Mojmír Babáček: Evropská válka na Ukrajině
V roce 1648 vznikl, díky kozáckému povstání, na území dnešní Ukrajiny, samostatný stát, který si v roce 1667 rozdělily Rusko a Polsko-litevská unie. Hranicí byla řeka Dněpr. Koncem 18. století si Polské království rozebraly Německo, Rusko, které získalo většinu ukrajinského území, a Rakousko, které získalo Halič. V 1. světové válce bojovalo 3,5 miliónů Ukrajinců z ruské Ukrajiny na straně Ruska a 250.000 Ukrajinců z rakousko-uherské západní Ukrajiny, na straně Rakousko-Uherska.
Po vítězství bolševické revoluce v Rusku se bolševikům podařilo získat Ukrajinu na svou stranu až když začali rozdělovat půdu, zabavenou šlechticům, ukrajinským rolníkům a slíbili, že Ukrajina vstoupí do federace s bolševickým Ruskem jako formálně nezávislý stát, jehož úředním jazykem bude ukrajinština. V únoru 1920 tak vznikla Ukrajinská sovětská republika. Rusko tak fakticky darovalo západní Ukrajině většinu ukrajinského území za slib, že zůstane součástí Sovětského svazu. Po druhé světové válce odebral Sovětský svaz Polsku Volyni a připojil jí k ukrajinskému území a v roce 1954 daroval první tajemník komunistické strany Sovětského svazu Nikita Chruščov Ukrajině Krym. Většinu ukrajinského území tak tvořilo území, které jí darovalo Rusko.
V roce 2001 byla pro 38% Ukrajinců mateřským jazykem Po další desetiletí zůstávala ruština vyučovacím jazykem na 53% škol v Oděse, 55% v Záporoží, 83% v Luhansku, 86% v Doněcku a 99,2% na Krymu. V roce 2000 vycházelo ještě 65% tištěných novin, 88% časopisů a 90% knih v ruštině. Ruština měla převahu i v rozhlase a na Internetu. Jen ukrajinská státní televize vysílala v Ukrajinštině, ale přinejmenším stejně sledované byly i ruské televizní kanály (A History of Ukraine str. 739-743).
Podle průzkumu veřejného mínění, zveřejněného Kyjevským mezinárodním sociologickým institutem 26. listopadu 2013, tedy těsně před vypuknutím demonstrací na Majdanu, bylo 39% Ukrajinců pro vstup do Evropské unie a 37% Ukrajinců pro vstup do ruské Celní unie. Na západní Ukrajině bylo pro vstup do Evropské unie 69% respondentů a 11% pro vstup do Celní unie, v centrální Ukrajině 43% pro EU a 27% pro Celní unii, na jižní Ukrajině 51% pro vstup do Celní unie a 29% pro vstup do EU a na východní Ukrajině 61% pro vstup do Celní unie a 15% pro vstup do EU.
V pořadu České televize o životě na českém území za německé okupace se uvádělo, že Německo počítalo s tím, že se na českém území bude mluvit německy až za 300 let. Když v roce 2014 v Kyjevě obyvatelé západní a centrální Ukrajiny provedli puč, svrhli řádně zvolenou vládu a nasměrovali Ukrajinu ke vstupu do EU a NATO, povstali proti tomu obyvatelé východní Ukrajiny a Krymu. Nelegitimní ukrajinská vláda proti východní Ukrajině vyslala armádu a s podporou EU dobyla část jejího území. Po pěti letech zakázala ukrajinská vláda na obsazeném území východní a jižní Ukrajiny tamnímu obyvatelstvu mluvit rusky na úřadech a po sedmi letech i v obchodech. Ve školách se mohlo vyučovat v ruštině jen do čtvrté třídy. Z jazykového hlediska tak ukrajinská vláda zavedla na, od Ruska darovaném proruském území, horší okupační režim než Německo na okupovaném českém území v roce 1939 a fakticky Evropská unie tímto způsobem rozšiřovala své území směrem na východ podobně jako ve druhé světové válce Německo. Nemohlo být překvapením, že se Rusko s tímto postupem západní Evropy na jeho historické území, které se proti tomuto postupu bránilo, nesmířilo a vyhlásilo Ukrajině válku.
Evropská unie v současné době dokumentuje své dobyvatelské záměry tím, že odporuje americkému pokusu dosáhnout v ukrajinské vláce mírové dohody tak, že Ukrajina přenechá Rusku území Donbasu. V Evropě tak 80 let po druhé světové válce hrozí další rozsáhlá válka o stejné území jako před 80 lety.
Karikaturu tohoto evropského dobyvatelského úsilí poskytl průzkum provedený ukrajinským Úřadem zmocněnce pro ochranu státního jazyka v letech 2024 a 2025 , který ukázal, že každé páté dítě považuje ukrajinský jazyk za nevhodný pro komunikaci v běžném životě. „20% respondentů uvedlo, že preferují ruštinu kvůli předpojatému postoji k ukrajinštině v jejich prostředí… A to je ukazatel pro celou Ukrajinu“ – řekl zástupce vedoucího sekretariátu zplnomocněného zmocněnce pro ochranu státního jazyka Sergej Syrotěnko ukrajinské internetové televizi Hromadske
„Cítění rodičů se reprodukuje u mladých lidí. Ale ta věc není jen v rodině. Sjednocení dnes probíhá prostřednictvím internetu a sociálních sítí. Hodnotová orientace teenagerů, zejména v jazykové otázce, je buď nezformovaná, nebo nepřátelská vůči ukrajinskému jazyku“, – vysvětlil Syrotěnko. Během průzkumu mezi školáky kyjevských škol studenti zaznamenali, že sami komunikují v nestátním jazyce (tedy ruštině) v hodinách (66%) a o přestávkách (82%). Obecně jsou tato čísla na Ukrajině nižší: – 40% během vyučování – 52% o přestávkách .
Kyjevský mezinárodní sociologický ústav uvedl: „Od konce ledna do poloviny února 2026 došlo k výraznému poklesu podílu těch, kteří jsou ochotni vydržet pokračování války tak dlouho, jak to bude nutné. Pokud jich na konci ledna bylo 65%, pak v polovině února – již jen 52%„. Podle britského Gallupova ústavu bylo v srpnu 2025 69% Ukrajinců pro mír za cenu zřeknutí se území.
Západní Evropa tak při dobývání historicky ruského území odporuje svým vlastním demokratickým hodnotám a mlčky podporuje provádění okupační politiky na něm. Pokud se těchto záměrů vzdá, prospěje celému evropskému kontinentu. Válka na Ukrajině už připravila o život víc než dva miliony lidí a pozitivně smýšlející politici (mírně řečeno) by se neměli snažit tento počet zvyšovat.
V ukrajinském tisku se dál každodenně objevují zprávy o násilných konfliktech, provázejících mobilizaci mužů ve vojenském věku do armády na ulicích i ve veřejných prostorách (bodnutí nožem, střelba i granáty ze strany mobilizovaných).
Mojmír Babáček
