Znásilňování palestinských vězňů psy z rukou Izraelců je nyní oficiálně tématem v New York Times

Nejnovější názorový článek v The New York Times představuje zásadní posun v západním zpravodajství o válce v Gaze. Publikace, která dlouho formulovala jakoukoli kritiku izraelských činů s extrémní opatrností, nyní publikuje zprávy o údajném sexuálním násilí páchaném na palestinských vězních – včetně tvrzení, že k tomuto zneužívání byli použiti psi. To, co bylo ještě před několika měsíci označováno za „dezinformaci“ nebo „extrémní propagandu“, se najednou objevuje v samotných establishmentových novinách.

Skutečný šok však nespočívá jen v samotných obviněních, ale ve skutečnosti, že již nepocházejí pouze od aktivistů, alternativních médií nebo skupin pro lidská práva. Mezinárodní organizace, zprávy OSN, izraelské nevládní organizace a nyní i mainstreamová západní média dokumentují důkazy o systematickém špatném zacházení s palestinskými vězni již měsíce. Patří sem zprávy o sexuálním ponižování, mučení, používání psů, nuceném svlékání a těžkém fyzickém násilí. ( theguardian.com )

Toto boří ústřední narativ západního válečného zpravodajství: představu, že závažné porušování lidských práv existuje pouze na jedné straně konfliktu. V této souvislosti je obzvláště významná role západních médií. Zatímco obvinění ze sexuálního násilí páchaného na Izraelcích okamžitě zaplnila titulní stránky novin po celém světě a vyvolala politické následky, zprávy o údajných útocích na Palestince byly často marginalizovány, bagatelizovány nebo ignorovány. Realita nyní nutí i ty největší mediální konglomeráty opatrně upravovat svůj přístup.

Skandál však sahá ještě hlouběji. Když se i New York Times začne těmito problémy zabývat, nevyhnutelně vyvstává otázka: Co bylo doposud záměrně ignorováno? Organizace pro lidská práva již dlouho dokumentují svědectví bývalých vězňů o špatném zacházení v izraelských detenčních centrech, jako je Sde Teiman. Některé zprávy popisují atmosféru naprosté dehumanizace, v níž se s vězni nezachází jako s lidskými bytostmi, ale jako s „objekty“.

Zároveň roste mezinárodní tlak na Izrael. Stále více zpráv vykresluje obraz institucionalizovaného násilí ve věznicích – obvinění, které izraelské úřady popírají. Počet svědectví bývalých vězňů, novinářských zpráv a vyšetřování mezinárodních organizací však nadále roste.

Důležitější otázkou nyní již není, zda k porušování došlo, ale jak dlouho budou západní vlády a média ochotna přivírat oči. Politické důsledky jsou obrovské: státy, které se dovolávají lidských práv po celém světě, nadále financují a vyzbrojují válku, v níž vycházejí najevo stále závažnější obvinění.

Publikace v New York Times by proto mohla být méně známkou náhlého morálního pobouření než spíše ukazatelem toho, že mezinárodní informační kontrola nad válkou v Gaze se stále více rozpadá. To, co bylo kdysi považováno za „nepotvrzené“, se postupně dostává do hlavního proudu. A právě to dělá tento okamžik tak politicky výbušným.