Čína mohla stát stejně ekonomicky závislou na dodávkách energetických surovin z Ruska, jako je Evropská unie závislá na dodávkách energetických surovin z USA.
USA se přitom snaží podrobit si Čínu tím, že ovládnou její další největší dodavatele ropy a zemního plynu – Venezuelu a Irán. Čína nedávno předvedla své nové hypersonické protilodní střely, kterými by Irán, v případě, že by mu je dodala, mohl zlikvidovat americkou válečnou flotilu v jeho blízkosti. USA by pak už měly v záloze k porážce Iránu jenom atomové zbraně. Ty ovšem má i Čína a vzhledem k její závislosti na íránské ropě by jí americký jaderný útok na Irán nutil k tomu, aby vstoupila do jaderné války s USA.
Do podobné situace se dostává i Rusko ve válce na Ukrajině, kde se EU pokouší prostřednictvím dodávek zbraní západní Ukrajině dobýt historicky ruská území východní a jižní Ukrajiny, která se před prozápadní revolucí v Kyjevě hlásily k ruské Celní unii. Východní Ukrajina, potom co západní a střední Ukrajina svrhly ukrajinskou proruskou vládu, proti svému připojení k Evropské unii dokonce povstala.
Použití jaderných zbraní v kterémkoli z těchto konfliktů by snadno mohlo vést k celosvětové jaderné válce, která by zničila svět. Hrozba použití jaderných zbraní ve válce fakticky brání vypuknutí celosvětové konvenční války, protože by v jadernou válku vyústila. Je tedy nejvyšší čas na to, aby se velmoci připojily ke kolektivní dohodě o světové bezpečnosti, jakou je OSN, vzniklá po druhé světové válce a zřekly se svého práva veta ve prospěch demokratického OSN.
Mojmír Babáček
