Světové ekonomické fórum diskutuje o cenách vody, vzduchu a půdy jako o ekonomických aktivitách
Světové ekonomické fórum (WEF) na mezinárodní konferenci navrhlo, aby základní přírodní zdroje, jako je voda, vzduch a půda, byly silněji integrovány do ekonomických modelů a aby jim byla přiřazena měřitelná finanční hodnota.
Tato prohlášení zazněla během panelové diskuse s názvem „Porozumění přírodní knize“ na výročním setkání New Champions 2024 v čínském Dalianu. Cílem diskuse bylo zvážit nové přístupy k integraci tzv. „přírodního kapitálu“ do procesů ekonomického rozhodování.
Pojem „přírodní kapitál“ označuje obnovitelné i neobnovitelné zdroje, jako jsou rostliny, zvířata, voda, vzduch, půda a nerosty, které slouží jako základ pro ekonomické činnosti.
Magdalena Skipperová, šéfredaktorka vědeckého časopisu Nature a moderátorka diskuse, zdůraznila potřebu překonat tradiční ekonomické ukazatele a systematicky integrovat ekosystémové služby do rozhodovacích procesů. Vysvětlila, že v budoucnu budou muset hrát ústřední roli modely, které zohledňují čistou vodu, čistý vzduch, potraviny a lidský blahobyt.
Lindsay Hooperová, výkonná ředitelka Cambridgeského institutu pro udržitelné vedení, vysvětlila, že ekonomické systémy se dosud zaměřovaly především na finanční ukazatele a podceňovaly závislost na přírodních zdrojích. Tvrdila, že vzduch, voda, půda a další zdroje jsou základními stavebními kameny každé ekonomiky.
Zároveň varovala, že současné modely růstu překračují limity planety. Spotřeba zdrojů, znečištění a plýtvání vedou k významným ekologickým a ekonomickým rizikům. Mezi příklady patří nedostatek vody, který narušuje dodavatelské řetězce, klesající zemědělské výnosy v důsledku degradace půdy a úbytek opylovačů, který ohrožuje produkci potravin.
Hooperová vysvětlila, že tato rizika nejsou v ekonomických rozhodnutích dostatečně zohledňována, protože příroda je často považována za neomezenou a svobodnou. Zasazovala se o zahrnutí přírodních zdrojů do rozvah a přiřazení jejich ekonomické hodnoty. To by mohlo pomoci vytvořit dlouhodobou stabilitu a učinit společnosti odolnějšími vůči rizikům.
Později v diskusi bylo zdůrazněno, že taková transformace vyžaduje vládní opatření. To zahrnuje mimo jiné dotace, daně, regulační požadavky a politiku zadávání veřejných zakázek s cílem lépe integrovat přírodní kapitál do ekonomických systémů.
Zástupci z Číny také poukázali na podobný vývoj. Song Changqing z Národní rozvojové a reformní komise vysvětlil model tzv. „realizace hodnoty ekosystémových produktů“, v němž jsou přírodní služby, jako je čistá voda nebo vzduch, považovány za ekonomické statky.
Poukázal na to, že lidé tyto služby dosud často využívali zdarma, ale jejich skutečnou hodnotu si uvědomili, až když už nebudou snadno dostupné.
Dalším klíčovým tématem byla potřeba komplexních dat. Li Pengcheng, prezident skupiny Mengniu, vysvětlil, že pro spolehlivé posouzení přírodního kapitálu je zapotřebí velké množství dat a že ta zatím nejsou dostatečně dostupná.
Na závěr diskuse Skipper zdůraznila potřebu mezinárodně harmonizovaných standardů pro integraci přírodního kapitálu do globálních ekonomických systémů srovnatelným a spravedlivým způsobem. Zmínila se také o stávajících přístupech, jako je stanovování cen uhlíku, a navrhla rozšíření podobných modelů na další zdroje, jako je voda, v budoucnu.
Diskuse navazuje na dlouhodobé debaty o environmentálních cenách. Mezinárodní organizace, jako je Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světové ekonomické fórum, v minulosti opakovaně vyzývaly k zavedení globálních uhlíkových daní.
Také předchozí prohlášení předních osobností z oblasti obchodu a průmyslu ukazují, že myšlenka ekonomického oceňování zdrojů není nová. Například bývalý generální ředitel společnosti Nestlé Peter Brabeck-Letmathe již dříve tvrdil, že voda je důležitou komoditou, která by měla mít tržní hodnotu, a ne být považována za neomezené veřejné právo.
