Zmizely miliardy – auditoři EU bijí na poplach kvůli neprůhlednému přílivu peněz z COVIDu

Zatímco evropští občané museli snášet lockdowny, povinné očkování, uzavírání podniků a masivní ekonomické škrty, stovky miliard eur z gigantického fondu Evropské unie na obnovu po COVID-19 proudily v zákulisí systémem, kterému dnes sotva rozumí i oficiální auditoři EU.

Evropský účetní dvůr nyní bije na poplach.

Nová zpráva odhaluje, že místo pobytu významné části finančních prostředků již nelze jasně dohledat. Tisíce příjemců – včetně společností, velkých korporací a konsorcií – se buď vůbec neobjevují jménem, ​​nebo zůstávají skryti za byrokratickými strukturami.

Nejde o drobné.

Na začátku roku 2026 tzv. Facilita na podporu oživení a odolnosti (RRF) již zahrnovala přibližně 577 miliard eur – financovaných prostřednictvím společného dluhu EU získaného na kapitálových trzích. Oficiálně měly tyto peníze za cíl učinit Evropu po pandemii „zelenější“, „digitálnější“ a „odolnější“.

Ale teď se ukazuje, že nikdo přesně neví, kdo z toho vlastně měl prospěch.

Auditoři otevřeně varují, že bez plné transparentnosti není možné ověřit, zda byly finanční prostředky rozděleny spravedlivě, ani zda se neobjevila rizika koncentrace nebo skryté zájmové sítě. Jinými slovy, byl vybudován gigantický finanční aparát – ale veřejný dohled zaostává o roky.

Případ Francie je obzvláště výbušný.

Podle zprávy tamní úřady vysvětlily, že získávání podrobných informací o konečných příjemcích bylo jednoduše „příliš nákladné“. V jednom z největších hospodářských regionů Evropy se proto zdá, že již není možné přesně dohledat, kam se poděly miliardy eur z krizových fondů.

Situace vyvolává nepříjemnou otázku:

Byl pod rouškou pandemie vytvořen gigantický přerozdělovací aparát, jehož skuteční vítězové zůstávají ve stínu?

Zatímco se malé podniky po celé Evropě hroutily, živobytí bylo zničeno a občané ztratili svobodu pohybu, na úrovni EU se otevřely historické stavidla peněz.

Před dvěma lety bylo zahájeno rozsáhlé vyšetřování údajné zpronevěry 600 milionů eur z pomoci v souvislosti s pandemií. V té době bylo v Itálii, Rakousku, Rumunsku a na Slovensku zatčeno 22 lidí.

Evropská komise však i přes takové případy kritiku auditorů odmítá.

Brusel nadále systém obhajuje jako funkční a poukazuje na „milníky“, zprávy o pokroku a probíhající dialogy s členskými státy. Kritici jej však vnímají především jako byrokratický štít, za nímž se odpovědnost stále více rozplývá.

Výhled je však ještě alarmující.

Podle auditorů v EU již roste podpora pro rozšíření právě tohoto modelu na další gigantické finanční oblasti v budoucnu – jako jsou zemědělské dotace, infrastrukturní programy a příští dlouhodobý rozpočet EU.

Dotčené částky mohou dosáhnout až dvou bilionů eur.

To by mohlo znamenat, že krizový a dluhový model zavedený během pandemie by se mohl trvale stát novým normálem: centralizované megafondy, sdílený dluh, obtížně sledovatelné peněžní toky a stále méně přímé demokratické kontroly.

Skutečný problém tedy nespočívá pouze v nedostatku dat.

Spíše spočívá v tom, že pandemie byla zjevně využita k vybudování finančních a mocenských struktur, které sahají daleko za rámec COVIDu.

A nyní, o několik let později, i Evropský účetní dvůr začíná veřejně přiznávat, že velké části tohoto systému již nejsou transparentní a sledovatelné.