Douglas Macgregor varuje: Pentagon směřuje k válce, ze které není východiska

V ostrém rozhovoru se soudcem Andrewem Napolitanem plukovník Douglas Macgregor vykresluje bezútěšný obraz současné americké strategie vůči Íránu, Izraeli a Blízkému východu. Macgregor je přesvědčen, že Washington se již dlouho nachází na nebezpečné cestě eskalace, z níž Donald Trump již nemůže najít východisko, které by mu zachránilo tvář. Bývalý poradce Pentagonu považuje myšlenku, že Írán lze donutit ke kapitulaci leteckými údery, „údery na dekapitaci“ nebo ekonomickým tlakem, za nebezpečnou iluzi. Místo toho varuje před požárem s katastrofálními důsledky pro globální ekonomiku, dodávky energie a vojenskou stabilitu samotných Spojených států.

Tajná dohoda s Íránem – nebo poslední naděje před požárem?

Na začátku rozhovoru Napolitano a Macgregor diskutují o zprávách o údajném návrhu komplexní dohody mezi USA a Íránem. Podle těchto zpráv by došlo k okamžitému příměří „na všech frontách“, byla by zaručena svoboda plavby v Perském zálivu a Hormuzském průlivu a sankce by byly postupně zrušeny.

Macgregor považuje návrh za zásadně věrohodný a „rozumný“, alespoň z pohledu USA a Íránu. Skutečným problémem je však Izrael – přesněji řečeno Benjamin Netanjahu.

Macgregor má v jednom bodě jasno: skutečné příměří by nevyhnutelně zahrnovalo Gazu a Libanon. Právě proto nevěří, že by s ním Netanjahu někdy souhlasil. Naopak tvrdí, že izraelský premiér opakovaně sabotoval mír nebo vyjednával řešení, kdykoli se zdálo, že je na sblížení mezi Washingtonem a Teheránem bezprostřední.

Obzvláště výbušné: Macgregor odkazuje na zprávy o extrémně napjatém telefonátu mezi Trumpem a Netanjahuem. Izraelský premiér se po rozhovoru údajně „metaforicky vznítil“. Navíc kolují zvěsti, že Netanjahu má v úmyslu znovu cestovat do Washingtonu – stejně jako v předchozích situacích, kdy diplomatické sblížení náhle ztroskotalo.

„Kdo vlastně vládne Spojeným státům?“

Jeden z klíčových momentů rozhovoru nastává, když Napolitano cituje Trumpovo prohlášení, že Netanjahu „udělá, co chci“. Macgregor odpovídá zásadní otázkou:

„Kdo vlastně vládne Spojeným státům?“

Pro Macgregora již není otázka moci ve Washingtonu demokraticky řešena. Popisuje systém zvláštních zájmů, lobbistických struktur a sítí vlivu, které stále více zastiňují oficiální vládu. Historicky přirovnává současnou situaci k éře velkých železničních magnátů po americké občanské válce, kdy průmyslníci jako Rockefeller, Vanderbilt a Carnegie fakticky rozhodovali o tom, kdo se stane prezidentem.

Podle Macgregora je současná korupce ve Washingtonu „přinejmenším stejně velká jako kdykoli předtím v americké historii“.

Epstein, Mossad a politické vydírání

Konverzace se obzvláště vyostří, když Macgregor nadnese zmínku o takzvaných Epsteinových spisech. Otevřeně spekuluje o tom, že řada vlivných lidí ve Washingtonu je zranitelných vůči vydírání prostřednictvím kompromitujících materiálů, a proto jsou pod izraelským vlivem.

Macgregor odkazuje na prohlášení bývalého zaměstnance CIA Johna Kiriakoua a naznačuje, že Mossad má rozsáhlé prostředky k vyvíjení tlaku na politické elity.

Tato pasáž patří k nejkontroverznějším výrokům v celém rozhovoru a ukazuje, jak hluboká nyní je nedůvěra v určitých kruzích amerického bezpečnostního establishmentu.

Írán je silnější než před útoky

Na rozdíl od oficiálního tvrzení Washingtonu Macgregor tvrdí, že Írán je dnes vojensky silnější než před zahájením nedávných americko-izraelských útoků.

Odkazuje na uniklé informace CIA, které naznačují, že přibližně 90 procent skutečných vojenských schopností Íránu zůstává nedotčených. Tvrdí, že údajně „zničená“ íránská hrozba nadále existuje téměř v plném rozsahu.

Rusko a Čína navíc nyní masivně dodaly Íránu nové zbraně, rakety, radarové systémy a technologie protivzdušné obrany. Obzvláště nebezpečné jsou nové čínské řízené střely s doletem přes 300 kilometrů a téměř hypersonickou rychlostí, které byly speciálně navrženy k ničení velkých válečných lodí.

Macgregor výslovně chválí íránské inženýrské schopnosti. Po každém konfliktu s Izraelem nebo USA Írán analyzoval své slabiny a příště se vrátil „smrtelnější, lépe připravený a schopnější“.

Iluze dekapitace mizí

Vlastní jádro rozhovoru se točí kolem strategie tzv. „dekapitačních úderů“ – tedy útoků zaměřených na dekapitaci vedoucích struktur.

Macgregor považuje představu, že politických cílů lze dosáhnout pouze leteckými údery, za historický omyl. Poukazuje na válku v Kosovu v roce 1999, kdy NATO bombardovalo Srbsko více než 78 dní a přesto nedosáhlo svých vojenských cílů.

Stažení Srbska nebylo v té době vynuceno bombardováním, ale tím, že Rusko stáhlo svou podporu.

Přesto velká část vedení amerického letectva stále věří, že k tomu, aby se nepřítel nakonec zhroutil, „stačí jen intenzivněji bombardovat“.

Macgregor s tím zásadně nesouhlasí:
Írán se nevzdá.

Trump v „Hotelu Kalifornie“

Macgregor popisuje Trumpa jako uvězněného v eskalační spirále. Přítel mu řekl:

„Trump se ubytoval v hotelu California – můžete se ubytovat, ale nikdy se nemůžete odhlásit.“

Trump zoufale hledá „odbočku“, východ, který by mu zachránil tvář. Protože se ale zoufale chce jevit jako politický vítěz, stále více se přiklání k závěrečné eskalaci.

Macgregor se proto domnívá, že Trump by se nakonec mohl uchýlit k hrubé síle, pokud nebude nalezeno diplomatické řešení.

Hormus: Washingtonova nejnebezpečnější iluze

Macgregor je obzvláště kritický vůči Trumpovu tvrzení, že USA mají „plnou kontrolu“ nad Hormuzským průlivem a že Írán je prakticky bezmocný.

Macgregor tato tvrzení nazývá „nesmyslem“.

Íránské síly ve skutečnosti nadále doprovázely lodě a kontrolovaly region. Myšlenka totální americké dominance je čirá propaganda.

Ještě alarmující je, že pokud by se válka znovu vyhrotila, Írán podle Macgregora úmyslně zničí energetickou infrastrukturu států Perského zálivu – včetně ropných zařízení a odsolovacích zařízení ve Spojených arabských emirátech.

Důsledky by byly dramatické:

• masivní energetická krize
• Kolaps dodávek vody
• Vylidňování celých regionů
• globální ekonomické otřesy

Macgregor opakovaně zdůrazňuje, že odstraňování škod v Zálivu bude trvat roky.

Čína, Tchaj-wan a zhroucení amerických iluzí

Macgregorovo hodnocení Trumpovy nedávné návštěvy Číny bylo překvapivě pozitivní. Si Ťin-pching dal Trumpovi jednoznačně najevo, že válku o Tchaj-wan nelze vyhrát vojensky.

Trump tehdy poprvé veřejně přiznal, že
Tchaj-wan je od Číny vzdálený jen 160 kilometrů, zatímco USA jsou tisíce kilometrů daleko.

Macgregor oslavuje toto prohlášení jako vzácný okamžik strategické realizace.

Pentagon pod politickou kontrolou

V poslední části rozhovoru Macgregor brutálně kritizuje americké vojenské vedení.

Čtyřhvězdičkoví generálové se stále častěji stávají politickými aktéry, kteří primárně podporují agendu těch politiků, kteří je prosadili.

Zejména útočí na bývalého velitele CENTCOMu, generála Kurillu, kterého označuje za faktického politického spojence Netanjahua.

Macgregor varuje před vojensko-průmyslovým komplexem, jak jej popsal Dwight Eisenhower. Vysoce postavení vojenští důstojníci jsou po skončení služby odměňováni lukrativními pozicemi v investičních firmách nebo u výrobců zbraní – výměnou za politickou loajalitu během své aktivní kariéry.

Skutečný problém: Američané si sotva všimnou, že probíhá válka.

Nakonec Macgregor pronáší možná své nejtemnější pozorování:

Většina Američanů si sotva všimla, že se jejich země fakticky ocitla v nové válce.

Dokud nezemřou tisíce amerických vojáků, obyvatelstvo zůstane nezaujaté a rozptýlené. Právě proto mohou války trvat roky – jako kdysi Vietnam.

Pro Macgregora je to největší nebezpečí:

permanentní válečný stav bez veřejné pozornosti, bez demokratické kontroly a bez jasného strategického cíle.