Scott Ritter: „Írán: Trump nemá diplomatické řešení“ – Nelítostná analýza
„Souzení svobody“ – Konverzace ze 16. února 2026
V pořadu „Judging Freedom“ z 16. února 2026 bývalý inspektor OSN pro zbraně Scott Ritter spolu s moderátorem soudcem Andrewem Napolitanem s brutální upřímností analyzovali současnou zahraniční politiku USA.
Hlavní téma: Írán. Ritter je přesvědčen, že prezident Donald Trump se již rozhodl zahájit vojenský útok na Írán a svrhnout režim. Veškerá probíhající „jednání“ – zejména v Ženevě s Jaredem Kushnerem a Stevem Witkoffem – jsou podle Rittera pouhými podvody. Slouží pouze k získání času, shromažďování zpravodajských informací a vytváření vojenských a vnitropolitických podmínek pro bombardovací kampaň trvající několik týdnů.
Venezuela a Marco Rubio
Ritter začíná krátkou exkurzí do Venezuely: „Únos“ Nicoláse Madura, který Marco Rubio veřejně oslavoval v Mnichově, není náhoda, ale Rubiův osobní projekt od roku 2016.
Jako poradce pro národní bezpečnost a ministr zahraničí tuto operaci záměrně využil k naplnění svých prezidentských ambicí pro rok 2028.
Ukrajina, Rusko a role Washingtonu
Ohledně Ukrajiny: Ruská delegace v Ženevě s Vladimirem Medinským (potenciálním Putinovým nástupcem) a náměstkem ministra zahraničí Michailem Galusinem ukazuje, že Moskva testuje údajnou ochotu Washingtonu vyjednávat.
Ritter se však domnívá, že USA nemají skutečný zájem o mír. Skutečným cílem je podle něj po příměří znovu otevřít Rusko ekonomicky, což by umožnilo americkému finančnímu kapitálu znovu získat kontrolu nad ruskou ekonomikou.
Kushner a Witkoff nejsou skuteční vyjednavači, ale pouze zástupci. Rusové nyní trvají na přesných, písemných dohodách – po zklamání z „dohod o podání ruky“ na Aljašce.
Ritter odmítá ostrou kritiku Trumpa a Putina ze strany Hillary Clintonové jako „zkorumpovanou“ a „ostudnou“: Je to zahořklá, bezmocná postava, jejíž vlastní korupční zapletení prostřednictvím Clintonovy nadace na Ukrajině ji diskvalifikují.
Jádro: Írán
Jádro konverzace se točí kolem Íránu. Ritter upřesňuje:
„Trump se už rozhodl zaútočit – chybí už jen zelená pro podmínky.“
Oficiální politikou USA je již dlouho změna režimu. Kushner se již setkal se zástupci íránské exilové diaspory a okruhu Rezy Pahlavího (syna posledního šáha), aby připravil nástupnickou vládu – a zároveň oficiálně jednal s íránským ministrem zahraničí.
Už jen to odhaluje, že jednání jsou fraškou.
Tři nesplnitelné požadavky USA
Tři hlavní požadavky USA vůči Teheránu byly záměrně navrženy tak, aby je nebylo možné splnit:
- Úplné opuštění celého jaderného programu (navzdory značnému prostoru pro vyjednávání, pokud by se skutečně jednalo pouze o nešíření jaderných zbraní),
- Účel balistických raket – zejména těch s doletem směrem k Izraeli („To by byla národní sebevražda; tyto rakety jsou jediným důvodem, proč dosud nebyly svrženy žádné americké bomby“),
- Změna „regionálního chování“ (podpora Hamásu, Hizballáhu, Hútíů) – řešení zde existují (osvobozená Palestina, stažení Izraele z Libanonu), ale Washington je nechce.
Scénář vojenského plánování a eskalace
Původní plán rychlého „zdrcujícího úderu“ během 3–5 dnů (prosinec/leden 2025/26) selhal, protože chyběly potřebné podmínky.
Nyní se plánuje delší kampaň, která bude trvat týdny: nejprve masivní zničení íránských raketových a obranných kapacit, poté cílené údery proti režimu (vedení, bezpečnostní aparát, komunikační sítě) s cílem vyvolat pouliční povstání.
CIA má v Íránu stále do značné míry neporušenou síť agentů (navzdory íránským protiopatřením proti Starlinku je narušena pouze asi z 20 %).
Scott Bessent již na jaře 2025 vyvolal nepokoje manipulací s měnami; tento scénář se měl opakovat souběžně s bombovými útoky.
Ženeva jako zpravodajská operace
Podle Rittera sloužily ženevské rozhovory výhradně ke shromažďování zpravodajských informací (analýza „vzorců života“: Kdo se jak pohybuje? Kdo na co reaguje?).
Každá nová vyjednávací pozice je cíleným podnětem k pozorování íránských reakcí a jejich začlenění do plánování cílů.
Oznámená íránská odveta v polovině ledna (kterou Trump později označil za „zrušenou“) byla částečně testem pro shromáždění vzorců reakcí.
Role Číny a Ruska
Čína denně dováží 1,4 milionu barelů íránské ropy a jakékoli narušení dodávek energie bude považovat za přímou hrozbu pro své dodávky energie.
Peking nemůže přímo vojensky zasáhnout, ale poskytuje satelitní data, moderní technologie a zpravodajskou podporu.
Cílem Ruska a Číny není „vítězství“ Íránu, ale zabránění jeho kolapsu – Trumpovo selhání by ho vnitropoliticky zničilo.
Vnitropolitické motivy v USA
Ritter vnímá celý konflikt jako čistý produkt americké domácí politiky.
Trump se chce před volbami do poloviny volebního období v roce 2026 ukázat jako „vítězný prezident válečného období“. Optimální období pro takový „úspěch“ je od srpna do začátku října.
Lindsey Graham, který pravidelně dojíždí do Izraele (a je financován organizací AIPAC) a je tam oslavován jako „strýček Lindsay“, silně prosazuje okamžitý vojenský úder.
Graham otevřeně hovoří o „týdnech, ne měsících“ a o pádu „největšího sponzora teroru“.
Ritterovo varování Teheránu
Ritter nakonec naléhavě varuje Teherán: Íránské vedení musí konečně pochopit, že tato jednání jsou naprostou pastí.
Místo doufání v lepší vztahy se Západem by měli hru obrátit a záměrně vysílat falešné signály, aby zmátli USA a Izrael při plánování cílů.
Ritter hořce uzavírá: Celá íránská politika neslouží zájmům USA, ale spíše izraelským a vnitropolitickým cílům – za cenu milionů lidských životů a globální stability.
