Kanada plánuje naplnit svou armádu migranty – ozbrojuje se stát proti vlastním občanům?

Když vlády ztratí důvěru svých občanů, hledají nové ochránce. V Kanadě, kde je miláček globalistů Mark Carney, se to nyní uvádí do praxe. Pod rouškou nedostatku kvalifikované pracovní síly otevírá Ottawa brány svých kasáren zahraničním žoldákům.

Kanada, kdysi zaslíbená země liberální demokracie, se propadá do chaosu. Nedostatek bytů je katastrofální, inflace nahlodává úspory střední třídy a bezprecedentní masová imigrace tří milionů lidí za pouhých pět let napjala sociální strukturu na hranici zhroucení. Místo uzavření hranic a péče o vlastní obyvatelstvo však liberální vláda Trudeauova nástupce nyní rozpoutává další fázi eskalace.

Premiér Mark Carney – pravidelný návštěvník Davosu – slíbil „zefektivnění“ imigrační politiky, ale drobné písmo odhaluje proradný plán: Kanada chce cíleně verbovat zahraniční vojáky a na oplátku jim nabídnout občanství.

Dne 18. února 2026 ministryně pro imigraci Lena Metlege Diabová pustila kočku z pytle. Prostřednictvím nového systému „ Express Entry “ byla vytvořena samostatná kategorie pro „vysoce kvalifikované vojenské uchazeče“. Oficiálně se jedná o lékaře, zdravotní sestry nebo piloty – obvyklé ujištění pro veřejnost. Bližší pohled na podrobnosti klasifikačních kódů (NOC) však odhaluje skutečný rozsah problému. Kategorie pro „členy operace“ (NOC 43204) jsou formulovány tak vágně, že otevírají stavidla pro bojové jednotky.

Neexistuje žádné výslovné vyloučení bojových operací. Speciální jednotky, které obsluhují zbraně nebo konfigurují sledovací systémy, spadají přímo do této kategorie. Jednoduše řečeno, to znamená, že vláda vytváří právní mezeru pro vstup zahraničních vojáků do země, kteří nejsou klasifikováni jako pěchota, ale jsou schopni plnit přesně tyto úkoly.

Kanadské ozbrojené síly (CAF), stejně jako většina evropských zemí, trpí masivním problémem s náborem. Nedostatek má 14 000 vojáků. Místo toho, aby vojenskou službu pro mladé Kanaďany zatraktivnily, raději personál dovážejí. To s sebou však přináší značné problémy. Vyvolává to také otázku loajality. Zahraniční voják, který získává pas pouze díky službě vládě, se na nic neptá. Nemá žádné spojení s historií země, nemá žádné příbuzné v provinciích, kteří by trpěli kvůli vládní politice, a nemá žádné výčitky svědomí ohledně plnění rozkazů, které by místní voják mohl odmítnout.

V zemi, která se stále více spoléhá na drakonické zákony proti svobodě projevu a držení zbraní a kde zhruba 40 procent populace zastává konzervativní a vládu kritické názory, má taková síla cenu zlata. Je to konečná pojistka pro globalistickou elitu, která chce vnutit své vlastní cíle proti vůli lidu.

To jsou myšlenky, které již v Evropě a pro Evropu existují. Cíl je všude stejný: vytvoření bezpečnostního aparátu odděleného od národní identity většinové populace. Pokud občané již nedodržují pravidla, jsou nahrazeni – nejen u volebních uren, ale nyní i v uniformách. Kanada v současné době poskytuje další plán pro post-národní stát, který již svou bezpečnost nesvěřuje svým občanům, ale zahraničním žoldákům. Otázka, kterou si musí položit každý Kanaďan – a brzy i každý Evropan – zní: Na koho budou tyto zbraně nakonec namířeny?